TEST Peugeot 407 SW 3.0 V6 - balzám na duši

S praktičností to tak slavné není, ale přemýšlejte nad tím, když vám vrní pod kapotou třílitrový šestiválec.

Existují různá kombi. Některá jsou kulatá, některá hranatá, všechna mají určité kouzlo, šarm. Ale pouze jeden „kombík“ připomíná geniální umělecké dílo, které veřejnost ocení teprve dlouho po smrti jeho autora. Naštěstí ve světě automobilů probíhají všechny procesy zrychleně, a tak Peugeot 407 sbírá projevy obdivu už nyní a znovu dokazuje, že francouzský design tvrdě konkuruje vyhlášenému italskému. Co započalo 307 SW, novou 407 SW pokračuje.

Silné charisma vyzařuje z Peugeotu 407 v obou variantách, ale SW posunuje neodolatelnost do nejvyšších sfér. Kombi těchto tvarů nenachází na současné automobilové scéně konkurenta, za Peugeotem 407 SW se otáčí stovky hlav. Šarmantní Francouz dokáže rozzářit šedý vozový park, na monotónně vyhlížejícím parkovišti působí jako oáza v poušti. Sluší se dodat, že hodnocení designu nemůže být objektivní, ale ruku na srdce. Skutečně se vám 407 ani trochu nelíbí?

Pastva pro oči

Testovaný vůz ukázal, jak důležitou roli může sehrát u 407 barva. Modrá je možná dobrá, ale hlavně velmi propagovaná (vždyť v reklamách vystupuje právě modrá 407), a tedy již i okoukaná. Nechci říci, že komfortní koráb vypadá s modrým převlekem nehezky, avšak ztrácí trochu své výjimečnosti a odlišnosti. Vínový kabát testované 407 SW velmi slušel a proměnil kombi doslova v magnet na oči. Kdekoliv jsem s vozem projel, vyvolal jsem pozdvižení.

Zejména na parkovištích se automobil ocitl v obležení, zvědavci zkoumali každičký záhyb karoserie. Zraky kolemjdoucích pomáhal přitahovat paket Executive obsahující celou sadu chromovaných prvků.

Konkrétní prvky vnějšího designu jako šípovitá přední část s velikým převisem, protáhlé světlomety či obrovský otvor nasávání vzduchu v předním nárazníku jsme podrobně popsali v našem starším testu (407 2,0 HDI), pozornost proto zaměřím na zadní partii. Ta na sebe upozorňuje kompaktními rozměry a jemným zaoblením, zadním sklem s trojúhelníkovými výběžky, křídlovými zadními světlomety a nízko posazeným nárazníkem.

Krása versus praktičnost

Estetická stránka dosáhla maximální úrovně, otázka zní, zda důrazem na estetiku neutrpěla stránka praktická. Kdo by čekal, že 407 SW dosáhne či překoná variabilitou model 307 SW, jež zaujal praktickým systémem sklápění sedadel a dokonce možností nainstalovat do zavazadlového prostoru třetí řadu sedadel, bude hluboce zklamán. Peugeot 407 SW je více stylovou záležitostí, než praktickým vozem na pomezí kombi a MPV.

Stačí otevřít víko zavazadlového prostoru a okamžitě se přesvědčíte o pravdivosti tohoto tvrzení. Vstupní otvor nepatří k největším a navíc se směrem ke stropu zužuje, což omezuje nakládání rozměrnějších předmětů. Objem zavazadlového prostoru také neohromí, hodnotou 448 litrů (měřeno po zadní sklo) zůstává 407 SW za svými konkurenty, přičemž ani sklopením sedadel se situace dramaticky nezlepší (prostor vzroste na 1365 litrů – měřeno po strop).

Na možnost dodatečné montáže třetí řady sedadel rychle zapomeňte, v nízkém kufru nemají pasažéři co pohledávat. Alespoň zavazadla můžete bezpečně uchytit praktickou síťkou. Nebyl by to ale Peugeot, kdyby nevytáhl z rukávu alespoň jedno eso, tentokrát v podobě výklopného zadního skla, díky němuž můžete naložit menší předměty i v případě, že nelze otevřít zadní víko – například stojíte-li blízko zdi (princip otevírání si můžete prohlédnout na videu).

Jelikož se sklo vyklápí společně s částí střechy, musí mu pomáhat vzpěry. Ty pomáhají i víku zavazadlového prostoru. Bohužel při otevírání víka pracují vzpěry skla i víka, což znásobuje sílu, jež na víko působí. Při otevírání tuto vlastnost oceníte, při zavírání ovšem musíte trochu zabrat. Především ženy mohou s víkem zápasit.

Otázka zvyku?

