TEST Kia Picanto 1.0 T-GDI X-Line – Schopný prcek ve vrcholné formě
Miniauto s vrcholnou motorizací, vrcholnou výbavou a několika příplatky je překvapivě schopným každodenním společníkem, automobilka už si za něj ale nechá dost zaplatit.
Design, interiér
Kia Picanto, nejmenší model v nabídce jihokorejské značky, je v aktuální třetí generaci na trhu „teprve“ od roku 2017. V polovině minulého roku ovšem automobilka rozhodla, že je nejvyšší čas na decentní omlazení, které kromě modernizovaného vzhledu přineslo i nové pohonné jednotky.
Oproti modelům Rio a Stonic, jejichž modernizace byla rovněž ohlášena v minulém roce a které nám prošly redakční garáží v minulých týdnech, je však modernizace Picanta konečně výraznější i při pohledu na karoserii.
Prcek v SUV kabátku
Picanto totiž dostalo výraznější masku chladiče ve tvaru tygřího nosu, která má nové lemování a volně navazuje na přední světlomety. Ty jsou sice i v nejvyšších výbavách jen projektorové, zdobí je ovšem nová grafika denního svícení se čtyřmi LED zdroji ve světlometu. Původní ovšem nezůstaly ani zadní svítilny, které mají ve dvou vyšších výbavách LED technologii s novým uspořádáním.
Testovaný kousek dorazil ve verzi X-Line, která podle automobilky stojí „na samotném vrcholu“. Verze X-line se přitom inspirovala světem populárních SUV, což je patrné na výrazném oplastování předního nárazníku, lemů podběhů, prahů i zadního nárazníku. Tvary nárazníků přitom byly v rámci faceliftu také lehce inovovány.
Přední nárazník zaujme stříbrným dekorem se zdůrazněným označením X-Line, který lemuje mlhovky. Vzadu je pak stříbrný dekor doplněn naznačenými koncovkami výfuku. Vůz stojí na 16“ litých kolech s pneumatikami o rozměru 195/45 R16 a jeho karoserii zdobí světle zelená barva Limetková Light (+10.000 Kč), která funguje jako slušný magnet pozornosti.
Barvy, výbava i prostor
Interiér Kia Picanto je příjemně jednoduchý, přesto bohatě vybavený, kvalitně zpracovaný a ergonomicky skvěle zvládnutý. Analogové budíky doplňuje 4,2palcový barevný displej Supervision se základními informacemi, automatická klimatizace má jednoduché otočné voliče a na vrchu palubní desky je umístěn 8palcový displej nového multimediálního systému.
Systém potěší svižností, líbivou grafikou, podporou dvou připojených zařízení přes Bluetooth, bezproblémovou bezdrátovou konektivitou Apple Car Play i Android Auto a opomenout nelze ani systém UVO, díky kterému je možné zobrazit informace o aktuální dopravě, počasí nebo body zájmu podél naplánované cesty.
Už v rámci výbavy X-Line přitom picanto nabízí například vyhřívaný volant a vyhřívaná sedadla, kůží potažený sportovní volant a hlavici řadicí páky, elektrické ovládání všech oken, hliníkové pedály nebo zatmavení zadních skel. Příplatkový paket Navi (+15.000 Kč) rozšiřuje výbavu o navigaci, funkci UVO Connect, bezklíčové odemykání i startování nebo chromové dekory.
Paket ADAS (+15.000 Kč) pak obsahuje rozsáhlý soubor sofistikovaných komfortních i bezpečnostních systémů a asistentů, ve kterém nechybí například autonomní nouzové brzdění, hlídání slepých úhlů, aktivní systém pro jízdu v pruzích, tempomat s omezovačem rychlosti atd.. Na městské miniauto je to víc než dost, takže se nemusíte bát ani vyrazit na delší cestu.
