TEST Hyundai Kona 1.6 T-GDI (145 kW) DCT - Stylové, ale pořád dostupné

Segment malých SUV je dnes natolik populární, že stále více značek je v něm zastoupeno vícero modely, aby oslovily různorodou klientelu. Opel nabízí rodinný Crossland a stylovou Mokku, velikostně blízko má také Suzuki Vitara a S-Cross a Volkswagen má zase hned tři obdobně velké vozy - T-Cross, T-Roc a Taigo. Podobnou cestou jako Opel šel i Hyundai.

Hyundai je totiž od roku 2017 zastoupen v segmentu B-SUV modelem Kona, který na rozdíl od mnohé konkurence nabízí i možnost pohonu všech kol. Letos jej však doplnil model Bayon, a tak se Kona od něj musela výrazněji odlišit, aby si oba vozy našly svoje místo na trhu.

Jelikož Bayon svojí jednodušší technikou (bez možnosti pohonu všech kol) oslovuje hlavně zákazníky hledající dostupné SUV, Kona logicky vzhledem ke svému vyspělejšímu základu zaujala místo v hierarchii nad ním. I proto se v rámci loňského faceliftu stala větší stylovkou a po vzoru většího Tucsonu nově nabídla i sportovně orientovanou verzi N Line. A právě tu jsme vyzkoušeli v rámci redakčního testu.

Větší stylovka

Hyundai Kona N Line je zkrátka sportovně laděná verze ve stylu všech těch provedení FR, R-Line či GR Sport známých od konkurence. Stojí na vrcholu hierarchie běžné nabídky, nabízena je výhradně s tříválcem 1.0 T-GDI (88 kW) a čtyřválcem 1.6 T-GDI, posíleným v rámci faceliftu na 145 kW. Jméno pak odkazuje na letos uvedenou ostrou verzi Kona N, jejíž jméno má evokovat jak vývojové centrum značky Namyang, tak slavný Nürburgring.

Sportovní charakter už zdůrazňuje samotný vzhled. Kona N Line se tak dočkala svébytné přídě se svébytnou maskou se začleněným logem výrobcem, větším chladicím otvorem nebo aerodynamickým spoilerem v nárazníku, stejně jako rozšířených podběhů v barvě karoserie, místo odhalených plastů. Standardem jsou rovněž povedená 18" kola. Dominantou zádě je pak difusor v zadním nárazníku v kontrastním zbarvení.

TEST Hyundai Kona N – Tohle je fakt zajímavé auto

Musím říct, že Kona pro mě bývala takovým podivně stylizovaným autem, které se snaží být zajímavé za každou cenu. Loňský facelift ale tvář vozu výrazně proměnil a mně se Kona najednou líbí, zvlášť v této "civilizovanější" podobě zdůrazňující spíše styl konvenčního auta než SUV. Auto je přitom nadále originální a vystupující z davu.

Přehledná kabina

To kabina takovou revoluční proměnou nešla. Je to ale dobře, protože koncepce se zachovanými konvenčními tlačítky zůstává intuitivní na ovládání i během jízdy. Uvnitř Kony se tak nadále rychle zorientujete, jak to v autech máme zkrátka rádi. 

To však zároveň neznamená, že by tu chyběly moderní prvky. Přístrojový štít tak může být digitální, s 10,25" displejem. Škoda jen, že jeho grafika se mění pouze v závislosti na zvoleném jízdním režimu. Výchozí nastavení se spíše elegantně pojatými bílými budíky se mně totiž do celku sportovně laděné kabiny moc nehodí.

Hyundai Kona 1.6 T-GDI (145 kW) DCT

Úhlopříčku 10,25" má ve vrcholné formě také multimediální systém doplněný o navigaci. Je pěkně přehledný, dostatečně rychlý a nechybí mu funkce zrcadlení Android Auto nebo Apple CarPlay. Plusem jsou i široké možnosti nastavení různých systémů.

