Volkswagen Taigun je zase o krok blíže sériové výrobě
Pamatujete na dvojici konceptů Taigun od Volkswagenu z autosalonu v brazilském Sao Paulu? Představily se v říjnu 2012. Od té doby, pravda, uběhlo již hodně času, ale minicrossover Taigun se chystá do sériové výroby. To je stará známá věc. Aby nepřišel o patřičnou publicitu, přichystal Volkswagen pro Auto Expo v Novém Dillí další verzi. Nové auto není ani žluté, ani modré, ale oranžové, jeho barva se oficiálně jmenuje Ultra Orange. Na zádi mu navíc vyrostlo náhradní kolo. Ano, největší vnější změny najdeme totiž právě tam. Víko zavazadelníku už není dělené v polovině. Okno se vyklápí směrem vzhůru a dveře naopak do strany, konkrétně doleva. Podle samotné automobilky to byl požadavek budoucích zákazníků, respektive zájemců. Chtěli mít prostě co nejjednodušší přístup k rezervě při možném defektu.
Výrazně hranaté muskulaturní proporce s vystouplými blatníky autu zůstaly, stejně jako kryty podvozku, dvojice přídavných světel na střeše a hlavně do sloupků zapuštěné kliky dveří. Aktuální koncept Taigunu je 3859 mm dlouhý, s náhradním kolem má pak bez půl centimetru rovné čtyři metry. Na šířku měří bez zrcátek 1728 mm a do výšky 1570 mm, respektive se střešními nosiči o 35 mm více. Podvozek disponuje rozvorem 2470 mm a rozchodem kol 1473 mm. I tato čísla tedy zůstala prakticky beze změn. Interiér sice vypadá o něco civilněji, ale hliníkové ovladače a přístroje na svých původních místech setrvaly. Včetně koleček nastavení ventilace přímo uprostřed výdechů. Barevně je laděn do bílooranžové kombinace, čalounění zčásti umělou kůží se prý snadněji čistí. Uprostřed palubní desky najdeme opět informační systém s rádiem i navigací a podporou multimédií včetně telefonů. Nad ní se nacházejí tři přístroje: teploměr chladicí kapaliny, tlakoměr oleje a ukazatel plnicího tlaku turbodmychadla. Tříramenný volant s plochou spodní částí je potažen pro změnu kůží pravou.
Pod kapotou i tentokrát vrčí litrový tříválec s přímým vstřikem a turbodmychadlem konstrukční řady EA211. Ten poskytuje 81 kW při 5000 otáčkách. Na něj navazuje šestistupňová přímo řazená převodovka. Ta se stará o 175 N.m/1500 min-1. Taigun zrychluje z klidu na stovku za 9,2 s a na úsecích německých dálnic, kde ještě nejsou rychlostní limity, se rozjede až na 186 km/h. Dostal sedmnáctipalcová litá kola s radiálními pneumatikami rozměru 205/50 a za nimi nimi najdeme čtveřici kotoučů.
Chlubí se spotřebou benzinu 4,7 l/100 km, pochopitelně tou normovanou. Vzhledem k tomu, že má palivová nádrž 50 l, benzin vystačí autu teoreticky na více než 1.000 km. Taigun je navržen hlavně pro městskou džungli, teréňák to rozhodně není. Elektronická stabilizace ESC je dnes v Evropě povinná, její přítomnost nás tedy nepřekvapí. Indy určitě ano, proto je zdůrazněna v tiskové zprávě. Pokud přece jen vůz vyrazí do lehčího terénu, budou se hodit krátké převisy (přední 708 mm, zadní 681 mm) i nájezdové úhly 28, respektive 35,5 stupně. Tyto údaje nezní až tak zle. Zavazadelník má mimochodem 280 l, po sklopení zadní lavice a s dvojitou podlahou naroste na 996 l. Další úložné prostory na drobnosti jsou přímo v zadních dveřích.
Taigun už se do série příliš nezmění, nicméně Volkswagen jej v Dillí vystavuje proto, aby získal informace také od místních zájemců. Data počátku produkce, natožpak představení finální verze nebyla dosud zveřejněna, ale můžeme vzít jed na to, že se tak stane ještě letos.
