TEST Peugeot 508 SW PSE – Silniční TGV

Design, interiér

Mám rád velká a rychlá auta – mimo jiné, samozřejmě – ovšem Peugeot 508 se mi dosud vyhýbal. Štěstí se na mě konečně usmálo na podzim letošního roku, a to dokonce dvakrát – nejenže jsem se konečně dostal za volant „pětsetosmy“, navíc to byla vrcholná verze PSE.

Tento model se zkraje letošního roku odhalil v modernizované verzi, která zcela proměnila příď a dozadu přidala nová světla s podpisem bližším menšímu modelu 308 a dalším. Změny v designu jsou poměrně výrazné a vozu propůjčují, zejména zepředu, o poznání modernější vzhled.

Nechybí ani funkce vystiňování okolního provozu, která za hezkého počasí funguje dobře, ale za hustého sněžení – navzdory fotkám s vozem jezdím za prvního sněhu koncem listopadu 2023 – záhy zahlásí, že nevidí. Kromě toho, že se vypne adaptivní tempomat a podobné jízdní asistenty, přestávají fungovat i automatická dálková světla. A ta potkávací svítí dost nízko; autonivelace by potřebovala doladit.

Nejsem úplně fanouškem křidélek na rozích nárazníků, které jsou jedním z designových prvků verze PSE. Ty tu ovšem byly už před faceliftem, stejně jako ostře zelené detaily, tak skvěle ladící s tmavošedým lakem. PSE se dá pořídit i v bílé nebo černé barvě, ovšem právě tahle šedá, byť sama o sobě ne až tak zajímavá, je díky zeleným detailům nejlepší volbou.

TEST Peugeot 508 PSE – Rychlý je, ale kde jsou emoce?

Povedená elektronika

Důležitější novinky jsou v interiéru. Ne že by Peugeot opustil kontroverzní umístění přístrojového štítu – v tomto případě mi ale až tak nevadí, na většinu displeje vidím, i když mám volant v pro sebe správné poloze – zbavil se však obstarožního a pomalého infotainmentu. Nahradil ho novým systémem, který představila už „třistaosma“ před pár lety, byť bez chytrých volitelných zkratek iToggles na druhém, menším dotykovém displeji.

Nikoliv, tady zůstaly elegantní klapky, které vypadají, jako by byly z hliníku. Bohužel, vzhledem k tomu, že jsou světlé, bíle podsvícené piktogramy jsou na nich v šeru mizerně vidět. To je ale jediná výtka, kterou k systému můžu mít. K seřízení jasu stačí stáhnout dolů horní lištu a i přeskakování mezi infotainmentem a funkcí Android Auto je snadné díky tomu, že domovská stránka i další funkce mají svou pevnou klapku a Android Auto zase pevnou ikonku vlevo nahoře, je-li mobil bezdrátově připojený.

Peugeot 508 SW PSE

Spolu se starým infotainmentem se poroučel i nepříjemný volič převodovky, který bylo třeba zvednout nahoru pro zařazení D. Nová malinká páčka s motivem šípovitého ozubení sice má tu nevýhodu, že je třeba ji v žádané pozici podržet, a také jsou tlačítka k volbě Park a Brake nepříjemně titěrná, ale aspoň tu nic netrčí a interiér je o to elegantnější.

Konečně, zkraje zmíněný přístrojový štít má novou, modernější grafiku. Stále ukazuje rychlost modrým číslem, když jedete na elektřinu, a bílým, běží-li spalovací motor. Zůstal mu protisměrný běh ručiček i možnost osobního nastavení přístrojového štítu, do nějž volím na jednu stranu výstup jízdních asistentů a na druhou právě otáčkoměr.

Z elektroniky zmiňme ještě noční vidění, které má jednu skvělou vlastnost. Běží na pozadí a když ve tmě vidí člověka či zvíře a zároveň usoudí, že o nich řidič nemusí vědět, dost výrazně to zahlásí v přístrojovém štítu.

TEST Peugeot 508 Hybrid 225 e-EAT8 – Starý známý s minimem novinek

Prostorností neboduje

Po stránce prostornosti na tom 508 nikdy nebyla kdovíjak skvěle a modernizovaná verze není výjimkou. Ne že by se sem člověk nevešel a díky dlouhé střeše karoserie kombi se dá i docela pohodlně nastoupit na zadní sedačky, ale od passatu či i octavie dostanete prostornosti víc pro lidi i zavazadla.

