TEST Seat Leon ST 2.0 TDI 135 kW DSG FR – Normální auta ještě existují
Je už docela staré, nástupce na spadnutí, takže by nadšení úplně vyvolávat neměl. A přece.
Design, interiér
Je to zatím asi největší deprese, jakou jsem v branži zažil. Elektromobily příkazem, poloprázdné autosalony, tradičně řidičská a úžasná auta čím dál víc bezpohlavní (nová trojka od BMW), složité infotainmenty, které bohužel typického zákazníka často zajímají víc, než jak nové auto jezdí. A Volvo chce omezit maximální rychlost svých modelů na 180 km/h.
Přemýšlím, jaká auta mi v poslední době udělala radost. Našeho milovaného dlouhodobého medvídka jsme už bohužel vrátili, vybavuje se mi nová Mazda 3, Jeep Wrangler, Honda Civic Type R (samozřejmě jízdně, za design jsem se styděl)… A Seat Leon ST. Španělský kombík mě zaujal prostě jenom tím, že je normální. Funguje tak, jak jsem byl u produktů koncernu Volkswagen po léta zvyklý – sednu a bez problémů používám. Tohle už taky neplatí. Digitální přístrojovka nového Touaregu je zlo. Leon je až na jednu výjimku dokonale uživatelsky přívětivý, udělal mi radost.
Roky skoro nejsou znát
Současný Seat Leon se představil před šesti lety. Řekli byste to do něj? Nedávno jsem zahlédl modrý kombík, nejspíš v nějaké sportovnější verzi, asi Cupra. A to auto se mi regulérně líbilo. Opravdu, úplně stačí soudobá osvětlovací LED technika a nemáte šanci skutečný věk identifikovat. Vypadá pořád skvěle. Náš černý kousek s výbavou FR tedy není úplně takový jednoznačný fešák, ten vypadá řekněme dobře (LED přední světlomety jsou v případě verze FR k dispozici také ve zvýhodněném paketu Technology FR, který přijde na necelých čtyřicet tisíc).
Uvnitř už na věk narazíte, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Asi největší nadšení vzbudily klasické budíky. Pamatujete? Takové dvě kulaté věci s rafičkou a čitelnými čísly. U Seatu tedy s dost nepochopitelným matoucím přechodem ve vyšších rychlostech, kdy stupnice tachometru po sto čtyřicítce stoupá najednou o 30 km/h (před tím je dvacetikilometrová mezera). Jinak ale absolutní spokojenost, mezi budíky klasický a nepřekonatelně přehledný displej palubního počítače. Asi už fakt stárnu.
Osmipalcový infotainment ctí dobu nejen možnostmi konektivity (podporuje spojení s androidem i jabkem, nabízí nejrůznější online služby), ale také obtížnějším ovládáním. Proč zmizel otočný ovladač, kterým jste si mohli naprosto jednoduše třeba nazoomovat mapu navigace, vědí asi jenom digitální vědci koncernu VW. Ovládání hlasitosti přitom zůstalo zachováno, jenom tomuhle tlačítku zmizel kamarád na druhé straně displeje. Proč?
Vzápětí mě naštěstí uklidnila tlačítka na volantu, znovu vzor uživatelské přívětivosti, stav blízký blaženosti jsem zažíval i při nastavování ventilace. Stop-start jsem deaktivoval neschovaným a velkým tlačítkem, neadaptivní tempomat sice má také už skoro nevídané koncernové a mírně nešikovnější ovládání na páčce blikačů (občas se mi stane, že kolébkou místo „cancel“ tempomat úplně vypnu), to byla ale jenom drobnost. Radost z neadaptivnosti to nezkalilo. A žádné udržování v jízdním pruhu!!! Může být život ještě krásnější?
Díky sportovním sedačkám z alcantary může, pokud by měly nastavitelnou délku sedáku, asi bych si už výsknul. A vůbec z celého, účelně využitého interiéru. Pozval bych na návštěvu majitele nějakého středního SUV, aby se podíval, jak se dá v autě hezky prostorově žít. Vzadu se tedy sedí s méně podepřenými stehny, nic dalšího ale vnitřku Leonu ST vyčítat nelze. Vždycky se mi líbila taky dvojitá podlaha zavazadlového prostoru, roletka zajíždějící po stlačení, objem 547 litrů je rovněž úplně v pořádku. Kombíky jsou nedostižné.
