Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ojetý Land Rover Freelander II: Povedl se reparát?

Tomáš Dusil
Diskuze (8)
Původní Freelander byl produktem již zaniklé skupiny MG/Rover. Líbivý a obchodně velmi úspěšný vůz skvěle zachytil nastupující vlnu SUV. Z pohledu spolehlivosti však šlo doslova o průšvih. Zlepšila se druhá generace?


Úvod, video


Kategorie vozů SUV je rok od roku populárnější. Až se skoro bojíme, že jednou přijde doba, kdy budou automobilky nabízet namísto tradičních modelových řad od malého hatchbacku přes kompakt až po větší sedan či kombi „jen“ malý crossover, kompaktní SUV a velké SUV. Asi nejblíže tomuto schématu dnes mají francouzské automobilky Peugeot a Renault.

Polovina 90. let byla ovšem úplně jiná. Tehdy se crossovery nebo chcete-li SUV teprve rozkoukávaly, minimálně v Evropě. V USA však šlo o zaběhlé produkty, a jelikož v Americe slaví četné úspěchy asijské značky, bylo nasnadě, že to zkusí i na starém kontinentu. Tradicionalisticky pojatá Evropa dlouho neměla odpověď na všechny ty Hondy CR-V, Suzuki Vitary, Toyoty RAV-4, Kie Sportage či Mitsubishi Outlandery.

Jako první šli „do boje“ Angličané. Možná i proto, že Land Rover byl tehdy spojený s automobilkou MG/Rover a až do příchodu BMW v roce 1994 čile spolupracoval s Hondou. A právě v té době krystalizovalo první CR-V a zároveň i originální Freelander. Šlo o výsledek projektu CB40, započatého v roce 1994, ovšem plánovaného už od konce 80. let.

Video se připravuje ...

Zapomeňte na MG/Rover

Druhá generace, známá jako Freelander II, vyjela v roce 2006 a ideově navazovala na svého předchůdce. Zatímco tvary novinky původní vzor zdařile rozvíjejí, po technické stránce bylo jiné snad úplně vše. Vlastně jedno dědictví by se přeci jen našlo. Řeč je o zadní nápravě. Ač je druhá generace freelanderu postavena na podlahové plošině sdílené s Fordem Mondeo od roku 2007 či plejádou vozů Volvo (od S60 přes XC60 až po S80 II), zavěšení zadních kol je u tohoto auta odlišné.

V případě recenzovaného Land Roveru tak vzadu nenajdete čtyřprvkové zavěšení, ale řešení s dvojicí příčných paralelně vedených ramen, doplněných o jedno podélné. Stejně to má dnes evoque či Fiat 500X. I přes shodné řešení však o záměnné díly se starší generací modelu v žádném případě nejde.

U původního freelanderu si zákazník nemohl zvolit pohon předních kol. V nabídce byla pouze čtyřkolka. Šlo o pohon známý jako IRD, skládající se z redukčního převodu a viskózní spojky, která vlastně připojovala zadní nápravu, pokud kola té přední začala prokluzovat. Zařízení bylo a je tak problematické, že servisy ve Velké Británii dokonce nabízejí majitelům „přestavbu“ freelanderu na pohon pouze předních kol. Prostě z auta vyhodí kardan i s jednotkou IRD a nová verze je na světě.

Ani Freelander II není trvalou čtyřkolkou. Namísto IRD ale používá mnohem sofistikovanější a nutno dodat, že i výrazně spolehlivější, řešení s elektrohydraulickou lamelovou spojkou Haldex. Tedy to co většina Evropy. Na rozdíl třeba od skupiny VW, kde se v průběhu let přecházelo z Haldex II rovnou na Haldex IV, začínal Freelander s méně rozšířenou třetí generací této spojky. Na čtvrtou vůz přezbrojil od poloviny roku 2008, tedy v modelovém roce 2009.

„Haldex bez ohledu na generaci funguje ve freelanderu spolehlivě. Podmínkou je ovšem pravidelná výměna oleje po ujetí 60 000 km. Současně je nutné vyměnit olej také v zadním diferenciálu,“ říká Pavel Voříšek ze společnosti LR Parts Stanley, která se servisem a náhradními díly na vozy Land Rover, ale také Jaguary, v pražských Letňanech již léta zabývá. Součástí pohonu všech kol je u freelanderu rozhraní Terrain response, převzaté z větších modelů značky, jímž lze měnit různé chování spojky podle toho, po jakém povrchu vůz jede. Ač je Freelander pouhým SUV, v terénu by měl zvládnout více než konkurence.

