Tatra 97 (1937–1939): Auto, na které Porsche myslel, když navrhoval Brouka
Tatra 97 (nebo také T97) byla menší a slabší verzí Tatry 87. Zadní kola poháněl vzduchem chlazený plochý čtyřválec (boxer) umístěný vzadu. S objemem 1,75 litru měl výkon 40 koní.
Historie proudnicových vozů Tatra je úzce spojena s konstruktérem Hansem Ledwinkou (1878–1967), který byl v letech 1905 až 1945 technickým ředitelem firmy Ringhoffer-Tatra (s přestávkou let 1916 až 1921, kdy působil ve firmě Steyr). Ledwinka byl průkopníkem páteřového rámu, výkyvných polonáprav a vzduchem chlazených motorů. Ve třicátých letech konzultoval svá řešení s Ferdinandem Porsche 1875–1951), narozeným ve Vratislavicích nad Nisou. Ledwinka a Porsche se stali přáteli.
Hans Ledwinka spolu s Erichem Übelackerem vyvinuli ve třicátých letech pro Tatru sériově vyráběné automobily s aerodynamickou karoserií T77 (1934–1938), T87 (1937–1950) a T97 (1937–1939). Nejmenší z nich byla Tatra 97, která využívala řadu dílů z většího typu T87 a k pohonu zadních kol sloužil vzduchem chlazený čtyřválec uložený vzadu. Tatra 97 měla chudší výbavu (základní verze například neměla topení), dva přední světlomety a jednodílné přední okno.
V nacistickém Německu zadal říšský kancléř Adolf Hitler Ferdinandovi Porschemu úkol vyvinout levný lidový automobil (Volks Wagen), dostupný pro většinu Němců. Cena tohoto auta byla stanovena na pouhých 990 říšských marek (tolik tehdy stál motocykl). Lidé si na něj mohli spořit prostřednictvím volnočasové státní organizace Kraft durch Freude (česky Síla skrze radost, zkráceně KdF). Nový vůz byl proto oficiálně pojmenován KdF-Wagen (přezdívku Käfer neboli Brouk dostal až po válce).
KdF-Wagen měl, stejně jako Tatra 97, vzadu umístěný plochý čtyřválec chlazený vzduchem a podobnou aerodynamickou karoserii. Sám Ferdinand Porsche přiznal, že KdF-Wagen byl za účelem urychlení a zlevnění vývoje inspirován vozy Tatra, především typem T97 a prototypem Tatra V570. Tatra podala na německou stranu žalobu za plagiátorství, která se ani tak netýkala karoserie, ale koncepce rámu a nezávislého zavěšení kol. Oba vozy se v roce 1939 potkaly na berlínském autosalonu, kde Hitler sám viděl podobnost obou vozů a další výrobu Tatry 97 zakázal. Po válce byl soudní proces znovu otevřen a Volkswagen zaplatil Tatře odškodné ve výši jednoho milionu německých marek (jiné zdroje uvádějí 3 miliony).
Vzduchem chlazený čtyřválec a nezávislé zavěšení kol
Zadní kola Tatry 97 poháněl čtyřdobý vzduchem chlazený zážehový čtyřválec s protilehlými válci (boxer) a rozvodem OHC, uložený podélně za zadní nápravou (foto). Motor s blokem z hořčíkové slitiny a kompresním poměrem 5,9:1 měl objem válců 1.749 cm3 (vrtání x zdvih: 75 x 99 mm) a dával nejvyšší výkon 40 koní (29 kW) při 3.500 otáčkách. Klikový hřídel byl uložen ve třech ložiskách. Palivo dodával do motoru spádový karburátor Zenith a membránové čerpadlo. 12 V akumulátorové zapalování bylo značky Bosch nebo Scintilla. Síla motoru se přenášela na zadní kola přes jednokotoučovou suchou spojku a čtyřstupňovou manuální převodovku v bloku s rozvodovkou. Převodovka měla synchronizaci třetí a čtvrté rychlosti a řadicí páku na podlaze. Vůz s pohotovostní hmotností 1.150 kg dosahoval nejvyšší rychlost 130 km/h a spotřeboval v průměru 11 litrů paliva a 0,2 litru oleje na 100 km.
Tatra 97 měla bezrámovou konstrukci s vestavěným páteřovým nosníkem čtvercového profilu. Všechna kola byla nezávisle zavěšena. Přední kola měla odpružení dvěma příčnými listovými péry, zadní kyvadlová náprava měla šikmá poloeliptická listová péra. Vpředu i vzadu měl vůz teleskopické tlumiče. Všechna čtyři kola měla kapalinové bubnové brzdy Lockheed. Ruční parkovací brzda ovládala jen bubnové čelisti zadních kol. Řízení bylo hřebenové, ráfky kol byly obuté do pneumatik o rozměru 5,75 x 16".
Prototypy
Dva prototypy byly postaveny bez zadní kýlové plochy (ploutve). Jeden z nich měl dělené trojúhelníkové zadní okno (foto) a druhý obdélníkové dělené zadní okno. Ten byl v únoru 1938 vystaven na ženevském mezinárodním veletrhu vedle svých větších sourozenců Tatra 77 a Tatra 87. Všech 508 sériově vyrobených vozů Tatra 97 již zadní ploutev mělo.
Aerodynamika v menším vydání
Tatra 97 (foto) měla čtyřdveřovou karoserii vyrobenou z ocelového plechu. Vůz měl nedělené rovné přední okno, čtveřici spouštěcích bočních oken ve dveřích (přední se otevírala proti směru jízdy a zadní po směru). Do předních blatníků sahajících až do poloviny předních dveří byly částečně zapuštěné kruhové světlomety s chromovanými rámečky. Zadní blatníky byly zcela zapuštěné do boků a zadní kola byla schována pod odnímatelným krytem. Vůz měl rozvor náprav 2.600 mm, rozchod kol vpředu/vzadu 1.250/1.230 mm, byl dlouhý 4.270 mm, široký 1.610 mm a vysoký 1.450 mm. Při jízdě po nezpevněných cestách se muselo počítat se světlou výškou 210 mm.
Uvnitř měla Tatra T97 samostatná posuvná přední sedadla a zadní lavicové sedadlo. Po sklopení opěradla zadních sedadel se zpřístupnil zavazadlový prostor o objemu 400 litrů. Jednoduchá lakovaná palubní deska měla všechny ručkové přístroje, včetně velkého rychloměru, umístěné uprostřed a dvě uzavíratelné schránky po stranách. Vytápění teplým vzduchem od motoru se dodávalo pouze na přání a za příplatek. Přístup k motoru umístěnému vzadu umožňovalo zvednutí celé zádi se zadním oknem, ploutví. „Uši“ po stranách nabíraly vzduch k chlazení motoru (foto).
Vozů Tatra 97 bylo v letech 1937 až 1939 vyrobeno 510 kusů a dnes jsou ceněným sběratelským vozem. Jeden z nich vlastní muzeum Tatry v Kopřivnici.
