Fiat Strada 1.3 Multijet - Gaučo v tretrách

Inovací získala Strada jak podstatně lepší jízdní vlastnosti, tak především dynamiku a ekonomičnost provozu zásluhou moderního hnacího agregátu. Nyní je totiž vybavena vynikajícím motorem 1.3 16V Multijet, který italskému pikapu uděluje rychlost až 168 km/h, ale průměrná spotřeba se přitom pohybuje pod 71/100 km!

Původní konstrukce první generace Fiatu Strada vycházela z osobního automobilu řady Palio s tím, že podstatně přestavěna byla záď. Nejen karoserie. Změnil se zde také podvozek, aby vytvořil prostor pro co největší korbu. V souvislosti s tím vznikla speciální tuhá náprava, která zabírala minimum místa.

Testovaná krasavice v červené metalíze nás potěšila vzhledem již na první pohled a s velmi pozitivním oceňováním jejího designu jsme se pak setkávali neustále. Líbí se velmi a prakticky všem. Nám navíc s přibývajícím časem týdenního testu více a více. Příjemný je také interiér, kde překvapí až nečekaně velký prostor. Příjemně, v náznaku anatomicky tvarovaná sedadla se solidním textilním potahem z materiálu viditelně odolného, vybraného pro dlouhou životnost, poskytují dostatek pohodlí i na dlouhé cesty. V tomto směru je nová generace podstatně lepší než předchůdce.

Příjemné pracoviště řidiče je vybaveno sice jednoduše, ale naprosto přehledné uspořádání a výtečná čitelnost přístrojů (zdařilé je i jejich podsvícení při jízdě za tmy) nemají chybu. Tu najdeme prakticky ihned po usednutí za volant. Zpětná zrcátka jsou malá a navíc zasklená nevyklenutým zrcadlem, takže nemají ani nejmenší náznak širokoúhlého pohledu. Průměrným, nepanoramatickým vnitřním se zase díváme přesně na příčnou vzpěru za zadním sklem kabiny a máme proto hodně omezený výhled vzad. To je však vlastně jediná slabina strady, kterou jsme během testu zaznamenali. Možná, ale to není záležitost koncepční či konstrukční, spíše individuální, nebylo nejlepší nastavení funkce spojky. Zabírala totiž ihned po sebemenším uvolnění pedálu a tak jsme si zpočátku párkrát amatérsky poskočili jako nepříliš dobří žáci autoškoly.

Potěšení přinese uvedení stroje do chodu. Spuštění motoru je tiché a naprosto bezproblémové (nezažili jsme však mráz) a nevelký agregát pak tiše přede pod kapotou. Řazení a ovládání spojky nelze vytknout ani to nejmenší (s později zmíněnou výhradou k nastavení spojky), vynikající je lehké přesné řízení s vyváženou účinností posilovače. Ani při úplném využití užitečné hmotnosti se charakteristika řízení nemění. Na rozdíl od některých jiných lehkých užitkových vozidel.

Podobně nepatrné a nepodstatné změny zaznamenáme při sledování chování podvozku při jízdě s plným a naopak nulovým zatížením. Strada bez nákladu nemá tendenci k poskakování zadní nápravy. Až za jízdy hodně ostrými sériemi zatáček a na nerovném povrchu nepatrně ztrácí stabilitu, ale velmi poslušně reaguje na korekce volantem a plynem.

Když naložíme oněch možných 700 kg, nelze přehlédnout předpokládaný úbytek dynamiky. Je však menší, než bychom očekávali a vyžaduje pouze přesnější řazení tak, abychom akcelerovali s motorem vytočeným asi do 2000/min^-1, kde se chová nejlépe a kde jeho „zátah“ skutečně razantní a působí dojmem, že má zdvihový objem daleko větší než jen 1248 cm³. Oněch 62 kW zaslouží ocenění a dvakrát podtržené za to, že to není výkon zaplacený velkou spotřebou. Motory řady Multijet s vysokotlakým elektronicky řízeným vstřikováním paliva systémem Common Rail se Fiatu skutečně podařily a třináctistovka je mezi nimi hvězdou.

Podobné superlativy ovšem nutno vyslat na adresu brzdové soustavy. První zkušenost nás dokonce trochu zaskočila, protože brzdy působily téměř jako u sportovního vozu. Mají rychlý a ostrý nástup i výraznou účinnost jako u rallyového speciálu. Proto jsme si také co nejdříve vyzkoušeli ostrá brždění s vozidlem bez nákladu s očekáváním zablokování zadních kol. To se však nekonalo. Omezovač zafungoval přesně. Naopak při plném zatížení jsme paletu tiskárenského papíru o hmotnosti 668 kg raději usadili hned za kabinu a dobře udělali. Plné ostré zabrždění z rychlosti 100 km/h ji důkladně opřelo o výztuhy kryjící zasklení, protože decelerace byla skutečně skvělá.

Vyložení nákladového prostoru je dalším kladem italské konstrukce vyráběné v Brazílii. Použitý plast je nesmírně odolný, jeho zvlnění usnadňuje manipulaci s kusovým nákladem i čištění tlakovou vodou. Možná trochu diskutabilní je umístění náhradního kola do tohoto prostoru, ale díky tomu je zase více místa za sedadlem spolujezdce, kde „rezerva“ původně sídlila.

Zadní čelo je dimenzované na zatížení až 300 kg (lze si na něj tedy bez obav stoupat i s nákladem v rukou). Pro otvírání čela použil výrobce vtipné řešení, jehož původcem je SEAT. Logo automobilky je výklopné a funguje jako klika dveří.

Testovaný Fiat Strada jsme měli k dispozici v poněkud vyšperkované podobě, takže byl také významně dražší (přibližně o 115 000 Kč), než provedení základní. Z nadstandardních příplatkových prvků jmenujme centrální zamykání s dálkovým ovládáním, ABS, klimatizaci s mechanickým ovládáním, mlhové světlomety v nárazníku, metalizovaný lak, elektricky ovládaná zpětná zrcátka, autorádio, elektrické ovládání oken, airbagy řidiče a spolujezdce, zadní okno pevné...

Autor: Ondřej Horský

Foto: Václav Novák

suv fiat novemodely pickup