TEST Za volantem Chevroletu Impala. Měl by velký Američan v Evropě šanci?
Než se Chevrolet v roce 2015 stáhl z Evropy a omezil svoji evropskou nabídku výhradně na Camaro a Corvettu, byl na starém kontinentu známý hlavně levnými malými automobily, ať už u nás populárním Sparkem nebo Cruzem. Na domácím trhu ale dodnes prodává i typicky americky „plnotučné“ vozy, ať už obří SUV Suburban nebo full-size pick-up Silverado. Mezi takové patří i velký sedan Impala, který jsme při nedávných pracovních povinnostech v USA v krátkosti vyzkoušeli.
Chevrolet Impala je už tradiční součástí nabídky značky, vždyť v prodeji je od roku 2013 už desátá generace tohoto full-size sedanu pojmenovaného po jednom druhu antilopy. Má motor vpředu napříč a pohon předních kol, přičemž s délkou přes 5,1 metru je to největší sedan v nabídce Chevroletu, který v hierarchii stojí nad Malibu (délka 4,9 metru). Svojí velikostí tak překonává evropskou kategorii vyšší střední třídy a blíží se těm nejluxusnějším sedanům typu Audi A8 a BMW 7.
V Evropě se neprodává, přesto se o jeho evropském prodeji v době jeho premiéry uvažovalo, to když Chevrolet ještě na starém kontinentu oficiálně působil. Měla by však Impala u nás vůbec šanci na úspěch?
Typický Američan
Co se týče vzhledu, tak si troufáme tvrdit, že by Impala měla šanci zaujmout, vypadá prostě fantasticky. Desátá generace vyměnila konzervativní design předchůdce za výraznou vizáž, která stojí za to. Hlavně drsně působící příď s charakteristickou maskou Chevroletu se nám hodně líbí, v Evropě by jistě vzbuzovala pozornost.
Stejně jako úctyhodné rozměry. Na amerických širokých silnicích, kde potkáváte obří full-size pick-upy vám to ani nepřijde, Impala je ale vážně kus auta, který by v Evropě zabíral opravdu hodně místa. O délce 5.113 mm už řeč byla, auto je pak vysoké 1.496 mm a široké 1.900 mm. Rozvor činí 2.837 mm.
Jestliže byste tak Impalu podle fotek považovali za „amerického Superba,“ musíte ji ve skutečnosti srovnávat ještě s mnohem většími vozy. V Evropě žádné takhle velké auto mainstreamové značky nenajdete. Vždyť i nedávno testované BMW 750i xDrive je s délkou 5.098 mm dokonce kratší než Impala. Pravda, rozvor Impaly je výrazně kratší, u bavoráku činí 3.070 mm. Americký koráb v tomto ohledu tak odpovídá spíše Opelu Insignia (2.829 mm), s jehož minulou generací Impala sdílí platformu Epsilon II. Proti předchozí Insignii má však rozvor natažený.
| Chevrolet Impala – srovnání rozměrů s dalšími modely | ||||
| Model | Chevrolet Impala | Ford Mondeo | Opel Insignia | Škoda Superb |
| Délka (mm) | 5113 | 4871 | 4897 | 4861 |
| Šířka (mm) | 1900 | 1852 | 1863 | 1864 |
| Výška (mm) | 1496 | 1482 | 1455 | 1468 |
| Rozvor (mm) | 2837 | 2850 | 2829 | 2841 |
| Zavazadelník (l) | 532 | 541 | 490 | 625 |
Také uvnitř je to „Amerika“ se vším všudy, v tomto případě to však není myšleno zrovna v pozitivním slova smyslu. Stačí se porozhlédnout po kabině a zjistíte, že v Evropě jsme zvyklí na jinou kvalitu zpracování a úroveň materiálů. Dojem z vnitřku Impaly totiž kazí laciné plasty nebo velké spáry, takové věci bychom byli schopní odpustit spíše menším autům než takovému obrovi. Američanům to ale zkrátka zřejmě stačí...
Americký původ a orientaci na americký trh ale Impala dává najevo i jinak. Volant s velkým průměrem připomíná skoro zaoceánské parníky, stejně tak sedadla jsou spíše křesla, v nichž se uvelebíte na dlouhé cestě, než že byste od nich čekali těsné obětí při ostrém průjezdu obloukem. Vždyť jízda má být pohoda a ne honička v zatáčkách.
Místa je uvnitř hromada, jak byste ostatně v tak velkém automobilu očekávali. Dozadu ale z místa řidiče není zcela dobře vidět. Za zadními sedadly je totiž takový hrb zvětšující zavazadelník (o objemu 532 litrů), který v kombinaci s nízkým zadním oknem omezuje výhled vzad. A také okraje dlouhé kapoty se hůře odhadují, i kvůli vysoké palubní desce.