Kona totiž nabízí v rámci segmentu opravdu bohatou výbavu. Přední sedadla mohou být vyhřívaná i ventilovaná, nechybí ani vyhřívaný volant, asistent jízdy na dálnici kombinující funkce adaptivního tempomatu a aktivního držení v jízdních pruzích nebo head-up displej. Ten bohužel zobrazuje klíčové informace jen na výsuvné sklíčko nad přístrojovým štítem, plusem je ale zobrazení třeba i varování před vozidly v mrtvém úhlu. 

I přes bohatou výbavu přitom Kona není nijak zvlášť drahá. Exemplář na přiložených fotografiích přijde podle ceníku na 731.990 korun, a to je přitom nabitý výbavou. Konkrétně jde o stupeň  N Line Style s motorem 1.6 T-GDI (145 kW) a dvouspojkovou převodovkou za 659.990 korun, doplněný třeba o sadu Premium za 50.000 korun s koženým čalouněním, zadními LED světly, vyhříváním zadních sedadel, vyhříváním i ventilováním předních sedaček, head-up displejem nebo asistentem pro jízdu na dálnici.

Uvnitř se přitom nijak nešetřilo na materiálech. Jejich výběr i zpracování stojí za pochvalu, kulaté výdechy ventilace po stranách palubní desky pak navozují sportovní atmosféru, spolu s kovovými pedály nebo červeným prošíváním, osobitými prvky N Line. 

Vzadu se však projevuje, že použití vyspělejšího základu umožňujícího pohon všech kol nebo zástavbu elektrického pohonu, má i svá negativa. Někteří konkurenti zkrátka umějí vnitřní prostor obestavět lépe. Místo na zadních sedadlech ještě tak nějak odpovídá dané kategorii - byť si tu dospělý už moc místa před koleny neužije. Plusem je však snadný nástup a vysoký posaz. Horší je to však se zavazadelníkem, udávaných 374 litrů dnes už mezi malými SUV není moc. Konkrétně Bayon se chlubí udávaným objemem 411 litrů. 

Škoda chybějícího manuálu

Nabídka spalovacích motorů pro Hyundai Kona se na českém trhu v posledních měsících omezila výhradně na ty benzinové. Turbodiesely už pro Konu nepořídíte, naopak verze Hybrid a Electric k dispozici nadále samozřejmě jsou.

TEST Hyundai Kona Hybrid – Má se Toyota co učit?

Verzi N Line tak pořídíte výhradně s tříválcem 1.0 T-GDI (88 kW) a zkoušeným čtyřválcem 1.6 T-GDI (145 kW), který se standardně páruje se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Za 40.000 korun pak lze dokoupit i pohon všech kol, tím ale zkoušená Kona nedisponovala.

Absence manuálu pro přeplňovanou šestnáctistovku mě přitom v tomto případě zamrzela. S manuální převodovkou by mohlo jít o zajímavé řidičské auto, zvlášť když jsem s naladěním sedmistupňové dvouspojkové převodovky nebyl vždy zcela spokojen. Automat v některých situacích zaváhal, na dálnici se mně zase kolikrát stalo, že ve stoupáních podřazoval na šestku, aniž by to bylo potřeba, síly má motor na rozdávání. Ve městě naopak držel převod i v situacích, kdy potřebujete rychle vystřelit vpřed, třeba při změně pruhu, podřazení tak najednou dlouho trvalo. Na manuální režim přitom vůz nereaguje tak rychle.

Hyundai Kona 1.6 T-GDI (145 kW) DCT

Právě automat navíc motor ve výchozím nastavení lehce tupí, až si jeho sílu plně neuvědomíte. I přes slušný elán vám nepřijde, že pod kapotou pracuje agregát s výkonem 145 kW a točivým momentem 265 N.m. Až přepnutí do sportovního režimu a vytočení do otáček odhalí jeho potenciál, kdy začne rychleji reagovat na pokyny. Přesto bych pořád očekával od silné šestnáctistovky ještě více.