Fabriqué en France

Kdo hledá ojetý freelander, brzy zjistí, že nemá zrovna moc na výběr v otázce pohonné jednotky. Zážehové motory byly pod kapotou pouze dva. Do roku 2012 se této úlohy zhostil řadový šestiválec 3.2 I6, vídaný ve vozech Volvo. Od uvedeného data jej nahradil přeplňovaný dvoulitr EcoBoost, pro změnu od Fordu. Problém je, že benzinových freelanderů je opravdu jako šafránu. Téměř každý chtěl diesel.

I ten však existoval pod kapotou anglického SUV pouze jeden, byť nabízený v několika modifikacích, lišících se nejen výkonem, ale také emisní normou. Nejde však již o spolehlivý dvoulitr M47 od BMW, který od roku 2001 poháněl předchůdce, ale o francouzský motor DW12 nebo také 2.2 HDi.

Nejčastěji zájemce narazí na variantu pojmenovanou Td4. Do roku 2010 a tedy v rámci normy Euro 4, poskytovala 118 kW (některé údaje uvádějí 112 kW). V uvedeném roce přešla na čistší normu Euro 5, což přineslo mírné snížení výkonu na 110 kW. Současně se ale objevila nová varianta Sd4, v níž to tahle dva-dvojka dotáhla až na 140 kW. Základní motor 110 kW byl navíc nově k mání také coby verze eD4. Výkon 110 kW zůstal, pouze se agregát pojil výhradně s pohonem předních kol a manuální šestistupňovou převodovkou.

Depuis la France to the UK

Motor 2.2 sice pochází z Francie, ovšem co je na něm jinak, respektive, co se při cestě přes Lamanšský průliv upravovalo či měnilo, nikdo pořádně neví. Jisté je, že robustní litinový blok zůstal, stejně jako common-rail Bosch, který je tady spolehlivý.

Motor 2.2 bez ohledu na verzi trápí s léty a kilometry tři problémy. „Motory do roku výroby 2011 používají sání s vířivými klapkami. Bohužel jsou známy případy, kdy se některá z klapek utrhla a motor ji nasál,“ říká Pavel Voříšek. Nasátá klapka dokáže udělat pěknou paseku. Minimálně se poškodí dno pístu a ohnou ventily. „Od uvedeného data je nabízeno modifikované sací potrubí, které již klapky nepoužívá,“ upřesňuje Voříšek. My dodáváme, že k utržení klapky může dojít klidně už po ujetí 120-130.000 km.

Druhý problém motorů se týká pohonu vysokotlakého čerpadla. To je přímo nasazeno na jednom z vačkových hřídelů, přičemž mezi ním a čerpadlem je vložený mezikus, jemuž někteří říkají unášeč. Občas dochází k jeho prasknutí. Někdy to odnese pouze onen unášeč (mezikus). To pak oprava vyjde na řádově tisícikoruny. Pokud však poškodí i vačkový hřídel, mění se i ten. A to už je dražší. V LR Parts Stanley u Pavla Voříška si za to účtují asi 25.000 korun.

Třetí problém nám odhalil Pavel Soldát ze společnosti AZ Servis, která Land Rovery (ale také Jaguary a Volva) na Praze 8 již léta servisuje. „Pokud z motoru teče olej, bývá příčinou ucpané odvětrávání klikové skříně.“ Oprava vyčištěním nepomůže, takže se musí vyměnit. „Horší je, že se olej dostává přes systém recirkulace spalin (EGR) do sání a skončit může až ve filtru pevných částic, který se tak více zanáší,“ dodává Pavel Soldát.

Řešení filtru pevných částic je jedna z věcí, kterou Angličané od Francouzů nepřevzali. Namísto aditiv EOLYS používá motor freelanderu bezúdržbové řešení s regenerací dodatečnou dávkou nafty. Hlavně však DPF tady až na vzácné výjimky funguje bez problémů, na čemž se Voříšek se Soldátem shodují. Možná i proto, že tohle auto lidé používají spíše na delší cesty než brouzdání městem, které filtrům obecně škodí.

Jak šel čas

2006 Představení druhé generace modelu (označení L359). Zážehový motor, řadový šestiválec 3.2 I6 a dále vznětový čtyřválec 2.2 Td4 (118 kW, dle některých údajů 112 kW). Zážehový motor se samočinnou šestistupňovou převodovkou, diesel s manuální šestistupňovou. Pohon všech kol řešený lamelovou spojkou Haldex III.