Ovládání je pak známé, byť se Chevrolety u nás už neprodávají. Impala totiž dokazuje, že součástí koncernu General Motors byl ještě donedávna Opel, s nímž vůz sdílí logiku ovládání a také některé detaily. Páčky pod volantem nebo některá tlačítka vám budou jistě dobře známá z aut této německé značky. Překvapit však mohou skrytá tlačítka z druhé strany volantu pro ovládání rádia, která jsou však pro americká auta typická. Specialitou je také vcelku hluboký odkládací prostor, ukrytý za obrazovkou multimediálního systému. Stačí zmáčknout tlačítko na středovém panelu a osmipalcový displej se vysune vzhůru, abyste za něj mohli něco ukrýt.
Americký koráb se vším všudy
Neevropský původ je patrný i pod kapotou auta. Žádný tříválec, žádné přeplňování, tady jde ještě o tradiční motory. Minimem je 2,5litrový benzinový čtyřválec o výkonu 146 kW a točivém momentu 252 N.m, my však vyzkoušeli ten druhý motor v nabídce, 3,6litrový vidlicový šestiválec o výkonu 227 kW a točivém momentu 358 N.m.
A musíme říct, že po zkušenostech s tímto motorem s hliníkovým blokem a přímým vstřikováním bychom o jiném ani nepřemýšleli. Vidlicový šestiválec má prostě úžasný charakterní zvuk, který čtyřválec nemůže nabídnout ani při sebevětší snaze.
Parádní je i jeho nenucená síla. Té je sice dostatek, po chvíli jízdě si ale uvědomíte, že vlastně hlavně v rámci přísných amerických rychlostních limitů. Elán motoru totiž poněkud tupí kombinace s šestistupňovým automatem (Hydra-Matic 6T70), který je jedinou volbou. Jak jinak od vozu americké značky čekat...
Tahle převodovka je totiž typický automat ze staré školy. Hladí sice hladce, ale pomalu a jen při klidné jízdě. Při rychlejším tempu začne cukat, hlavně když po zrychlení uberete plyn pro zajištění konstantní rychlost, převodovka nečekaně škubne. Naučte se ale jet prostě klidně, když zapomenete na nápady nějakého sportování, budete s převodovkou vlastně spokojeni.
Spotřeba pak odpovídá šestiválci. Při courání ve městě a pohybu po amerických přivaděčích vzrostla na 13,8 litrů, na dálnici při udržování povoleného 70mph tempa (113 km/h), kdy motor točí 1900 otáček, činila 6,9 litru. Podobné spotřeby auto dosahovalo i na okresních silnicích. Velkou výhodou na dlouhých cestách je pak velká palivová nádrž s objemem 70 litrů.
| Chevrolet Impala – technická data nabízených variant | ||
| Motor | 2.5 DOHC I-4 VVT DI | 3.6 V6 VVT DI |
| Zdvihový objem [cm3] | 2457 | 3564 |
| Válce/ventily | 4/4 | 6/4 |
| Největší výkon [kW/min] | 146/6300 | 227/6800 |
| Točivý moment [N.m/min] | 252/4400 | 358/5200 |
| Převodovka | 6A | 6A |
| Max. rychlost [km/h] | 223 | ? |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] | 8,9 | ? |
| Spotřeba město/dálnice* [l/100 km] | 10,7/7,8 | 13,1/8,4 |
| Pohotovostní h. [kg] | 1670 | 1711 |
| *Podle amerických norem | ||
Právě na amerických okreskách se ukazovalo, že Impala je hlavně dálniční křižník. Na amerických okreskách moc zatáček není, když však nějaká přišla, ukázalo se, že Impala je těžkopádným automobilem, který si rychlé průjezdy obloukem moc neužívá. Těžký šestiválec pod kapotou a vnější rozměry menší lodi jsou zkrátka znát.
Na dálnici je pak Impala vcelku tichým autem, šum od zrcátek ale uslyšíte i v amerických dálničních rychlostech, které, jak známo, jsou vzhledem k povoleným rychlostním limitům nižší než v Evropě. Od podvozku tvořeného vzpěru MacPherson vpředu a víceprvkovým zavěšením vzadu se pak neozývají žádné hlučné rány. Jezdili jsme na 18palcových kolech.
Závěr
Chevrolet Impala by v době rostoucího zájmu o SUV a klesající popularity klasických sedanů měl na evropských trzích určitě těžkou pozici. Trh s velkými mainstreamovými sedany na starém kontinentu vlastně vymizel, zákazníci v této kategorii raději dávají přednost zástupcům luxusních značek, na které Impala svým zpracováním a použitými materiály ztrácí. Jenže pak si začnete vychutnávat ten nabízený komfort, slušně silný šestiválec nebo poskytovaný vnitřní prostor a zjistíte, jaké má Impala osobní kouzlo. Je to zkrátka pohodář, který vás nechá zapomenout na stres všedních dní. Auto pro typického Evropana to určitě není, své zákazníky by si ale Chevrolet Impala jistě našel i na starém kontinentu.
