TEST Land Rover Freelander 2 a Range Rover TDV8: První jízdní dojmy

Freelander 2

Když poprvé usedáme za volant modernizovaného průkopníka segmentu kompaktních SUV a vyrážíme vstříc zasněženému off-road polygonu v Nové Pace, máme smíšené pocity. Jak by se vůbec mohl nejmenší z rodu Land Roverů, vybavený pro boj s terénem „pouze“ spojkou Haldex, rovnat svým větším kolegům?

Ještě než si vedle sebe posadíme instruktora a vyrazíme do terénu, podívejme se na změny související s modelovým rokem 2011. Nový přední nárazník má větší nasávací otvor, méně členitý tvar a nové rámečky předních mlhovek. Maska chladiče prošla mírnou úpravou po vzoru větších modelů a je umístěna výš, mezi světlomety pod hranu kapoty motoru. Přední světla mají kompletně čirou optiku včetně integrovaných směrovek, kryty zpětných zrcátek jsou stejně jako u faceliftovaného Range Roveru Sport částečně lakované. Na zádi je nová optika svítilen a modifikované víko zavazadlového prostoru.

A jizda? Hned první metry naznačují, že naše obavy zřejmě byly liché. On ostatně není systém pohonu 4x4 vytvořen pouhou zástavbou spojky Haldex 4. generace. Kromě schopnosti proaktivního připojování zadní nápravy si Land Rover dal velký pozor na funkčnost a naladění celého systému, který pod patronátem elektronického programu Terrain Response funguje jednoduše skvěle. Zastavení a rozjezd na zledovatělém svahu Feeelanderovi nečiní velké problémy a více než 1700 kilogramů (robustnost zkrátka něco stojí...) těžký automobil se vždy poslušně vydrápal tam, kam jsme jeho modernizovanou přední masku natočili.

Land Rover Freelander: Lehký facelift, silnější motory a pohon 4x2

Před kopečkem stačí vypnout stabilizaci (jinak by systém pohonu všech kol nemohl distribuovat moment tak jak by bylo vhodné), zvolit na otočném ovladači Terrain Response program pro sníh a kluzké povrchy (systém pohon všech čtyř kol se náležitě připraví), přesunout volič automatické převodovky do manuálního režimu a zařadit dvojku, která je pro zdolávání terénů vhodnější. Pak už se stačí rozjet a sešlápnout plyn naplno, aby měl systém dostatek „munice“.

Žádné zbytečné protáčení kol se nekoná, řidič pouze cítí intenzivní práci pohonu 4x4 a pokud nesundá nohu z plynu, téměř jistě se Freelander 2 vyškrábe na vrchol. Když podložka přeci jen příliš vzdoruje o kousek si odcouváme a zkusíme to znovu. Ani ten největší zledovatělý svah v Nové Pace Freelanderu neměl šanci odolat.

Kdo zná místní autokrosovou trať ví, že převýšení které v televizi nebo na fotkách vypadá zajímavě je ve skutečnosti opravdový nekompromisní krpál. Tady se sluší ocenit odvahu všech bláznů, co se mezi vysokými svodidly s přemotorovanými buginami prohánějí, navíc po většinu času v řízeném smyku. Ale zpět k tématu.

S výjezdem zasněžené trati nemá žádný z Land Roverů problém, s cestou dolů ze svahu navíc může pomoci další chytrá elektronika, systém Hill Descent Control. Ten udržuje konstantní rychlost při sjezdu (v závislosti na zařazeném převodovém stupni) a drží vozidlo v požadovaném směru. V těžším terénu neocenitelný pomocník, který navíc překvapil schopností ubrzdit rozjeté auto i na velmi prudkém a zledovatělém podkladu.

A jak to bylo na silnici? Řízení je o něco tužší než například v Range Roveru a navíc je i nepřeposilované, což na asfaltu jistě oceníte. V interiéru nás přivítala pohodlná sedadla a tvrdé plasty, které však naštěstí nejsou nikde v kontaktu s dolními končetinami a k charakteru automobilu se hodí. Na delších cestách nám chyběla loketní opěrka, kterou však lze dokoupit.

Spolujezdec si musel zvyknout na madlo ve dveřích, které nedovoluje pohodlné prostrčení prstů. Také místo na zadních sedadlech, ani vstup na ně, nejsou právě předimenzované, nižším postavám však budou vyhovovat. Vůz vybavený šestistupňovým manuálem (110 kW) dosáhl průměrné spotřeby 9,1 litru nafty na 100 km, což nevypadá nikterak skvěle. Když ale dodáme, že první část cesty sestávala z jízdy po zasněžených cestách na dvojku a trojku do kopce a ta druhá byl dálniční úprk vysokými rychlostmi, je daný výsledek naopak velice příznivý. Mimochodem, tento motor má hlubokou turbodíru, pokud ji ale překonáte je jeho zátah solidní.

