Tatra T604 mohla být lidovým autem z Československa: Výroby se nedočkala
Kopřivnická automobilka je známá hlavně výrobou těžkých užitkových vozidel. Do konce 90. let ale také výrobou luxusních limuzín, jejichž posledním mohykánem v dlouhé řadě se stala Tatra T700. Uvedený směr měl svůj původ v počátku 50. let, samozřejmě z popudu tehdejšího politbyra.
Jenže výrobní program Tatry byl ještě v meziválečném období mnohem bohatší a zajímavější. Tehdy ještě neexistovalo centrální plánování, takže vše řídila ruka trhu. V té době proto Tatra vyráběla auta různých tříd. Tedy nejenom luxusní reprezentační modely, jakým byl třeba aerodynamicky velmi pokrokově řešený model T87 slavného konstruktéra Hanse Ledwinky, ale také mnohem menší vozy. Z nich zmíníme vůz Tatra 57, přezdívaný Hadimrška a vyráběný v letech 1931 až 1948. A to nejen v Kopřivnici, ale také ve Vídni. T57 vzniklo necelých 27.000 kusů a auto se velmi dobře prodávalo i v někdejším Československu.
Dalším v řadě byl model T600 přezdívaný Tatraplan, který byl proti „hadimršce“ mnohem modernější. Tatraplan sice asi nemůžeme označit za úplně lidový automobil, přesto se v porovnání s T87 jednalo o menší a tedy i dostupnější vůz.
Za pouhé dva týdny
Na začátku 50. let vyvstala v Československu naléhavá potřeba nového automobilu, který by motorizoval masy. V roce 1954 vyhlásily stranické orgány soutěž mezi domácími automobilovými výrobci, jejíž vítěz měl vyrábět nový lidový vůz.
Dle dostupných informací se Tatra uvedeného tendru sice zúčastnila, avšak až na poslední chvíli. V Kopřivnici tak měli na vytvoření návrhu nového lidového vozu pouhé dva týdny. Navzdory tomu byl právě návrh Tatry vyhodnocen (mimo jiné i v konkurenci Škody) jako nejlepší. Zadání počítalo se čtyřdveřovou nebo dvoudveřovou karoserii, která by odvezla čtyři cestující včetně řidiče.
V rámci modelového portfolia měla nová lidová Tatra, která dostala označení T604, nahradit výše zmíněný, byť větší model T600. Tvary karoserie T604 však neměly s aerodynamickou proudnicovou T600 pranic společného. Spíše než hezké byly účelové. Tak trochu připomínaly britský vůz Austin A40 Farina. Byly však poplatné designovému směru 50. let. Ve výrobním programu měla T604 doplňovat velkou Tatru T603, představenou v roce 1955. Dle některých zdrojů byl prototyp T604 hotový v roce 1956. Dle jiných ale žádný prototyp nikdy nevznikl. Údajně pouze motor.
Vše vzadu
Koncepce s hnacím ústrojím uloženým za zadní poháněnou nápravou byla v Tatře velmi oblíbená a používaná od 30. let, stejně jako vzduchem chlazené motory. V tomto se mělo pokračovat také v případě T604. K jejímu pohonu zvolili tvůrci ležatý čtyřválec s protiběžnými písty uložený vzadu. Z objemu 736 cm3 motor nabízel nejvyšší výkon 16,2 kW při 4600 otáčkách za minutu. Převodové ústrojí využívalo čtyřstupňovou převodovku se synchronizací na trojce a čtyřce. Kupodivu elektrická soustava již pracovala s 12voltovou sítí, byť v té době bylo celkem běžné 6voltové napájení.
Řešení podvozku se podobalo Tatře 603. Vzadu tudíž použili tvůrci výkyvné polonápravy odpružené vinutými pružinami. Vpředu se uplatnila příčná listová pružina. Dle dostupných zdrojů činil rozvor náprav pouhých 2150 mm, rozchod kol vpředu i vzadu byl shodný 1200 mm. Auto bylo dlouhé 3685 mm, široké 1450 mm a vysoké 1290 mm.
Na výrobu nikdy nedošlo
Ačkoliv celý projekt T604 vypadal velmi nadějně a navíc by se toto auto přesně trefilo do potřeb své doby, k jeho výrobě nikdy nedošlo.
Hlavním důvodem, proč se auto nikdy nedočkalo výroby, byly čistě politické. Hospodářství zemí RVHP bylo založeno mimo jiné také na tom, že každý členský stát měl přesně definováno, co má či spíše může a co nemůže vyrábět. Proto třeba vozy Škoda dlouhou dobu nenabízely větší motor než 1,2 litru. Větší kubatura byla totiž doménou automobilek ze Sovětského svazu a také z Polska. Rovněž výroba vyloženě lidového auta, jakým měla být právě Tatra T604, byla svěřena Sovětům a samozřejmě Německé demokratické republice (NDR).
A právě Sovětům byla údajně předána veškerá dokumentace, stejně jako dosavadní výsledky práce „tatrováků“ na voze T604. Konkrétně ukrajinské továrně ZAZ ze Záporoží. Ta v roce 1958 zahájila práce na voze Záporožec 965, který, když v roce 1960 vyjel, byl v západním tisku obviňován, že se jedná o kopii Fiatu 600. Je jasné, že na jeho řešení měla vliv také Tatra T604 ,neboť jak tvary, tak také technické řešení, se tomu z Kopřivnice velice podobalo. Faktem ale je, že toto využívala i jiná západní vozidla.
Pozdější a modernější ZAZ 966 zase vypadá jako kopie NSU Prinz. Ač se Záporožec dovážel do zemí RVHP, na československém trhu se nikdy nenabízel. Dle slov některých pamětníků té doby to bylo i z důvodu jeho úrovně zpracování a vůbec techniky. Prostě auto bylo tak strašně udělané, že ani Moskvě loajální československé úřady a vláda se neodvážily takový vůz „pustit“ mezi československý lid. Ale zda to byl skutečně tento důvod, je otázkou…
