TEST Audi RS5 Coupé: První jízdní dojmy

Tomu říkám provokace. Sotva nás vyloží autobusek před recepcí resortu Marbella Club, z ospalé nálady a útlumu z dusného vedra mě vytrhne osmiválcový koncert. Bručení výfuku pomalu projíždějící RS5 Coupé doprovází z povzdálí štěkání meziplynů a někde ještě o kousek dál jiné audině ještě někdo pěkně „nakládá“. Kolegové z předchozího turnusu se vrací. A rozhodně nevypadají otráveně.

Myslím, že už jsem to psal v testu RS6 a teď se budu opakovat. Audi by zasloužilo Oscara za nejlepší automobilový zvuk v kategorii Masová produkce. Co dokáží udělat v Ingostadtu s motorem a výfukem, to totiž umí překonat už jen slavné značky z Itálie.

Zatímco si V8 4,2 l na volnoběh nespokojeně brumlá, teď je řada na mě, abych si udělal pohodlí. Seřízení volantu i sedačky je bezproblémové, jenže to stále nějak není ono. Mým problémem jsou příplatková sportovní sedadla. Mají sice elektricky seřiditelné kdeco, ale i přesto mi sedák tlačí stehna nepříjemně k sobě a já mám pocit, že sedím nad sedadlem, nikoli v něm. Opěradlo mě naopak dokáže pěkně skřípnout ve spodní části, ale v horní mi ramenní opora nějak nesedí a mezi lopatkami mě čalounění trochu tlačí. Paradoxně se lépe cítím ve standardních, která mají širší sedák, a to i přesto, že v nich horní polovina trupu v zatáčkách slušně bruslí.

Tak ještě nastavit sportovní režim podvozku, zadního aktivního diferenciálu a řízení. Volič dvouspojky na D a pak posunout vpravo na manuální sportovní režim. Víc sportovního už tu nastavit nejde. Tak jdeme na věc.

Hráli jste někdy v Need for Speed závod v běžném provozu? Tak přesně takhle vypadá jízda s RS5 Coupé. Dojedu víceméně statickou překážku, jedním či dvojím hlasitým štěknutím meziplynu dám najevo svou přítomnost a o pár okamžiků už jsem v prachu. Osmiválec umí 8250 min^-1 a právě tam nahoře ze sebe vymáčkne to nejlepší - 450 koní. Vytáčí se ovšem tak rychle, že je dobré ťuknout do pravého pádla pod volantem už krátce po překročení 8100 min^-1, jinak mě z euforie vytrhne škubáním omezovač. Kdepak, žádné samočinné přeřazení, a tak to má být – když manuální režim, tak manuální. Škoda, že motoru chybí ostřejší výkonová špička, kterou by jeden od takovéhle vysokootáčkové pily čekal a jakou nás rozmazlily slavné sporťáky japonských značek. Ale není nutné (i když maximálně uspokojivé) se za každou cenu drápat na osmitisícovku. I po přeřazení v 7, 6 nebo 5 tisících má RS5 obrovskou sílu a může s nezměrnou chutí upalovat vpřed.

Videohry ale trochu připomíná i řízení. Je sice tuhé, ale působí dost odtažitě. Zkouším tedy nouzové řešení – přepínám posilovač na komfortní režim. Chvíli jsem sice trošku nesvůj z lehkosti ovládání, ale velmi rychle si zvykám a překvapivě se cítím lépe – řízení je přesnější a přestože stále nemá feedback, auto je o poznání čitelnější. Není to ostatně poprvé, co se ukazuje lehčí řízení tím lepším...

Jak RS5 polyká kilometry, začínám nabývat dojmu, že mě z tohoto auta po dobrém nedostanou. Těžiště téhle Need for Speed vlastně není v tom, brutální rychlostí dojet a předjet vše živé přede sebou. Tohle audi totiž miluje zatáčky.

Tak, teď napočítejte do deseti a přečtěte si předchozí větu ještě jednou. RS5 opravdu miluje zatáčky. Jen od řidiče, zvyklého na běžné čtyřkolky, vyžaduje menší změnu návyků. Musíte s ní zacházet jako se zadokolkou – na plyn je třeba dupnout ještě před vrcholem zatáčky, aby zadní diferenciál poslal na vnější zadní kolo co nejvíce síly. To způsobí, že záď vozu eliminuje nedotáčivost a suverénně vytáhne zbytek auta z oblouku. Je to opravdu působivé, řídit auto s jistotou a trakcí čtyřkolky a agilitou zadokolky. A zatímco rychlost průjezdů je za hranicí běžného chápání a s naprosto minimálními náklony, audi je v naprostém klidu a pohodě. Maximálně dá občas najevo zapískáním předních nebo všech čtyř pneumatik, že tohle už bylo trošku moc optimistické.

Pokud přeženu nájezd do zatáčky, je RS5 pochopitelně nedotáčivé, ale stačí bez ubrání plynu pootočit volantem a kupé se překvapivě ochotně srovná. Ovšem pokud v zatáčce plyn uberu a následně prudce dupnu na plyn, lze tím docílit krásně čitelné přetáčivosti, kterou lze zkrotit buď lehkým kontra, nebo ubráním plynu. Tak tohle vaše turbo neumí...

Přemýšlím, jestli ještě působivější, než schopnosti podvozku, není přilnavost, jíž auto v zatáčkách má. Pneumatiky Pirelli P Zero o šířce 275/30 R 20 se k asfaltu doslova lepí, jako by ani nenesly 1,7 tuny vážící kupé ale nějaký o třetinu lehčí hot-hatch.

A ty brzdy... Testovaná auta byla vybavena příplatkovými keramickými kotouči na přední nápravě, které si zaslouží absolutorium. Pravda, při popojíždění po městě jsou trošku kousavé, ale při sportovní jízdě koketují s dokonalostí - mají rychlý nástup, dech beroucí účinek a dají se dávkovat s milimetrovou přesností.

Je třeba říci, že Audi RS5 opravdu velmi příjemně překvapilo a je dalším potvrzením toho, že je třeba brát automobilku z Ingolstadtu vážně i pokud jde o sportovní auta. Ale tím naše seznámení s RS5 ještě nekončí.

Součástí španělské prezentace bylo i testování na soukromém okruhu Ascari. Pokud vás zajímá, jak se tohle noblesně vyhlížející kupé chová na limitu v bezpečí závodní trati, přečtěte si původní článek na AUTOFUN: Za volantem: Audi RS5.