Ryze ruské koncepty sportovních automobilů: Pamatujete tyhle sportovce z Ruska?

4. 1. 2021 • 08:00

Rusko má vážně vlastní koncepty sportovních aut. Odhalení několika příkladů ukazuje, že na východě umí zapojit subjektivní myšlení bez potřeby přebírat použité technologie od sledované konkurence.

Na přelomu druhého tisíciletí začalo několik ruských výrobců automobilů vyvíjet prototypy sportovních vozidel. Některé koncepty byly dotaženy až k prodeji v malosériové produkci, což je u mnohých projektů velice překvapivý závěr. Ryze ruské studie dotažené do konce jsou vzácným jevem, protože originálních postupů místního automobilového trhu je v této zemi poskrovnu, inženýři se nikdy nebáli nahlížet pod ruce svým rivalům především ze západu. Modelů neokopírovaných prvotin vzniklo nejméně pět.

Tradiční ruské značky přežily dodnes. Co vyrábějí?

1. Lada Revolution

Automobilka AvtoVAZ produkující auta Lada je zdárným příkladem inspirace u konkurence – dnes už legendární žigulík nebyl nic jiného než sovětský klon turínského Fiatu 124. Vedení ruské firmy v Toljatti umí realizovat i vlastní představy a příkladem svébytných myšlenek je excentrický model Revolution.

V říjnu 2019 zaparkoval do muzea značky výstřední roadster, který byl poprvé představen na autosalonech v Moskvě a Frankfurtu už o 16 let dříve. Velmi nízko posazený sporťák Revolution zrychluje na 100 km/h za 6,5 sekundy a tempo údajně končí u cifry 260 km/h. Společnost AvtoVAZ vyvinula tento jednomístný závodní vůz prakticky od nuly, nekonalo se převzetí ověřených postupů výroby aut cizí provenience.

Lada má nového šéfdesignéra. Přichází od Dacie

Jeden z nejambicióznějších projektů firmy je určen na okruhy, ačkoliv se počítalo i s civilnější dvoumístnou verzí. Projekt prošel dvěma modernizacemi, typ RS2 měl upravený systém zavěšení a chlazení motoru, zatímco Revolution III dostal nový design a dvoulitrový motor vypůjčený tentokrát u Renaultu. Autoři plánovali zpřístupnit vozidlo zákazníkům v rámci individuálních objednávek, ale téhož roku byl sen kvůli financím zrušen. Stihlo se dokončit několik desítek kompletních kusů, z nich jen hrstka zůstává v provozuschopném stavu.

2. Marussia

Sportovní Marussia pochází od hudebníka, komika, ale i závodníka Nikolaje Fomenka, kterému pomáhal podnikatel Efim Ostrovsky. Ostře řezaný kompakt debutoval koncem roku 2008, představení proběhlo o rok později opět ve Frankfurtu. Německému publiku se ukázaly dvě závodní konfigurace B1 jeden koncept B2 odlišný pouze vzhledem.

O pohon Marussie se stará 2,8litrový, nebo 3,5litrový motor, který nemá moc práce s hmotností cca 1 100 kilogramů díky samonosné hliníkové karoserii. Maximální rychlost byla stanovena na 305 km/h, přičemž řazení zajišťuje šestistupňový automat. Menší a přeplňovaný agregát vznikl zásluhou britského Cosworthu, celková cena vozu s tímto turbomotorem začínala přibližně na částce 5,5 milionu ruských rublů (1,7 milionu Kč).

Společnost Marussia Motors byla první ruskou automobilkou, která zahájila výrobu podobně neotřelých závodních vozů. Auta se montovala v Moskvě, kde sídlil také hlavní showroom ambiciózního podnikatelského záměru. V letech 2012–2014 se závodní tým Marussia zúčastnil seriálu Formule 1 a sám princ Albert II. Monacký slavnostně otevřel autosalon značky přímo v Monte Carlu.

Zajímavé a pikantní statistiky sezóny 2020 Formule 1

Jméno Marussia zmizelo ještě rychleji, než oslnilo ruské oligarchy, jelikož v roce 2014 byl ohlášen zánik vlivem kritického nedostatku finančních prostředků. Celkově se podařilo vyrobit asi tucet originálních strojů, naivní plán počítal s počtem asi tří tisíc dodaných jednotek.

