Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ferrari pro značkový pohár od jeho zrodu až po současnost ve velké galerii

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (7)
Populární značkový pohár Ferrari Challenge má za sebou více než dvě desítky sezón a přitahuje stále větší pozornost jezdců i diváků díky vyrovnaným závodům s identickými vozy, kde je hlavním rozdílem umění jezdců a souhra jejich týmů.

Historie značkového poháru Ferrari Challenge se začala psát v roce 1993, kdy se uskutečnila první sezóna závodů pro majitele vozů Ferrari 348. Tehdy byla vypsána jen italská série a vedle ní pak ještě série pro zbytek Evropy. O pouhé dva roky již byly vypsány série čtyři.

V současnosti se jezdí během jedné sezóny celkem tři série, z nichž je jedna vypsána pro Evropu, druhá pro Severní Ameriku a třetí pro Asii a Tichomoří.

V každém závodě se pak kromě absolutního pořadí závodí i v rámci několika kategorií, jimiž jsou Trofeo Pirelli, Trofeo Pirelli Am a Coppa Shell. Ty pak zahrnují ještě například třídu Gentleman Cup, jezdce ve věku nad 55 let nebo Ladies Cup pro dámy.

Od zrodu této série jsou závodní vozy, které jsou v ní využívány, vždy odvozeny od aktuálních sériových modelů s osmiválcem před zadní nápravou.

Na počátku linie byl model 348 Challenge, startující v letech 1993 až 1995, na něj navázal F355 Challenge (1995-2000), který vystřídal 360 Challenge (2000-2006), po němž dorazil F430 Challenge (2006-2011) a od roku 2011 startují závodníci s 458 Challenge, pro nějž bude letošní sezóna ta poslední.

Ferrari Challenge dnes představuje jedinečnou vstupenku do světa závodů se značkou Ferrari. Část závodů je pořádána v rámci speciálních víkendů Ferrari Racing Days a na závěrečném světovém finále nechybí ani oficiální jezdce Scuderia Ferrari F1.

Ferrari 348 Challenge se tedy v roce 1993 stalo zakladatelem tradice značkového poháru a mělo vlastně ze všech zástupců Ferrari Challenge nejblíže k sériovým vozům.

Hlavní změny, kterými musel model 348 TB projít, aby se proměnil v závodní vůz, se týkaly bezpečnosti, což znamenalo umístění bezpečnostní klece, hasicího přístroje a anatomického sedadla řidiče se čtyřbodovými a později šestibodovými pásy do interiéru. Další úpravy spojené s bezpečností představoval externí vypínač elektrického obvodu a vlečné oko na přídi.

Srdcem Ferrari 348 Challenge byl atmosférický osmiválec o objemu 3406 cm3, který byl naladěn na výkon 235 kW (320 k) při 7200 min-1 a točivý moment 324 N.m při 5000 min-1. S motorem spolupracovala pětistupňová manuální převodovka a kontakt s asfaltem měla na starosti 17palcová kola.


Ferrari F355 Challenge bylo připraveno pro sezónu 1995, kterou absolvovaly první vozy po boku svých předchůdců, pro něž to byla poslední sezóna ve značkovém poháru.

Podobně jako u modelu 348 Challenge i zde došlo na úpravy zaměřené na zvýšení bezpečnosti a zároveň i přes snahu zůstat co nejblíže sériovému provedení pro běžný silniční provoz nastupují úpravy zaměřené na vylepšení jízdních vlastností a ovladatelnosti.

Nejvýraznější změny se odehrály v oblasti brzdového systému, když byly použity 14palcové kotouče Brembo, jimiž se pyšnil i model F40. Díky nim pak musela být Ferrari F355 Challenge osazena 18palcovými koly se závodními pneumatikami značky Pirelli. Vedle brzdového systému pak bylo modifikováno i odpružení vozu a spojka.

Pohonná jednotka byla naopak až na nový výfukový systém používána ve své sériové podobě, což znamenalo, že model F355 Challenge se mohl pochlubit osmiválcem o objemu 3496 cm3 s pětiventilovou technikou o výkonu 280 kW (380 k) při 8250 min-1 a točivém momentu 363 N.m při 6000 min-1 ve spojení s šestistupňovou manuální převodovkou.

Po dvou letech od své premiéry se pak Ferrari F355 Challenge dočkala i první výraznější změny vzhledu, kterou představovalo přítlačné křídlo na zádi. To mělo přispět k vylepšení směrové stability vozů a zároveň zvýšit aerodynamický přítlak na kola zadní nápravy.


