TEST Hyundai Ioniq 6 Power – Konečně to dává smysl!
Plejáda elektrických SUV sice hbitě reagovala na módní vlnu tohoto karosářského střihu, v praxi ale vyšší stavba vozu vždy znamenala nemalou spotřebu. Nový Hyundai Ioniq 6 smýšlí jinak… a jeho aerodynamické pojetí přináší citelné benefity.
Design, interiér
Kdo za poslední roky o elektromobilitu alespoň zběžně zavadil, tomu jméno Ioniq jistě není cizí. Původně se jednalo o elektrifikovaný model značky Hyundai, který se nabízel coby hybrid, plug-in hybrid i elektromobil. Elektrická varianta měla akumulátor s kapacitou 28 kWh, v roce 2019 si polepšila na 38,3 kWh. Ač to není kdovíjak vysoké číslo, díky aerodynamickým tvarům a efektivitě pohonu dosahoval Ioniq dle metodiky WLTP dojezdu až 310 kilometrů.
Korejská značka však svou elektrickou strategii za poslední roky přehodnotila. Ioniq už není označení elektrifikovaného modelu, ale kompletní elektrické řady, za kterou se v závislosti na modelu vždy dodá nějaké čísílko. Prvním takovým kouskem se stal hranatý crossover Ioniq 5. Ten boduje futuristickým designem a moderními systémy (po vzoru prémiových značek nabízí třeba 800V palubní síť). Jenže tvary karoserie tady nejdou nízké spotřebě tak úplně naproti. Aby auto navázalo na hlavní výhody prapůvodního ioniqu, mělo by být nižší a aerodynamičtější…
Odvážný streamliner
…a tak se druhým modelem v řadě stal Ioniq 6. Šestka dala sbohem trendu zvýšených karoserií a představila se jako typický sedan s nizoučkou karoserií. Však se také tvůrci chlubí koeficientem odporu vzduchu 0,21, což má být nejméně ze všech současných modelů značky. Technika včetně platformy E-GMP je sice sdílena s pětkou, po stránce designu je to ale zcela svébytný model.
Hyundai v oblasti elektromobilů obecně nastolil zajímavou strategii. Nesnaží se své modely unifikovat, všem naděluje různorodý vzhled. Pokud byste pětku a šestku postavili vedle sebe se zakrytými logy, jen těžko byste tipovali, že pochází ze stejné stáje. Rozklíčovat příbuznost pomáhá prakticky jen pixelový design hlavních světlometů vpředu a vzadu. Pixely mají designéři evidentně hodně v oblibě, kromě světel s nimi pracují také na volantu či u dobíjecího konektoru, kde jednotlivé kostičky informují o stavu nabití. Sympatický detail.
Asi vás nepřekvapí, že světelná technika je plně diodová. To spíš novinka zaskočí délkou skoro 4,9 metru a hlavně rozvorem 2950 mm. Na fotografiích se totiž tváří jako značně kompaktnější. Šestka vzhledově vychází z konceptu Prophecy a interně si vysloužila přezdívku streamliner. A když auto poprvé obcházíte, těžko vás napadne lepší označení.
Auto je uhlazené a maximálně přizpůsobené aerodynamice. Na zcela čistou příď a zapuštěné kliky však úplně nenavazuje zadní partie, která je nebývale členitá a plná nejrůznějších kudrlinek včetně masivního spoileru. Designovým perfekcionistům by tohle mohlo přijít možná až přeplácaně. Ale proti gustu… Standardem nizoučkého ioniqu jsou osmnáctipalcová kola, které v nejvyšší a námi zkoušené výbavě Style Premium nahrazují dvacítky.
Volba nejvyššího výbavového stupně v praxi znamená, že už skoro není zač utrácet. Nejvýraznějším příplatkem je 40.000 Kč za digitální vnější zpětná zrcátka, pětadvacet tisíc korun stálo elektricky ovládané prosklené střešní okno, necelých dvacet tisíc pak šedý metalický lak. Toť vše.
