Tatra 813, která se proslavila jako Kolos a Drtikolka, vyjela před 50 lety

Kopřivnická automobilka Tatra v roce 1960 naplno rozjížděla sériovou výrobu vozidel modelové řady 138, ale v konstrukční kanceláři pobočného závodu Bánovce nad Bebravou se tehdy již pracovalo na vývoji funkčního podvozku pro budoucí modelovou řadu 813.

Výsledkem tohoto vývoje se stal čtyřnápravový podvozek s pohonem všech kol, který využíval řadu komponentů ze sériových vozidel a nebyl vybaven kabinou. Řidič a jeho případní spolujezdci byly zcela vystaveni nepřízni počasí na sedadlech umístěných nad blatníky předních kol.

S ohledem na vytížení slovenského podniku výrobou vozidel modelových řad 111 a 141 byl ovšem tento vývoj na nějakou dobu utlumen a s plně funkčním podvozkem probíhaly jen občasné jízdní testy.

Oficiální obnovení vývoje osmikolové Tatry 813 se odehrálo začátkem roku 1964 a začalo se víceméně znovu a již koncem tohoto roku měla automobilka k dispozici čtveřici nových prototypů. Zachována samozřejmě zůstala tradiční koncepce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami v kombinaci se vzduchem chlazeným vznětovým motorem.

Tatra začala s výrobou osobních aut před 120 lety. Připomeňte si ty nejslavnější!

Pátek 24. března roku 1967 se pak stal dnem, kdy byla dokončena první Tatra 813 z padesátikusové ověřovací série, na níž již navázala sériová produkce.

Tatra 813 se od dosavadní produkce kopřivnické značky odlišovala na první pohled trambusovou kabinou, jednomontáží širokoprofilových pneumatik na všech nápravách se systémem jejich centrálního dohušťování i za jízdy a vyprošťovacím navijákem.

K pohonu Tatry T 813 sloužil vzduchem chlazený vznětový dvanáctiválec T 930, který navazoval na osmiválec T 8928 a z objemu 17,64 litru poskytoval výkon 184 až 199 kW při 2000 min^-1, zatímco maximální točivý moment se pohyboval okolo 990 N.m při 1300 min^-1.

Na vzduchem chlazený dvanáctiválec navazovala pětistupňová převodovka a dvě redukce. Díky tomuto řešení měl řidič Tatry 813 k dispozici dvacet rychlostí pro jízdu vpřed a čtyři pro jízdu vzad.

Podvozek s centrální páteřovou rourou a výkyvnými polonápravami disponoval u osmikolových vozidel modelové řady 813 celkem sedmi uzamykatelnými diferenciály, z nichž čtyři jsou u každé z náprav a tři jsou rozmístěny mezi nápravy.

Dokonale zrestaurovaná Tatra 148. Proč je v terénu stále nepřekonatelná?

Pro Tatru 813 se vžilo označení Kolos, které původně patřilo osmikolovému vojenskému provedení s velkou čtyřdveřovou kabinou určenému především pro využití v roli těžkého tahače.

Na armádní verze navázala kopřivnická automobilka i civilními verzemi. Z nich se pravděpodobně nejvíce proslavil osmikolový sklápěč Tatra 813 S1 s krátkou dvoudveřovou kabinou, který zazářil ve filmu Prázdniny pro psa. Právě díky němu a řidiči, jehož hrál Vladimír Kratina, se vžila přezdívka Drtikolka.

Další u veřejnosti populární verzí se stal civilní tahač Tatra 813 TP 6x6 a to především u té, která si své dětství užívala v osmdesátých letech. Po koberci dětského pokoje nebo i na pískovišti bylo totiž možné prohánět její věrnou zmenšeninu, kterou tehdy vyráběl Ites. Ti šťastnější měli tahač s elektromotorem a ovládáním bowdenem a ti jen o malinko šťastnější si užívali se setrvačníkem.

Vedle osmikolek a šestikolek se Tatra 813 dočkala i dvounápravových verzí. Ty sloužily v civilním provozu jako tahače návěsů i přívěsů a rovněž byly využívány pro montáž nástaveb s jeřáby a bagry.

Jak se řídí legendární Tatra 148? Vše je naopak!

Tatra T 813 se dodnes pyšní jedinečnými schopnostmi pro jízdu v náročném terénu a provedení 8x8 je schopné přejet příkop široký až 1,5 m nebo překonat kolmé překážky vysoké až 0,6 m.

Do roku 1982 bylo vyrobeno celkem 11.751 vozidel Tatra T 813 všech provedení, z nichž byla velká část exportována do Sovětského svazu a dalších zemí východního bloku, ale část vozidel zamířila například i do Rakouska nebo sousední NSR.

Foto: Tatra Trucks, Tatra Technické Muzeum, Autowp.ru