Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST S Volkswagenem Golf R v ledovém království: Drifty, bouračky a Bam Bam! (+videa)

Jan Mička
Diskuze (3)
Chcete-li zažít pravé zimní automobilové radovánky, vyrazte do Švédska. Absolvovali jsme tam intenzivní kurz za volantem Volkswagenu Golf R a byla to zábava od začátku až do konce!

Zimních kurzů jízdy autem jsou mraky, stačí jenom chvíli hledat na internetu a jistě si nějaký vyberete. Takové akce pořádají i samotné automobilky, a to je potom terno. Jenom si vzpomeňte na loňské putování kolegy Martina Machaly za polární kruh do finského Levi, kde se učil driftovat s Porsche 911. Pětidenní akce Porsche Travel Clubu, z níž tři dny strávíte za volantem nejlepšího sportovního auta na světě, vychází na pět až šest tisíc eur (asi 130 – 160 tisíc korun) a stane se zážitkem na celý život. Existují však i levnější alternativy.

Na stejném principu už řadu let funguje také Driving Experience pořádané automobilkou Volkswagen. Nemusíte nutně jezdit až k polárnímu kruhu, můžete sáhnout po kurzech na závodním okruhu, v terénu, a dokonce zažijete totéž co piloti rallye speciálů. My využili příležitosti pozvání na jeden z posledních letošních termínů „Švédského ledového dobrodružství“ pořádaného na zamrzlém jezeře u města Arvidsjaur.

Přibližně šestitisícové město leží asi 110 kilometrů jižně od polárního kruhu a hned po příletu vám dojde, jak je tato oblast důležitá z hlediska vývoje automobilů. Testuje zde BMW, Mercedes-Benz, Bosch nebo Continental, a když budete mít štěstí, potkáte na běžných silnicích maskované prototypy zatím neodhalených automobilů. V okolí se nacházejí tisíce jezer, nicméně to, na kterém jsem po příletu strávil další čtyři dny, leží jenom pár kilometrů od letiště s terminálem velikosti maloměstské pošty.

Video se připravuje ...

Kolegové, kteří již tento kurz v posledních letech absolvovali, mě upozorňovali na velmi nízké venkovní teploty. „Bude tam -30 stupňů, přibal si oteplováky a pořádné boty, jinak zmrzneš,“ říkali. Jenže ono to nakonec bylo docela jinak. Teploty se pohybovaly v rozmezí od -4 do 3 stupňů Celsia, a dokonce ani to nebylo podle slov organizátorů maximum. Jenom pár týdnů před naším příletem prý bylo venku tak teplo, že led na jezeře pokrývala dvaceticentimetrová vrstva vody a vyfrézovaný okruh se stal prakticky neviditelným.

Když jsem uvažoval, jak článek ze švédského dobrodružství pojmout, jako nejlepší varianta mi připadlo vzít to den po dni. Hezky od příletu až do odletu. Už z toho důvodu, že od prvních až do posledních minut jsme v podstatě strávili za volantem a nemarnili čas kávičkami, procházkami a pozorováním zvěře. Zkrátka přesně podle mého gusta!

Den první: Učíme se základy

Čtyřdenní Sweden Ice Adventure stojí pro jednoho účastníka 3300 eur (asi 90.000 korun), z pohledu zákazníků tedy bylo fajn, že jsme neztráceli čas a hned na letišti v Arvidsjaur nasedli do připravených Volkswagenů Golf R v provedení před modernizací. Šlo o sériová auta, tedy až na jednu drobnost – ručně vyráběné sedmnáctipalcové pneumatiky Lappi Winter Tyres (205/50 R17) poseté stovkami krátkých hrotů. Každá z nich vyjde v přepočtu asi na 11.000 korun a oficiálně s nimi nesmíte na silnici, místní úřady ale moc dobře vědí, co jim podobné akce přinášejí, a umějí přimhouřit oko.

Instruktora nám dělal Ronny Wechselberger, automobilový závodník a držitel několika světových rekordů v nejtěsnějším paralelním parkování. Po příjezdu na ledové jezero s námi začal probírat naprosté základy jízdy, správným posazem a držením volantu počínaje, brzděním, dávkováním plynu a očním kontaktem s vozovkou konče. Možná vám to připadá zbytečné, ne každý už ale někdy vyzkoušel jízdu na hrotech a je víceméně známé, že 85 procent informací, které řidič během řízení potřebuje, získává zrakem. Ano, pouhých patnáct procent pochytíte z pohybů auta, zvuků, které během jízdy vydává a podobně.

Video se připravuje ...

