SEAT Toledo (1991–1999): Když ještě Španělé měli svoji Octavii
Pět let před naší Octavií začal španělský SEAT vyrábět rodinný liftback Toledo s předním pohonem. Vůz podobných rozměrů jako Octavia se dodával s širokou nabídkou čtyřválcových zážehových a vznětových motorů.
Španělská automobilka SEAT (Sociedad Española de Automóviles de Turismo) byla založena v roce 1950 jako společný podnik španělského státu a italské společnosti Fiat. Zabývala se převážně licenční výrobou automobilů Fiat, ale když se v roce 1986 stal většinovým vlastníkem koncern Volkswagen, přeorientovala se postupně na modely vycházející z automobilů VW. Před třiceti lety začala v moderním závodu Martorell v Katalánsku vyrábět model Toledo (Typ 1L), nazvaný podle města Toledo ve středním Španělsku, vzdáleném 70 km od Madridu.
První generace Toleda byla prvním automobilem SEAT, navrženým pod vlastnictvím Volkswagenu. Toledo vycházelo z Volkswagenu Golf druhé generace a platformy A2 s rozvorem 2471 mm o 4 cm kratším než Škoda Octavia, která se začala vyrábět o 5 let později v Mladé Boleslavi. I když bylo Toledo o něco kratší než Octavia, nabízelo jen o něco menší kufr (objem 550 litrů), dostatečně velké vnitřní rozměry a karoserii typu liftback s výklopnou zádí. Proti obdobným modelům Volkswagen Jetta a Vento bylo Toledo prostornější.
Karoserie Ital Design
Návrhem karoserie Toleda (foto) byl pověřen Ital Giorgetto Giugiaro, šéf studia Italdesign, založeného v únoru 1968 v Turínu. Pětimístný sedan nižší střední třídy dostal líbivou pětidveřovou karoserii typu liftback s výklopnou stupňovitou zádí, rozvorem 2471 mm a rozměry 4321 x 1662 x 1424 mm (d x š x v). Ve svažující přídi mělo Toledo úzké obdélníkové světlomety, spojené s oranžově zbarvenými předními směrovkami. Mezi světlomety byla umístěna černě zbarvená štěrbina pro přívod vzduchu k motoru, rozdělená znakem Seatu (velké stylizované S). Plastové nárazníky byly zpevněné prolisy a pokračovaly prolisy i na bocích.
Ve svislé zádi byly umístěny velké vodorovné koncové svítilny, rozdělené víkem kufru. Zavazadlový prostor měl objem 550 litrů (po sklopení opěradel zadních sedadel 1360 litrů) a jeho víko sahalo až k zadnímu nárazníku a zvedalo se nahoru společně se zadním oknem.
SEAT Toledo se začal v Martorellu vyrábět v květnu 1991 a zpočátku se potýkal s horší kvalitou, která snižovala prodejní čísla jinak povedeného modelu. V září 1995 se na frankfurtském autosalonu objevilo modernizované provedení s hladšími a zakulacenějšími nárazníky, zvětšenou a jinak tvarovanou přední maskou (foto), novými světlomety a blikači s čirým sklem. Uvnitř byly přidány bezpečnostní prvky jako airbagy a předepínače bezpečnostních pásů, vůz také dostal nová pohodlnější sedadla. Také kvalita se přiblížila standardu.
Motory a podvozek
Pohonné jednotky skupiny Volkswagen byly umístěné vpředu napříč a poháněly přední kola. Základním motorem byl zážehový řadový čtyřválec s objemem 1595 cm3, rozvodem OHC a dvěma ventily na válec. S karburátorem měl nejvyšší výkon 75 k (55 kW) při 5200 min-1 a točivý moment 132 Nm při 2600 min-1. S jednobodovým vstřikováním paliva byl výkon o pár koní nižší, ale od roku 1994 se zvýšil na 75 koní. Toledo dosahovalo s těmito motory rychlost 170 km/h a na stovku zrychlilo za 13,3 s. V září 1996 se 1,6litrové čtyřválce začaly dodávat s vícebodovým vstřikováním paliva, které zvýšilo výkon na 100 k (74 kW), točivý moment na 140 Nm a rychlost na 188 km/h.
O něco dražší byly zážehové čtyřválce OHC s objemem 1781 cm3 a jednobodovým vstřikem paliva, které měly výkon 88 k (65 kW). Od listopadu 1993 byl jejich výkon zvýšen o 2 koně. Motor stejného objemu, ale s rozvodem DOHC, čtyřmi ventily na válec a vícebodovým vstřikováním paliva dával 128 k (94 kW) a Toledo s ním dosahovalo rychlost 202 km/h. Největší točivý moment 166 Nm dávaly čtyřválce s objemem 1984 cm3, rozvodem OHC a dvěma ventily na válec. Nejvýkonnějším zážehovým čtyřválcem byl šestnáctiventilový dvoulitr DOHC s vícebodovým vstřikováním paliva (150 k/110 kW, 180 Nm). Toledo s ním dokázalo uhánět rychlostí až 212 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlilo za 8,4 s.
Nabídku vznětových motorů zahajoval čtyřválec 1.9 D s nepřímým vstřikem, objemem 1898 cm3, výkonem 68 k (50 kW) a točivým momentem 127 Nm. Od roku 1994 měl o 4 koně méně. Následoval přímovstřikový nepřeplňovaný 1.9 SDI s katalyzátorem (47 kW, 125 Nm). Čtyřválec 1.9 TD s nepřímým vstřikováním (55 kW, 150 Nm) se dodával až do roku 1997 a motory 1.9 TDI s turbodmychadlem a přímým vstřikem paliva se nabízely od roku 1995 s výkony 66 nebo 81 kW.
SEAT Toledo Marathon a Eléctrico Olímpico
Dva kusy terénního závodního vozidla Seat Toledo Marathon (foto) vznikly v roce 1992 a byly určené pro rallye Paříž – Dakar. Všechna kola poháněl pětiválec s objemem 2,1 litru a výkonem 330 k (243 kW), pocházející z typu Audi Qauttro Raid. Marathon s ním dosahoval rychlost 220 km/h. Jeden z nich zůstal ve vlastnictví Seatu a druhý vlastní Portugalec Santinho Mendes, závodník v rallye.
Pro olympijské hry, konané v roce 1992 ve španělské Barceloně, vznikla elektrická verze Seatu Toledo první generace, určená k doprovázení olympijských sportovců. Automobilka SEAT byla oficiálním sponzorem letních olympijských her a na žádost pořadatelů připravila pro běh s pochodní a maratonský běh elektrické vozidlo nazvané Seat Toledo Eléctrico Olímpico (foto). V sériovém Toledu první generace byl spalovací motor nahrazen elektromotorem s výkonem pouhých 20 koní a na místě zadních sedadel byly umístěny olověné akumulátory vážící 500 kg zajišťující dojezd přes 60 km. Jediný prototyp je dnes umístěn ve sbírce historických automobilů v Barceloně.
První generace Seatu Toledo se vyráběla od roku 1993 také v Číně a prodávala pod názvem Chery. V Rusku Toledo vyráběla firma TagAZ pod značkou Vortex Corda. Druhá generace (Typ 1M) se vyráběla v Martorellu v letech 1998 až 2004 s modernější karoserií opět od Giugiara. Toledo se vyrábělo ve čtyřech generacích (ta čtvrtá u nás společně s Rapidem) až do února 2019.