Motor, jízdní vlastnosti
Silný, nežere…
S dvoulitrovým TDI by se zase měli svézt všichni, kdo považují hybridy za dobrý nápad. Černý Leon ST u nás tráví trochu delší dobu, stavil se na tři měsíce a dorazil jako úplně nový s ani ne dvaceti kilometry na kontě. A já od začátku jezdím dlouhodobě za rovných šest litrů. Už máme za sebou nějaké tři tisícovky kilometrů a pořád za šest. Na dálnici, tedy té německé samozřejmě, jsem se dokázal o nějaký ten půl litřík pohoršit, když jsem tempomat nastavil na sto šedesátku. Mimo město a zmíněnou dálnici se však dá v pohodě pohybovat kolem pěti a půl. Udávaná kombinace 5,6 litru je už naměřená podle nové metodiky WLTP a jak vidno, realitě skutečně odpovídá.
Dvoulitrové TDI s výkonem 135 kW je starší verzí agregátu, kterou jsme znali třeba z Octavie RS. Tehdy ovšem bez močoviny, nejnovější specifikaci jednotky už hrdlo s modrou krytkou nechybí. Pro řidiče je to jediná zaznamenatelná změna, jinak se tohle TDI chová stále jako dřív – jede tedy velmi, velmi úderně. U konverzí na nejaktuálnější emisní normy se nám stále častěji stává, že kdysi dynamické motory ztrácejí na výbušnosti, přestává fungovat kdysi bezproblémové spojení se softwarem převodovky (nejdál v tomto směru zašlo Audi a jeho třílitrové TDI, s nímž je plynulá jízda prakticky nemožná) a všechno je to takové… Přidušené. U dvoulitru TDI s výkonem 135 kW a sedmistupňovým DSG naštěstí nikoliv.
Trocha toho drncání
Stupeň výbavy FR se povinně váže na sportovní podvozek, který mimo jiné znamená patnáctimilimetrové snížení. Přidejte osmnáctipalcové liťáky a nic jiného než občasné drncání na nerovnostech vám vyjít nemůže (víceprvková zadní náprava to nezachrání). Přiznám se, že bych zůstal u základních sedmnáctek a výbavu FR vyměnil za specifikaci Xcellence, u níž není sportovní podvozek nevyhnutelností.
Pokud se však pohybujete po méně nerovném povrchu (úplně hladký asfalt samozřejmě nepotřebujete, takové prkno Leon FR není), je jízda podobně uklidňující jako v medvídkovi. Ten je přirozeně hlavně v jízdním komfortu o několik řádů výše, Leon ST však v rámci své třídy funguje podobně přirozeně a nekonfliktně. Zkrátka vás kromě těch občasných rázů neobtěžuje vůbec nic, já tradičně pochválím naladění elektromechanického posilovače řízení, přijde mi jako jedno z nejpřirozenějších.
Závěr
Závěr
Zase jsem si jednou pobrečel nad vývojem branže, občas je mi opravdu z automobilových novinek smutno. Leon ST FR je ještě stará škola z doby, kdy se koncern VW soustředil ještě na něco jiného než elektro a digitální budoucnost a vyráběl dotažená a nedostižně uživatelsky přívětivá auta.
Až na dvě drobnosti – přece jenom komplikovanější infotainment (nemůžu si pomoct, ale je to dost samoúčelná změna, zkrátka, aby bylo něco jinak) a tvrdší naladění odpružení, je Leon ST 2.0 TDI FR bezpřipomínkové auto. Praktické, se silným a úsporným motorem, vyrovnanými jízdními vlastnostmi a za hodně příjemný peníz. Za Leon ST 2.0 TDI 135 kW FR s převodovkou DSG zaplatíte nejmíň 702.900 Kč, aktuální cenové zvýhodnění však může dosáhnout až sto devadesáti tisíc. Jedná se o několik vzájemně kombinovatelných akcí, začnu třeba třicetitisícovou ceníkovou slevou, naftové verze se týká zvýhodnění ve výši 45.000 Kč, díky značkovému financování můžete ušetřit až čtyřicet tisíc, výkup starého auta znamená úsporu dvacet tisíc…
Pěkná nabídka. A já budu doufat, že i nový Leon bude pořád co nejvíc Leon. Asi by mi úplně stačilo, kdyby byl tak dobrý jako ten odcházející.
| Nejlevnější verze modelu | 539.900 Kč (Leon ST 1.5 TSI/96 kW FR) |
| Základ s testovaným motorem | 702.900 Kč (Leon ST 2.0 TDI/135 kW FR DSG) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 702.900 Kč (Leon ST 2.0 TDI/135 kW FR DSG) |
| Testovaný vůz s výbavou | 819.600 Kč (Leon ST 2.0 TDI/135 kW FR DSG) |
Plusy
- Silný a úsporný motor
- Vyvážené jízdní vlastnosti
- Praktický, prostorný a dobře udělaný interiér
- Přehledná přístrojovka s klasickými ovládacími prvky
- Bohatá výbava, velmi slušná cena
Minusy
- Tvrdší podvozek
- Zbytečně složitější ovládání infotainmentu