Záhy se ukázalo, jak špatně na tom jsme s odhadem brzdných bodů při jízdě na ledu. Úkolem bylo se rozjet na určitou rychlost, sami si určit, kdy bude nejlepší začít naplno brzdit, a předním nárazníkem golfu zastavit ve zhruba tři metry širokém a dva metry dlouhém prostoru vytyčeném kužely. Naše pětičlenná česká skupina rozdělená do tří aut provedla snad dvacet pokusů, z nichž asi jenom tři dopadly dobře. Cokoliv před a za vyznačeným prostorem by na dráze znamenalo, že budeme například v nájezdu do zatáčky moc pomalí, nebo naopak rychlí. Což o to, první možnost by se dala překousnout, ale ta druhá… nejsem si jistý.

Brzdění je jedna věc, abyste ale správně projeli zatáčku, musíte se do ní umět správně podívat. Pokud jezdíte na motorce, víte, že se nikdy nesmíte dívat, kam jedete, ale tam kam chcete jet. A naprosto totéž platí také o jízdě v autě. Jen se zkuste někdy upřeně dívat na díru ve vozovce, kterou chcete objet, a téměř jistě do ní najedete. Ronny nám v mezičase připravil na tréninkovém oválu (dráha byla asi třikrát širší než na „ostrých“ tratích) úvodní dráhu, na které byly přesně vyznačeny správné brzdné body a také pozdní apexy, tedy místa, ve kterých už bychom měli mít auto nasměrováno k výjezdu ze zatáčky a mohli na to pořádně šlápnout. Nebudete věřit, kolik správný pohled udělá!

Ronny nás po celou dobu sledoval, předával nám svoje rady a zároveň nás ponoukal, abychom si během kroužení vyzkoušeli „proklikat“ jednotlivé režimy stabilizačního systému. U Golfu R jej můžete mít zapnutý, lehce omezený, nebo zcela vypnutý, přičemž v prvních dvou případech jeho zásahy závisí například na úhlu natočení volantu, prokluzu kol nebo dávkování plynu. Klasika. Benevolentní stabilizace toho dovolí docela dost i v režimu maximální ostražitosti, v omezeném módu už můžete při jemném zacházení s volantem a plynem vykroužit táhlé drifty, ale co si budeme namlouvat, ta pravá zábava začala až poté, co jsem systém úplně vypnul a spoléhal se pouze na svůj řidičský cit.

Úvodní trénink nám zabral asi tři hodiny a zřejmě jsem nebyl ve skupině sám, kdo se po něm cítil skoro jako mistr světa. Po pouhých padesáti ujetých kilometrech. Skončili jsme v tom nejlepším, dokonale navnaděni na další den, při vrácení auta jsem ale ještě netušil, že aplikovat nabyté zkušenosti na ostrou a relativně úzkou trať nebude jenom tak.

Den druhý: Poprvé na trati, mnohokrát mimo ni

Je sobota ráno, teplota okolo nuly, pod mrakem, a já zprvu vůbec nepoznával místo, na kterém jsme se nacházeli už o den dříve. Správné světelné podmínky jsou pro akce na sněhu a ledu klíčové, jinak se vám trať jednoduše ztratí před očima a všechny důležité body budete hledat velmi těžko. My měli to štěstí, že nám je organizátoři vyznačili modrými a červenými kolíky, tedy stejně jako během prvního tréninku. Ani tak to ale zprvu nebylo úplně snadné.

Volkswagen má na jezeře Arvidsjaursjön dokonalé zázemí a každoročně na led „nakreslí“ asi čtyřicet variant tratí o celkové délce deset kilometrů. Začali jsme na kratších okruzích a snažili se uplatnit poznatky získané o den dříve, šířka trati však byla třetinová a to si „tu a tam“ vyžádalo výlet do sněhové závěje. Lidé od Volkswagenu na tohle byli připravení - kdykoliv se taková příhoda někomu stala, dostavil se na místo záchranný touareg řízený hromotlukem přezdívaným Bam Bam. No, dostavil, je slabé slovo. Většinou jste v dálce před sebou viděli obrovskou kouli zvířeného sněhu uhánějící k „místu činu“ rychlostí tak 150 kilometrů za hodinu, do dvou minut bylo po všem a jako upomínku jste dostali růžovou nálepku na čelní sklo.

Video se připravuje ...

