To nejlepší od mrtvých značek: Simca – Padlá francouzská hvězda

Některé automobilové značky, které jsou dnes již minulostí a nepředstavily žádný nový model desítky let, byly zcela zapomenuty, zatímco jiné žijí díky svým příznivcům díky jejich vzpomínkám a pečlivě udržovaným vozům ze šťastnějších let.

Mezi takové značky rozhodně patří Simca, která byla mimo rodnou Francii a západoevropské trhy velmi populární i v Československu a to prakticky od padesátých až do počátku devadesátých let.

Simca (Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile) se zrodila v listopadu roku 1934 a za jejím vznikem stál italský podnikatel Henri Théodore Pigozzi, který převzal továrnu někdejší automobilky Donnet a měl vazby na italskou automobilku Fiat. Právě díky tomu Simca nejprve vyráběla v licenci vozy Fiat 508 Balilla, 518 Arditta a později i 500 Topolino.

S prvními vlastními vozy přišla Simca ve druhé polovině čtyřicátých let, i když v jejich konstrukci lze celkem pochopitelně najít vliv předválečných modelů značky Fiat. Zásadní zlom představuje model Aronde, který přinesl zcela nově navrženou pontonovou karoserií a stal se prvním z řady úspěšných vozů z vlastního vývoje automobilky Simca.

Model Aronde se v padesátých letech dovážel i do Československa a byl vyráběn v mnoha karosářských variantách – jako sedan, kupé, kabriolet, kombi, ale i jako dodávka a pickup.

Do šedesátých let vstoupila francouzská automobilka s typem Simca 1000, sázejícím na tehdy velmi populární koncepci vše vzadu. Simca 1100, která byla představena v roce 1967, pak patřila mezi průkopníky uložení motoru vpředu napříč nad přední nápravou a převodovkou vedle motoru v ose klikové hřídele.

Simca 1200S: Předloha pro škodovácké „erko“

Od konce 50. let získával podíly ve firmě koncern Chrysler, celou automobilku ovládl v roce 1970. Automobilka byla v té době přejmenována na Chrysler France. Koncem šedesátých let se pak začala rozvíjet spolupráce s firmou Matra, která přinesla řadu zajímavých modelů.

V roce 1979 koupil značku koncern PSA, který vozy nejprve přejmenoval na Talbot-Simca. Brzy ale Simca z názvu zcela zmizela a prakticky posledním vozem z jejího vývoje se stal Peugeot 309.

V našem malém výběru jsme se zaměřili na vozy značky Simca, které nabízely svým řidičům jedinečné zážitky nebo se naopak mohou pochlubit zajímavou konstrukcí či obchodními úspěchy a nakonec zapracovala i nostalgie a vzpomínky na vozy, které bylo možné celkem běžně potkávat i na našich silnicích. Záměrně jsou vynechány výsledky spolupráce s firmou Matra, které si zaslouží vlastní článek.

Simca 1000 Rallye představuje sportovně laděnou verzi malého sedanu 1000 s motorem vzadu. Automobil dlouhý 3,8 m byl na rozdíl od výchozího modelu nabízeného od roku 1961 uveden na trh až na počátku sedmdesátých let a navazoval na úpravy, které nabízel italský Abarth.

Malý sportovní sedan měl podle tehdejší módy černou kapotu, černé pruhy na zádi, přídavná světla a v interiéru tříramenný volant i sportovně tvarovaná přední sedadla. Podvozek vozu se pyšnil kotoučovými brzdami na přední nápravě a 1,1litrový čtyřválec o výkonu 39 kW (53 k) byl zárukou svižného svezení.

Simca 1000 Rallye zaujala a automobilka se její potenciál rozhodla využít. Díky tomu se do zádi sedanu nastěhoval motor o objemu 1,3 litru, jehož výkon byl 44 kW (60 k) u provedení Rallye 1.