Za zvláštní pozornost stojí také barevné schéma interiéru, které kombinuje chromované lišty na palubní desce s chromovanými rámečky ventilace, středového tunelu a vybraných ovládacích prvků. Zaujmou také stříbrné dekory ve dveřích se zelenou grafikou, zelené prošívání madel dveří i volantu nebo látková sedadla s koženou bočnicí ozdobenou světlým pruhem. To vše je ale součástí speciálního balíčku Paket Color Zelená – limetka (+10.000 Kč), který je dostupný výhradně pro výbavu X-Line.
Samotná sedadla jsou pohodlná a nabízí slušnou oporu. Navzdory své velikosti nabízí picanto snadné hledání ideální pozice za volantem pro lidi různých postav, osobně jsem ale bojoval s prostorem v úrovni ramenou, díky čemuž jsem se neustále pral se spolujezdcem o středovou loketní opěrku.
Prostor na zadních sedadlech je na poměry městského miniautomobilu s délkou 3.595 mm opět velmi působivý – při svých 183 centimetrech jsem si dokázal sednout sám za sebe bez nejmenšího problému. Nad hlavou ani před koleny už mi sice moc místa nezbývalo, rozhodně jsem se ale nemusel nijak omezovat. Při celkové šířce vozu 1595 mm ale příliš nepočítejte s plným obsazením zadní třímístné lavice, tedy alespoň pokud nepovezete děti či dorost.
S úložnými prostory v kabině to také není vůbec marné, obzvlášť se mi líbí přihrádka ve středovém tunelu, ve které je možné stiskem tlačítka vytvořit dva držáky nápojů. Kapsy ve dveřích jsou dostatečné, přihrádka před spolujezdcem ani prostor pod loketní opěrkou ale neoslní.
Zavazadelník nabízí standardní objem 255 litrů, respektive 1010 litrů po sklopení zadních opěradel dělených v poměru 60:40. Pro českého chalupáře možná na první pohled nic oslnivého, jenže picanto nikdy nebude univerzálním stěhovákem. Týdenní nákup ale zavazadelník bezpečně pobere, stejně jako pár zavazadel na víkend ve dvou. Navíc potěší dojezdová rezerva ve standardní výbavě.
Motor, jízdní vlastnosti
Velmi solidní elán
V rámci modernizace došlo také na pohonné jednotky, včetně vrcholného turbem přeplňovaného litrového tříválce T-GDI. Výkon sice zůstal stejný, tedy 74 kW a 175 Nm točivého momentu, měnily se ovšem technologie. Foukaný tříválec z rodiny Smartstream tak například využívá efektivnější systém vysokotlakového vstřikování paliva, který pracuje s tlakem až 350 barů, nebo novým integrovaným systémem řízení teploty, který zajišťuje účinné chlazení spalovací komory.
Samotný výkon pak možná není na první pohled zrovna oslnivý, je však potřeba si uvědomit, že picanto s touto motorizací váží v rozmezí 959 až 1.057 kilogramů. Výkon 74 kW (100 k) při 4500 ot/min tak bohatě stačí, navíc je potřeba zdůraznit, že celkem solidní točivý moment 175 Nm je dostupný již od 1500 po 4000 ot/min. Na stovku se tak picanto s vrcholnou motorizací dostane za 10,3 sekundy a uhání až 180 km/h.
V nižších otáčkách sice motor opět předvádí lehký neklid a dunění, od zmiňovaných 1500 otáček ale nabízí slušný elán, se kterým se neztratí na žádné křižovatce. Motoru ovšem nedochází dech ani ve vyšších rychlostech, takže se nezalekne ani dálničních přesunů.
Osobně mě ale trochu zamrzela manuální pětistupňová převodovka, respektive řazení prvního rychlostního stupně. Pokud jsem totiž při jeho řazení nepoužil trochu síly, zapadla místo jedničky trojka a já se prvních pár kilometrů nestačil divit, proč mi auto při rozjezdu pomalu chcípá. To ovšem nemusí být ani tak vada samotné převodovky, jako spíš smutný osud novinářského vozu, který měl přitom nakrouceno jen okolo 5500 kilometrů.
