TEST Fiat Tipo Kombi: Jak funguje na českých silnicích?

Když se v České a Slovenské republice spouštěl prodej sedanu Fiat Tipo, první české, tedy přesněji řečeno slovenské jízdní dojmy vyšly na mě a setkaly se s poněkud odmítavým postojem diskutérů. A to i přesto, že jsem s ohledem na cenu auto spíše chválil. Zřejmě jsem neprojevil očekávanou míru nadšení z dominance v disciplíně „value for money“.

A teď se naše cesty opět setkaly, na našich silnicích poprvé vyzkouším tipo ve verzi kombi (a současně hatchback – to kvůli benzinovému turbomotoru). Naprosto záměrně jsem nečetl inkriminovaný článek o sedanu, ani italské jízdní dojmy Tomáše Dusila, k nimž jsem se nedostal shodou okolností ani na podzim. S výjimkou matných vzpomínek na krátké svezení ze Slovenska jsem tedy nepopsaná kniha, tak uvidíme.

Počasí prezentaci vůbec nepřálo, při mé jízdě s kombíkem dokonce lilo tak prudce, až jsem se obával o foťák, ale rychlé obhlédnutí designu jsem si nemohl nechat ujít. Stejně jako v případě sedanu musím obě verze pochválit, vyznačují se italskou elegancí a šarmem, které by autům mohly závidět mnohem dražší vozy, je ale třeba říci, že kombi je z trojice asi nejméně sexy.

A co ten zpropadený interiér? Fiat u těchto dvou verzí pozměnil vzhled palubní desky, omezil tak množství nehezkých plastů a to byste neřekli, jak je to v kombinaci s top verzí výbavy znát. Dotykový displej je nyní lépe zakomponován (tedy spíše odkomponován) v prohlubni střední části palubky a kabina je hned vzdušnější. Byly také provedeny lehké úpravy dekorů.

Na druhou stranu zvonivě tvrdé plasty s podivnou strukturou ve dveřích a palubní desce od stříbrné lišty dolů zůstávají, díky kombinaci s umělým semišem však nepoutají tolik pozornosti. Nebo jsem si prostě zvykl. Sedadla jsem chválil už posledně, na tom se nic nezměnilo a po chviličce hledání jsem si našel pozici, při níž mě netlačil do pravého kolena středový panel. Co je ovšem zajímavé – pozici jsem našel takovou, že vzadu před koleny u kombi bylo výrazně více místa, než v sedanu, skoro jako by kombi mělo trošku jinak uspořádanou kabinu. Nebo jsem si prostě sedl jinak, lépe…

Podélně je prostoru opravdu nadbytek, stejně tak nad hlavou, ale rám dveří to k hlavě nemá moc daleko. Fiat se chlubí, že tipo „bez problémů převeze pět lidí“. Asi myslí v kufru, protože zadní lavice hýčká krajní pasažéry profilovaným sedákem, což je fajn, ale není možné si sednout více ke kraji. Místo pátého pasažéra si raději sklopte loketní opěrku. Kufr má objem 550 litrů, což sice není mezi kompakty rekordní hodnota, ale na druhou stranu rodinným potřebám myslím vyhoví naprosto bez problémů. Po sklopení zadních opěradel je avizovaná „rovina“ drobet do kopce, ale to v téhle třídě nepřekvapí…

Kombíky byly do jednoho osazeny turbodieselem 1.6 MultiJet s 88 kW a 320 N.m, motor byl použitý už v sedanu, takže žádné velké překvapení. Chvíli mu sice trvá, než se nadechne, ale následně mohutně zabere a dává řidiči k dispozici spoustu síly jak pro pružné zrychlení, tak pro předjíždění. Jeho odhlučnění je průměrné, což na dnešní poměry znamená bez zásadních výtek.