Kamery místo zrcátek jsou naštěstí volitelnou položkou, na výběr pořád máte i klasiku s poctivými zrcadly. A v zásadě i tady platí to, co jsme si o jízdě s digizrcátky řekli v minulosti. Řešení vyžaduje hodně, opravdu hodně zvyku a při prvních parkovacích manévrech s těmito kamerami si za volantem budete připadat jako úplný začátečník. Osobně jsem trochu bojoval i s odhadem odstupu ostatních vozů třeba na dálnici při připojování do rychlejšího pruhu. Plusem obrazovek je, že jsou umístěné v rozích přístrojové desky a tedy hezky na očích. Navíc jsou perfektně „čitelné“ i za zhoršené viditelnosti. Chápu honbu za nízkým odporem vzduchu, z karoserie vám ale pořád trčí pořádné držáky kamer. Kolik tohle řešení asi může uspořit energie?
Minimalistická moderna
Kabina šestky rozvíjí styl staršího sourozence. Také tady najdeme pracoviště řidiče tvořené dvěma 12,3“ obrazovkami opticky spojenými v jeden celek. Jedna nahrazuje tradiční budíky, druhá slouží coby středobod multimediálního systému. I zde působí interiér minimalisticky a uklizeně. Chybí dokonce i logo na volantu, které nahrazuje čtveřice diodových teček. Ty vás během nabíjení informují o stavu nabití. A ano, čtyři tečky znamenají v morseovce písmeno H.
Po otevření dveří na vás vykoukne solidní nástupní prostor. Mimochodem, ve výplni dveří nenajdete jediné ovládací tlačítko, i ty pro otevření okének se nacházejí na středové konzole. Když jsme u prostoru, zejména tím podélným vás šestka mile překvapí. S výškou 178 cm sedím sám za sebou s obrovskou rezervou před koleny a slušná rezerva mi zůstává i nad hlavou. Lidé vyššího vzrůstu sem nohy pořád poskládají pohodlně, brzy ale narazí na limity svažující se střechy.
Ioniq 6 není koncipován jako rodinné auto, chápat jej máme spíše jako manažerský sedan. Vzadu se tedy opravdu otevírá jen víko zavazadlového prostoru bez okna. Vykoukne na vás relativně skromný nákladový prostor, do kterého se má dle tabulek poskládat 401 litrů zavazadel. Naštěstí šestce nechybí ještě menší kufřík pod přední kapotou. Do naší zadokolky se sem vejde až 45 litrů věcí, čtyřkolky se musejí spokojit se čtrnácti a půl litry. Pořád je to ale dost alespoň pro uklizení dobíjecí kabeláže.
Motor, jízdní vlastnosti
Když nepotřebujete čtyřkolku
Novinka je zákazníkům k dispozici v provedení Eco s menší 53kWh baterií a zadním elektromotorem o výkonu 111 kW. Náročnější klientele bude vyhovovat spíše zkoušená verze Power, jejíž akumulátor má kapacitu 77,4 kWh. Naše zadokolka disponuje maximálním výkonem 168 kW. Je tedy slabší než čtyřkolka (dva elektromotory a 239 kW), ale zase nabízí nejvyšší teoretický dojezd až 614 kilometrů.
Maximálnímu výkonu sekunduje 350 newtonmetrů točivého momentu, což autu stačí ke zrychlení z klidu na stovku za 7,4 sekundy. A když budete mít chuť (a dostatek šťávy), na německém autobahnu můžete pokračovat na 185 km/h.
Šestka po sešlápnutí akcelerátoru až k podlaze vyráží vpřed sice hbitě, ale možná vás překvapí absence pověstného elektrického hyperkopance. Vedle divokých tesel tak korejský elektromobil zrychluje lineárně a více pozvolna. Ale nebojte, síly pro bezpečné předjetí či připojení do rychlého dálničního pruhu máte až až!
S plně nabitou Li-Pol baterií ukazoval vůz v teplejších letních dnech dojezd lehce pod 500 kilometry. Obrovským benefitem šestky je totiž úsporná jízda. Tabulky slibují průměrný odběr 14,3 kWh/100 km a v reálném světě není nemožné se k takovému údaji na palubní počítači propracovat. Mix městských a příměstských cest znamenal spotřebu kolem 15 kWh/100 km. Má tradiční cesta do redakce tvořená z 20 km okresek, 60 km dálnice a 20 km popojíždění po Praze přinesla průměr 18,2 kWh/100 km. Ani dálniční tempo tedy se spotřebou nezamávalo zas až tak dramaticky, alespoň dokud jsem se držel v rámci tuzemských rychlostních limitů. Jen připomenu, že s pětkou se dlouhodobý průměr pohyboval spíše nad hranicí 20 kWh/100 km.