Peugeot 508 SW PSE

Madla nad dveřmi trestuhodně chybí, ale aspoň tu je příjemný háček na kabát nad zadními sedadly – jen ho musíte najít. Je výklopný a na první dobrou pohmatem místo něj najdete háček na síť, je potřeba se sem podívat. Háčky na tašky v bočnicích kufru jsou oproti tomu velké a působí i celkem robustně. Líbí se mi i možnost roletku jen odsunout nahoru po D-sloupcích, chcete-li něco naložit, ovšem roletka je kompletně manuální. Když ji zapomenete nahoře, přicházíte o výhled vnitřním zrcátkem.

Konečně, sedačkám nemám co vytknout. Kvalitně působící Alcantarové čalounění má krásné prošívání, boční vedení je dostatečné i na opravdu svižnou jízdu a nejenže jsou obě sedačky elektrické včetně bederní opěrky, mají i základní masážní funkci a ta řidičova nabídne i paměť.

Motor, jízdní vlastnosti

Zkratka PSE znamená Peugeot Sport Engineered, což znamená, že před námi stojí sportovní verze s pohonem všech kol a kombinovaným výkonem 360 koní. Kombinovaným proto, že se o něj starají celkem tři motory – zážehový čtyřválec a dva elektromotory.

Pohonné ústrojí funguje jako ve všech ostatních plug-in hybridních peugeotech se systémem Hybrid4 – při malé zátěži jezdí na elektřinu a primárně pohání zadní kola. To proto, že tam není elektromotor předřazen převodovce, má jen klasický jednostupňový reduktor, takže je pohon efektivnější.

Že by se ale dalo s 508 PSE jezdit jako se zadokolkou, to nikoliv. Velmi záhy se do hry zapojuje přední elektromotor – oba jsou zhruba stejně výkonné, vpředu je 81 kW (110 k), vzadu 83 kW (113 k), ale ten přední má dvojnásobek točivého momentu, 320 Nm oproti 166 – a takhle se dá jezdit rychlostí až 135 km/h.

Peugeot 508 SW PSE

Využívat elektropohon pro jízdu po dálnici ale není příliš efektivní, máte-li jen 12,4 kWh energie v trakční baterii. Peugeot si to naštěstí uvědomuje, proto v hybridním režimu jede na elektřinu jen do 60 km/h – to se mi líbí, neboť stačí vůz přepnout do tohoto módu a na dlouhé trase vůz jede na elektřinu ve městech a na benzin mimo ně.

Navzdory tomu, že jde o sportovní verzi, cením také režim 4WD. Preventivně ho zapínám před prudkým zledovatělým kopečkem, na nějž vjíždím pomalu ostrou zatáčkou, a pod koly necítím ani náznak nejistoty. Elektronika spolu se stálým pohonem všech kol mi opět připomíná, že auto má čtyři kola proto, aby byla všechna hnaná.

Samozřejmě pomáhají i skvělé pneumatiky Hankooky Winter i*cept evo3. Jsou až nečekaně příjemným překvapením zejména v chování na uježděném, čerstvém i rozsoleném sněhu. I v situacích, do nichž jdu připraven, že to klouzne, výborně drží stopu, takže i za mizerných povětrnostních podmínek můžu jet hezky svižně.

TEST Peugeot 508 SW GT Pack PureTech 225 – Umí víc, než být jen krásný

Silniční expres

Ach ano, svižná jízda. 508 PSE na mě vyšla v termínu, v němž jsem potřeboval auto schopné rychlých přesunů po leckdy dost mizerných silnicích, a přesně to dokáže splnit. Po přepnutí do režimu Sport vůz pod plynem na výjezdu ze zatáčky dokáže velmi hezky vytvořit dojem, že pomáhá zatáčet vnějším zadním kolem; na nějakou nedotáčivost rovnou zapomeňte. Taky dokáže opravdu letět. Když na to víc šlápnete, působí, jako by měl mnohem víc, než udávaných 265 kW (360 k) a 520 Nm kombinovaného výkonu.

Peugeot 508 SW PSE

Nadto je pohonné ústrojí – navzdory své složitosti na pohled – nádherně sladěné. Elektrický pohon perfektně vykrývá hluchá místa přeplňované šestnáctistovky, prodlevy tu nejsou veškeré žádné a dodávka výkonu neumírá ve vyšších otáčkách spalovacího motoru, který je naladěný právě tak, aby pod velkou zátěží dodal své maximum v horním spektru otáčkoměru. Ukazuje to i bod jeho nejvyššího točivého momentu 300 Nm – přichází ve třech tisících otáček, na dnešní dobu nezvykle vysoko.