Interiér verze SW kopíruje testovaný sedan, takže pro mě nebylo usednutí za volant žádným překvapením. Opět jsem zkoumal členitou palubní desku s úctyhodnými rozměry, bohatými záhyby a imitací dřeva. Použité plasty odpovídají přísným standardům, jsou vesměs měkké, příjemné na dotek …i pohled. Slícování nezná vážnějších nedostatků, jen to vrzání. Už podruhé jsem poslouchal, jak pravá strana přístrojové desky vyluzuje za jízdy nelichotivé zvuky.

Asi mám na 407 smůlu. Na dlouhé středové konzole jsem znovu objevoval spousty tlačítek a přemýšlel, proč Peugoet pár tlačítek neodstranil a nenahradil je sdruženými ovladači. Při jízdě jsem proto znovu tápal a složitě hledal, co mám vlastně zmáčknout. Mnohokrát jsem souboj s překombinovanou středovou konzolou vzdal, neboť odváděla při řízení nebezpečně pozornost. Ale kdo ví. Možná bych si časem zvyknul.

Náladu mi zvedla alespoň líbivá grafika displeje a krásný přednes audiosystému. Jenže pak jsem začal hledat místo, kam odložit peněženku či jinou drobnost a dobrá nálada byla zase ta tam. Kromě drobných kapes na dveřích, malé (v porovnání s konkurencí) přihrádky pod loketní opěrkou, přihrádky na straně spolujezdce a subtilního držáku nápojů není v autě nic, co by dokázalo pohltit některý z běžných předmětů.

Pochmurnou náladu ještě prohloubil palubní počítač, který s bliknutím rezervy přestal počítat zbývající kilometry dojezdu (pro Peugoet typická věc, pro řidiče věc velmi nepříjemná) a elektrické vyhřívání sedadel s pomalým nástupem, takže během čekání na teploučko pořádně promrznete. Naštěstí komfortem sezení odpovídají kožená sedadla luxusní domácí pohovce a to jak vepředu, tak i vzadu.

K dokonalosti ovšem něco chybí - prostor na zadních sedadlech. Na rozvoru 2725 mm mohli inženýři vykouzlit více prostoru. Bohužel nevykouzlili. Průměrně vysokým jedincům místo vzadu scházet nebude, jedinci vysocí si přemíru komfortu neužijí. Jenže Peugeot ví, jak na škarohlídy a rozmlsané novináře, a proto půjčuje vůz s panoramatickou střechou. Stačí otočit ovladačem a nad hlavou se vám rozprostře obloha posetá hvězdami.

To samozřejmě v noci. Ve dne může spolujezdec sledoval blankytnou modř nebo padající déšť či sníh (kroupy asi nebudou příjemné). Každopádně střecha okamžitě změní ráz interiéru, s ustupujícím šerem mizí i některé nedostatky. Jedno otočení tlačítkem dokáže změnit momentální nahlížení na svět a zvednout náladu. Kdo to nezkusil, neuvěří.

Šestiválcová lahůdka

Už první krůčky 407 na českém trhu naznačily, že většina zákazníků zvolí některou verzi se vznětovým motorem. Výběr v naftovém sektoru se omezil na jednotky s objemem 1.6 litru a 2.0 litru o výkonech 80 a 100 kW. Milovníci benzínu mají výběr širší. Základní 1.8 s výkonem 85 kW doplňují motory 2.0 a 2.2 litru o výkonech 100 a 116 kW, na vrcholu potom stojí šestiválec 3.0 litru a proměnným časováním ventilů a slušným výkonem 155 kW.

Ačkoliv logika velí vyzkoušet přednostně verzi s naftovým motorem, osud nám postavil do cesty právě nejsilnější benzín. A zcela upřímně, vůbec jsme se nebránili. Jízda s takovým šestiválcem váš totiž vždy přesvědčí, že benzínové motory nepatří do starého železa, že benzínový motor a zvláště takový šestiválec nabídne něco, o čem si může i nejlepší diesel jenom zdát. Na mysli mám překrásný zvuk, vyrovnaných chod i tah od nejnižších otáček.

Když motor nastartujete, okamžitě propadnete jeho kouzlu a i když milujete svůj naftový stroj pro jeho úspornost a točivý moment, nebude chtít z 407 vystoupit. Na volnoběh neslyšíte nic, jen vzdálené ševelení, které lehce zaměníte s venkovním větříkem. Přidáte plyn a stále zůstáváte v naprosté zvukové izolaci. Otáčky minou číslovku 2500, ale kdybyste nezírali s údivem na otáčkoměr, nevíte, že se vůbec pohybujete.

Teprve kolem 3000 otáček se motor začne ozývat, to abyste náhodou neusnuli. Jeho zvuk ale neobtěžuje, naopak vás povzbuzuje, abyste sešlápnuli plynový pedál ještě razantněji. Uděláte to a začne vydávat krásný zvonivý zvuk se sportovním přízvukem. Nemůžete se nabažit, a proto tlačíte plynový pedál více k zemi. Jenže za chvíli už nastupuje omezovač a krotí vaše choutky. V tu chvíli si oddechnou cestující vzadu. Při vysokých otáčkách se totiž vzadu nepříjemně ozývá „naladěný“ výfuk. Zvuk motoru (motorový prostor, výfuk i v interiéru) si poslechněte na videu.

