Historie Avie: Od Renault-Saviem k trpkému konci

V roce 1919 inženýři Pavel Beneš a Miroslav Hajn v dílně starého cukrovaru v pražských Vysočanech založili firmu Avia. Nejdříve začali s opravami letadel, ale už o rok později zkonstruovali svůj vlastní sportovní dolnoplošník BH-1.

V roce 1923 se Avia přestěhovala do nových dílen v Holešovicích a zde vznikla řada dalších typů sportovních i vojenských dolnoplošníků a následně i dvojplošníků. Na konci dvacátých let přešla Avia pod křídla koncernu Škoda a díky tomu se v roce 1931 celá firma přestěhovala do nových prostor v Letňanech, kde pokračovala letecká produkce až do druhé poloviny čtyřicátých let.

Brzy po skončení II. světové války byla v Avii zavedena výroba vstřikovacích čerpadel, trysek a valivých ložisek pro nákladní automobilovou dopravu. V závodě rovněž probíhaly opravy nákladních vozidel.

V rámci poválečné reorganizace československého průmyslu bylo následně rozhodnuto, aby Avia plně přešla na výrobu nových nákladních automobilů. V roce 1946 byly v Letňanech vyrobeny první vozy Škoda 706 R a v následujícím roce byla spuštěna sesterských autobusů 706 RO.

V roce 1952 se Avia vrátila k letecké produkci, ale jednalo se o licenční výrobu bitevních a dopravních strojů sovětské konstrukční kanceláře Iljušin. Výroba kompletních letadel skončila v roce 1963 a nadále byla zachována pouze výroba leteckých motorů a vrtulí.

Na počátku šedesátých let pak do Letňan míří opět výroba nákladních vozidel. Nejprve se jednalo o montáž vozidel Tatra T 805. V roce 1961 podnik přešel na výrobu nákladních automobilů Praga V3S a S5T. První jmenovaný model se udržel ve výrobním programu Avie až do roku 1988.

Nastupuje licence Renault-Saviem

V polovině šedesátých let se začaly projevovat strukturální změny požadavků na domácím i zahraničním trhu s nákladními automobily s nosností jedné až tří tun. V Avii byla zvažována cesta vlastního vývoje nebo využití vhodné licenční strategie. Nakonec byla přijata nabídka francouzské automobilky Renault-Saviem.

V listopadu roku 1967 byla podepsána dohoda s touto francozskou společností o licenční výrobě modelů Renault-Saviem SG 4 Super Galion a SG 2 Super Goelette, z nichž se později staly modely Avia A30 a A15. Zhruba o rok později bylo z dovezených dílů smontováno prvních 60 valníků.

Hlavním typem se stala Avia A30 s užitečným zatížením tři tuny, k jejímuž pohonu sloužil vznětový čtyřválec o objemu 3,32 l s výkonem 59 kW ve spojení s manuální čtyřstupňovou převodovkou. Model A15 s nosností 1,5 tuny byl vybaven stejným motorem, ale s výkonem sníženým na 50 kW.

Na konci šedesátých let patřily Avie k tomu nejlepšímu a nejmodernějšímu na českých silnicích mezi nákladními vozidly své velikosti. V podnicích pak byly samozřejmě přidělovány pouze těm nejzkušenějším a nejlepším řidičům. Do jisté míry bylo tehdy řízení Avie výsadou.

Nová výroba a její rozsah si vyžádaly novou výstavbu i modernizaci stávajících provozů podniku. Postaveny byly nové velké haly s moderním vybavením a Avia zařadila mezi největší československé automobilky.

V původní linii

V sedmdesátých letech se výroba i samotná vozidla průběžně modernizovala. Platnost licenční smlouvy skončila v roce 1977 a od roku 1979 byla ve výrobě vylepšená provedení A30 a rovněž A20, který byl nástupcem A15 s výkonem motoru zvýšeným na 53 kW a nosností dvě tuny.

V první polovině roku 1983 došlo k ukončení výroby typů A30 i A20 a jejich místo na výrobní lince zaujaly modernizované modely A31 a A21. Zásadní novinkou byla pro obě verze shodná nová pohonná jednotka v podobě vznětového čtyřválce o objemu 3,6 l s výkonem 61 kW.

Avie s novým motorem dosahovaly v případě A31 maximální rychlosti okolo 85 km/h a u A21 dokonce až okolo 95 km/h. Důležitější ovšem byla snížení spotřeby paliva ve srovnání s předchozími verzemi zhruba o 10 %.

V roce 1986 byl národní podnik Avia, k němuž patřily i pobočné závody v Brně, Ivančicích a Žilině, začleněn do Oborové hospodářské jednotky společně s podniky Praga, BSS, Metaz a Kutná Hora. V souvislosti s vydáním zákona o státním podniku byl k 1. červenci 1988 ustaven nový státní koncern Avia, sestávající ze závodů Avia, Praga, BSS a Dačické strojírny, ale již v následujícím roce došlo k jeho rozpadu.

