První Žigulík byl vyroben před 50 lety. Díky italské technice
Někdejší Sovětský svaz se sice prezentoval hesly o "neomezených možnostech" a porážce kapitalismu, skutečnost však byla diametrálně odlišná. Platilo to i pro automobilový průmysl, který za vyspělým světem silně zaostával.
Na samém konci 60. let se ale začalo blýskat na lepší časy, když díky spolupráci s italským Fiatem vznikly vozy značky Lada. První vůz VAZ 2101 sjel z výrobní linky nové továrny v povolžském Toljatti 19. dubna 1970.
Při volbě západního partnera se Sověti rozhodovali mezi italským Fiatem a francouzským Renaultem. Říká se, že kvůli tomu, že spolupráci s kapitalisty mohli částečně omluvit výrazným postavením komunistických stran v tamní politice. Skutečností ale je, že obě továrny patřily v té době na špičku a Fiat 124, který nakonec Moskva zvolila, byl v roce 1967 vyhlášen evropským Autem roku. A během let se kromě SSSR vyráběl také ve Španělsku, Turecku, Jižní Africe nebo Jižní Koreji.
Dohodu o výstavbě továrny a licenční výrobě vozu podepsal Fiat se sovětským ministerstvem zahraničního obchodu v srpnu 1966. Na smlouvu ihned navázaly přípravy, za místo budoucího závodu bylo zvoleno město Toljatti, někdejší Stavropol na Volze, v roce 1964 přejmenované - týden po jeho smrti - po vůdci italských komunistů Palmiru Togliattim. Zde za vydatné pomoci Italů vyrostl během čtyř let Volžský automobilový závod (VAZ), mamutí továrna vybavená nejmodernější technikou.
Za továrnu a licenci SSSR zaplatil mimo jiné dodávkou surovin a ocelových plechů. Pro drsné prostředí sovětských cest dostal "fiat z Toljatti" získal odolnější podvozek, brzdy a pérování, nový motor (první série pro jistotu také startovací kliku) a název Žiguli podle nedalekého pohoří. V zahraničí, na autosalónu v Bruselu, byl představen pod názvem Slavia, záhy se však pro vývoz začala používat značka Lada. V někdejším Československu se ovšem vžil hlavně původní název počeštěný na "žigulík".
Na domácím sovětském trhu se auto začalo prodávat v srpnu 1970 a stalo se senzací a následně nedostatkovým zbožím. Zájem budilo i v zahraničí, a to nejen na trzích satelitů Moskvy. Tam patřilo kvůli obecně chudé nabídce k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit. Auto s motorem o objemu 1197 cm3 a výkonu 44 kW uvezlo 400 kg nákladu a nabízelo 380 litrů zavazadlového prostoru. V březnu 1972 navíc VAZ začal vyrábět i verzi kombi (VAZ 2102) a o rok později lépe vybavenou Ladu 1500 (VAZ 2103).
V Československu se žigulík začal prodávat v roce 1971 a stal se žádaným zbožím i symbolem postavení. VAZ 2101 - a především některé další modely z Toljatti - totiž nabízel více pohodlí, poměrně kvalitní zpracování i vyšší výkon než většina tehdy dostupných vozů. I proto, že kvůli zahájení výroby v SSSR musela mladoboleslavská automobilka ukončit ambiciózní projekt nové typové řady škodovek Š 720 s motorem 1250 až 2000 cm3 a italským designem, který by ladám příliš konkuroval.
Do roku 1989 se v Československu prodalo přes 365.000 vozů Lada (oblíbený byl například VAZ 2106 - Lada 1600 z roku 1977) a zákazníků by jich našlo i více - ovšem nebyly k mání. Ještě v roce 1988 prodejce Mototechna evidoval 120.000 zájemců o koupi vozu Lada, přitom jejich dodávky se pohybovaly kolem 10.000 kusů ročně. Po roce 1989 a otevření trhu Západu zájem opadl takřka k nule. Nicméně v Rusku a dalších postsovětských zemích si auta z Togliatti svou popularitu udržela ještě několik dekád.
Původní VAZ 2101 vydržel ve výrobním programu až do roku 1988, kdy už z továrny zároveň vyjížděly modernizované deriváty nebo moderně pojatá Lada Samara - a kdy už také v Itálii původní Fiat 124 (vyráběn 1966 až 1974) dávno nahradily modely Fiat 131 a později Fiat Ragata). Vozy s náhonem na zadní kola se pak v Rusku vyráběly více než 40 let. Poslední kombík VAZ 2104, v jehož hranatých liniích byl snadno k rozeznání původní "žigulík", opustil továrnu v Iževsku až září 2012.
