Svět pouťových autíček: Jediná elektroauta, která dávají smysl!
Alespoň chvíli na nich řádil snad každý: pouťová autíčka. Kolik váží? Proč se vyplácí jezdit ve dvou? Jak se servisují? Kam (ne)narážet? Pro odpovědi jsme si došli na pražské Výstaviště!
Červená družina pod vedením šéfredaktora Zbyška Pechra momentálně ovládá holešovické Výstaviště. Jdeme se fotit. Do rozšířeného vánočního čísla Světa motorů. Leitmotiv snímku? Zvěčnit se s jedinými elektrickými vozidly, která dávají smysl. Tudíž s pouťovými autíčky. Výrazů si náš dvorní fotograf Jiří Pekárek žádá pro sichr několik. Třebaže jsme krásní a sehraní – určité prodlevy ovšem vznikají. To skýtá prostor vyzpovídat Martina Kroščena. Muže, jenž se během Matějské od A až do Z o pouťová autíčka stará, a může tak zodpovědět kterýkoli dotaz.
Holešovická čtyřka
Tak moc jsme to chtěli zatajit, až to říkáme hned na úvod: vůbec nejrychlejší z patnácti autíček, co zde mají, je zlaté s číslem čtyři. „Lidé, kteří sem chodí častěji, už to znají,“ poznamenává devětadvacetiletý Kroščen, čímž „nakopává“ náš rozhovor.
Jaké rychlosti pouťová autíčka vlastně dosahují?
Jsem u nich přes dvanáct let, ale nikdy jsem to nezměřil. Každopádně natolik, že se dá lehce zranit. Děti si mnohdy lámou ruce…
Od kolika člověk může za volant autíček?
Od deseti – ti se ale musí poutat. Zraněním se snažíme předcházet právě tím, že se caparti musí poutat, jsou zakázané čelní nárazy, dovoleno je trefovat se pouze z boku.
Jak se brzdí?
Jelikož mají autíčka jenom plyn, stačí z něj sundat nohu a zatočit volantem. Často mi návštěvníci říkají: to je nějaké divné, mně tady chybí brzdový pedál.
Když se chci předvést, kde nesmím udělat chybu?
Kvůli lepší stabilitě jděte vždycky s parťákem. Pozoruju spoustu hádek, kdy kluci chtějí dovádět sami. Radím jim, ať si vezmou k sobě kamaráda. A taky se stále najdou tací, kteří do autíček házejí peníze. Myslí si, že si prodlouží jízdu. Takhle to s žetony fungovalo dřív. Teď se všechno ovládá dálkově.
Pojďme k číslům: kolik autíčko váží?
To vám povím přesně: 248 kilogramů!
Na kolik vyjde jedna jízda?
U nás jsou čtyři minuty za sto korun.
Na jak velké ploše momentálně jezdíme?
Na délku jde o čtyřiadvacet metrů, na šířku o deset.
Jak dlouho trvá, než to celé složíte?
Máme k dispozici autojeřáb – zpravidla kolem tří až čtyř hodin.
Krasobruslařská ladnost
Pro jízdu si chytře bereme zmíněnou čtyřku. „Ve světě jsou teď in rychlejší. My máme ten prastarý klasický autodrom,“ jako by se trochu omlouval Kroščen. Přitom spustil piruetní koncert, za nějž by se nestyděli pánové jako Ulrich Salchow nebo Ondrej Nepela. „To je borec,“ trousí si pod vousy za objektivem Jiří Pekárek, který mimochodem Nepelu několikrát fotil a byl jeho dobrý přítel. Psí kusy také logicky vyžadují pravidelný servis „bouracích“ autíček. „Kolečka se zbrušují, proto je jednou za dva týdny měníme,“ vypráví náš průvodce Martin, zatímco pro ilustraci pouťové vozítko otočil vzhůru nohama, respektive kolečky.
Hej, pane diskžokej
Je prima se vozit, ale ještě víc ego pohladí řízení celého autodromu. Usedáme do kukaně, která má multifunkční využití. Slouží jako kasa, království diskžokeje, ovládají se zde světla – prostě plac pro žádná ořezávátka. „Pakliže je víc než dvanáct autíček v provozu, přidáváme v transformátoru výkon. Tady těmi čudlíky zase pouštíme nejrůznější barevné kreace a tamhle mám mikrofon,“ dodává Kroščen.