Volkswagen Caddy Maxi 2.0 TDI (2. díl): Spotřeba klesá

Jak jsme již uvedli v prvním díle, syrový motor zkoušeného caddy zvládal první tisícovku kilometrů se starty v třeskutých mrazech s nárokem jen 6,7 l/100 km. Ačkoliv mrazivé počasí pokračovalo dál a motor se na provozní teplotu zahříval cca deset kilometrů, nárok dvoulitrového čtyřválce se vstřikováním common rail pomalu klesal. Druhá tisícovka kilometrů přinesla spotřebu 6,5 l/100 km, během třetí klesl požadavek nejsilnější jednotky v modelu Caddy na 6,3 l. Stejná vzdálenost počtvrté přinesla další snížení na 6,2 l/100 km.

Reálné vs. laboratorní podmínky

Trasy jezdíme velmi podobné i stejným stylem jízdy. Zatím tedy caddy vychází na jedničku, protože na rozdíl od oficiálního způsobu měření spotřeby NEDC nestartovalo při teplotě nad dvacet stupňů, ale pravidelně v mrazech kolem minus pěti. Bohatost směsi v době zahřívání motoru si prostě musí vzít svou daň, takže na výrobcem udávanou pětilitrovou spotřebu nemá cenu v našich podmínkách závistivě vzhlížet.

Ohleduplně vůči motoru, konkrétně vstřikovačům, palivovému filtru, motorovému oleji a turbodmychadlu tankujeme naftu bez biosložek. Absenci biosložek v naftě garantuje v Česku pouze stanice Eurooil patřící přímo pod Čepro.

Pokud se někdo diví, že jsme do prvků ohrožených biosložkami také zařadili turbodmychadlo, tak to souvisí s průnikem nafty do motorového oleje během vynucených regenerací filtru pevných částic. Biosložky se s naftou dostávají v množství přímo úměrném jejich podílu v naftě (v jedné dávce maximálně 7 %) do oleje, který prochází mimo jiné rozpáleným turbodmychadlem. Při vysoké teplotě dochází k radikálnímu zrychlení polymerace oleje, což neznamená nic jiného než to, že se mazací kanálky v turbodmychadlu kvůli polymerujícím biosložkám postupně zanášejí „lepidlem“. Logicky tedy platí, čím méně biosložek, tím lépe.

Olej bez úbytku

Když jsme se dotkli motorového oleje, podívali jsme se opět na jeho hladinu po čtyřech tisících kilometrech. Na rysce nastal téměř neznatelný úbytek jeden milimetr, což znamená cca deci oleje. Proti výstraze v Návodu vozidla, že během prvních pěti tisíců km může spotřeba oleje činit až litr na dva tisíce km (hladina oleje by klesla na dolní povolenou rysku po cca 3000 km), námi změřený únik oleje činil jen pět procent z povoleného limitu. Na konci tříměsíčního testu ještě provedeme kapkovou zkoušku oleje, abychom také přibližně zjistili, zda je olej ředěn naftou.

Volkswagen Caddy Maxi 2.0 TDI (1. díl): Prvních tisíc

Vyhřívání pro vyvolené

Když v prvních týdnech letošního roku klesaly teploty k minus dvaceti, začali jsme se raději preventivně zajímat, jak má zkoušené caddy zařízený průchod nafty filtrem, který je krizovým místem pro tzv. zamrzání nafty. Ve skutečnosti jde o krystalizaci parafínů v naftě, které jemný filtr mohou ve velkých mrazech postupně ucpat a zamezit přívod nafty do vstřikovačů. Většina automobilů nemá v mírném klimatickém pásu žádné vyhřívání nafty. Někteří výrobci však pro luxusní či terénní vozy vyhřívání nafty přidávají. Nejjednodušší způsob tvoří topné elektrické tělísko přímo uvnitř filtru, které naftu vyhřívá před průchodem jemnou vložkou. Musíme však počítat s velkým odběrem elektřiny, který při velkém mrazu může být kontinuální během celé jízdy. Na krátkých trasách pak nedochází k intenzivnímu dobíjení akumulátoru, což se může projevit potížemi při startování.

TEST Volkswagen Caddy Beach 2.0 TDI – Toulavá krev

Caddy standardně

Pohled do motorového prostoru caddy nás ve velmi mrazivých dnech rozjásal, protože jsme na motoru našli vyhřívání nafty. Volkswagen zvolil výrobně náročnější, ale provozně úspornější vyhřívání naftou vedoucí od motoru zpět. Při teplotě nižší než 20 °C je ventil regulující tzv. zpětnou větev do nádrže či zpět do filtru sepnutý ve prospěch ohřívání filtru. Jakmile teplota nafty stoupne přes dvacet stupňů, proudí přebytečná nafta rovnou do nádrže, aby nedošlo k přehřátí nafty jdoucí do vstřikovačů. V návodu ke caddy jsme dokonce našli text, že vůz je při tankování zimní nafty s filtrovatelností do – 20 °C schopen provozu až do – 24 °C. Příčina zmíněna nebyla, ale my ji už známe.

Uvidíš

Další milé překvapení přišlo ráno se zamrzlým oknem. Vůbec jsme si v předchozích dnech nevšimli, že by skrze čelní sklo byl zejména v noci omezený výhled přes soustavu drátků uvnitř skla. U některých výrobců si vyhřívaného skla kvůli drátkům ve skle všimnete hned po nastoupení i ve dne.

Pátrali jsme po tlačítku vyhřívání zadního skla a najednou si všimli i toho pro přední sklo. To snad nemůže fungovat, napadlo nás, protože elektrických vodičů ve skle jsme si po několikadenním provozu nevšimli. Po stisknutí tlačítka vyhřívání čelního skla se rozsvítila oranžová kontrolka. To asi bude vyhřívaná pouze dolní oblast, aby nezamrzly stěrače, zněla naše domněnka stále se opírající o nepostřehnuté dráty ve skle. Ani to nebyla pravda, protože až bystrý pohled na čelní sklo odhalil mimořádně jemné elektrické vodiče po celé ploše skla. Jejich působení se brzy projevilo a nás potěšila myšlenka, že je možné mít vyhřívané čelní sklo, aniž by to celý rok obtěžovalo ve výhledu zejména v noci.

Plusy

• Pokles spotřeby nafty
• Vyhřívání nafty standardně
• „Neviditelné“ vyhřívání čelního skla

Minusy

• Pomalé ohřívání motoru – vytápění

  interiéru