Až na drobné zadrhávání s jedničkou však byla práce s manuální převodovkou a spojkou celkově příjemná, jakkoliv doteď nechápu, proč systém stop-start vyžaduje při rozjezdech i zvednutí nohy z brzdy, než motor opět nahodí. Naštěstí ho však lze vypnout stiskem jednoho tlačítka, stejně jako neustále automaticky zapínaný asistent dohlížející na jízdu v pruzích.
Umí si odskočit
Podvozek Kia Picanto sází na koncepci nezávislého zavěšení typu McPherson vpředu a zadních vlečných ramen spojených torzní příčkou. Ve prospěch jízdních vlastností pak hraje relativně dlouhý rozvor 2400 mm s krátkými převisy karoserie.
V praxi působil vůz velmi obratně, stabilně i komfortně, což platí zejména pro městské a příměstské oblasti. Běžné nerovnosti totiž podvozek filtroval s nečekanou samozřejmostí.
Při jízdě po větších výmolech už se sice můžete setkat s lehkým odskočením kol, přesto je chování ve většině situací více než kultivované. A totéž platí pro svižnější jízdu – podvozek totiž krásně drží směr, řízení je příjemně rychlé a vůz tak celkově působí velmi živě bez výraznějších nedostatků.
Kombinovanou spotřebu uvádí automobilka v rozmezí 5,4 až 5,7 l/100 km, což je až nečekaně přesné. Můj dlouhodobý průměr po týdenním soužití byl totiž právě 5,7 l/100 km, extrémní snaživci se ale možná dostanou ještě pod oficiálně udávané hodnoty, zatímco vyznavači dynamičtější jízdy mohou počítat se spotřebou zhruba do 6,5 l/100 km.
Závěr
Kia Picanto sice spadá do segmentu, který mnozí označují za pojízdné nákupní tašky, pravdou však je, že prcek v testované konfiguraci zvládne mnohem víc, než jen cestu do práce a pro nákup.
Motor má velmi solidní elán, podvozek nabízí komfort ve městě i dostatek stability na okreskách, nabídka technologií i bezpečnostních asistentů je nečekaně obsáhlá a spotřeba je také příjemně nízká.
Úzká kabina a občasné odskočení se s přihlédnutím k segmentu dají přehlédnout, trochu nemile mě však překvapila převodovka a vlastně i cena. Zatímco základní Kia Picanto ve výbavě Comfort s motorizací 1.0 DPI (49 kW) stojí od 269.980 Kč, testovaná vrcholná motorizace 1.0 T-GDI (74 kW) je dostupná pouze ve vyšších výbavách GT Line a X-Line za cenu od 369.900 Kč. S několika příplatkovými pakety se pak cena testovaného vozu vyšplhala dokonce až na 419.980 Kč.
Vůz je to sice líbivý, hezky zpracovaný, slušně jezdící a pro častou jízdu po městě má nezpochybnitelné přednosti, cena v nejvyšší konfiguraci už je ale poněkud extrémní. Zvlášť s přihlédnutím k cenovce nedávno testované Kia Rio, která je v řadě ohledů mnohem dál. S nižší výbavou a motorizací ale picanto může dávat smysl a není mnoho důvodů proč ho nedoporučit. Je totiž potřeba si uvědomit, že segment miniaut s nastupující elektrifikací pomalu zaniká a mnoho nového či lepšího už asi nenabídne.
| Nejlevnější verze modelu | 269.980 Kč (Comfort, 1.0 DPI 67 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 369.980 Kč (GT Line, 1.0 T-GDI GPF 74 kW) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 369.980 Kč (X-Line, 1.0 T-GDI GPF 74 kW) |
| Testovaný vůz s výbavou | 419.980 Kč (X-line 1.0 T-GDI + Navi + ADAS + Zelená – limetka) |
Plusy
- Líbivý vzhled
- Živý motor
- Vnitřní ergonomie
- Bohatá výbava
- Vnitřní prostor (v rámci segmentu)
Minusy
- Méně přesná převodovka
- Vyšší cena testovaného vozu
- Úzká kabina
- Uskákaný podvozek