Ferrari F430 Challenge se veřejnosti představilo na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem v září roku 2005, aby mohlo v následujícím roce na závodních okruzích doplnit model 360 Challenge a od roku 2007 být výhradním náčiním pro značkový okruhový pohár.

Při vývoji F430 Challenge se inženýři pustili do již nacvičeného cizelování silniční verze a poprvé byl u silničního Ferrari pro okruhy použit brzdový systém s kompozitovými kotouči (uhlík-keramika).

Sintrované třecí plochy obložení dvoukotoučové elektricky ovládané spojky umožnily dosahovat stejných časů (150 ms) pro přeřazení rychlostních stupňů jako u sériového silničního F430, ovšem za mnohem extrémnějších podmínek na závodním okruhu.

Pneumatiky bez vzorku vyvinula na zakázku firma Pirelli, tak aby plnily jak požadavky trakce a vedení vozu v zatáčkách, tak dlouhé životnosti při závodech. Výměna kol byla v případě F430 Challenge urychlena díky devatenáctipalcovým diskům uchyceným jedinou centrální maticí.

Pohotovostní hmotnosti 1225 kg (bez paliva) byla výsledek redukčních zákroků, při kterých došlo k výměně skel (přední z materiálu Lexan), zabudování nového výfukového systému a mnoha dalším úpravám. Důkladný okruhový tuning prodělal také podvozek, tedy vše od pružin, přes tlumiče až po stabilizátory.

Elektronika byla na mnoha místech omezena nebo zcela eliminována. To se týkalo mechanického diferenciálu i stabilizačního systému, jenž byl trvale vyřazen z činnosti, zatímco převodovce i motoru zůstal pouze sportovní režim nastavení, podobně jako ABS a ASR. Řidič měl pouze možnost zapnuti/vypnutí ASR, jinak bylo vše jen na jeho umění.

Pohonná jednotka v podobě atmosférického osmiválce o objemu 4308 cm3 zůstala v až na zmíněný výfukový systém a nastavení elektroniky v sériové podobě. Jezdci měli k dispozici výkon 360 kW (490 k) při 8500 min-1 a točivý moment 465 N.m při 5250 min-1 .


Ferrari 458 Challenge se poprvé představilo v létě roku 2010 v Maranellu na každoročním setkání dealerů Ferrari, zatímco premiéra pro veřejnost se koncem stejného roku odehrála na 35. autosalonu v Boloni.

Technika modelu 458 Challenge šla ve stopách jeho předchůdců a opět bylo maximálně využito prvků ze sériového silničního provedení, které doplnily funkční, avšak jen úměrně komplikované úpravy. Díky tomu si 458 Challenge ponechalo mimo jiné dvouspojkovou převodovku a karbon-keramické brzdy, které byly například v seriálu FIA GT zapovězeny.

Osmiválcový motor s přímým vstřikováním o objemu 4499 cm3 byl shodný se silniční pohonnou jednotkou. Ta má nejvyšší výkon 425 kW (578 k) při 9000 min-1 a dosahuje maxima točivého momentu 540 N.m při 6000 min-1. Upraveno bylo pouze odstupňování a řídicí elektronika dvouspojkové převodovky Getrag se sedmi převodovými stupni.

Velká pozornost byla naopak věnována snížení hmotnosti. Došlo proto ke ztenčení povrchových dílů a aplikaci lehkých materiálů, jako je karbon a Lexan. Ferrari 458 Challange bylo navíc sníženo o 50 mm a dostalo tužší pružiny, tvrdší tlumiče a pevné hliníkové silentbloky.

Původní disky nahradila 19palcová kola s centrální maticí, která obouvala pneumatiky Pirelli, a ukrývala za sebou novou generaci karbonových brzd Brembo CCM2, které se poprvé objevily na experimentálním voze 599XX.

Jako první závodní Ferrari přebralo 458 Challenge ze silniční verze elektronicky řízený diferenciál. Ten byl propojen se systémem F1-Trac, použitým také poprvé v závodním voze. Pro okruhové použití byl F1-Trac naladěn na dva specializované režimy, odpovídající suché a mokré vozovce. Kontrolu trakce bylo možné také zcela odpojit.

Díky technickým inovacím dosáhl model 458 Challenge na testovací trati ve Fioranu času 1:16,5 – o dvě sekundy lepší než u F430 Challenge. Zároveň dosáhl bočního přetížení až 1,6 G.