Ze závějí jsem naštěstí vždycky nějak dostal sám (plyn na podlahu a žádný strach), každý takový výlet však automaticky znamenal sněhem ucpaný prostor mezi nárazníkem a chladičem. V zájmu udržení správné teploty motoru pak bylo potřeba zajet do „boxů“ a všemi dostupnými prostředky zjednat nápravu. Ostatně už při úvodním briefingu nám bylo kladeno na srdce, ať udržujeme chladič čistý. Přiznám se, že první ostré dopoledne jsem se po trati spíše motal, stále si zvykal na trať a specifickou přilnavost pneumatik silně závislou na stavu vozovky a venkovní teplotě. Odpoledne však naštěstí vykouklo sluníčko a bylo aspoň pořádně vidět, kam vlastně jedeme.

Ronny si nás v průběhu odpoledne bral jednoho po druhém k sobě do auta a odjel s námi pár ukázkových okruhů. Jako jediný měl Golf R s manuální převodovkou, my ostatní měli převodovky DSG. Standardně dodávaná čtyřkolka 4Motion s mezinápravovou spojkou Haldex byla pochopitelně pro všechny stejná a vyžadovala trochu jiný styl než u vozů s podélně uloženými motory a koncepcí upřednostňující zadní nápravu.

Rozhodit si auto skandinávským švihem, držet potřebné kontra a stát u toho na plynu bylo rozhodně zábavné, avšak nikterak rychlé, a pokud si to tvar zatáčky vyloženě nevyžádal, ve výsledku vlastně k ničemu. Golf R umí být pořádně přetáčivý, je ale potřeba si uvědomit jeho koncepci a zejména fakt, že na rozdíl od čtyřkolek vycházejících ze zadního pohonu se vám vždycky nakonec bude snažit ujet přes přední kola tečně ven ze zatáčky.

Právě z toho důvodu bylo v zájmu co nejrychlejších průjezdů a maximální stability potřeba stáčet auto ke středu zatáčky a nedávat kontra zbytečně brzo, jinak jste jej „lámali“ do oblouku hned několikrát a sami si komplikovali situaci neustálou prací s jeho hmotností. Haldex páté generace běžně pustí na zadní kola asi padesát procent hnacích sil a auto se tím pádem stává vlastně neutrální. Vyjíždět ze zatáček dveřmi napřed samozřejmě jde, z hlediska rychlosti to ale není moc efektivní.

Ronny navíc dokonale „překopal“ moje dosavadní praktiky řazení. Na rozdíl od nás, kteří jsme čtyřválcový turbomotor drtili na výjezdech ze zatáčky na dvojku, řadil trojku prakticky po průjezdu těsně kolem pozdního apexu. Nepracoval díky tomu s tak vysokými otáčkami, mohl snadněji dávkovat plyn a zbytečně neztrácel energii protáčením kol. Golf R ve verzi před modernizací má 221 kW (300 koní) a jeho motor táhne plynule od nejnižších otáček, potřebný točivý moment tedy máte k dispozici prakticky kdykoliv si vzpomenete. Výjezdy na vyšší kvalty sice nevypadaly moc dynamicky, ale byly zatraceně rychlé!

Vyzbrojen poznatky z Ronnyho jízdy jsem se vrátil do svého auta a vida, ono to najednou šlo! Chvíli poté jsme se pomalu přesouvali na jinou variantu trati, a přestože jsem přesně neznal všechny zatáčky, zvládal jsem průjezdy tak, abych auto vždy krásně pod kontrolou. Snažil jsem se jet čistě a záď rozhazovat pouze v situacích, kdy bylo vhodné auto poslat do navazující zatáčky pouze přenesením jeho hmotnosti. A takových bylo v závěru dne nad hlavu! Nemusíte přitom nutně ťuknout do brzdy – golf se ochotně „překlopil“ pouze po odstavení plynu, což je ostatně jedna ze zásad při změně směru jízdy.

Den třetí: Bouračky a měření časů na kolo

Tady už začíná jít do tuhého! Organizátoři nám během noci nainstalovali do aut chytré telefony se speciální aplikací, která umí měřit časy na jednotlivá kola, přetížení, aktuálně využívaný výkon a podobně, což znamenalo jediné – budeme závodit. A také že ano, situace ale nakonec nebyla tak horká, jak jsem si myslel. Časy na kolo byly čistě informativní a měli jsme na nich sledovat náš řidičský progres, jak už to ale tak bývá, s přílišným tlačením na pilu začaly přicházet řidičské chyby.

První nedělní trať byla opět o něco delší než ty sobotní, obsahovala zatáčky i celé sektory dosud vyzkoušených tratí, ale jela se v opačném smyslu, takže neseděly vyznačené brzdné body a apexy. Bylo to součástí hry, protože tentokrát už nás nikdo „nevodil za ručičku“ a museli jsme si správnou stopu zvolit sami. Nejdříve to šlo, a dokonce jsem zaznamenal o více než čtyři sekundy kratší čas na kolo pouze díky rychlejšímu řazení na výjezdech ze zatáček a menší snaze za každou cenu auto rozhodit do táhlého driftu, více než kdy jindy však bylo potřeba udržet koncentraci a mírnit svoje ego.