Při jízdě lze italské kombi nejlépe popsat jako „gumové“. Řazení šestistupňového manuálu je sice docela krátké a nezadrhává, ale je …gumové. Řízení bez špetky zpětné vazby taktéž působí gumově a navíc není nijak zvlášť přesné, což ale může být do jisté míry absencí pocitového propojení se strojem. Je však pozitivní, že se vytratil nerovnoměrný účinek posilovače, jímž se vyznačoval posledně zkoušený sedan. A do třetice všeho dobrého je gumový i brzdový pedál. S nějakým dávkováním účinku moc nepočítejte, ale nástup je plynulý a hladký, takže žádný problém.

On je do jisté míry gumový vlastně i podvozek – ale to rozhodně nemyslím nijak zle. Kombi s dieselem znamenitě tlumí rázy od drobných nerovností, jako by v tlumičích byly nastrkány žvýkací marshmallow. Popraskaný asfalt, spáry, menší výtluky a propadlé kanály – nic z toho posádka nemusí řešit. Rázy jdou do kabiny až od opravdu velkých děr a výrazně propadlých kanálů, kterým je radno se vyhnout v každém autě. Bohužel je práce tlumičů v kabině hodně slyšet (spolu s valivým hlukem od kol) a ačkoli rázy necítím, slyším neustálé bouchání. Podvozek je s přehledem největším původcem hluku na palubě.

Naftové kombi je velice dobře vyvážené, je jen mírně nedotáčivé, zatáčkami se protahuje ochotně a s minimálními náklony, ale jak jsem naznačil, není moc upovídané a tak společně s mrtvým řízením vlastně dohromady nic necítím. Menší problém s šasi nastane až při opravdu ostré jízdě na nerovném povrchu, po relativně tuhé počáteční kompresi pružin jdou následně do výrazného propružení a auto působí dojmem, že se co chvíli „vznese“. Pokud za této situace přijde další nerovnost nebo jejich série, začne být tipo dost neklidné. Ale to asi zákazníci auta moc řešit nebudou.

Druhou testovací jízdu jsem absolvoval s benzinovým 1.4 T-Jet s 88 kW a 215 N.m, pracujícím v karoserii hatchbacku. Ten opravdu nechává zapomenout na dýchavičnou atmosféru v sedanu. Pokud nejezdíte týden co týden stovky kilometrů na chatu, není moc důvod, proč kupovat naftu. Čtrnáctistovka je sice o chloupek hlučnější, ale má moc pěkný, sportovní zvuk, jen minimální prodlevu turbodmychadla a od 2800 do 5000/min je vážně skvělá, s lineárním nárůstem dynamiky. A vytočením k 5500 otáčkám jí také neurazíte. Zvládne i podtočení, ale slušně akceleruje od zhruba 2200/min. Auto má kvůli lehčímu motoru méně tuhé naladění podvozku, což je ale překvapivě horší. Tlumiče zvládnou pevně pohltit méně rázů a pětidveřové tipo bylo na mokré a uklouzané silnici méně jisté v zatáčkách.

Kombi a hatchback Tipo tedy určitě nezapřou, že byly vyvíjeny s důrazem na evropský trh, změny provedené v interiéru autu pomohly. Kombík má jeden z největších zavazadlových prostorů ve třídě a prý nejprostornější kabinu. Každého řidiče potěší, jak se podvozek umí vypořádat s nekvalitním asfaltem našich silnic, navíc auto bez problémů zvládne i svižnější tempo a posádku hýčká rozměrnými a pohodlnými sedadly. Na druhou stranu je potřeba se smířit s lacině působícím interiérem, hlukem od podvozku a „gumovými“ ovládacími prvky. Ty současně naznačují, že na nějaké okreskové dovádění auta koncipována nejsou, což potvrzuje i neklid při vyšších rychlostech na nerovném povrchu. Rodinnému využívání tipo vyhoví dobře, jenže problém nastává ve chvíli, kdy zjistíme, že se cena Fiatu Tipo Kombi dostala do sféry tak silných hráčů, jako je focus nebo astra. A v tu chvíli už je potřeba dobře promyslet, co které auto dává a co bere…