Vyzkoušeli jsme netradiční přibližovadlo: Jak jsem se mýlil v jednokolce!
Jízda na něm vypadá tak snadně. Teda pokud to s ním dotyčný umí. Bláhově jsem očekával oddychovou reportáž na monokole. Moje ego však spíš utrpělo několik monoklů. I tak si mě tenhle osobní přepravník získal!
Bez přehánění. Jízda na jednokolce pro mě představovala těžší oříšek než řízení tanku ve vojenském prostoru Libavá! I fotograf Jiří Pekárek ze mě byl na prášky: Tomáši, sakra, pohni se už, opakoval asi čtyřicetkrát, koukaje na můj kyselý výraz, značně zpocené triko a odřené holeně. Nakonec jsme to ale zvládli. Respektive přežili jsme.
Počáteční zmatení
Elektrická jednokolka (někdy též nazývaná unicykl či monokolo) spadá podle české legislativy mezi osobní přepravníky se samovyvažovacím zařízením. Na rozdíl od elektrokoloběžek s ní tedy můžete taktéž na chodník, pokud se pohybujete tempem srovnatelným s rychlostí chůze. Naivně jsem tedy čekal pohodové pojezdění. Rozstřílel je však napadrť Ivan Sofin, odborník na elektrické jednokolky, jenž je na pražské Letné nejen prodává, ale i servisuje. „Nabízíme elektrické unicykly, které umějí tempo vyšponovat až na devadesát kilometrů za hodinu. Škála modelů je opravdu pestrá. Nebojte, začneme spolu na něčem slabším,“ pokoušel se stlačit mou očividnou nervozitu Sofin.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.