2007 Vznětový motor alternativně také se šestistupňovou samočinnou převodovkou Aisin.

2008 Uvedena verze HST, určená primárně pro jízdu po silnici. Navenek se liší devatenácti palcovými deseti paprskovými litými koly a dalšími doplňky, podporujícími sportovní vzhled této varianty. Na podzim dostává verze Td4 systém stop-start. Od července nahrazení spojky Haldex III modernější Haldex IV.

2009 Limitovaná edice White and Black. K dispozici na vybraných trzích.

2010 Modernizace vozu. Nová maska chladiče, přední nárazník a světlomety. Motor Td4 nově splňuje Euro 5. Nabízen ve dvou verzích - Se 110 kW a dále ve variantě se 140 kW a „čtyřkolkou“. Varianty s manuální převodovkou mají vždy stop-start systém. Nová verze eD4 s motorem 2,2 litru o výkonu 110 kW, ale výhradně pohonem předních kol.

2012 Další modernizace. Inovovaná kabina s novou palubní deskou. Jiné ovládání klimatizační a ventilační soustavy. Nové barvy laku a čalounění. Vyšší kvalita. Vylepšený systém pohonu všech kol Terrain response. Možnost objednat couvací kameru. Poprvé audio systém Meridian známý z větších modelů značky, kombinovaný se 7palcovou dotykovou obrazovkou. Hudební výkon 380 nebo 825 W. Poprvé slot na USB (dříve jen Aux). Modernizace přední části v čele s jinou maskou chladiče. Nový motor Si4, což je přeplňovaný dvoulitr Ford Ecoboost, zde kombinovaný výhradně s pohonem všech kol a samočinnou šestistupňovou převodovkou Aisin. Motor 3.2 I6 je vyřazen z nabídky.

2014 Ukončení produkce vozu. Představen nástupce Land Rover Discovery Sport.

Technika


Převodovka Aisin AWF21 – Raději dříve než později

Podobně jako v případě motorů, ani v otázce převodovek není příliš z čeho vybírat. Manuální „šestikvalt“ M66 od Volva je pokud vyměníte olej po 60 000 km dostatečně robustní a trvanlivý, neboť je dimenzovaný na vysoké točivé momenty. Řazení je však trochu kostrbaté. Spíše než s ním se však ve freelanderu setkáte se samočinnou převodovkou. Třeba u obou zážehových motorů ani nic jiného na výběr nebylo. Kupodivu ve spojení s přeplňovaným dvoulitrem se nepojila dvouspojková samočinná převodovka původem od Getrag jako v případě fordů či skandinávského výrobce, ale měničový šestistupňový automat od Aisin.

Ten je nasazený napříč mnoha výrobci. Z pohledu užívání se jedná o zdařilou skříň, která ovšem k dlouhodobějšímu přežití vyžaduje pravidelnou údržbu. Samotný Aisin doporučuje výměnu oleje po ujetí 60.000 km. Stejně to má v servisním plánu i Volvo. Angličané však mají poněkud větší sebevědomí, takže výměnu předepisují až po ujetí 120.000 km. Alespoň, že ji vůbec předepisují. Mnohé automobilky necítí potřebu tento nezbytný úkon do servisního plánu zahrnovat vůbec.

Pokud se olej nemění, většinou to odnese řídicí část, takzvaná mechatronika, u níž dojde k ucpání olejových kanálů a následně i k vydření pístků. Celková repase převodovky, tedy vyčištění a výměna měniče (bývá rovněž poškozený kovovými úlomky), znamená výdaj 65.000 až 80.000 korun. Pro zajímavost, výměna oleje v LR Parts Stanley či AZ Servisu stojí řádově dva až 3.tři tisíce korun. A to snad každý majitel freelanderu jednou za 60.000 km vydat může…

Motory

2.2 Td4/sD4/eD4/110/118 (112)/140 kW Zdaleka nejčastější motor pod kapotou freelanderu. Původně produkt skupiny PSA, tam označený DW12, avšak modifikovaný Fordem a posléze Land Roverem. Nabízí solidní dynamiku, kultivovanost je ale pouze průměrná, spotřeba paliva mírně vyšší a to zejména ve verzi se samočinnou převodovkou. Kdo chce šetřit a zároveň jezdit s freelanderem, nechť zvolí slabší a vzácně se vyskytující variantu eD4 pouze s pohonem předních kol. Nabízena byla až v rámci normy Euro 5, tedy od roku 2010.

