TEST Toyota i-Road: První jízdní dojmy
Toyota přispěla k pilotnímu projektu Citélib by Ha:mo, který nabízí kompromis mezi individuální mobilitou a hromadnou dopravou. Jako jeden z mála podobných projektů vzal Citélib by Ha:mo (Harmonious mobility) v potaz i požadavky na pohodlí uživatelů. Nejde totiž zdaleka jenom o minimalistické elektromobily, ale o integrované komplexní řešení městské mobility.
K němu sdružení firem, v němž nechybí kromě výše zmíněných subjektů i francouzský energetický monopol ERF, vybralo alsaské alpské město Grenoble, velikostně srovnatelné s Plzní. V něm vznikl dvouletý pilotní projekt, do něhož se zapojily všechny prostředky hromadné dopravy včetně železnice a který kromě integrovaného tarifu a snadného placení přes chytrý telefon s využitím technologie NFC nabízí i intuitivní a snadné plánování cesty.
Pokud se míníte dostat do míst, kam nevedou linky MHD, můžete urazit poslední míli s elektromobilem. Ten si předem objednáte, do půl hodiny vyzvednete a vrátíte na kterémkoliv jiném stanovišti, podobně jako v klasickém car sharingu. V Grenoblu je takových stanovišť 27 a obsahují nabíjecí stojany pro čtyři až šest vlastních a jedno až dvě „cizí“ elektrická auta.
Vůz můžete používat libovolně dlouho, počítat je ale třeba s dojezdem cca 50 km a také základní tarifikací „3-2-1“, čili za prvních 15 minut 3 eura, za druhých 2 eura a za každých dalších euro. Jednoduše přijdete s kartou či mobilním telefonem k autu, přiložíte na zvenčí umístěný snímač, čímž automobil aktivujete, odpojíte napájecí kabel a jedete.
V nabídce jsou dva typy elektromobilů, oba od Toyoty – kromě konvenčního čtyřkolového jednomístného s malou korbičkou ještě menší, futuristická dvoumístná tříkolka i-Road s půdorysem menším, než má běžný motocykl – na běžné parkovací místo pro automobil se vejdou hned čtyři. Nejvyšší rychlost elektromobilu činí 45 km/h, čili stačí řidičský průkaz skupiny AM, potažmo věk od 15 let. A ovládání je zjednodušeno na dva pedály, volant a nejnutnější spínače. Samozřejmě nechybí povinná světelná výbava ani stírače, vybavené kupodivu ostřikovačem.
V rámci novinářské prezentace projektu a jeho slavnostního spuštění jsme urazili několik kilometrů odpoledním všednodenním provozem v Grenoblu. A za volantem menšího i-roadu zažili naprosto nečekaný pocit – skvělou zábavu.
Futuristicky tvarovaná tříkolka, ideově i topologicky připomínající nejspíše kapotovaný skútr, má totiž natáčecí zadní kolo a obě přední naklápěna takzvaným Active Lean systémem. V praxi to znamená, že systém vyhodnotí rychlost a natočení volantu a podle toho vás nakloní. Přední motocyklové pneumatiky ani v divokém úhlu neztrácejí přilnavost a vy si užíváte pocity, blízké těm za řídítky dospělé motorky.
Zatáčky lze řezat velmi svižně, když to přeženete, upozorní vás umělé zavibrování volantu. Vozík dokonce umí zachovat svislou polohu i tehdy, když každé přední kolo jede jinak vysoko. K dispozici jsou dvoje dveře a primitivní vytahovací mechanismus plastových bočních okének, chránící ale před deštěm. Chybí ovšem účinné pérování, přejezdy nerovností tělo bezpečně pozná. Na druhou stranu je pocit rychlosti uvnitř mnohem větší proti skutečnosti.
Když se za pár desítek minut osmělíte a navyknete na fakt, že po zatočení volantem uhýbá netypicky záď, můžete doslova tančit mezi auty. Pestrobarevné vozíky poutají pozornost a projevů agresivity se od francouzských řidičů nedočkáte. Zdali by to platilo i v jiných zemích, (snad) ukáže až čas.