Rozhovor s Patricií Pagáčovou: Za volantem strašně nadávám!

Co vy a auta? Jaký spolu máte vztah?

Velmi pozitivní! V autě jsem moc ráda a od chvíle, kdy jsem si udělala autoškolu, tedy od osmnácti, jezdím vlastně denně. A to je pak myslím fajn mít k řízení pozitivní vztah.

Čím pro vás auto je?

Kromě prostředku, co mě dostane z bodu A do bodu B, jak se říkává, je pro mě intimním místem. Moc ráda totiž jezdím sama. Řízení je pro mě nádherným časem sama pro sebe. Navíc je to i moje velké vybití.

Jak to?

Já totiž za volantem strašně nadávám!

Komu?

Ostatním na silnici přece. Vyventiluji se – a je mi pak moc dobře. Maminka i manžel mi vždycky říkají: „Tak se nerozčiluj, vždyť je to jedno.“ Jasně že je to jedno. Já se nerozčiluji, abych dostala infarkt. Mě to zkrátka baví. Ventil na agresi – ale jen tu mluvenou.

VW T4 nikdy neprodám, říká po 21 letech s ním režisér Václav Marhoul

A jen nadáváte, nebo v autě i něco posloucháte?

Poslouchám. Muziku.

Taky agresivní?

Jak kdy. Často si pouštím hudbu, co používám k józe. To pak v autě i relaxuji. Ale častěji je to ona běžná muzika – a k ní zpívám. V telefonu mám oblíbené playlisty a s nimi pak pěji na celý vůz.

Učíte se v autě i texty?

To ne. Nezvládala bych se soustředit na řízení i učení naráz. Obojí bych pak dělala napůl. Ale pokud jedu jako spolujezdec, učení mi nevadí.

Jste často spolujezdcem?

Ne, jsem skoro vždycky řidičkou. Mám jen pár lidí, od kterých se nechám svézt. Takže z devadesáti procent řídím, a to i když nejedu sama. Třeba pokud se organizuje nějaký výlet, jako první hlásím, že beru auto!

Kdo jsou ti vyvolení, od nichž se necháte vozit?

Můj tatínek, moje sestra… a to je asi všechno.

Táta byl i vaším učitelem?

Jasně. A vlastně i maminka. Začínala jsem jako mnozí už na klíně a pak si vyzkoušela i auta obou rodičů.

S autorem hackathonu o elektronických dálničních známkách: Mám strach z úniku citlivých dat!

Jaká to byla?

Táta měl peugeot a maminka hondu.

A vaše první vlastní?

Almera, zděděná po starší sestře. Říkala jsem jí Almara.

Dávala jste tedy autům jména?

Jasně, to holky přece dělávají. Po almeře jsem měla accent, tomu jsem říkala Hjů. Pak focus, tomu docela logicky Harrison. Po něm přišly volkswageny. Golf byl úplně obyčejně Golfík a T-Roc zase T-Rex.

Teď máte znovu golf, kompaktní klasiku. Nejedete tedy na vlně SUV?

Nejedu. SUV jsou na mě zbytečně velká. Nemám děti, jen dva psy, a ti se vejdou do každého auta úplně v pohodě. Na svatbu jsem měla půjčený touareg a to už na mě byla spíš kosmická loď.

Takže tam vaše touha neleží?

To ne. Zato musím přiznat, že mě celý život přitahují mustangy. Ty staré. To jsou sakra hezká auta.

Miroslav Etzler: Ameriky dělají z malých chlapů velké. A z velkých giganty!

Co vám u volantu nikdy nechybí?

Nabíječka na telefon, tu tam mám standardně. Jinak mám ve voze takříkajíc vyžehleno. Jak jsem docela bordelářka doma, tak v autě vůbec, tam mám naklizeno. Manžel mi tam nechává odpadky z mekáče, to pak fakt prudím a poté hned uklidím, protože auto je pro mě fakt místem, kde musí být pořádek. Stále si ho luxuji, což tím, že vozím věčně dva psy, je skoro denním chlebem. Ale dělám to ráda, hezky v garáži a krásně si u toho odpočinu.

Jaké máte ráda silnice?

Nejraději okresky, hlavně když jedu někam na výlet. Jsem takový ten typ „pane doktore, vy jste se zase kochal“ z Vesničky mé střediskové. Vůbec nejvíc to miluji v jižních Čechách. Roky jsem tam jezdila na koně do Štětic u Písku, tuhle cestu umím snad poslepu. A jak je krásná! Silnička mezi loukami, lesy, serpentiny.

Zvěře se nebojíte?

Ještě se mi s ní naštěstí žádná srážka nestala.

A jiná?

Pár jo, ale většina byla v mých řidičských začátcích. A nikdy u toho nebylo druhé auto. Bylo to tu se strejdou obrubníkem, patníkem, tetou pouliční lampou a tak.

Co vám tak kromě těchto strejdů a tet na silnici ještě vadí?

Nejvíc asi pomalá auta v levém dálničním pruhu, jejichž šoféři nevědí, že v levém pruhu se nejezdí, ale předjíždí.

A co naopak těší?

Když vidím u řidičů projev lidskosti. Jeden pustí, druhý mu blikačkami poděkuje. To se mi líbí. Myslím, že i Češi se v tomto směru učí.

Vydal se traktorem do Švédska: Cestou na sever zvládl přes 3000 km!

Jsou Češi jiní řidiči než ostatní Evropané?

Mám dojem, že čím dál jste na jihu, tím jsou řidiči uvolněnější. Jasně, pořád troubí, ale podle mě ne tím, že by se rozčilovali, ale prostě „tú, tú“, já jedu. Itálie, Portugalsko. A třeba ve Vietnamu, když odbočím dál z Evropy, troubí auta neustále.

Je výhodou být za volantem pěknou blondýnkou?

U policistů ano, tam mi to mockrát pomohlo.

Copak? Jezdíte svižněji?

To jezdím. Snažím se samozřejmě řídit tak, aby to bylo pro mě i ostatní co nejbezpečnější. Neházím myšky a podobně, ale rychlost mě baví. Navíc asi musí, protože jsem věčně a všude pozdě.

Teď jste byla nejvíc vidět v Superstar. Kdo z vás porotců je nejlepší řidič?

Podle mě řidič Leoše Mareše. Taky mu řídí rolls-royce, tak musí být dobrý! Je fakt, že všichni tři chlapi v porotě, tedy Paľo Habera, Leoš Mareš i Marián Čekovský, jsou extrémní milovníci aut. Nebavili se mimo přenos Superstar snad o něčem jiném. Třeba Marián má v garáži sedmnáct aut. Tak daleko se rozhodně nikdy nedostanu.

Jak se žije řidičce historických tramvají: Blondýna, co tasí z kabelky kliku

Patricie Pagáčová

Jednatřicetiletá česká herečka, na obrazovkách se objevila už v roce 1996 v roli Aničky Studničkové v seriálu Ranč U Zelené sedmy. V letech 2005- 2019, stále pod dívčím jménem Solaříková, hrála Terezu Jordánovou v seriálu Ulice. Loni také moderovala pořad Jak to vidí MasterChef 2019, letos rozhodovala v porotě Superstar a začala se objevovat v seriálu Modrý kód.

Svět motorů 21/2020