TEST Mazda3 2.0 Sport – Podvozek roku

Pro první zkušenosti s potenciální štikou nižší střední třídy jsme si vybrali nejdražší dostupnou verzi – sedan se zážehovým dvoulitrem a výbavou Sport. Dva a půl tisíce kilometrů najetých během jednoho týdne ve všech jízdních režimech, površích a teplotách považujeme za mimořádně zajímavé – už proto, že v praktickém provozu vyniknou kvality i problémová místa, které krátká testovací jízda neodhalí…

Zvenku je vše jasné, byť subjektivní. Sedan je na rozdíl od předchůdce (test Mazdy 323 sedan je zde), ale i současného hatchbacku mimořádně sexy a po okrášlení továrními spoilery na prazích, vpředu i vzadu vypadá ještě o něco dravěji. Pro zajímavost můžeme připomenout, že v nižší střední třídě jde o jeden z nejdelších vozů, i když Mazda3 narůstá také díky mohutným nárazníkům. Maska ve stylu Mazdy6 s úzkými světlomety působí v rámci třídy asi nejdravěji, boční silueta vozu (byť vyššího než Mazda6) pak žádoucí dynamický vzhled ještě podporuje. Lomená linie zadních dveří ve stylu BMW je pak jakýmsi designérským holdem hravosti.

TEST Mazda 3 2.0 Skyactiv-G150 AT – Jinou cestou

Vevnitř je vše v pořádku – kvalitní a perfektně slícované plasty palubní desky ovšem tentokrát zastiňuje brutálně vysunutá baterie stříbrně olemovaných kruhových přístrojů, které kombinují modré podsvětlení s oranžovými hodnotami – navíc vše je díky regulaci dostatečně vidět i ve dne. Pozitivní dojem pak v testovaném voze trochu kazila výbava pouhým autorádiem, naopak vše ostatní je ve standardu Mazdy6 – tedy skvělé. Sedadla i opěrky hlavy mohou Mazdě leckteré značky jen závidět, dvouose nastavitelný volant má široký rozsah poloh, takže svou pozici u řízení najde jistě každý a odkládacích prostor je taktéž mnoho – a dají se dobře využít. Po několikasetkilometrové jízdě jsme našli relativně slabé místo, kterým se může stát plynový pedál. Funguje sice perfektně, ale je hlouběji než brzdový pedál a především je jakoby posunut vpravo, částečně pod širokou středovou konzoli. Vzadu je díky rozvoru 2640 mm dost místa pro kolena, a pokud necestují vyložení dlouháni, tak i pro hlavu. Zadní testující cestující pak také hlásí, že už dlouho neseděli v rámci nižší střední třídy tak pohodlně. Své určitě dělá i kvalitní, byť pouze látkové čalounění.

Pokud chceme uložit zavazadla, nabízí výrobce standardních 419 litrů prostoru, což je na český trh zhýčkaný půlkubíkovou Škodou Octavia trochu málo, je ale třeba přiznat, že Mazda3 bude mít asi přece jen trochu jinou cílovou skupinu. Co ale odpustit nelze v žádném případě, je nepohodlné ovládání víka zavazadlového prostoru. To je totiž opatřeno pouze zámkem-tlačítkem, přičemž chybí jakékoli madlo. Po stlačení zámku tak nezbývá, než nahmátnout úzkou mezeru mezi víkem a nárazníkem a zpřístupnit tak sice úzký, leč pro sedan omluvitelný vstupní otvor. Zavírání je podobné – na vnitřním čalounění víka chybí také jakékoli madlo, takže následuje znovu kontakt s karoserií a ruční zaklapnutí. Po celou dobu testu jsme jezdili v drobném dešti či po mokrých silnicích, čímž jsme k nepohodlí přidali i pravidelně zašpiněné ruce. U auta této třídy a výše i níže uvedených kvalit jde o zbytečnou, ale doufáme napravitelnou chybu.

Ojetá Mazda 3 Mk3 (BM/BN): Zpátky do devadesátek

Ale ani různé druhy špíny nedokážou zakrýt radost, kterou Mazda3 poskytuje při jízdě. Podvozek, nad kterým jsme téměř jásali ve Fordu Focus C-Max, odvádí i zde perfektní práci a ve spojení s hejnem elektronických pomocníků je zárukou velmi bezpečného svezení při současném pocitu maximální agility. Mazda si nechá líbit brutální změny směru i přibrzďování v zatáčce, a slovo smyk jsme jí museli připomínat vypnutím DSC. Řízení je velmi přesné, brzdy s nouzovým asistentem výborné a auto se při všech těch bláznivostech ani moc nenaklání. Jediné, co vozu trochu vadí, jsou krátké příčné nerovnosti – a to výtluky i zpomalovací prahy. Spíš než podvozkem je to ale daň za jinak skvělé pneumatiky s profilovým číslem 50…

Zážehový dvoulitr je vrcholným motorem v nabídce řady 3 a přes jeho relativní stáří si zaslouží objektivní i subjektivní pochvalu. Nezávisle na dojmech je třeba přiznat, že 110 kW v atmosférickém čtyřválci je velmi dobrá hodnota, a 187 Nm kroutícího momentu je také konkurenceschopných. Subjektivně pak agregát překvapil dobrým tahem odspodu. I při demontované zvukové izolaci na víku motoru jsme ve voze slyšeli motor, jen když skutečně zařval. A teď to nejdůležitější – za celý test jsme spotřebu ustálili na 8,9 l/100 km, což je vzhledem k výkonu motoru celkem solidní hodnota. Při snaze o vyloženě ekonomickou jízdu se spotřeba snížila na 7,1 l, naopak při vyloženě dravém stylu a v městském provozu jsme dosáhli hodnoty 11,7 – tedy téměř přesně dle údaje výrobce.

Pokud výrobce či dovozce jakkoli zlepší ovládání víka zavazadlového prostoru, bude Mazda3 vyvážené a téměř dokonalé auto nižší střední třídy. Ve srovnání s konkurencí přitom nevadí ani lehce vyšší cena – tu bohatě vyvažuje vnitřní prostornost a především jízdní vlastnosti.