Rozhovor s hercem Janem Čenským: Holky jsem balil na klíčky

Své volvo zaparkoval před naším vydavatelstvím a schody do redakce Světa motorů vybíhá s drivem dvacátníka. Herci Janu Čenskému, jehož si mnozí čtenáři spojí především s postavami princů a králů, už je ovšem devětapadesát. Elán ale rozhodně neztrácí, což ukazuje po celou dobu rozhovoru.

Páni, to bylo ultra svižné tempo, s jakým jste zvládl zdolat naše třetí patro. Jste podobně rychlý i za volantem?

Jak kde a jak kdy. Řídím se heslem: nerad závodím a zároveň nerad zdržuju.

Rozhovor se zápasníkem MMA Machmudem Muradovem: Z bentley bude kočárek!

Takže sem tam nějaká pokuta přilétne?

Jo. Během mojí motoristické historie jich bylo docela dost.

Neříkejte, že jste nikdy nezkoušel hrát na city policistům, respektive policistkám. Vždyť jste je svým šarmem musel obměkčit.

Já měl na policistky pokaždé smůlu. S pány to ale nebylo o moc lepší. Před časem mě v noci u Tábora zastavila hlídka a jeden z těch mužů říkal: Hmmmm… Čenský. Princ. Víte, že moje žena vás má ráda? Ale já ne! Tak to máme za dva tisíce.

To jste asi musel zírat. Čím se vlastně v autě uklidníte?

Hodně si zpívám, což mě udržuje v rovnováze. Pokud mě někdo rozčílí, nadávám. Dlužno podotknout, že velmi sprostě.

Prý ale děláte ještě jednu věc, kterou se udržujete soustředěný.

Asi myslíte vrzání zuby. Já to příliš nevnímám, jiní si na to občas stěžují. Měli by být rádi. Když skřípu, znamená to, že se nemusí bát.

Svět motorů 44/2020

Máte z něčeho na tuzemských silnicích strach?

Ze zákeřnosti. Přijde mi, že dřív k sobě byli lidé ohleduplnější, vstřícnější. Dneska jako by vévodily naschvály. Z toho mi je trochu smutno.

Nakousl jste minulost. Jak vzpomínáte na své motoristické začátky?

Auta jsem miloval odjakživa. Hned druhý den, jak mi bylo osmnáct, jsem si šel pro řidičák. Autoškola byla skvělá, učitel ještě lepší. Před jízdou pravidelně položil před přední sklo chlebíčky. Úkol byl jednoduchý – jet plynule, aby tam vydržely až do konce. I když na křižovatce říkával: Kluku, z ní mi zmiz, prosím, co nejrychleji.

Balil jste jako hejsek holky na auta?

Já nevlastnil tak pěkná auta, takže ne. Byť věřím, že to funguje. Mám kamaráda z Rychnova nad Kněžnou, který mi dal klíčky od bentley, jež tam vyrábí. Sedl jsem si na bar, viditelně je položil na stůl. Měli jste vidět, jak se holky rázem slétávaly jak vosy na bonbon.

Jaký byl vlastně váš první vůz?

Fiat 600 D, který tak nádherně probublával. Jinak jsem za svůj život měl v garáži dvanáct automobilů. Od Fiatů 127 přes golfy, passat až po Hondy Accord a VW Arteon. Někdo holt mění manželky, já vozy.

VW T4 nikdy neprodám, říká po 21 letech s ním režisér Václav Marhoul

Hádáte se někdy se svou ženou v autě?

Pokud řídím já, mám rád klid, ticho. V podstatě spolu nemluvíme. A když si sedne za volant žena, to víte, že mě to svádí jí do toho sem tam mluvit. Nechci tvrdit, že řídí špatně, ale prostě jinak. Vzájemné vysazování jsme ale už asi překonali.

Najde se něco, co na českých silnicích kromě zákeřnosti nemůžete skousnout?

Nadměrné používání mobilů za jízdy, čímž se opět vracím k důležitosti totální koncentrace. Stejně tak mi vadí, kolik lidí i v mém okolí podceňuje správnou obuv. Přiznejme si na rovinu, že na dvaceticentimetrových jehlách se manévruje přece jen hůř.

A co naopak milujete?

Trasu z Plzně do Karlových Varů, nebo z Českého Krumlova na Lipno, kde je parádní asfalt. A ještě mám jednu oblíbenou u Orlického Záhoří. Vždycky zapnu rádio a užiju si průjezd každou zatáčkou. Beru to za formu aktivního odpočinku. Já auta, řízení a zvuk motoru jednoduše zbožňuju.

Miroslav Etzler: Ameriky dělají z malých chlapů velké. A z velkých giganty!

Rychlodotazník

Manuál, nebo automat?

Teď už automat.

Jakou největší rychlostí jsem jel?

238 km/h… Na německé dálnici.

Bez čeho se v autě neobejdu?

Kvalitní obuv a láhev vody.

Jakou nejlepší motoristickou radu jsem dostal?

Neper se s motorem a v tunelu buď dvakrát tolik opatrný.

Vysněný vůz?

„Emkový“ bavorák.

Kolik kilometrů ročně ujedu?

Přibližně 50.000.

Setkání po letech

S Janem Čenským jsme se naposledy bavili zkraje roku 2013 v čísle SM 2. Vzpomínal v něm kupříkladu na svou první jízdu v rodinném žigulíku: „Přejížděl jsem koleje, když mi zhasl motor a z každé strany na mě cinkala tramvaj. Já vyletěl z auta se slovy: Tatínku, prosím tě, řiď místo mě. Otec zůstal klidný. Řekl, ať si sednu. Zatáhni ruční brzdu, vyřaď rychlost. Znovu zařaď a jeď. Já bych takhle klidný asi nezůstal a syna bych poslal domů tramvají.“

Vydal se traktorem do Švédska: Cestou na sever zvládl přes 3000 km!

Jan Čenský

• Český herec, dabér a moderátor se narodil 1. května 1961 v Praze.
• Známý je zejména coby představitel několika filmových princů a králů – například v pohádce Princové jsou na draka.
• Vystudoval obor hudebně dramatický na pražské Státní konzervatoři.
• V době studií příležitostně hostoval na Kladně, v pražském Realistickém divadle a také v Národním divadle.
• V mládí se rovněž aktivně věnoval běhu.
• Před revolucí podepsal petici Několik vět.
• Po roce 1990 dlouhodobě uváděl volbu Miss České republiky. 
• Od roku 1995 je členem kočovné herecké společnosti, respektive zájezdového divadla Václava Hanzlíčka.
• Podílí se na projektu upozorňujícím na rizika zranění krční páteře během dopravních nehod – takzvaného opěrkového syndromu.
• S manželkou Danou má syna Matyáše.