Zároveň musím pochválit výborně naladěné odpružení, které je sice tuhé, ale ani na pneumatikách s velmi nízkým profilem není jízda prkenná či uskákaná. To je do značné míry, myslím, i díky nízké stavbě karoserie – tlumiče nemusí být tvrdé, aby se zamezilo přílišným bočním náklonům.

Co mě naopak v chování vozu zejména na nekvalitním asfaltu zarazilo, bylo drobné chrastění od prosklené střechy a bezrámových oken. Nebýt tak pohodlné jízdy, která mimo jiné naznačuje slušnou torzní tuhost karoserie, skoro bych právě nedostatek pevnosti v krutu chtěl vinit z toho, že se otvírací díly mikroskopicky posouvají oproti těm pevným, na které mají doléhat. Protože ale na voze většinu času byly drobné kousky ledu, mimo jiné i na hranách bezrámových oken, myslím, že za chrastěním stály právě ony.

Peugeot 508 SW PSE

Pochopitelně, když budete do sytosti využívat dynamiky vozu, nepočítejte s nízkou spotřebou. Celkový průměr za téměř sedm stovek najetých kilometrů jsem měl 10,1 l/100 km, a to i když jsem se snažil nabíjet, seč to šlo.

Ono to ale bohužel moc nešlo, navzdory tomu, že testovaný vůz měl příplatkovou palubní nabíječku o nejvyšším výkonu 7,4 kW. I tak během rychlého, čtvrthodinového nákupu vůz dobije jen asi 1,5 kWh. O to víc se ukázalo, že abyste dosáhli katalogem slibovaných 1,8 l/100 km průměrné spotřeby, či i nižší, potřebujete mít možnost auto nabít doma přes noc. Standardní 230V zásuvka to zvládne zhruba za 7 hodin, takže není nutný ani wallbox, stačí dodávaný kabel do běžné zásuvky. Plná baterie reálně stačí na nějakých 40 km elektrické jízdy, pokud se s plynem krotíte.

Závěr

Peugeot 508 SW PSE si mě dokázal za pár dnů, které jsem za jeho volantem strávil na všech možných typech silnic, opravdu získat. Zvládá totiž fungovat jako slušně rychlý grand tourer díky důstojně vysokému výkonu a dobře naladěnému podvozku.

Není dokonalý; nesedí mi řada detailů jeho vzhledu, nejsem fanouškem přístrojového štítu vystrčeného nahoru pod čelní sklo. Ale to je nakonec asi všechno a je to hodně subjektivní. Velké chyby v jízdním projevu hledám marně, spotřeba je také adekvátní schopnostem vozu. A ostatně, jelikož to je plug-in hybrid, pořídí-li si ho někdo, kdo má možnost nabíjet, přinejmenším ve městě může jezdit jen na elektřinu.

TEST Peugeot 508 Hybrid 225 e-EAT8 GT – Třídní krasavice

Hledáte-li marně PSE v ceníku, prozradím vám malé tajemství  –  i když oficiálně na webu českého zastoupení Peugeotu tahle verze k mání není, jde ji individuálně objednat. Prostě přijdete k prodejci a zeptáte se na ni, načež automobilka zažádá o výrobní slot. Ten dostane někdy hned, někdy až v dalších měsících, takže se čekání na auto může protáhnout, ale důležité je, že je k mání.

V každém případě, byla by škoda kvůli podpultovému způsobu objednávání či zejména desetilitrové spotřebě vůz odsuzovat, a dokonce by byla škoda i snažit se jí vyhnout. Vrcholová „pětsetosma“ se totiž ukáže v celé své kráse až ve chvíli, kdy jedete tak, že na spotřebu příliš nehledíte – daleko a rychle. Takže ji prostě akceptuji a vůz jako celek doporučím, máte-li na nové auto 1,8 milionu korun a chcete-li jít jinou cestou, než většina ostatních lidí.

Plusy

• Vysoký výkon
• Příznivá spotřeba vzhledem ke schopnostem
• Velmi dobré jízdní vlastnosti
• Dobře řešený asistent nočního vidění

Minusy

• Nevalná prostornost
• Kontroverzní umístění přístrojového štítu
• Za tu cenu se dá najít i spousta jiných aut