TEST Za volantem Škody Kodiaq: Opravdu turbodiesel nejede? A jak se sedí úplně vzadu?

Jak již dobře víte, tyto dny trávíme na španělském ostrově Mallorca, kde probíhá mezinárodní novinářská prezentace nové Škody Kodiaq. Během novinářských testů jsme měli možnost vyzkoušet různé motorizace. Vedle základního benzinového motoru 1.4 TSI o výkonu 110 kW jsme usedli i za volant vozu se stejně výkonným turbodieselem 2.0 TDI.

Právě testovaný vznětový dvoulitr se 110 kW a 340 N.m by měl hrát významnou roli v prodejích. Přestože se v diskuzích pod články ptáte hlavně na benzinové jednotky, turbodiesely v tomto segmentu stále hrají prim, byť si Škodovka všímá postupné změny zákaznických preferencí.

Už o zážehové čtrnáctistovce jsme psali, že při pohodové jízdě svoji silou naprosto postačuje, a tak není divu, že to samé platí pro stejně výkonný turbodiesel, který má navíc o 90 N.m vyšší točivý moment. Právě ten kompenzuje vyšší hmotnost auta. Zatímco rovněž testovaný kousek 1.4 TSI (110 kW) s automatem a pohonem všech kol váží 1.625 kilogramů (v sedmimístné verzi 1.668 kg), pohotovostní hmotnost modelu s 2.0 TDI (110 kW), manuálem a pohonem všech kol činí 1.705 kg (1.748 kg u sedmimístné verze). Jednotce se nejvíce líbí ve středních otáčkách, v těch nízkých má ve srovnání se čtrnáctistovkou přece jen menší elán. Nejlepší je tak motor držet mezi 2000 až 4000 otáčkami, víc už nemá smysl jej vytáčet.

Jestliže 1.4 TSI jsme zkoušeli v kombinaci s příplatkovým šestistupňovým DSG, dieselový dvoulitr byl kombinován s manuálem. Tomu opravdu není co vytknout, řazení je naprosto přesné s jasně vymezenými drahami, které nejsou nijak dlouhé. Také spojkový pedál funguje tak, jak by si řidič představoval.

Další poznatky z testování Škody Kodiaq: Jaký je komfort a co třetí řada?

Čtrnáctistovku jsme chválili za perfektní odhlučnění, to turbodiesel o sobě přece jen dá znát. Odhlučněn je dobře, ve srovnání s TSI se ale do kabiny přece jen line jeho vznětový tón. Co se týče spotřeby, tak vznětový dvoulitr je na tom podle předpokladů lépe než čtrnáctistovka. Stejný okruh zahrnující dálnice a klikaté silničky podobným (svižnějším, ale plynulým) tempem jsme s 2.0 TDI zajeli s průměrem 7,1 l/100 km, zatímco s 1.4 TSI to bylo za deset. V tomto ohledu má nafta zkrátka navrch.

Jízdní vlastnosti se nám líbily stejně jako v případě benzinové verze. Kodiaq je velice stabilní a nechá si líbit i ostřejší tempo. Zvlášť v klikatých serpentinách agilita auta překvapovala. Těžší motor v přídi je ale samozřejmě znát, projevuje se třeba větším houpáním karoserie na příčných nerovnostech. Opět ale musím zdůraznit, že testovaný kousek disponoval adaptivními tlumiči. Podvozek je každopádně dobře odhlučněn.

Základem auta je platforma MQB, nejedná se však o stejnou verzi jako třeba v Superbu. Byla totiž přizpůsobena právě použití ve voze typu SUV, což znamená vyšší zdvihy pérování kvůli vysoké stavbě karoserie nebo zesílenou zadní nápravu. Ta byla jednak uzpůsobena použití třetí řady sedadel, jednak snahou o co nejvyšší nosnost. Právě kvůli tažení těžkých přívěsů Kodiaq dostal masivnější dvouspojkové převodovky schopné přenést vyšší točivý moment.

Na otestování elektronických pomocníků zatím nebyl čas, Kodiaq je třeba jako vůbec první Škodovka dostupný i s asistentem pro couvání s přívěsem. Líbily se mně však příplatkové diodové světlomety. Mají jasné světlo a dosvítí daleko.

Za volantem se sedí příjemně, posaz je vyšší díky vysoké stavbě karoserie, sedadlo se ale dá posunout dostatečně nízko k podlaze. Sedák by na můj vkus mohl být trochu delší, jinak mně ale sedačka vyhovovala. Výhradu však mám k výhledu do boků – vnější zpětné zrcátko napojené na A sloupek vytvoří masu hmoty za níž se toho hodně schová. Některým osobám pak může vadit madlo na středovém tunelu, o které si opírají koleno. Je ale z měkčeného plastu, a tak by k otlačení nohy nemělo docházet.

Nový multimediální systém Columbus se mně líbil. Jeho osmipalcová obrazovka je příjemně na očích, systém hbitě reaguje na pokyny. Grafika je ostrá a jasná, což platí i pro parkovací kameru. Ta má opravdu perfektní obraz, na níž je dobře vidět, co se děje za autem. Naopak na navigaci jsem si musel zvykat. Na mapě se zdálo, že odbočka je ještě daleko, jenže ve skutečnosti už bylo nutné odbočit.

TEST Máme za sebou první kilometry se Škodou Kodiaq! Jak jezdí nejslabší 1.4 TSI?

Místa na zadních sedadlech je dostatek, lavice je navíc standardně posuvná, a tak lze dobře přizpůsobit. Vstup na zadní sedadla není právě snadný, je patrné, že je to hlavně řešení určené pro děti. Dospělý zde ale kratší jízdu zvládne, musí ale počítat s nepohodlným posazem kvůli nízko uloženému sedáku. Nad hlavou jsem se svými 183 centimetry měl ještě lehkou rezervu, zatímco před koleny bylo místa dost. Prostřední řadu sedadel je ale nutné trochu posunout, což zároveň není problém pro na ní sedící cestující. I tak budou mít místa dostatek. Více než slova však řekne přiložené video, kde prostor vzadu prezentuji na vlastní tělo.

Kodiaqu podobně jako dalším Škodovkám nechybí řada prvků Simply Clever. Dveře před poškrábáním ochrání výsuvný plast, což je řešení známé třeba z Fordu Focus. Líbila se nám i držáky na lahve mezi předními sedadly, hrbolky na dně zajistí, že řidič může lahev otevřít jednou rukou. Jednoduchý a praktický nápad! Za zmínku stojí i dvojice deštníků v předních dveřích nebo vyjímatelná svítilna, která jinak slouží jako osvětlení zavazadelníku.

První jízdní dojmy ze Škody Kodiaq jsou tedy pozitivní. Samozřejmě si ale ještě počkáme na to, jak auto bude jezdit i na českých silnicích. Přece jen silnice na Mallorce jsou od těch českých přece jen trochu jiné. Těch tisíc českých zákazníků, kteří si Kodiaq už objednali, se ale bát nemusí, kupují totiž povedený vůz.