TEST Citroen C2 1.4 VTR - Malé milé (11/2003)
Kdyby se rozdávaly ceny za střízlivou stylistickou odvahu, neodešel by model C2 bez vavřínů. Zrod tohoto vozu byl přitom díky podvozku a části interiéru shodnému s C3 jednodušší, než by se zdálo. Nejde přitom o konec ve zmenšovacích závodech - v roce 2005 začne z Kolína vyjíždět model, který bude Citroen prodávat pod označením C1.
C2 vyrostla na zkrácené platformě "trojky", zvenčí ale shodu nepoznáte. Důsledně pravoúhlé světlomety, krátká kapota a především hojně komentované rovnoběžné dolní hrany bočních oken odlišují oba modely více než dostatečně. I díky děleným a ve verzi VTR o spoiler obohaceným zadním dveřím má majitel jasno: zatímco C3 staví na pohodlí a neagresivním vzhledu, C2 je (s relativně malým cenovým odstupem) živé až dravé malé městské auto.
Třídveřová karosérie je uvnitř stejně široká jako u C3 - posádku uvítá stejná palubní deska a v základní výbavě i podobně až příliš měkká sedadla. V námi testované verzi VTR jsme naopak jásali nad sedačkami s bočními výztuhami a delšími sedáky. Vzadu jsou dvě samostatná, podálně posunovatelná a sklopná sedadla, jejichž výhoda je v pohodlí a dostatku místa pro hlavu i kolena, nevýhoda pak v nutnosti trochu posunout přední sedadlo při úplném sklopení zadních. Raritou jsou plynové vzpěry, díky kterým se dají zadní sedačky pohodlně sklápět i ze zadních dveří.
Čtyři hodnoty objemu zavazadlového prostoru uvádějí stav při různých polohách zadních sedadel a dokumentují tak velmi dobrou variabilitu využití vnitřního prostoru. Prostor pro vkládání nákladu má sice spodní hranu relativně vysoko, spodní část dělených zadních dveří s nosností až 100 kg je ale v tomto případě dobrým pomocníkem. Citroen rád zdůrazňuje podélnou nenáročnost při přístupu k zavazadlovému prostoru C2, což můžeme jen potvrdit. I při častém využívání sklopené spodní části dveří simulaci nakládání jsme vždy našli způsob jak úspěšně naložit a neušpinit se.
Motor 1.4 s maximálním výkonem 54 kW tvoří střed nabídky, dalšími možnostmi jsou agregáty 1.1, 1.6 a 1.4 HDi. My jsme dostali k dispozici provedení VTR s robotizovanou převodovkou Sensodrive, přičemž motor i převodovka si zaslouží oddělený komentář. Pohonná jednotka s pouze průměrným max. výkonem 54 kW je vcelku příjemným překvapením. Kultivovaný zvukový projev je u Citroenů už pomalu standardem, ale sportovněji založeného řidiče potěší hlavně velmi slušná pružnost. Převodovka Sensodrive (verzi 1.4 je možno mít i s pětistupňovým manuálem, 1.6 naopak pouze se Sensodrive) byla pro použití v tomto voze podle výrobce zdokonalena. Je sice pravda, že reakční doby se o něco zkrátily, nevýhody zvláště v automatickém režimu zůstaly. Při záměru předjíždět v automatickém režimu se nám několikrát stalo že na kick-down reagovala elektronika rozpojením stávajícího převodu, zhruba dvouvteřinovou pauzou (což zejména ve stoupání znamená citelné zpomalení vozu) a podřazením o dva stupně dolů. Zařazený stupeň byl logicky záhy vytočen k maximu a následovalo přeřazení na kýžený stupeň - to vše v průběhu předjíždění. Mimořádný cit je třeba mít při rozjíždění ve svahu - bez ruční brzdy se téměř nelze obejít. Ale abychom jenom nekritizovali: pro pohodové popojíždění po městě je Sensodrive v automatickém režimu výborný a zvyknete-li si na delší přeřazování, lze se s agregátem sžít i při přeřazování pádly pod volantem či voličem na středovém tunelu. V celém testu jsme dosáhli spotřeby 7,1 litru a to při 2/3 podílu mimoměstských jízd.
Na silnici a to bez ohledu na její kvalitu, C2 téměř exceluje. Podvozek je zřetelně tvrději naladěn než C3, auto ale přesto neseznamuje řidiče s více nerovnostmi, než je nutné. Ubylo bočního náklonu, přibylo možnosti razantní jízdy - vůz je nedotáčivý skutečně až při hodně brutálním zacházení. Posilovač by sice mohl při rychlé jízdě o něco více "ztuhnout", vzhledem k převažujícímu způsobu využití však považujeme jeho účinek za vyvážený. Brzdy mají okamžitý nástup a s lehkým autem nemají příliš práce. Daní za variabilitu zadní části je omezený výhled úzkým zadním oknem a také u zrcátekbychom se přimlouvali za zvětšení.
C2 je podle našeho názoru model, který je ve své kategorii ještě povedenější než "předchůdce" C3. Mezi největší klady patří využití vnitřního prostoru, jízdní vlastnosti a pružný motor. Naše výhrady k převodovce Sensodrive chápeme spíš jako doporučení pro zájemce: bude-li se pohybovat převážně v městském provozu nebo preferuje-li nenáročnost řízení a poklidný jízdní styl, je pro něj Sensodrive téměř ideál. Pokud ale vyžaduje využívání dynamických vlastností motoru a velmi dobrého podvozku skutečně naplno, je na místě zvolit manuální převodovku. Citroen u této motorizace poskytuje možnost volby, takže jedinou výhradou, která zůstává, je základní cena, byť s relativně širokou výbavou.