Před třemi léty motoristický nadšenec A. Serdtsev oznámil pokus o oživení zašlé slávy. Investor koupil několik vozů, se kterými předpovídá znovuzrození firmy. Zhruba pět dalších vozů Marussia je v soukromém vlastnictví a jeden z prvních finálních produktů je uložen v moskevském muzeu dopravy.

3. TagAZ Aquila

Tvůrci „Orla“ (latinsky „Aquila“) chtěli vyrobit levné sportovní auto. Záměr byl v podstatě naplněn, protože ze všech zde jmenovaných ruských konceptů je TagAZ Aquila nejúspěšnější. V letech 2013–2014 bylo u Azovského moře vyrobeno přibližně 200 kusů a některé plně funkční ojetiny si může kdokoliv koupit z druhé ruky.

Čtyřdveřový sedan využívá energii benzínového čtyřválce Mitsubishi o objemu 1,6 litru, který dává výkon 79 kW (107 koní) při 6000 ot./min. Pouze pětistupňová a výhradně manuální převodovka přenáší točivý moment 138 Nm na přední nápravu. Kromě manuálu byl standardem posilovač řízení a klimatizace v ceně okolo 400 tisíc rublů (117 tisíc Kč).

Mnoho vlastníků si orla upravila podle svých potřeb. Rozsah garážových modifikací je poměrně velký a výhodou zůstává absence koroze díky vnějším panelům ze skleněných vláken – přesně podle zásad stavby sportovních vozidel.

Poptávka neustále klesala, tudíž se létající dravec fakticky stal závěrečným dílem značky TagAZ (Taganrogskiy Avtomobilnyi Zavod). V roce 2014 fabrika vyhlásila bankrot. Bývalý majitel podniku se pokusil znovu začít vyrábět ve Francii, ovšem kopie zvaná MPM Erelis prozatím zůstává koncepční vizí.

TagAZ Aquila: Ruský sporťák za cenu Loganu

4. Lada Vesta TC1

Tento vývojový prototyp společnosti AvtoVAZ byl vytvořen na základě sedanu Lada Vesta. Verze TC1 s přeplňovanou šestnáctistovku o výkonu 280 kW (380 koní) a 440 Nm byla představena na mezinárodním autosalonu v Moskvě před šesti léty a později se okřídlený speciál údajně objevil na řadě automobilových závodů. Není divu, jelikož vůz byl navržen speciálně pro závody cestovních vozů WTCC. Tým Lada Sport soutěžil dvě sezóny, dokud AvtoVAZ v roce 2016 neoznámil, že bude rozumnější soustředit pozornost na domácí okruhový šampionát.

Lada Vesta slaví historický milník. Překonala 500.000 vyrobených aut

5. Crimea

Sportovní originál nese jméno po okupovaném poloostrově Krym a na denním světle vypadá jako ambiciózní studentský projekt. Zdání neklame, protože školní studie Crimea byla vytvořena na Státní technické univerzitě Bauman v Moskvě, to se psal rok 2016. Lada Kalina se pod rukama studentů změnila ve dvoumístný koncept z uhlíkových vláken. Odlehčený roadster vybavený manuální převodovkou zrychlí na 100 km/h za 8,6 sekundy. Maximální rychlost byla uvedena 220 km/h, což je bez střechy slušný kalup.

Momentálně existují dvě kopie univerzitního vozu, nicméně mladí konstruktéři zpočátku předpokládali masovou výroby s ceníkem jednoho kusu za pouhých 650 tisíc rublů (190 tisíc Kč). Nestalo se, místo sériového úspěchu byl loni prezentován druhý automobil ukazující novinky. Změnil se design, tělo Crimea II je lehčí a tvrdší, přibyla nová spojka a jiné odpružení. Některé části jsou vytištěny trojrozměrnou tiskárnou (například hlavice řadicí páky). Díly vlastní produkce nebylo potřeba opisovat za hranicemi země, což je u výše jmenovaných aut vůbec to nejcennější.