Následující Simca 1000 Rallye 2 z let 1972 až 1978 nabízela ze stejného objemu výkon 60 kW (82 k) a měla kotoučové brzdy již i na zadní nápravě. Od svého předchůdce se lišila i umístěním chladiče v přídi a s tím související úpravou předních partií s klasickou maskou, kterou rámují obdélníkové světlomety

Poslední verzí se stala Simca 1000 Rallye 3 z roku 1978, jejíž čtyřválcová třináctistovka o výkonu 76 kW (103 k) umožňovala dosáhnout maximální rychlosti přes 180 km/h. Těchto vozů však automobilka vyrobila něco málo přes jeden tisíc.

Simca 1300 se veřejnosti poprvé představila v roce 1963 na autosalonu v Ženevě jako nástupce populárního modelu Aronde. Nový model přitahoval pozornost díky své jednoduché a zároveň elegantní čtyřdveřové karoserii s bohatě proskleným interiérem.

Automobil dlouhý 4,24 m měl klasickou koncepci s motorem uloženým vpředu a pohonem zadních kol. Standardem byl při uvedení na trh 1,3litrový čtyřválec o výkonu 38 kW (53 k), spolupracující se čtyřstupňovou manuální převodovkou.

Rok 1964 přinesl rozšíření nabídky o model Simca 1500, který měl pod kapotou patnáctistovku o výkonu 51 kW (69 k), s níž mohl čtyřdveřový sedan dosáhnout maximální rychlosti 150 km/h. Ve stejném roce byl představen i kombík Simca 1500 Break.

Pouhé dva roky po uvedení výkonnější verze absolvovaly elegantní sedany i kombík modernizaci, jejímž výsledkem bylo označení 1301, resp. 1501 a především prodloužení karoserie na 4,46 m s novým designem přídě i zadních partií, kde došlo na nahrazení původních kruhových svítilen obdélníkovými.

Především na pohodlí zaměřené vozy byly následně udržovány ve formě lehkými úpravami i v následujících letech a například pro modelový rok 1970 byla připravena provedení 1301 a 1501 Special s přídavnými světlomety, lehce zvýšeným výkonem motorů a novou palubní deskou s kruhovými přístroji.

Simca 1300/1500, resp. 1301/1501, jejíž výroba byla ukončena v roce 1976, patřila v sedmdesátých a osmdesátých letech k nejrozšířenějším a zároveň i nejpopulárnějším zástupcům své značky na tehdejších československých silnicích.

Simca 1307/1308 měla výstavní premiéru na autosalonu v Paříži roku 1975 a na svou dobu představovala velmi moderní automobil, který přitahoval pozornost designem i řešením karoserie a rovněž technikou v podobě napříč uložených motorů, roztáčejících kola přední nápravy.

Automobil s celkovou délkou 4,24 m získal titul Titul evropského Automobilu roku 1975/1976 (dnes se uvádí rok 1976) a v nabídce své značky přímo nahradil modelovou řadu 1301/1501.

Při uvedení na trh v polovině sedmdesátých let byl tento model nabízen se zážehovými čtyřválci o objemu 1,3 a 1,44 litru. Třináctistovka byla určena s výkonem 50 kW (68 k) pro model 1307 GLS a s výkonem 60 kW (81,5 k) při 1307 S. Větším čtyřválcem s výkonem 63 kW (85 k) se mohlo pochlubit provedení s označením 1308 GT. Všechny tři verze využívaly čtyřstupňové manuální převodovky.

Simca slavila s modelovou řadou 1307/1308 ve druhé polovině sedmdesátých let nebývalý obchodní úspěch, ale severoamerický Chrysler, který francouzskou značku vlastnil, se dostal do finančních potíží a prodal ji. Novým majitelem se v roce 1978 stal koncern PSA.

Díky tomu se na počátku osmdesátých let stává značka Simca minulostí a na jeho místo nastupuje oživené jméno Talbot. Modelová řada 1307/1308 se změnila pro modelový rok 1980 v Talbot-Simca 1510 a následně v Talbot 1510, z nějž byl odvozen sedan Solara.

Kolem dvou tisícovek vozů této modelové řady bylo dovezeno i do tehdejšího Československa. Simca 1307 byla mimochodem posledním vozem v dlouhé řadě automobilů, které vlastnil Jan Werich.

