Znáte turecký Togg? Loni prodal 30 tisíc aut, letos chce do Evropy
Nových automobilek, které se snaží být rivalem Tesly, vzniklo hned několik. Ta turecká stojí zatím stranou zájmu globálních investorů.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan oznámil vznik nové národní elektroautomobilky Togg v roce 2017. Země tak měla ukázat, že jde s dobou a v inovacích je silná.
První vozy začal Togg dodávat na jaře 2023. Zatím je v nabídce jen SUV T10X, to je zhruba srovnatelné velikostí, technikou i cenou se Škodou Enyaq. Brzy by jej měl doplnit fastback T10F, stojící na stejné technice.
Prodej zatím běží pouze v Turecku. V roce 2023 šlo o 20 tisíc vozů, loni o 30 tisíc. Letos je podle vyjádření zástupců automobilky ambicí výroba 60 tisíc vozů s tím, že už by mohly být dokončeny potřebné homologace pro evropský trh. Rozběhnout by se proto mohl prodej v Německu.
Vzhledem k tomu, že jde o elektromobil, navíc o jediný model a na jediném trhu, lze výsledky považovat za dobré. Ještě více pak s přihlédnutím k tomu, že s Tureckem mávají hospodářské problémy.
Začátky byly rozpačité. Turecká média předloni hlásala titulky, že jde o nejprodávanější elektromobil v zemi. Až v detailech se čtenář dozvěděl, že je nejprodávanější pouze v kategorii SUV-C. Rostly pochybnosti o tom, zda automobilka vůbec může přežít. To se ale postupně měnilo a v loňském roce už šlo o skutečně nejprodávanější elektromobil Turecka.
Togg založily jako společný podnik s posvěcením Erdoğana poměrně nesourodé skupiny. Je to Anadolu, to je něco jako obdoba českého Agrofertu. Tato skupina vlastní potravinářské podniky, vyrábí například pivo Efes, Coca-Colu, vlastní několik obchodních řetězců a investuje v řadě dalších oborů. Druhým akcionářem je BMC, výrobce nákladních aut, autobusů a vojenských vozidel. Pak jde o turecký telekomunikační gigant Turkcell a nakonec holding Zorlu, pod který patří textilky nebo i výrobce elektroniky Vestel. Jeho výrobky jsou na českém trhu pod japonskou značkou JVC. Všechny tyto čtyři korporace, za kterými stojí hlavně vlivné turecké rodiny, vlastní po 23 procentech akcií, zbylých osm procent má turecká obchodní komora.
Prezident Erdoğan, který v zemi vládne poslední dvě dekády (dekádu jako premiér, druhou jako prezident), zajistil i hlavní odbytiště vozů. Úřady mají v podstatě befelem, že mají kupovat elektrické a navíc opravdu turecké vozy. Dá se předpokládat, že v prodejích hraje roli turecká národní hrdost i snaha části zákazníků ukázat, že podporují politiku vedení země. Togg v důsledku vytlačil Teslu a další výrobce elektromobilů.
Už od začátku byl projekt koncipovaný jako turecký vývoj a turecká národní hrdost. Mělo jít o důkaz, že země už není levná montovna, ale naopak moderní země, která může udávat směr. Automobilek s podobným zadáním vznikla celá řada a obvykle jde o katastrofy (řadu příkladů lze najít v Africe) nebo o zjevné prodávání jiné značky pod vlastním logem (v tom jsou dobří třeba Rusové). Togg sice stojí na čínských technologiích i na těch od německého Bosche, vedení ale zdůrazňuje, že všechno je vyvíjeno a vyráběno v Turecku. Má jít o vůz, který byl vyvinut přesně pro potřeby tureckého zákazníka.
Za podobou vozů stojí turecký designér Murat Günak a částečně i studio Pininfarina. Günak byl šéfdesignérem Mercedesu a později i Volkswagenu. Mezi jeho díla patří Mercedes třídy C první generace, Peugeot 307, Peugeot 206 cc a podílel se i na vozech jako Volkswagen Passat CC.
Jak moc je auto dobré a originální, je složité posuzovat. Články v tureckých médiích jsou hlavně plné hrdosti. Několik evropských novinářů mělo možnost se s vozy svést a vesměs uváděli, že jde o vůz srovnatelný s Volkswagenem ID.4 a Škodou Enyaq, možnost delšího testu ale neměli.
Loni v létě agentura Reuters uvedla, že čínská automobilka GAC plánuje vytvořit s Toggem společný podnik. V Turecku následně vypukla panika, že země přijde o svou vlastní automobilku a zase nebude mít žádnou. Na podzim proto přišlo dementi, že se nic prodávat nebude. Togg má dál růst a soustředit se na expanzi v Evropě. Spolupráce s Číňany by přitom dávala smysl, ze které by obě strany mohly těžit.
Vedle samotné výroby aut Togg buduje i síť tisícovky rychlonabíječek napříč Tureckem, aby mohl nabídnout podobné služby jako Tesla.
Turci zkrátka nejsou troškaři. V zemi se staví mnohaproudé dálnice i tam, kde to možná nedává moc smysl. Evropu s Asií spojují už čtyři velkolepé mosty a dokonce největší mešita v zemi byla postavená v roce 2019.
Togg má ambici prodávat do roku 2030 milion vozů ročně a hlavním odbytištěm má být právě evropský trh.