2.0 Si4/176 kW Přeplňovaný přímovstřikový dvoulitr nahradil v roce 2012 řadový šestiválec. Originálně se jedná o motor Ford 2.0 EcoBoost ve své výkonnější verzi. Zůstala nemožnost zvolit jinou převodovku než samočinnou (i v tomto případě planetovou), z pohledu charakteristiky převládá síla ve středních otáčkách. Kladem je tichý chod, takže kultivovaností se tento čtyřválec blíží staršímu šestiválci.

3.2 I6/170 kW Z pohledu koncepce zajímavý motor, který najdete také pod kapotou vozů Volvo. Řadový šestiválec uložený napříč před přední nápravou však zabírá hodně místa. Naštěstí rozvody jsou tady spolehlivé, kombinující ozubená kola s krátkým řetězem. I přes slibné výkony je však dynamika mírným zklamáním. Zapomeňte na točivé stejně koncipované motory od BMW. Tenhle jede dobře „dole“, avšak se zvyšováním otáček už nic dalšího nenabízí. A navíc dost žere.

Servisní rady

Olej se u všech motorů mění po ujetí 24.000 km nebo po jednom roce (záleží, co nastane dříve). Po ujetí 60.000 km je nutné měnit olej ve spojce Haldex a dále v zadním diferenciálu. Každá z náplní je ovšem jiná. Po stejném počtu kilometrů je dobré měnit také olej v samočinné převodovce, ačkoliv Land Rover udává interval výměny 120.000 km. Rozvody se u vznětových motorů mají měnit po ujetí 240.000 km nebo po 10 letech. Specialisté ale doporučují to nechat udělat dříve, řekněme po 160 až 180.000 km. Jistota je jistota. Motory 3.2 I6 a 2.0 Si4 mají řetěz.

Závady a problémy

Vadná mechatronika samočinné převodovky a její celkové opotřebení Aisin V případě, že se v ní nemění po ujetí 60.000 km olej. Oprava 65.000 až 80.000 korun.

Utržené vířivé klapky, poškození motoru Motor Td4 do roku 2011. Může dojít až k nasátí klapky a poškození ventilů a pístů. Od uvedeného data se již klapky nepoužívají. Stává se po ujetí tak 130.000 km. Nové sání bez klapek je za dvanáct až třináct tisíc korun.

Prasklý unášeč pohonu vysokotlakého čerpadla Vznětové motory tak při nájezdu 200.000 km. Unášeč je vložený mezi čerpadlo a vačkový hřídel. Někdy stačí vyměnit pouze unášeč řádově za tisícikoruny, jindy však kompletní vačkový hřídel za 25.000 korun.

Vadné turbodmychadlo u zážehového motoru Si4 Spíše sporadicky.

Hučící ložiska kol Stává se při nájezdu tak 200.000 km. Ložisko lze vyměnit samostatně.

Ztráta signálu navigačního systému Navigace prostě jednoho dne přestane fungovat. Příčina je však banální, a to konektor antény, který mnohdy stačí pouze vyčistit.

Vadný zámek dveří Dveře se tak neodemknou, nebo nezamknou. Zámek vyjde na 4.500 Kč, časově asi hodina práce, tedy pokud nemají zadní dveře aktivovanou dětskou pojistku. To je pak o dost větší problém.

Ucpané odvětrávání klikové skříně Motor Td4. Vinou zvýšeného tlaku v bloku dochází k masivním únikům oleje. V extrému může dojít k zanášení filtru pevných částic.

Test


Land Rover Freelander Td4, rok výroby 2007, 177 000 km, cena 265.000 Kč

Možnost půjčit si ojetý vůz značky Land Rover není zase tak časté. Ač se toto auto dobře prodávalo, nejde o tak žádané zboží, jakým je třeba Ford Focus, VW Golf či Škoda Octavia. Z Auto ESA zapůjčený Freelander byl roku výroby 2007. Jednalo se tedy o jeden z raných exemplářů, tedy auto s původní palubní deskou a motorem Td4 o výkonu 118 kW v kombinaci se samočinnou převodovkou. Za deset let stihl jeho majitel „odkroutit“ 177 000 km. I po této porci auto stále vypadalo a jezdilo přesvědčivě.