Chrysler 180 na první pohled podle svého jména do tohoto výběru nepatří, ale ještě v osmdesátých letech věděl, každý malý kluk, že tahle „Amerika“ je z Francie. Severoamerický Chrysler získal v šedesátých letech značku Simca plně pod svou kontrolu a vedle ní i britskou Rootes Group. V roce 1967 byla díky tomu založena společnost Chrysler Europe.

Pro upevnění pozic značky Chrysler na evropském trhu pak byl zahájen vývoj sedanu, na němž se podílela Simca i Rootes Group a výsledkem byl automobil, který z našich silnic známe především jako Chrysler 180 nebo 2 litre, ale nabízen byl i jako Chrysler 160, Chrysler-Simca 1609/1610/2 litres nebo Talbot 180, 2 litres či 1610.

Evropské Automobily roku: Simca 1307/1308 (1976)

Pod liniemi sedanu klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol byl podepsán britský návrhář Roy Axe a z Velké Británie vedle návrhu karoserie pocházelo i řešení přední nápravy, zatímco Simca byla zodpovědná za interiér, motory, manuální čtyřstupňovou převodovkou a zadní nápravu. Severoamerický Chrysler pak vedle svého jména dodal ještě třístupňový automat.

Pod kapotou téměř 4,5 m dlouhého sedanu, vyráběného ve Francii, bylo možné narazit výhradně na čtyřválce o objemu 1,6 l, 1,8 l a 2,0 l. Základní šestnáctistovka disponovala výkonem 59 kW (80 k), zatímco osmnáctistovka nabízela 71 kW (97 k) a dvoulitr se mohl pochlubit nejvyšším výkonem 81 kW (110 k), mířícím na zadní kola prostřednictvím již zmiňované automatické převodovky.

Evropský Chrysler se udržel ve výrobě od roku 1970 do roku 1982. Na českých silnicích patřilo k nejrozšířenějším zástupcům tohoto modelu provedení Chrysler 180 s osmnáctistovkou pod kapotou a nejvyšší rychlostí kolem 170 km/h, jehož cena byla zhruba dvounásobkem ceny vozu Škoda 100. Díky své robustní konstrukci a jízdním výkonům pak patřil ještě v druhé polovině osmdesátých let k tomu nejlepšímu, co jsme mohli na našich silnicích relativně běžně potkávat.

Chrysler-Simca Horizon se veřejnosti poprvé představil v prosinci roku 1977 a byl určen pro evropský i severoamerický trh. Podobně jako o dva roky dříve větší model Simca 1307/1308 i tento kompaktní hatchback oslovil veřejnost i odborníky svými moderními liniemi a technikou.

Pětidveřový hatchback s karoserií dlouhou 3,96 m, širokou 1,68 m a vysokou 1,41 m měl rozvor náprav 2,52 m. Paleta pohonných jednotek nabízela při uvedení na evropský trh řadové čtyřválce o objemu 1,1 l a 1,3 l. Základní jedenáctistovka disponovala výkonem 40,5 kW (55 k) nebo v dražším provedením 43,5 kW (59 k). Třináctistovka měla nejvyšší výkon 50 kW (68 k).

Seriál: Evropské Automobily roku. Chrysler-Simca Horizon (1979): Proč zapadl?

Horizon, který získal Titul evropského Automobilu roku 1979, vedle svého vzhledu a koncepce pětidveřové karoserie s motorem vpředu a pohonem předních kol zaujal i bohatou standardní výbavou jednotlivých provedení. Hlavními nedostatky tohoto modelu však byly nemoderní motory a nedostatečná antikorozní ochrana a to nejen z dnešního pohledu, ale i ve srovnání s dobovou konkurencí.

Přímým nástupcem modelu Horizon se měl stát v polovině osmdesátých let Talbot Arizona, který ale nakonec zamířil na trh jako Peugeot 309.

Foto: Groupe PSA, Wheelsage.org, Svět Motorů, Veterán.Auto.cz, Auto.cz