S přibývajícími koly dostávaly obě zmíněné oblasti pořádně na frak. Místo na dráze jsem často býval půlkou auta mimo ni, sněhem a ledovými zmrazky zacpanými chladič nezvládat chladit motor a v jednu nestřeženou chvíli se ručička ukazatele teploty vody téměř zalomila v červeném poli. „Kdepak, chlapče, takhle by to nešlo,“ řekl jsem si poté, co se mi jenom zázrakem podařilo dostat s totálně zaházenou kapotou a čelním oknem zpátky na trať. Učebnicová řidičská chyba: při driftu na výjezdu z levé zatáčky jsem „brnknul“ pravým zadním rohem o sněhovou bariéru, nestihnul ubrat kontra, a auto se bleskově stočilo do hlubokého sněhu. Záznam najdete v předposledním videu, které můžeme nazvat „Co se ve Švédsku nepovedlo"...

Sweden Ice Adventure - Čím jsme jezdili?
Motor 2.0 TSI 4Motion
Zdvihový objem [cm3] 1984
Válce/ventily 4/4
Převodovka 6A
Největší výkon [kW/min-1] 221/5500
Největší toč. mom. [N.m/min-1] 380/1800-5500
Max. rychlost [km/h] 250
Zrychlení 0-100 km/h [s] 4,9
Komb. spotřeba [l/100 km] 6,9
Základní cena [Kč] provedení před faceliftem se již neprodává

Říká se, že kdo nebourá, ten nezrychluje, a dokonce i já jsem se po řadě menších i větších nárazů do bariér (vždy bez poškození auta!) postupně zlepšil asi o dvacet vteřin na kolo, boj o každou další desetinku však byl tak náročný, že jsem jej nakonec dobrovolně vzdal. Dosáhl jsem limitu svých schopností, s přibývajícími hodinami navíc bylo čím dál těžší udržet koncentraci, což se jednou dokonce projevilo malým „blouděním“ mezi kužely. Vrátil jsem se tedy opět k pouhému hraní, které mi podle Ronnyho šlo. Líbil se mu způsob mého brzdění v nájezdech do zatáček, řazení a výjezdy ze zatáček, naopak kritizoval příliš trhavé pohyby volantem, kterých jsem se úplně nezbavil vlastně až do konce. Tak třeba příště...

Den čtvrtý: Hlavně se koncentrujte!

Letiště v Arvidsjaur bylo vzdálené asi pět kilometrů od našeho zamrzlého jezera, což nám dávalo možnost jezdit ještě celé dopoledne před odletem. I poslední den jsme měli v autech nainstalovány telefony s aplikací pro měření času na kolo, na trati se však daly nasekat mraky chyb snad i během posledního metru před cílovou páskou. Šlo o vůbec nejdelší trať, s jakou jsem se během akce setkal (měřila 8,3 kilometru, dosavadní měly okolo pěti kilometrů), byla složena z nesmírně rychlých pasáží navazujících na série vracáků a vlásenek. Zkrátka ideální šance „vysloužit" si růžovou nálepku, která se mi dosud vyhýbala.

Většinu pasáží poznávám, protože jsem se po nich už v průběhu předchozích dnů vezl, na čas 8:45, který by podle Ronnyho Wechselbergera ušel, se však ne a ne dostat. Překážkou byly jednak přechody z hodně rychlých pasáží do pomalých, kdy jsem nemohl trefit správný brzdný bod, ale také výrazné změny stavu trati. Slunce zalezlo za mraky, teplota vylezla někam ke čtyřem stupňům nad nulou, začal foukat silnější vítr a tvořily se sněhové jazyky. Místy jsem měl na tachometru 140 km/h a v podstatě nevěděl, jestli se stále ještě držím na trati, z ostrých vracáků vznikaly rychlé vlásenky a podobně. Nic příjemného ve chvíli, kdy bojujete o každou sekundu…

Podle Ronnyho byla na tak dlouhé trati nejdůležitější správná koncentrace. On sám ji údajně dokázal udržet na pouhé dva okruhy a pak musel zvolnit. Nejdříve jsem si myslel, že automobilový závodník musí vydržet soustředěný déle než „pouhých“ sedmnáct ostrých kilometrů, fakt to ale není sranda. Po zhlédnutí mých jízdních záběrů jsem došel k závěru, že v podobných podmínkách vydržím maximálně jedno kolo a pak zase začínám dělat hloupé řidičské chyby…

Do kýženého času mi zbývalo stáhnout propastných patnáct vteřin, už to ale prostě nešlo dál. Bez nálepky na čelním skle jsem nakonec „přežil“ jako jediný ze skupiny a neokusil tak Bam Bamovo vyprošťování touaregem, zároveň se ale nemůžu zbavit dojmu, že jsem pro osobní zlepšení neudělal maximum. Že by mě snad brzdil strach? Kdepak, spíše respekt a sebereflexe hnané tím, že šlo vlastně celý víkend pouze o zábavu.

