TEST Mercedes-Benz E 500 (4,6 V8 biturbo): První jízdní dojmy

Hlavní myšlenkou změn modelového roku 2011 je modernizace a rozšíření sedmistupňové automatické převodovky (7G-Tronic Plus) a standardní instalace systému start/stop. Nová konstrukce má jiný hydrodynamický měnič, menší vnitřní tření, olejovou náplň s menší viskozitou a delším intervalem výměny (125 místo 60 tisíc km) a přídavné elektrické čerpadlo oleje, které je nutností při instalaci systému start/stop.

Současně s novou převodovkou Mercedes-Benz nasadí delší stálé převody. Těžší celkové zpřevodování má také pozitivní vliv na snížení spotřeby paliva. Daní za to je navzdory posílení motorů V8 a V6 zachování stávajících hodnot akcelerace z 0 na 100 km/h.

Nová převodovka se vyznačuje ovladačem Direct Select. Místo konvenční páky tedy najdeme jen páčku pod volantem pro volbu P-R-N-D a pádla, která umožňují manuální řazení.

Čtyřválcové motory mají zase zcela nové odstupňování manuální převodovky.

Vrcholem letošní modernizace jsou ale nové agregáty v E 350 a E 500, které dostaly přívlastek BlueDirect. Pod tímto označením se ukrývá třetí generace přímého vstřikování, která umožňuje práci motoru v režimu chudé směsi. Piezo-elektrické vstřikovače jsou schopny až pěti vstříknutí v jednom cyklu, svíčky MSI zase směs zapalují až čtyřmi samostatnými jiskrami během jedné milisekundy. Díky tomu motor přesněji reguluje svůj chod.

E 500 BlueEfficiency

Změna pod kapotou pětistovky je nejvýraznější. Objem 5,5 litru a výkon 285 kW střídá biturbo 4,6 V8 s výkonem 300 kW. Po třídách S, CL a CLS je E další na řadě s touto formou downsizingu. Zájemce o osmiválec získá vyšší výkon a také výrazně nižší spotřebu paliva.

Udávané zrychlení z 0 na 100 km/h je stále stejných 5,2 sekundy. O autě to ale vůbec nic nevypovídá. Motor ožije mocným zabručením, které připomíná BMW X5 M (a teoreticky tedy i budoucí M5) a zůstává nevtíravou kulisou po celou dobu jízdy.

Fenomenální zátah od nejnižších otáček dělá z nového E 500 krále levého dálničního pruhu. Superrychlému dálničnímu cestování přeje i dlouhé zpřevodování – v obvyklých 130 km/h motor točí jen 1900 min^-1 a omezovač otáček zasahuje při tachometrových 256 km/h a 3700 min^-1.

Kdybychom přes fantastické výkony měli u E 500 měli něco kritizovat, bude to zvuk a výkon ve vysokých otáčkách. Vysvětlení je ale logické – Mercedes musí nechat určité teritorium pro sportovněji zaměřené E 63 AMG, nově také s osmiválcovým biturbem.

Nová E 500 je také velmi schopná v zatáčkách. Komfortněji naladěné řízení nepřipouští zpětnou vazbu, má ale dokonale vyvážený a přiměřeně tuhý chod a hbité a přesné reakce. K tomu se přidávají minimální náklony v režimu podvozku Airmatic Sport, výsledkem je auto schopné skutečně rychlých průjezdů zatáček. Velký motor v přídi má v extrémních situacích tendenci přivést auto k nedotáčivosti, jedná se ale o snadno čitelný a intuitivně zvladatelný stav.

Největším překvapením je spotřeba paliva. Při opravdu ostrém tempu s častým zkoušením akcelerace ve vysokých rychlostech palubní počítač ukazoval hodnoty jen mezi 13 a 15 l/100 km. Při klidném tempu jsme se bez problémů dostali dokonce na 9 litrů.

E 350 BlueEfficiency

Nejsilnější šestiválcové provedení dostává od května 2011 novou generaci pohonné jednotky. Motor M276 má úhel sevření válců obvyklých 60° místo dosavadních 90° v M272, díky tomu odpadá nutnost vyvažovacího hřídele.

Objem motoru ovšem zůstává zachován – 3498 cm³. Nejvyšší výkon se zvýšil na 225 kW, maximum točivého momentu je 370 Nm. Těmto parametrům dokáže z atmosférických motorů konkurovat jen Infiniti M37 (235 kW, 360 Nm).

Nová konstrukce a použití systému start/stop mají za následek výrazné snížení kombinované spotřeby z 8,5 na 6,8 l/100 km. Zajímavé je i snížení emisí CO₂ ze 199 na 159 g/km.

