TEST Volvo S40 T5 – Třídní boj

Především je potřeba zapomenout na starou, ale stále prodávanou řadu S40/V40, která se v nižší střední třídě usadila mimořádně pevně a je dosud velmi populární. Nové nejmenší Volvo (které jsme Vám představili podrobně zde) se může směle postavit vedle Audi A4, Jaguaru X-type či BMW 3 a zdatně jim konkurovat. Ale nepředbíhejme.

Vnějším designem se S40 hlásí k větším bratrům, přičemž nejzajímavějšími designérskými prvky jsou zaoblená příď (nikoli nepodobná nové Octavii) a záď s krátkým převisem. Tyto prvky, stejně jako rozvor 2630 mm tak opravdu odkazují spíše na nižší střední třídu. Víko motoru ve tvaru V tvoří začátek pro značku již klasických linií, které probíhají pod okny a na zádi ústí v opět typicky tvarované svítilny. Přídi ovšem dominuje výrazně dopředu vysazená maska s mřížkou chladiče a trojdílné (v našem případě bi-xenonové) reflektory, kryté čirým sklem. Při pohledu zepředu je vůz subjektivně užší než ve skutečnosti, i přesto ale působí vyváženě. Při rychlé jízdě jsme ocenili moderně tvarované a při nečinnosti zapuštěné stěrače, které tak nepřispívají k aerodynamickému hluku. Dvojitě zakončený výfuk vyvedený směrem dolů sice vzbuzoval obavy z kontaktu s obrubníky, v praxi jsme ale zjistili, že zdání klame, a zádí se dá zajet i k nebezpečně vysokým chodníkům.

Přední dveře, otevíratelné v širokém úhlu uvádějí do dvojakého světa – prostor odpovídá nejlepším zástupcům nižší střední třídy, výbava patří do třídy střední. Sedadla s koženým čalouněním působí velmi hodnotně a při dlouhé cestě jsou řidiči solidní oporou, zasloužily by ale o trochu delší sedáky. Ke špičce naopak patří systémy pasivní bezpečnosti, které Volvo implantovalo beze zbytku z vyšších řad – kromě šestice airbagů a systémů SIPS a WHIPS tady naleznete i velmi příjemně a funkčně tvarovanou opěrku hlavy. Místa je vepředu samozřejmě dostatek na výšku i na délku, dlouháni ale omezují komfort cestujících vzadu. Vnitřní šířku omezují jednak silná vnitřní obložení dveří s naprosto rovnou horní „policí“ u skel (trochu strohé, ale na dotek i na odkládání lokte příjemné), jednak z druhé strany ikona tohoto vozu – tenká středová konzole. Kombinací všeho zmíněného má řidič pocit, že má sice místa o trochu méně než v klasické střední třídě, úroveň všeho okolo jej ale ubezpečuje, že je o něj postaráno na úrovni ostatních modelů Volvo.

volvo testy strednitrida

Zmíněná konzole dominuje výborně zpracovanému interiéru jaksi mimochodem – pokud za ni nesáhnete a nepřesvědčíte se, tváří se tahle čtyřoký hliníkový artefakt jen jako obložení klasického plného boxu. Ve skutečnosti se za tři centimetry silnou konzolí ukrývá prakticky využitelná ohrádka na drobnosti a její optickou netypičnost tak vy nebo vaši spolucestující ocení spíše při nastupování. Ergonomii na ní umístěných ovladačů lze rozdělit jednoznačně: čtyři kruhové jsou na dotek příjemné, praktické, elegantní, intuitivní a hlavně poslepu ovladatelné, naopak na tlačítka je nutno se dívat a hledat. Ovládání funkcí ve voze se oproti ostatním modelům značky moc neliší, nepraktické nám ale připadá umístění ovladače otevírání víka nádrže mezi totožné ovladače předních a zadních mlhovek – výhled na tato tři tlačítka vlevo od volantu zakrývá jednak jeho věnec a také páčka směrovek a palubního počítače.

volvo testy strednitrida

Volant samotný je nastavitelný v obou osách, má chvályhodně silný věnec a tlačítka tempomatu a audiosoustavy jsou intuitivní bezezbytku. Odkládacích prostor je přiměřeně situaci – hodně místa ve dveřích zabraly reproduktory systému Premium Sound (ve voze je jich 12!), naopak dvojice nápojových prohlubní ve středovém tunelu je skvěle využitelná pro drobnosti i mobilní telefon. Výhled vpřed a hlavně vzad trochu omezují A a C sloupky, vše je ale ve snesitelných mezích.