Nové motory i modely

V souvislosti s rozpadem východního bloku a otevřením trhu pro zahraniční výrobce po roce 1989 přišla Avia o řadu zákazníků a navíc se musela vyrovnávat se stále silnější konkurencí. Letňanská automobilka byla nucena přijít s novými, nebo alespoň výrazně inovovanými modely.

Rok 1993 přinesl zahájení výroby modelů Avia A31T a A21T se vznětovými motory o objemu 3,6 l přeplňovanými turbodmychadlem. Tyto pohonné jednotky disponovaly výkonem 65 kW a následně s mezichladičem i 76 kW. Čtyřstupňovou převodovku nahradila nová pětistupňová značky Praga. Zároveň došlo na úpravy podvozku, zavedení servořízení, změny brzdového systému a vylepšení interiéru kabiny původem ze šedesátých let.

V polovině devadesátých let zamířila Avia pod křídla jihokorejského Daewoo a to společně s rakouským Steyrem utvořilo konsorcium, které odkoupilo 50,2 procent akcií letňanské firmy a stalo se jejím majoritním vlastníkem. O rok později došlo ke změně obchodního jména na Daewoo Avia, a.s.

Poslední významná modernizace řady A se odehrála v roce 1997 a na trh byla uvedena řada modelů A60, A65, A70, A75 a A80. Tyto vozy měly zcela nový podvozek s nýtovaným rámem, tuhou přední nápravou, předními kotoučovými brzdami, menšími koly 205/75 - 17,50" a motory s výkonem 76 kW nebo 85 kW, splňující emisní normu Euro II, ve spojení s pětistupňovou nebo šestistupňovou převodovkou. Kabina sice stále vycházela z původního provedení, ale měla nový interiér, upravené přední partie a především byla sklopná.

Od zahájení výroby v roce 1968 až do jejího ukončení, které nastalo 13. listopadu 2000, opustilo montážní linku letňanské automobilky zhruba 250 000 vozidel Avia modelové řady A.

Nová modelová řada

V roce 2000 byla představena nová řada D, která přinesla širokou paletu verzí a především zcela novou kabinu. Na jejím vývoji pracovali designéři společnosti Daewoo v Anglii, zatímco za koordinaci projektu, vývoj motoru a podvozku byli zodpovědní odborníci z letňanského podniku.

Vedle použití zcela nové kabiny došlo i na nové pohonné jednotky. Zájemci a nové Avie mohli volit mezi přeplňovaným vznětovým motorem z vlastního vývoje automobilky, poskytujícím z objemu 3,9 výkon 98 kW, resp. z objemu 3,6 l výkon 85 kW a motorem Cummins ISBe o objemu 3,9 l s výkonem 110 kW. S motory pak mohly spolupracovat pětistupňové a šestistupňové manuální převodovky.

Přes uvedení zcela nové modelové řady se Avii nedařilo držet krok s konkurencí. V roce 2005 došlo po krachu mateřského Daewoo ke změně majitele, jímž se stala skupina Odien Capital Partners, která ale již v následujícím roce byla Avia prodána indickému Ashok Leyland a vzniká společnost Avia Ashok Leyland Motors s.r.o.

Avia v rámci modelové řady D nabídla nejprve provedení D60, D75, D80 a D90 a následně nabídku rozšířila i provedení D100, D110 a D120. Do nabídky letňanským nákladních automobilů s celkovou hmotností od 6,5 do 12 tun bylo zařazeno i provedení s pohonem všech čtyř kol.

Ve druhém desetiletí jednadvacátého století měla Avia zpočátku velké plány, jejich součástí byly dodávky podvozků a kabin pro elektromobily Smith, plánovaná montáž vozidel ve Velké Británii a rozšíření sortimentu o autobus. Poslední novinkou se nakonec v roce 2012 stalo na IAA v Hannoveru představení nové řady Squad Series, což byla řada D s prodlouženou čtyřdveřovou kabinou.

Prodeje Avie začaly v tomto období stoupat a v roce 2010 prodala letňanská značka 448 vozidel, v roce 2011 to bylo 600 vozů a v loňském roce zamířilo k zákazníkům celkem 1003 vozů, což je oproti předchozímu roku růst o 67 %. Přesto byla Avia v trvalé ztrátě a mateřská společnost Avia Ashok Leyland Limited rozhodla o zastavení výroby k 31. červenci roku 2013.

Poprodejní služby, jako je například záruční servis a prodej náhradních dílů, firma poskytovala i nadále. Na jaře roku 2015 se objevily neoficiální informace o prodeji českého výrobce lehkých nákladních aut Avia za necelých 11 miliónů dolarů neznámému zájemci.