Rozhovor s Martinou Sáblíkovou: Nesnáším kolony

Hyperaktivní mladá žena řídí od osmnácti let a má ráda rychlost, ať již má obuty dlouhé nože, drží v ruce řídítka bicyklu nebo volant automobilu.

Do jaké kategorie řidičů se řadíte?

Myslím, že nezapřu sportovní geny. I když se výjimečně jedu jen tak projet a nikam nepospíchám, mám ráda svižnější způsob řízení. Je to asi dáno mou sportovní povahou.

Kolik kilometrů ročně najezdíte?

Na kole asi tak pět tisíc a v autě přibližně padesát. V tomhle případě nerozlišuju, zda řídím, nebo jsem jako cestující. Přesně to spočítáno nemám.

Jak vypadá váš pohled na cyklisty, když řídíte automobil?

Samozřejmě si umím představit, co prožívají, a tak se k nim snažím chovat tolerantně. I když jezdím ráda svižněji, nevylučuje to moji řidičskou ostražitost, ani když míjím nebo potkávám lidi na kolech.

Co vnímáte za řídítky bicyklu?

Tady je to už horší, protože jako cyklistka moc ohleduplnosti nezažívám. Snad to menší zlo jsou záměrně zapnuté ostřikovače, když projíždíte kolem nějakého auta. Horší je, pokud v prudkém klesání začne řidič zničehonic manévrovat napříč silnicí, a ještě člověku vynadá, když se mu snaží vyhnout. Nedávno mi dal šofér na křižovatce znamení, že bude odbočovat. Rozjel se však rovně a změnil směr až za dvacet metrů. Prý to dělá běžně. Já do něj naštěstí jen drcla, ale spadla jsem při tom na rameno tak, že jsem se bála o konec sezony. A ještě mi vynadal.

Nelákala vás nikdy jízda na motocyklu?

Ráda bych si ji vyzkoušela, ale mám to od trenéra zakázané. Mrzí mě to, ale chápu, že by případná nehoda mohla ohrozit moji kariéru. A já chci kromě zimních olympiád, které mám za sebou již tři, startovat příští rok v Riu de Janeiru na letních olympijských hrách. Proto si motorku zatím odepřu, abych něco nepokazila.

Které technické vychytávky současných aut vás oslovují?

Bezpochyby automat, tempomat, komfortní a vyhřívané sedačky. Všem těmto vymoženostem jsem už mnohokrát děkovala při dlouhých cestách

po závodech v rychlobruslení nebo cyklistice.

Proč nyní jezdíte nejmodernější verzí superbu?

Potřebuji výkonné auto, do kterého se vejde sportovní vybavení na rychlobruslení i cyklistiku včetně kola. Navíc se s ním dá pohodlně cestovat na dlouhých štrekách.

Jakou barvu vozu preferujete?

Mám moc ráda černou, ačkoliv teď jezdím bílým superbem. Ale to jenom proto, že auto s „mojí“ barvou nebylo aktuálně k mání. Mám ji však přislíbenou a těším se.

Před více než třemi roky jste se přiznala k rychlostnímu maximu 295 km/h. Platí stále tato hodnota?

Myslím, že se na ní v dohledné době nic nezmění. Neměla jsem od té doby možnost jet něčím podobně rychlým, než byla tehdy ta corvette v Německu.

Jste příznivcem rychlosti pouze vlastní, nebo ji obdivujte i v závodní podobě?

Hodně let fandím Valentinovi Rossimu. Na záběrech ze závodů MotoGP člověk vnímá obrovskou energii motorek a já mám rychlost ráda. Takže

doufám, že Vale získá letos desátý titul mistra světa.

Býváte za volantem klidná, nebo jsou věci, které s vámi zamávají?

Občas si ulevím i ostřejším slovem, ale rozhodně netropím žádné hysterické scény. Je fakt, že přímo nenávidím dopravní zácpy. Když například slyším v rádiu o nějakém takovém omezení na cestě, okamžitě volím za každou cenu jinou trasu.

Až tak?

Zajedu si klidně i sto kilometrů, ale musím pořád jet, a ne viset někde v koloně.

Soustřeďujete se v autě pouze na jízdu?

V žádném případě. Pokud nás jede víc, ráda si povídám se spolucestujícími. Jestliže řídím sama, zpívám si, ale mám u toho puštěné reproduktory tak hlasitě, abych sama sebe neslyšela.

Existuje něco, co byste chtěla za volantem zažít?

Už jsem si dvakrát vyzkoušela jízdu se sportovními auty na brněnském okruhu a ráda bych to zažila do třetice. Chtěla bych totiž zkusit řízení hodně

rychlého lamborghini.

Foto: Jiří Pekárek a Profimedia.cz