Cestující vzadu mohou být samozřejmě tři, svažující se střecha a dlouháni vepředu je ale budou trochu omezovat. Subjektivní hodnocení sice mnoho neznamená, zkušební trojice spolucestujících se i po dvou stovkách kilometrů tvářila spokojeně. Na zadních velmi dobře tvarovaných sedačkách ovšem překvapivě nalezneme úchyty ISOFIX jen za příplatek, byť rozumný (1.500,- Kč).

Elektricky odjišťované víko zavazadlového prostoru se vyklápí dostatečně dopředu, takže neohrožuje hlavy nakládajících. Vstupní otvor je ovšem i tak poměrně úzký a základní objem zavazadlového prostoru 404 l patří k podprůměru. Pod podlahou se ukrývá pouze dojezdová rezerva, naopak potěší příplatkový systém rozdělení zavazadlového prostoru na boxy.

volvo testy strednitrida

Po sklopení zadních opěradel, dělených v poměru 40:60 vznikne prostor o objemu 883 litrů, v této třídě zatím nevídaná je možnost sklopení i opěradla předního spolujezdce.

Rozměrný celoplastový klíč se vkládá do překvapivě vysoko položené spínací skříňky a po pootočení už o sobě dává vědět přeplňovaný řadový pětiválec, který známe z řady S60. Dvouapůllitrový motor (bohužel nešťastně zvoleným objemem 2521 ccm spadá již do nejdražší kategorie povinného ručení – „nad 2500 ccm“) s maximálním výkonem 162 kW pracuje do cca 1400 otáček velmi mírně a následné přifouknutí turbodmychadla nezpůsobuje nepříjemný ráz. Až do zásahu omezovače pak agregát odpovídá na plynový pedál naprosto poslušně, přičemž příznivé zpřevodování v kombinaci s velkým kroutícím momentem (320 Nm/1500-4800 ot !) umožňuje svižnou akceleraci i při velmi vysokých rychlostech. Na dvojku lze jet až 105 km/h, na trojku pak cca 160 km/h. Šestistupňová převodovka pak umožňuje i při stálých rychlostech okolo 180-200 km/h držet motor v rozumných otáčkách. Dráhy řazení jsou krátké a přesné, odhlučnění vyvážené. Při vyšších stupních nemusíte slyšet téměř nic, při akceleraci na nižší stupně pak lze vychutnávat lehce filtrovaný, leč uchu lahodící jadrný zvuk pětiválce. Při plném využívání potenciálu motoru se spotřeba pohybuje nad dvanácti litry/100 km, při klidné jízdě si Volvo vystačí s devíti litry.

Dospělé malé Volvo disponuje podvozkovou platformou, společnou pro nový Focus a Mazdu 3 – a i zde odvádí vyspělé zavěšení a odpružení kol skvělou práci. Zatáčky lze díky příkladné odezvě na pokyny volantu projet i velmi brutálně bez ztráty stability, případné utržení vozu pak zachytí stabilizační systém DSTC. Odpružení je na dobré cestě mezi komfortem a sportovní tvrdostí, více však potěší vyznavače hladké jízdy a eliminace drobných nerovností. Příplatková 17“ kola se ostatně starají o dostatečný kontakt s vozovkou i přes tento fakt.

volvo testy strednitrida

Pohled do ceníku je potvrzením ambicí, o jejichž oprávněnosti rozhodnou až kupující. Zajímavý je nejen dlouhý přehled standardní výbavy i příplatkových prvků, ale i například fakt, že zatím nejlevnější motorizací je čtyřválcový turbodiesel provedení 2.0/100 kW. Volvo tedy modelem S40 postavilo svou kompletní modelovou nabídku do jedné vyrovnané řady, přičemž bude zajímavé sledovat, jak budou dvojitý charakter vozu akceptovat zákazníci. S40 je jednoznačným konkurentem střední třídě, ale ještě zajímavější souboj nastane, až automobilka uvede na trh nižší kubatury motorů. K tezi z titulku tedy můžeme připsat otazník a s ohledem na zkušenosti z testu se přikláníme spíše ke střední třídě. Další kolo je na zákaznících.