TEST Suzuki Swift: První jízdní dojmy

V době, kdy vzniká tento článek, nové Suzuki Swift v Česku oficiálně neexistuje. Nevstoupilo na český trh, nejsou známy ceny, prodejci se vůbec netváří ani na to, že by se mnou měli sdílet podrobné technické parametry a dostupné varianty. A dokonce ani na Facebooku. Zkrátka ne, promiňte, oficiálně vstupujeme na český trh v úterý, ale když budete hodný, tak vám auto půjčíme. No a tak jsem sekal latinu a dostal nový SWIFT na test na konci posledního neoficiálního týdne.

Jelikož tedy před sebou nemám tlustou bichli plnou technických dat a cen, vzorníky ani super-tenký USB klíč, nečekejte žádné cenové a rozměrové analýzy, půjdu rovnou k věci, a to k prvním jízdním a jiným dojmům. Nejdříve malý taneček okolo auta zvenčí. Vzhled se změnil. Z mého pohledu ovšem natolik mírně, že jsem si chvíli nebyl vůbec jistý, zda si ze mě majitel spřízněného autosalonu nedělá legraci.

Suzuki Swift: Ceny na českém trhu

Je to nový Swift, není to nový Swift? Z dálky jsem měl opravdu docela problém, zblízka rozdíly mezi předchůdcem a nástupcem vyplavaly na povrch. Kulatější obličej, užší přední světla, výraznější a robustnější záď, jiné sdružené světlomety a obecně více oblin. Swift tedy opravdu vypadá jinak, ale nezaručím vám, že to váš soused pozná (to ale, hádám, bude asi spíš výhoda). Jo a nový Swift vypadá dobře. Ale nikomu to nenutím.

Jako první jsem si zašel pořádně prohlédnout kufr. A plesk, první facka. I když hodnota 211 litrů není na první pohled až tak tragická, vysoko posazený zadní nárazník a malinký vstupní otvor vás praští do očí takovou silou, div nevypadnou na zem. Malá auta jsou malá auta, víme. Nicméně v době, kdy se malá auta snaží nafouknout na úroveň středně velkých a natáhnout do výšky tak, aby vypadala jako „empévéčka“ mi taková věc nejde na rozum.

Záměr určitě ne, takže asi jenom designová chyba, tak či tak, přístup do kufru je kvůli malému vstupnímu otvoru bídný. Jdeme dál. Boční dveře a výborná zpráva: I když s nimi neopatrně třísknete, nechrastí to v nich a nerozřinčí se plechy. První znak toho, že na autě se má hlavně ušetřit hromada peněz za materiál, zmizel. Jsem uvnitř a vypadá to tady hodně dobře. Palubní deska vytesaná z tvrdých plastů, ale na tohle jsme si u Suzuki všichni zvykli ne?

Slícování výborné, tlačítka velká, hezky zpracovaná, dostupnost velmi dobrá. Přístrojová deska ve dne mírně nepřehledná kvůli „krystalickým“ prvkům u celých čísel, v noci naopak ze stejného důvodu oku lahodící. Palubní počítač. A jé, už zase. Přepínání mezi Trip A a Trip B kolíčkem na přístrojové desce, druhý kolíček přivolá údaj o průměrné spotřebě. Lepší než nic, nicméně ovládání na volantu nebo páčkách blinkrů či stěračů píšu zase na seznam snů.

Hledání ideální pozice odhaluje další nepříjemnost. Volant se nastavuje pouze výškově (klasika), naštěstí sedačku můžete přitisknout hodně blízko podlaze, takže díky velkému čelnímu sklu a bočním oknům máte perfektní výhled. Příjemně překvapilo rádio. Z reproduktorů se line sytý zvuk s vyváženými basy, výškami a středy. Mám sice dobře vybavenou verzi za téměř 300 tisíc, ale i tak to není na malé auto a Suzuki vůbec špatné. Líbí se mi i volant s příjemně tlustým věncem s kvalitním koženým potahem. Šup dozadu.

Posadím se za sebe a u kolen zbývá malá rezerva asi 4 centimetry. Při narovnání se hlava dotýká stropu, pokud se trochu posunu dopředu a rezervu u kolen vymažu, riziko střetu hlavy se stropem oddálím.

Zpátky za volant, nastartovat a vyrazit. Skvěle, Suzuki začalo i v B segmentu používat tlumicí materiály. Konečně nemám pocit, že mi motor dřepí v klíně a zlostně syčí. Na volnoběh dvanáctistovku téměř neslyším, střední otáčky mi nevadí a ty vysoké snesu. Znám i lépe odhlučněné motory v malých autech, ale Swift už není na chvostu žebříčku.

Nový benzinový motor 1.2 Dual VVT má výkon 69 kW v 6000 min^-1 a chová se tradičně živě. Líbí se mu v středních i vysokých otáčkách a s autem vážícím necelou tunu umí slušně zacvičit. Do městského provozu naprosto ideální pohonná jednotka, no a pokud ztvrdnete na okresce za dvěma kombajny, máte celkem slušnou šanci bezpečně předjet dřív, než to kombajnisti zalomí na pole.

Spotřebu jsem nestihl přesvědčivě změřit, ale to není účelem prvních jízdních dojmů, a tak tento úkol přenechávám prvnímu testerovi. Tak, či tak palubní počítač ukazuje většinou mezi 6,2 a 6,7 litrů. Do sedmičky se zřejmě vejdete.

S řadicí pákou mě to v novém Swiftu pořád nebaví jako například ve Volkswagenu Polo, ale musím uznat, že mě to bavilo podstatně víc než u staršího modelu. Velikost hlavice řadicí páky odpovídá spíš drobné ženské ručce, jste-li majiteli velkých „lopat,“ hlavice se vám v ruce úplně ztratí. Tak a jak vypadá samotná jízda? Je poměrně tichá, komfortní, malinko houpavá. Nové Suzuki Swift celkem slušně tlumí nerovnosti a dokáže zachovat klid i v situacích, kdy naopak spolujezdec propadá panice a hystericky ječí.

Zkoušel jsem s novým Swiftem divočejší úhybné manévry v rychlosti okolo 90 km/h a byl jsem příjemně překvapen. I když nepomáhalo ESP, které normálně veškeré rošťárny utne hned v zárodku, dalo se auto celkem snadno zkrotit pouze za pomoci volantu a plynu. Líbilo se mi rovněž příjemně citlivé řízení a rozumně nastavené brzdy s rychlým nástupem účinku.

Nakonec překvapení a jedna filozofická. Do Swiftu se propracoval „trojklik“ aneb trojí bliknutí směrových světel na jeden dotek páčky. Super. A teď ta filozofická. Je moc chtít v malém autě madlo dveří v zadní části s gumovým, molitanovým nebo prostě měkkým podložím? Loket mě bolí ještě teď.

Začněte se těšit na test s tím, že tohle auto má potenciál zatopit v Česku neuvěřitelně sebevědomé Fabii. Rozhodně větší, než měl Swift vyráběný v letech 2005 – 2010.