Motor 1.6 T-GDI se mimochodem proti dosavadnímu provedení v lecčems změnil. Vyšší výkon zajistily mnohé úpravy, ať už zvýšení tlaku s 250 na 350 bar systému přímého vstřikování benzinu nebo regulace ventilů CVVD místo variabilního časování CVVT. Nechybí ani integrované svody nebo přepracované chlazení. 

TEST Hyundai Santa Fe PHEV Luxury – Nevšedně schopný univerzál

Počítat musíte i s přece jen vyšší spotřebou paliva. Celkový průměr 7,5 l/100 km ještě ujde, třeba na dálnici si ale Kona běžně řekla o devět litrů na 100 km, a to při zcela běžném tempu "tachometrových" 140 km/h, při nichž šestnáctistovka točí zhruba 2500 otáček. Ve městě pak Kona jezdí za nějakých sedm až osm litrů, podle provozu.

Tužší podvozek oceníte jen někde

Právě při pohybu ve městě se ukazuje, že součástí úprav N Line je také sportovněji naladěný podvozek. Právě při jízdě pomalejším tempem se od 18" kol občas ozve tupá rána a cestující vzadu si postěžují na tužší naladění, ať už na rozbitých úsecích nebo třeba jen při přejezdu zpomalovacích pruhů. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jde o kombinaci 18" kol a jednoduché zadní nápravy, to je vlastně docela slušné. Každopádně v českém prostředí doporučuji o palec menší kola, nebo verzi s pohonem všech kol, u níž dostanete víceprvek.

Naopak když opustíte ulice města, od volantu nastavení podvozku oceníte. To totiž Kona ožije a poskytne více než zajímavé jízdní vlastnosti. Podvozek Kony je jistý, karoserie se ani v prudce projetých obloucích nijak nenaklání. V utažených zatáčkách přitom auto působí mrštně, v rychlých pasážích zase stabilně.

Ve vyšších rychlostech však počítejte s hlukem od pneumatik, což ale může souviset s nazutým zimním obutím. Elektronické systémy pak mnohdy působí zbytečně citlivě nastavené. Hlídání mrtvého úhlu tak na vozidla v jiném pruhu upozorňuje ještě dávno poté, co jste je minuli, stejně tak adaptivní tempomat někdy zpomaluje dříve, než by se vám líbilo.

Závěr

Po příchodu modelu Bayon má Hyundai hned dva zástupce v kategorii malých SUV, kvůli čemuž se Kona od nového bratra musela výrazněji odlišit. Jestliže nově uvedený Bayon podobně jako nepřímý předchůdce, MPV iX20, sází primárně na dostupnou cenovku, Kona se v rámci loňského faceliftu stala větší stylovkou, což dále podpořila sportovně stylizovaná verze N-Line. 

Hyundai Kona 1.6 T-GDI (145 kW) DCT

I přesto zůstává Kona v kontextu dnešního trhu cenově dostupná, testovaný kousek na přiložených fotografiích přišel na stále přijatelných 719.990 korun, přitom byl doslova nabušený výbavou, nechyběl mu head-up displej, navigace s 10,25", asistent pro jízdu na dálnicích nebo vyhřívaná i ventilovaná přední sedadla. 

Drobné kompromisy se pak dají přežít. Asistenční systémy jsou citlivě naladěné, a tak někdy spíše otravují než pomáhají, sedmistupňová dvouspojková převodovka občas při řazení zazmatkuje - s manuálem však bohužel v rámci běžné nabídky vrcholný benzinový motor 1.6 T-GDI (145 kW) nepořídíte. Celkově je to ale povedené auto, nad kterým stojí zapřemýšlet. Jen bych asi bral jinou motorizaci, klidně ten tříválec s manuálem.

Plusy

• Stylový vzhled
• Možnost bohaté výbavy
• Stále přijatelná cenovka
• Zajímavé jízdní vlastnosti
• Pěkně zpracovaný interiér

Minusy

• Přece jen tužší podvozek
• Vyšší spotřeba paliva
• Občas zmatkující převodovka
• Příliš citlivé asistenční systémy
• Průměrný zavazadelník