Přestože osazenstvo na zadních sedadlech nesouhlasí, brzy přidáváte plyn a zkoušíte, co motor s 1640 kg těžkým vozem dovede. Zázraky se nedějí, ale pokud nadávkujete správně plyn a zvolíte režim sekvenčního řazení, čeká vás sportovní jízda, k níž mimochodem přímo vyzývá výborný podvozek. Výhoda šestiválce se neprojevuje pouze ve vyšších otáčkách, kde poskytuje značný výkon a točivý moment, ale také v otáčkách nízkých. Zde totiž ochotně zatahuje od základních hodnot a při poklidné jízdě si vystačí s miminem otáček.

Když potřebujete zrychlit, stačí sešlápnout plyn a motor si poradí sám (u testovaného vozu standardně ve spolupráci s automatickou převodovkou). Spotřeba odpovídá kvalitám motoru a jako vždy závisí na stylu jízdy. Sportovní řádění vyvolá vír v nádrži a spotřebu kolem 18 litrů, ve městě bez větších obtíží přesáhnete 16 litrovou hranici. Pokud však zvolíte komfortní jízdu či spíše plavbu s lehkou nohou na plynu, dostanete se na výrobcem udávaných 9.9 litru. A nemusíte se ani příliš snažit.

Hra s pedály

Šestistupňový automat bychom ještě nedávno hledali v peugeotu marně. Situace se naštěstí změnila a jedna taková převodovka pracovala v testované 407 SW. Řazení rychlostí probíhá s nesmírnou lehkostí, změnu převodového stupně téměř nepoznáte. Proti starším automatům rozhodně veliký skok kupředu. Jako každý jiný automat spojený s šestiválcem drží i tento otáčky velmi nízko a příliš se neobtěžuje s řazením.

Při sportovnější jízdě se naopak motor vytočí a přeřadí klidně na hranici červeného pole. Převodovka správně chápe kickdown, mírné sešlápnutí plynu značí podřazení o jeden stupeň, prošlápnutí plynu až na podlahu říká převodovce: ještě o stupeň či dva níž.

Problematická se ukázala dynamická jízda se sekvenčním řazením. Pokud totiž chcete na určitý stupeň zrychlit, musíte zacházet s pedálem nesmírně opatrně, neboť zhruba v 2/3 chodu přichází zcela nečekaně podřazení o dva rychlostní stupně a tedy nárůst otáček do závratných výšin (sekvenční řazení je tu přece od toho, aby zůstalo zařazeno to, co jsem navolil). Na tuto vlastnosti si můžete zvyknout, ale také nemusíte. Mnohem lepší řešení plynového pedálu je v nutnosti „prošlápnout“ spínač na podlaze, který teprve vynutí podřazení i v manuálním režimu.

Jízda na jedničku

Co nedokázal automat, tzn. uspokojit sportovní choutky, dokázal podvozek ještě větší sílou. Je až neuvěřitelné, jaký posun učinil podvozek 407 ve srovnání s 406 a dalšími staršími peugeoty. Už naladění vyvolá podezření, že se něco změnilo. Důležitý automobil střední třídy najednou v kolenou výrazně ztvrdl a na nerovnostech méně „plave“ než starší sourozenci. S obvyklými i středně velikými nerovnostmi však nemá problém, spíše jimi pohrdá.

Na větších dírách, tedy tam, kde se staré peugeoty hluboce zhouply, si 407 drží fazónu a pustí i nějaký ráz do interiéru. Ale jen aby se neřeklo. Co ovšem nastává v zatáčce, to je jedním slovem paráda. Peugeot 407 SW se drží vozovky jako klíště, přísně neutrální chování přetrvává v rychlostech malých, vyšších i vysokých.

Naštěstí na středové konzole svítí tlačítko elektronické regulace tuhosti tlumičů, jež řeší všechny problémy s pohupováním. Ale také snižuje cestovní komfort. Auto je rázem tvrdé jako žula. Ptáte se, co řízení? Na příjemně široký věnec volantu navazuje příjemný posilovač, jenž konečně komunikuje s řidičem. Brzdám nemohu nic vytknout.

Skončil čas her

Ústřední slogan reklamní kampaně Peugeotu 407 hlásá, že skončil čas her. Pokud si domyslíte několik skutečností, zjistíte, že reklama vlastně říká, že Peugeot vyrobil skvělý automobil, který si na nic nehraje a je skutečným korábem střední třídy. Občasné vrzání plastů sice ukazuje pravý opak, ale skvělý podvozek, komfortní sedadla a zážehový šestiválec vrací auto tam, kam ho uvrhla reklama - na špici střední třídy.