Video se připravuje ...

Tahle akce stojí za každou korunu!

Za vaše peníze toho dostanete opravdu dost, protože v ceně je i letenka z Mnichova nebo Hannoveru do Arvidsjaur a zpět, tři noci v hotelu se snídaní, obědem a večeří, jeden dopolední výlet například na sněžných skútrech (doporučuji!), zapůjčení automobilu a samozřejmě zážitek na celý život, který vám nějaké šplouchající moře rozhodně nenabídne. Kurzy probíhají vždy od poloviny ledna do konce března a každý z nich je určený pro dvanáct až čtyřiadvacet účastníků.

Líbilo se mi, jaký měla akce hezký spád. Hned na letišti vás posadí do auta a pak už v podstatě jenom jezdíte. Během těch čtyř dnů jsem v jednom autě (číslo 18) najezdit na ledu okolo 400 kilometrů, s dvěma sty najetými kilometry byla nejnáročnější sobota, kdy jsme se zpátky do hotelu vraceli až se západem slunce.

Palivo neřešíte - když bylo potřeba, přijel Bam Bam ve Volkswagenu Amarok s obrovskou nádrží na korbě, ze kterého „erka“ tankoval, aniž by vystupoval z vozu. I když přiznám se, že i já jednou končil s palubním počítačem ukazujícím nulový dojezd. Vždyť také spotřeba během víkendu nepadla pod třicet litrů na sto kilometrů, můj maximální denní průměr byl 37,5 l/100 km. Málem se opakovala příhoda z Rumunska!

Tento kurz z vás na čtyři dny neudělá závodníka, avšak garantuji vám, že si tak nejednou budete doopravdy připadat. Naučil jsem se lépe zvládat auto v krizových podmínkách, miluji práci s jeho hmotností a zejména pocit, kdy se překlopí pouze uvolněním plynu. Inu, fyzika. Golf R sice má 300 koní, ty vás ale nezastraší. Ostatně zimní Driving Experience není jenom záležitostí řidičsky zdatnějších jedinců. Měli jsme mezi sebou i jednu mladou ženu, která sice měla v závěru kurzu čelní sklo poseté růžovými nálepkami a golfa nevracela ve zcela původním stavu, užila si to však úplně stejně jako ostatní!

Na samotný konec si ještě ukážeme, jak měla naše jízda vlastně vypadat. Za volantem upraveného golfu (má pneumatiky s vyššími hroty, o 20 milimetrů vyšší světlou výšku a „vykuchaný" výfuk) sedí Ronny Wechselberger a já jenom nevěřícně koukám na to, v jakých rychlostech a za jakých podmínek si s vozem pohrává. Užijte si to!

Video se připravuje ...

Věděli jste, že…

  • …auto o hmotnosti Volkswagenu Golf R udrží pouze pět centimetrů silný led? Na osmdesát centimetrů silném ledu může přistávat dopravní letadlo.
  • …černé pytle na okrajích silnic vyznačují migrační koridory sobů? Jedna dobrá rada: divoká zvířata přebíhající silnici před překážkou nikdy nezastaví, vyhnout se jim musíte sami.
  • …nejnižší venkovní teplota byla v Arvidsjaur naměřena 2. února 1966? Konkrétně -52,6° C.
  • …zalidněnost okresu Arvidsjaur je pouze 1,1 osoby na kilometr čtvereční? Pro srovnání: hustota zalidnění Prahy je zhruba 2300x větší.
    Jan Mička
    Diskuze (3)
    Avatar - white label
    26. 3. 2017 17:06
    Re: vw v krizi
    Právě, že určitě nevidí, přestože tam rozhodně je... ;-)
    26. 3. 2017 07:30
    Re: vw v krizi
    Kdyz se tak obcas projdes kolem zrcadla, nevidis v nem nahodou zamindrakovaneho dementa?
    25. 3. 2017 10:00
    vw v krizi
    nuda a šeď... tak bych nazval celý článek....