Pro sezónu 2014 bylo připraveno Ferrari 458 Challenge Evoluzione, u nějž se ladila aerodynamika a přineslo nový splitter předního nárazníku, vylepšené aerodynamické panely pod autem a nové zadní křídlo, generující větší přítlak na poháněnou nápravu.


Ferrari 488 Challenge bylo odhaleno koncem roku 2016 a stalo se prvním vozem své značky s přeplňovaným osmiválcem určeným pro značkový pohár. Pohonná jednotka tohoto vozu je navíc odvozena od osmiválce o objemu 3,9 litru s dvojicí turbodmychadel, výkonem 492 kW (670 k) a titulem International Engine of the Year 2016.

Ve srovnání se sériovým 488 GTB se závodní Challenge může pochlubit specifickým mapováním motoru, optimalizovaným pro závodní použití a kratšími převody, stojícími za zlepšením akcelerace na výjezdu ze zatáčky až o 11,6 procenta ve srovnání se 458 Challenge Evoluzione. Zkušební okruh Fiorano zvládne prozatím poslední model pro značkový pohár objet v čase 1 minuta 15,5 sekund.

Převodovka F1 DCT disponuje novou strategií řazení, umožňující vozu akcelerovat z nuly na maximální otáčky na čtvrtý rychlostní stupeň za pouhých šest sekund. Další vylepšení pohonného ústrojí představuje snížení jeho celkové hmotnosti o 19,7 kg a dalších 8,5 kg uspoří výfukový systém.

Ferrari patentovaný SSC (Slip Slip Control) systém je poprvé použit u vozu pro sérii Challenge a má zlepšovat podélné zrychlení vozu v zatáčkách o 4,2 %.

Další významnou novinkou se stalo rozdělení funkcí doposud jediného ovladače manettino na volantu do dvou, umístěných po obou stranách volantu. Ferrari uvádí, že pravé manettino (TC1) upravuje „kdy“, zatímco levé manettino (TC2) rozhodne „jak“ zasáhne kontrola trakce.

Podle materiálů automobilky se zlepšila integrace mezi řidičem a vozem a zrychlení z referenčního bodu na závodním okruhu v Monze se zkrátilo o 11,6 %, a to díky lepšímu přísunu točivého momentu k zadním kolům.

Ferrari 488 Challenge se ve srovnání se silničním 488 GTB může pochlubit i výraznými změnami v designu, na nichž se podílelo i Ferrari Styling Centre. Nový je přední nárazník s výraznějším splitterem, zvyšujícím přítlak na přední nápravu o 7 % oproti předchůdci. Nová je i přední kapota s trojicí otvorů a integrovanými klapkami pro směrování teplého vzduchu od chladičů dozadu. Podobně jako na přídi i na bocích a zádi byly optimalizovány vstupy vzduchu, které přivádějí chladící vzduchu k brzdám.

Pro zvýšení stability při vysokých rychlostech dostalo 488 Challenge větší zadní křídlo, které je odvozeno od stejného komponentu určeného pro 488 GTE, startujícího v sérii FIA WEC. Toto nové křídlo samo o sobě zvyšuje účinnost o 9 % ve srovnání s typem 458 Challenge Evoluzione.


Foto: Ferrari, Auto.cz, Autowp.ru

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (7)
29. 5. 2017 13:28
Re: Hezký článek!
Je to jen mýtus,i silně upravené STi dostalo v serpentinách od Enza pořádnou nakládačku.
29. 5. 2017 10:27
Re: Hezký článek!
Je to o řidiči.
Avatar - Emel
29. 5. 2017 10:13
Re: Hezký článek!
Podle mě je to blbost, trošku schopnej řidič... ale ne, je to fakt jedno, měl to být vtip :-)
Avatar - 3_diamanty
29. 5. 2017 09:34
Re: Hezký článek!
tak to hej.... horske klukatiny budu vzdy silnou zbranou aut typu subaru wrx a tak podobne ... tu nizky sportiak nema az taku moc

niekde som videl aj porovnanie kde wrx dokazalo zajazdit aj nejedno lambo... a tusim to bolo prave kdesi na nejakej tej klukatej okrske ... a v serpentinoch ... tam razom netreba ani 500 koni a aj tak vyhras
Avatar - Emel
29. 5. 2017 09:23
Re: Hezký článek!
Jojo...

Pro mě třeba jednu 458... a klidně překousnu, že na Transfăgărăsanu je RS rychlejší >:D