Při prvním usednutí do kabiny však rychle odhalíte, že ne vše se povedlo na výbornou. Původní palubní deska totiž vypadá na poměry této značky možná až příliš plastově. Překvapil také palubní počítač, jehož počet funkcí i celková grafika odpovídá tak polovině 90. let. Ač ve slušném stavu, nějaké závady jsme na autě přesto objevili. Předně byla nefunkční aretace voliče samočinné převodovky. K přesunutí páky z polohy D do neutrálu či R případně P a obráceně, tak stačilo na páku pouze zatlačit, případně za ni zatáhnout.

Druhá závada souvisela s bixenonovými světlomety. To levé občas svítilo, občas ne. Skoro to vypadalo, jako kdyby měl vůz samočinné přepínání dálkových světel. Přitom, když obě světla fungovala, osvit vozovky se zdál být vynikající. Rozhodně subjektivně lepší než u mnohých současných aut nižších tříd s plně diodovými světlomety.

Třetí věcí, která nás překvapila, byla přítomnost koroze na spodní části auta. Nešlo o nic vážného, pouze o orezliny náprav, nápravnic či různých technologických dílů. Nevíme, kde všude auto jezdilo a zda je to běžné, ale vzhledem k pověsti značky jsme očekávali v tomto ohledu více.

Poslední „rébus“ se týkal klíčů. Freelander od začátku požívá namísto klasického klíče plastový ovladač. Tedy třeba jako již léta vozy BMW či Mercedes-Benz. Bohužel jeden z ovladačů nebyl nakódovaný a u druhého, tedy funkčního, byla zřejmě baterie již na pokraji svojí životnosti. Občas jsme tak zažili chvilky, kdy jsme si říkali, zda se dveře odemknou či nikoliv.

„Zámky freelanderu umějí občas zazlobit,“ říká Pavel Voříšek. Možná jde o další skryté dědictví Rover/MG, případně BMW, které jej vlastnilo a kde se tyto závady také stávají. Rébus se projevuje tak, že se prostě některý ze zámků neodemkne, nebo naopak nezamkne. Tady je třeba si dát pozor v případě, že se dveře neodemknou. Pokud to budou ty zadní, navíc s aktivovanou dětskou pojistkou, může být dost velký problém dveře otevřít. Freelander používá super zamykání, tedy systém, kdy při uzamčení dveří již nelze otevřít pouhým zatažením za jejich vnitřní kliku. Podle Pavla Voříška jde však tato funkce diagnostikou vyřadit, což možná i doporučujeme nechat udělat.

Freelander nás ovšem velmi potěšil jízdním projevem. Tak přesné, vyvážené a citlivé řízení u jiných SUV nenajdete. Však se také spoléhá na podporu hydrauliky. Volant jako takový jde sice poměrně lehce, ale v praxi to vůbec nevadí. A na nerovnostech vám pěkně namasíruje ruce tak, jak to známe z mondea či v mnohem extrémnější podobě z vozů Porsche. Navíc vůz na poměry třídy nezvykle ochotně mění směr a srdnatě vzdoruje nedotáčivosti. Také s výmoly se popere bez protivného bouchání.

Méně nadšení budil motor auta. Zní poněkud hruběji a ani dynamika nám nepřišla nějak zářná. Je vidět, že se pere s vyšší hmotností a hlavně se samočinnou převodovkou s měničem momentu a pohonem všech kol. Převodovka Aisin však řadila hladce a poměrně rychle, byť svižnosti dvouspojek přirozeně nedosahovala. Systém uzamykání měniče momentu se však docela snažil. Horší to bylo se spotřebou. Ta se v našem případě pohybovala kolem 9 litrů na 100 km, což není zrovna málo. A to jsme jezdili spíše volněji.

Freelander II je celkově zdařilým počinem a vcelku spolehlivým autem. A dvojnásob to platí při srovnání s jeho sice průkopnickým, ale dnes již takřka vždy churavějícím předchůdcem.

Land Rover Freelander Td4 - vybrané technické údaje
Motorvznětový přeplňovaný řadový čtyřválec
Zdvihový objem2179
Největší výkon118 kW při 5500 ot./min
Největší točivý moment400 N.m při 2000 ot./min
Převodovkašestistupňová samočinná
Zavazadlový prostor405/1670
Rozvor náprav2660
Vnější rozměry4500 x 1910 x 1740
Maximální rychlost181
Zrychlení z 0 na 97 km/h11,2
Kombinovaná spotřeba paliva6,8

Klady

Vzhled, systém Terrain response, hladce řadicí samočinná převodovka, účinné světlomety (bixenony), solidní prostornost, odolný vznětový motor, zajímavý řadový šestiválec, vyspělý pohon všech kol (na poměry třídy), hodí se pro tahání přívěsů (automat s měničem momentu), verze eD4 s příznivou spotřebou paliva, filtr pevných částic se obejde bez aditiv, překvapivě dost specialistů na tuto značku, vynikající jízdní vlastnosti, přesné řízení, dobře sladěné odpružení, překvapivá nabídka dílů z druhovýroby (v Anglii se jimi zabývá celá řada firem).