Freelander 2 v terénu ukázal, že jde o opravdový Land Rover. Díky kompaktním rozměrům jej navíc velmi rychle dostanete takříkajíc do ruky a jeho schopnosti v těžkých podmínkách upřímně překonaly naše očekávání. Vřele doporučujeme každému majiteli účast na nějakém z podniků Land Rover Experience konaných u nás či po celém světě. Jeden den terénních radovánek zdarma navíc jako dárek obdrží každý nový zákazník.

Celých 23 % SUV v Evropě se prodává bez pohonu všech čtyř kol, a tak Land Rover přicházel o určitou skupinu zákazníků. Když si k tomu přičteme snahu o plošné snižování emisí ze strany EU nepřekvapí, že Freelander 2 je nyní možné pořídit i ve verzi 2WD.

Jmenuje se 2.2 eD4 a pohání jí vznětový čtyřválec o výkonu 110 kW. V ceníku ji nalezneme za 653.010,- Kč (výbava Experience E). Nejlevnější čtyřkolka 2.2 TD4 (110 kW) v „pracovní“ výbavě Experience E přijde na 705.873,- Kč. Že smysl Freelanderu 2 vidíme hlavně ve verzi s pohonem všech kol je asi zbytečné dodávat.

Range Rover TDV8

Druhou novinkou pro nás byl Range Rover s vidlicovým vznětovým osmiválcem o výkonu 230 kW a masivním točivém momentu 700 Nm mezi 1500 a 3000 min^-1. Zde rovnou přeskočíme Novou Paku, kde Range Rover samozřejmě taktéž vyjel všechno (byť z pohledu fotografa stojícího poblíž měl velký a těžký stroj přeci jen možná víc práce než Freelander 2) a soustřeďme se na jízdní dojmy.

Range Rover 2011: S novým turbodieselem 4,4 TDV8 (230 kW, 700 Nm)

Vznětový osmiválec má příjemný, až sametový zvuk doplněný zlověstným burácením ve vyšších otáčkách. Podíváte-li se na průběh točivého momentu zjistíte, že již od volnoběhu máte k dispozici 400 Nm. Osmiválec má s téměř třítunovým kolosem plné písty práce, podobně jako obložení brzdové soustavy Brembo se šestipístkovými třemeny na předních kolech, které se zakusují do kotoučů o průměru 380 mm. Mimochodem, shodný brzdový systém dostává i model 5.0 Supercharged.

Vznětový Range Rover je příjemně svižný (0-100 km/h za 7,6 sekundy) a díky nové osmistupňové automatické převodovce není spotřeba nikterak hrozivá; vezmeme-li do úvahy parametry vozu. S TDV8 jsme jezdili za nějakých 12 litrů, což je zhruba o pět litrů méně než si při klidné jízdě s občasným předjetím vyžádá benzinová verze.

Dojmy z řízení jsou podobné dojmům kapitána zaoceánské lodi – opravdu tak velký skok to je, pokud z testovacího Superbu přesednete do Range Roveru. Obklopeni masivními ovladači, za velikým volantem a ve výšce řidičů dodávek (někdy lehce nad nimi) si na silnici připadáte bezpečně až neohroženě, což však může svádět k příliš rychlé jízdě, pokud navíc je odhlučnění tak skvělé, že se vnímání rychlosti stává velice obtížným.

V zatáčkách je situace jiná, přeci jen i masivní Range Rover podléhá fyzikálním náklonům. Ve spojení s velkým volantem a nutností často ručkovat nejsou průjezdy zatáček příliš vyhledávanou kratochvílí. Když na to však přijde, je Range Rover schopen projet zatáčku velice svižně, komfortní svezení to zde ale zkrátka už rozhodně není.

Nově zabudovaný TFT přístrojový štít je výborně čitelný a přehledný, což se už nedá tak docela říci o navigaci, na jejíž logiku je potřeba si zvykat poměrně dlouho a popravdě se nám to během několika hodin za volantem tak docela nepodařilo. Skvělá je však možnost dvojitého rozdělení obrazu – řidič tak na obrazovce vidí pouze mapu navigace a vy se zase bez problémů díváte na vysílání digitální televize, přičemž oba dva máte ostrý obraz.

TEST Range Rover 5,0 V8 Supercharged – Over and over