První Žigulík byl vyroben před 50 lety. Díky italské technice

Na samém konci 60. let se ale začalo blýskat na lepší časy, když díky spolupráci s italským Fiatem vznikly vozy značky Lada. První vůz VAZ 2101 sjel z výrobní linky nové továrny v povolžském Toljatti 19. dubna 1970.

Při volbě západního partnera se Sověti rozhodovali mezi italským Fiatem a francouzským Renaultem. Říká se, že kvůli tomu, že spolupráci s kapitalisty mohli částečně omluvit výrazným postavením komunistických stran v tamní politice. Skutečností ale je, že obě továrny patřily v té době na špičku a Fiat 124, který nakonec Moskva zvolila, byl v roce 1967 vyhlášen evropským Autem roku. A během let se kromě SSSR vyráběl také ve Španělsku, Turecku, Jižní Africe nebo Jižní Koreji.

Dohodu o výstavbě továrny a licenční výrobě vozu podepsal Fiat se sovětským ministerstvem zahraničního obchodu v srpnu 1966. Na smlouvu ihned navázaly přípravy, za místo budoucího závodu bylo zvoleno město Toljatti, někdejší Stavropol na Volze, v roce 1964 přejmenované - týden po jeho smrti - po vůdci italských komunistů Palmiru Togliattim. Zde za vydatné pomoci Italů vyrostl během čtyř let Volžský automobilový závod (VAZ), mamutí továrna vybavená nejmodernější technikou.

Lada modernizuje výrobu. Výrazné zkrácení montážní linky zlepší kvalitu

Za továrnu a licenci SSSR zaplatil mimo jiné dodávkou surovin a ocelových plechů. Pro drsné prostředí sovětských cest dostal "fiat z Toljatti" získal odolnější podvozek, brzdy a pérování, nový motor (první série pro jistotu také startovací kliku) a název Žiguli podle nedalekého pohoří. V zahraničí, na autosalónu v Bruselu, byl představen pod názvem Slavia, záhy se však pro vývoz začala používat značka Lada. V někdejším Československu se ovšem vžil hlavně původní název počeštěný na "žigulík".

Na domácím sovětském trhu se auto začalo prodávat v srpnu 1970 a stalo se senzací a následně nedostatkovým zbožím. Zájem budilo i v zahraničí, a to nejen na trzích satelitů Moskvy. Tam patřilo kvůli obecně chudé nabídce k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit. Auto s motorem o objemu 1197 cm3 a výkonu 44 kW uvezlo 400 kg nákladu a nabízelo 380 litrů zavazadlového prostoru. V březnu 1972 navíc VAZ začal vyrábět i verzi kombi (VAZ 2102) a o rok později lépe vybavenou Ladu 1500 (VAZ 2103).

Lada otevírá novou testovací dráhu. Je přímo součástí výrobní haly

V Československu se žigulík začal prodávat v roce 1971 a stal se žádaným zbožím i symbolem postavení. VAZ 2101 - a především některé další modely z Toljatti - totiž nabízel více pohodlí, poměrně kvalitní zpracování i vyšší výkon než většina tehdy dostupných vozů. I proto, že kvůli zahájení výroby v SSSR musela mladoboleslavská automobilka ukončit ambiciózní projekt nové typové řady škodovek Š 720 s motorem 1250 až 2000 cm3 a italským designem, který by ladám příliš konkuroval.

Do roku 1989 se v Československu prodalo přes 365.000 vozů Lada (oblíbený byl například VAZ 2106 - Lada 1600 z roku 1977) a zákazníků by jich našlo i více - ovšem nebyly k mání. Ještě v roce 1988 prodejce Mototechna evidoval 120.000 zájemců o koupi vozu Lada, přitom jejich dodávky se pohybovaly kolem 10.000 kusů ročně. Po roce 1989 a otevření trhu Západu zájem opadl takřka k nule. Nicméně v Rusku a dalších postsovětských zemích si auta z Togliatti svou popularitu udržela ještě několik dekád.

V Česku je na prodej vzácná Lada Bohse, podivný pokus, jak z žigulíka udělat plážové auto

Původní VAZ 2101 vydržel ve výrobním programu až do roku 1988, kdy už z továrny zároveň vyjížděly modernizované deriváty nebo moderně pojatá Lada Samara - a kdy už také v Itálii původní Fiat 124 (vyráběn 1966 až 1974) dávno nahradily modely Fiat 131 a později Fiat Ragata). Vozy s náhonem na zadní kola se pak v Rusku vyráběly více než 40 let. Poslední kombík VAZ 2104, v jehož hranatých liniích byl snadno k rozeznání původní "žigulík", opustil továrnu v Iževsku až září 2012.