Zápory

Dražší některé náhradní díly, vyšší spotřeba paliva u dieselu (vyjma verze eD4), pouze dva zážehové motory, navíc nabízené postupně a vždy se pojící s automatem, pouze jedna karosářská verze (předchůdce byl pestřejší), lacině vyhlížející kabina u aut do roku 2012, odolnost proti povrchové korozi podvozku by mohla být lepší, mělký zavazadelník (daň za pohon 4x4).

Foto: David Rajdl

Zobrazit celý článek
Tomáš Dusil
Diskuze (8)
24. 3. 2017 23:00
Re: Nedá mi to... tenhle článek je dobře, ale...
Zdravím Vás. Vím vím, že IRD je ten redukční převod. Ostatně v AutoOjetinách jsem o tom kdysi psal, stejně jako o tom přesunutí výroby z Itálie do Rakouska (od koho jsem se to tehdy dozvěděl. :-) )Tady jsem to shrnul dohromady s tou spojkou i když to není úplně přesné, neboť ta se údajně hodně kazí (často za to ale může i sám uživatel, když jezdí na nestejně sjetých pneu vpředu a vzadu). Jinak se mi ale ten první Freelander líbí více, než ten v recenzi. Je to víc originální a v době vzniku dost průkopnické auto navzdory neblahé pověsti. Jinak jsem na Rover nezanevřel. Naopak jsem si nedávno pořídil 25 Streetwise s motorem série L i když jsme chtěl původně benzinové "Káčko".
Avatar - Ja Prvni 123
23. 3. 2017 20:07
Nedá mi to... tenhle článek je dobře, ale...
ale ten odkaz na první generaci je zvláštní.
"Šlo o pohon známý jako IRD, skládající se z redukčního převodu a viskózní spojky,".

IRD fakt není systém pohonu.. ale názve té redukční převodovky. IRD znamená
Intermediate Reduction Drive a je to jen ta redukční převodovka, která taky otáčí osu otáčení.
Viskózní spojka je až za tím a je na činnosti IRD nezávislá.
IRD se kazilo intenzivně... do roku 2001. Jakkoliv mám Italy rád, tak musím připustit, že se kazily původní kousky, uváděné jako typ MPN. Od roku 2001 byla výroba převedena do Rakouska, a vyskytují se jako typ F23 - a ty už drží.

Jasně, pořád je to nejslabší článek řetěyce, ale běžně dochází k jejich výměně od 200 tis km nahoru a výměna za nový, originální kus stojí nějakých 35.000,- Kč.
O tom by si mohla většina "moderních" aut nechat zdát!

A ano, vedle toho jsou v prvních Freelanderech původní K-serie benzinové motory od Rovera, se svou výměnou těsnění pod hlavou po cca 100 tis km, za nějakých 20 tis Kč. Pořád je to lepší, než udržovat při životě TSI motor,a le ano, považuji to za slabinu.
Motoru, ne Freelandera. Kolik jich je na prodej s benzinem?

Diesel je bez problému. Ať už je to L-serie nebo převlečené BMW.
A z logiky věci je jasný, že prakticky žádné z původních IRD už není "v oběhu". Typy jsou záměnné - takže použít lze vždy novější typ.
;-)
Avatar - Beefcake
23. 3. 2017 12:43
Re: Frankofil se zase nezapřel
Najprv VW, potom FR, potom Mitsubishi .
23. 3. 2017 10:23
Re: Frankofil se zase nezapřel
Do Outlandera sa zo zaciatku montovalo poriadne tedeicko, ziaden uzrany a lenivy zabozrutsky dizel >:D >:-[]
Avatar - LuCZiano
23. 3. 2017 09:59
Re: Frankofil se zase nezapřel
Ty Ado, není náhodou outlander z tria Outlander / 4007 / C-Crosser do kterých se montovalo i 2.2 HDi?

Já jen, jak mluvíš o těch začátečnících...