Práce v režimu chudé směsi navíc dává teoretický předpoklad skutečně úsporné jízdy při nízké zátěži. Spotřebu paliva jsme ale neměli možnost ověřit.

Stejný motor se dostane i do E 350 4Matic, kde byly dosud základní parametry 200 kW a 350 Nm.

Po jízdní stránce byl právě nový šestiválec největším překvapením. Motor zaujme fantastickou lehkostí, s jakou se nechá vytáčet až k sedmi tisícům otáček. Zároveň mu nechybí dostatek síly i v nízkých otáčkách. Jinými slovy – atmosférické motory V6 mají i v dnešní době co nabídnout.

Proti E 500 se jedná o auto z úplně jiného těsta. Místo komfortní prezentace brutální síly řidiči i posádce ukazuje, jak zlehka může fungovat moderní auto – mimo jiného naladění je cítit i vliv o 100 kg nižší hmotnosti. Všechny součásti vozidla pracují naprosto samozřejmě a přirozeně, na nic si není potřeba zvykat. V rychlostech do 200 km/h navíc není E 350 alespoň subjektivně o mnoho pomalejší než osmiválec. Může za to jistě i zpěv motoru ve vysokých otáčkách, který provází každé zašlápnutí plynového pedálu na podlahu.

Čtyřválce nyní se sedmistupňovým automatem

I modely E 200, E 250 a turbodiesely E 200 CDI, E 220 CDI a E 250 CDI se dočkaly nové sedmistupňové převodovky a systému start/stop. Dieselové varianty k tomu přidávají také samoregulační kompresor turbodmychadla, optimalizované řízení tlaku oleje a upravený rozvodový řemen.

Vyzkoušeli jsme dvojici biturbodieselů E 220 CDI a E 250 CDI. Loňský test E 250 CDI kombi ukázal, že největší slabinou čtyřválce je pomalá pětistupňová převodovka, která sráží dynamiku a zhoršuje spotřebu. S novým sedmistupňovým ústrojím tento nedostatek mizí a z biturbodieselového éčka se stává po všech stránkách výborné auto. Vadí už jen jediná věc: poměrně hrubý zvuk motoru.

Na desetikilometrovém úseku sestávajícím z příměstského provozu a jízdy po dálnici běžnou rychlostí verze E 220 CDI dosáhla spotřeby 5,7 l/100 km. Mimo jiné díky tomu, že motor při 130 km/h točí jen 2000 min^-1 (shodně s modernizovanou E 250 CDI).

V praxi není mezi oběma agregáty z hlediska dostupného výkonu zdaleka tak výrazný rozdíl, jak naznačují tabulkové údaje. Běžný řidič by díky bleskovému nástupu menšího z turbodmychadel ve většině situací nemusel rozdíl mezi E 220 a E 250 CDI vůbec poznat. Vyšší výkon a točivý moment dvěstěpadesátky se dostane ke slovu jen při razantní práci s plynovým pedálem.

Solenoidové vstřiky ve slabším proti přesnějším piezo-elektrickým v silnějším motoru ale dávají E 250 CDI alespoň teoreticky předpoklad nižší reálné spotřeby nafty.

U obou verzí oceňujeme použití turbodmychadel (malého a velkého) s pevnou geometrií lopatek. Jednodušší konstrukce se na použitelnosti nijak negativně neprojevuje a majitel auta za ni naopak bude po letech provozu při případné opravě vděčný.

Posledním testovaným vozem byl benzinový E 250, opět s novým sedmistupňovým automatem. S ohledem na výkon a pořizovací cenu se tento na českých silnicích raritní motor ukázal jako skvělá racionální volba pro soukromé účely.

Nechybí mu výkon a ochota vytáčet se. Zároveň je ale velmi schopný v nízkých otáčkách, což převodovka s těžkými převody zdatně využívá. Ve 130 km/h proto motor točí pouhých 2300 min^-1 (méně než řada dvoulitrových turbodieselů na trhu).

Na úseku, kde E 220 CDI dosáhl spotřeby 5,7 l/100 km, jsme s E 250 při obdobném stylu jízdy odečetli 7,6 l/100 km. To představuje třetinový rozdíl v neprospěch benzinové verze, přesně jako slibují tabulkové údaje.

Zdvihový objem jen 1,8 litru není v třídě E rozhodně limitujícím faktorem. Výkonově plně dostačující motor může odradit jedině ryze čtyřválcovou zvukovou kulisou ve vysokých otáčkách, existencí dieselové alternativy a také neexistencí verze s manuální převodovkou.