Obrovskou výhodou šestky je už zmiňovaná 800V palubní síť a tedy možnost výkonného 350kW nabíjení. Za ideálních podmínek doplníte baterii z 10 na 80 % za pouhých osmnáct minut, pak začne nabíjecí křivka pozvolna klesat. Dobití vozu na vyšší desítky kilometrů je opravdu otázkou několika málo minut… pokud ale máte rychlonabíječku k dispozici. U nás jsou pořád rozšířené hlavně 50kW stojany, takže při dobíjení vozu vás nebudou limitovat ani tak jeho schopnosti, jako spíše stále dost omezená infrastruktura.
Hravé maskování
Náš Ioniq 6 má pohotovostní hmotnost skoro dvě tuny a na okreskách ji zvládá překvapivě dlouho maskovat. Úplná lehkonožka to samozřejmě není, zároveň ale nemůžu říct, že by působil těžce a neobratně. Na pokyn volantem reaguje promptně a problém vozu nedělají ani náhlé změny směru.
I přes velká dvacetipalcová kola je podvozek pohodlný a statečně zvládá i nástrahy českých okresek. O větších výmolech sice víte, projeví se ale jen jemným ducnutím od kol, které není doprovázeno nějakým panickým uskočením karoserie. Když si zvyknete na práci s veškerou tou hmotou pod vámi, můžete se za volantem vlastně i slušně pobavit.
Šestka se totiž na rozdíl od jiných elektromobilů nestydí za to, že primárně roztáčí zadní kola. V případě elektromobilu s okamžitým krouťákem je to ostatně lepší řešení než předokolky, které parametry na silnici nepřenášejí tak plynule a při akceleraci hodně rychle ztrácejí trakci. U ioniqu můžete navíc utlumit zásahy stabilizačního systému a udělat z něj slušně driftující zábavné náčiní. Jen počítejte s tím, že pod tlakem dvou tun bude vzorek ze zadních pneumatik mizet zatraceně rychle.
Závěr
Závěr
Hyundai Ioniq 6 je podobně odvážný jako sourozenecká pětka, jen se vydal úplně jiným směrem. Má uhlazený design, který se zcela podvolil aerodynamické efektivitě. Přesto si zachoval slušnou délku a hlavně rozvor, díky čemuž nabídne pořádnou porci místa v obou řadách. Tedy až na omezené místo nad hlavami zadních cestujících.
Interiér je čistý a plný moderních systémů, fandové digitálních trendů si tady určitě přijdou na své. A sympatické jsou i jízdní vlastnosti – šestka je hbitá, komfortní a s trochou snahy i dostatečně úsporná, aby v reálném provozu zvládla kolem 500 kilometrů. Suma sumárum je to tedy komplexní a propracovaný elektromobil, který se cenou nemusí podbízet.
Základ s menším akumulátorem (a dojezdem až 429 km) startuje na částce 1.159.990 Kč. Zkoušená silnější verze s větší baterkou stojí minimálně 1.339.990 Kč, v testované výbavě Style Premium už jsme nad milionem a půl, včetně všech příplatkových položek to dělá 1,6 milionu a nějaké drobné. To není úplně málo, vždyť jen nepatrně dražší (1.352.000 Kč) je základní BMW i4 eDrive35, kde jsou zadní kola roztáčena silou 210 kW a stovka zdolána za šest sekund. Rozdíly mezi prémií a všedními značkami jsou – alespoň v elektrickém světě – nejspíš nadobro smazány.
Nejlevnější verze modelu | 1.159.990 Kč (Eco/111 kW Smart) |
Základ s testovaným motorem | 1.339.990 Kč (Power/168 kW Smart) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.549.990 Kč (Power/168 kW Style Premium) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.629.890 Kč (Power/168 kW Style Premium) |
Plusy
- Atraktivní vzhled
- Moderní systémy a bohatá výbava
- Přední kufr
- Výhody 800V sítě
- Komfort podvozku
Minusy
- Méně místa vzadu nad hlavou
- I základ stojí vysoko nad milionem