TEST Volvo C30 2.0 D – Švédská prohibice

Náš život diriguje průměrnost. Podle statistických přepočtů a různých demografických křivek dospěly automobilky k tomu, že ve svém hatchbacku potřebujeme k životu pět sedadel, zavazadlový prostor o objemu kolem 350 litrů a pár držáků na nápoje. Že je pro vás zbytečné převážet desítky litrů vzduchu a ve vašem „průměrném“ autě se dozadu stejně pohodlně usadí jen dvojice cestujících? Koho to zajímá. Prostě si kupte menší auto.

Vlastně někdo se stará. Švédové měli tu výhodu, že C30 nemuseli srovnávat se žádným přímým předchůdcem a lámat si hlavu s tím, zda má jejich novinka opět více místa pro všechny igelitky víkendového nákupu, které si (podle nějaké tabulky EU) vozíme každý víkend ze supermarketu. Volvo prostě postavilo auto, které se nepodřizuje, což ho u většiny lidí deklasuje na nepraktickou zbytečnost. K „dobrým mravům“ totiž patří otázka (hned druhá nebo třetí v pořadí) – jak velký to má kufr? Když otevřete ten malý a trochu křehce působící kousek skla na zádi a před dotyčným se otevře kabelka o objemu 233 litrů, skoro vždycky uvidíte protáhlý obličej. Stejně rozpačitou reakci uvidíte i v momentě, když si náš průměrný figurant všimne, že vzadu jsou jen dvě samostatná sedadla.

volvo testy nizsistredni
 

Abyste mě nechápali špatně – když začnu počítat členy své rodiny a každou neděli se v obchodě smutně podívám na přetékající nákupní košík, taky zapadnu do průměru. Jenže na rozdíl od ostatních obdivuji Volvo za odvahu, že upřednostnili styl před poslušnou stádovitostí a zvedám desítku za originalitu. Nakonec, kdo má větší rodinu, muže se s potěšením ponořit do rozsáhlé nabídky skandinávských kombíků.

V podobném duchu bych se s vámi bavil také o pracovišti řidiče. Sedadla jsou ortopedickým rájem každého vozu z Göteborgu a tlustý věnec volantu nebo přesně padnoucí hlavice řadicí páky vám jen připomenou, že ve Švédsku rozumí nejen ergonomii, ale také haptice. Jenže právě kvůli velmi dobré uživatelské vstřícnosti kabiny vám dají facku dva nesmysly, které opakovaně kritizujeme – nádrž se otevírá tlačítkem umístěným mezi spínače předních a zadních mlhovek, a pokud chcete na středové konzole na první pokus sáhnout na správný přepínač „integrovaného dálkového ovládače“, odpoutá to vaši pozornost na nezdravě dlouhou chvilku.

volvo testy nizsistredni
 

Součástí vyjížďky s Volvem C30 byl záměr podívat se na zoubek přeplňovanému naftovému čtyřválci o objemu 2,0 l, který patří i do portfolia značek PSA a Ford. Výkon 100 kW (136) a točivý moment 320 Nm nejsou čísla, která by nám zvedla obočí, ale kultivovanost, dobré odhlučnění a solidní dynamika se počítá. Ve spojení s hladce řadicí 6stupňovou manuální převodovkou umí C30 2.0D akcelerovat na 100 km/h za 9,4 s a na šestce o 5 km/h překoná dvousetkilometrovou hranici. Kvůli minimální prodlevě turbodmychadla a výborné pružnosti se však subjektivně zdá tohle auto mnohem rychlejší. A nemá ani přehnané nároky. Při popojíždění ve městě se hravě dostanete pod 8 litrů. Dálnice a okresky znamenají průměrnou spotřebu mezi 5 až 6 litry nafty, což ve spojení s 52litrovou nádrží znamená, že 1000kilometrový dojezd je reálný.

Dobrá dynamika nebude to, co vám po letech zůstane jako vzpomínka na jízdu ve Volvu C30 2.0D. Techniku má efektivní, ale nepříliš zajímavou. S výrazným zátahem v celém spektru otáček se ani nebudete snažit o časté řazení a při jízdě zažijete tolik vzrušení jako při prohlídce nejznámějšího švédského obchodu s nábytkem. Co vás opravdu ohromí, je kvalita jízdy. Podvozek není o moc měkčí, než jste zvyklí u německé konkurence, ale i to málo stačí, abyste na nekvalitní silnici skoro nepoznali, jak tvrdě pracují tlumiče a závěsy kol. Je to vlastně komfortnější verze šasi Focusu se všemi výhodami sofistikované konstrukce zadní víceprvkové nápravy. Ford byste však na náročné silnici nechytli. Volvo by se více naklánělo a intenzivnější vnímání přesunu hmoty mezi nápravami by vás donutilo pracovat s plynem opatrněji. To však neberte jako kritiku, ale vysvětlení, v čem je Volvo jiné.

volvo testy nizsistredni
 

Závěr

Svým způsobem se C30 neodlišuje od filozofie čistého designu, přátelského přístupu techniky a vychovaných jízdních vlastností, které jsou tak typické pro větší modely Volva. Protože skandinávskému naturelu se příčí postavit agresivní auto, které by chtělo zadupat zbytek aut ze svého segmentu, dvoulitrový diesel bych si s radostí vybral také. Složitější je to jen s cenou. Posuzujte nejmenší Volvo jako konkurenta mainstreamových vozů v čele s Volkswagenem Golf a skončí špatně. Díky vytříbenosti bych se však vůbec nebál postavit ho vedle Audi A3 a tam je se jeho postavení diametrálně mění. Až na ten zavazadelník.

Související odkazy

Test - Volvo C30 T5 - Zaťatý drápek

Plusy

• komfort jízdy
• odhlučnění a pružnost motoru
• kvalita zpracování
• ovladatelnost

Minusy

• pár ergonomických přešlapů
• praktičnost v poměru k ceně
• kryt zavazadlového prostoru za příplatek 6500,-
• pro 2.0D částicový filtr DPF za příplatek