TEST Infiniti Q50S Hybrid AWD – Hvězda dlouhých cest

Bylo to na podzim roku 2011, kdy do redakce Auto.cz dorazilo matně šedé Infiniti M s výraznými nápisy Hybrid na bocích karoserie. Reprezentativní sedan s výkonem 364 koní nás tehdy dostal sofistikovanou technikou, nízkou spotřebou paliva a ryze komfortním nastavením podvozku. Jak je to ale nyní, kdy automobilka použila stejný systém v novém modelu Q50, navíc vybaveným pohonem všech kol původně vyvinutým pro Nissan Skyline GT-R?

Perleťové zjevení

Infiniti Q50 jsme již v rámci redakčního testu vyzkoušeli, jednalo se o vznětovou verzi ve výbavě Sport. Automobil dostal dynamicky vyhlížející přední nárazník se zabudovanými diodami pro denní svícení, litá devatenáctipalcová kola a obrovskou dávku stylu.

Dnešní Q50 není na první pohled v ničem jiná, pomineme-li bílý perleťový lak karoserie, nápisy Hybrid na předních blatnících, označení AWD na zádi nebo magické písmeno S v názvu modelu. Právě to jsou poznávací znamení, která dávají všem ostatním najevo, že mají čest s top verzí celé modelové řady.

Stejně je na tom také interiér s perfektními předními sedadly, intuitivním systémem Infiniti InTouch, dvojicí dotykových displejů a lehkým nedostatkem místa vzadu nad hlavou. Něco se však přece jen změnilo – zadní opěradla nelze kvůli zástavbě lithium-iontového akumulátoru sklopit a při pohledu do zavazadelníku o základním objemu 400 litrů (o sto méně než u vznětové verze) zamrzí trochu lajdácky provedené čalounění. Tohle zkrátka do automobilu se základní cenou skoro 1,3 milionu korun nepatří…

Ale zpátky na přední sedadla, kde má řidič všechny důležité ovládací panely na dosah rukou a především dvojici obrazovek, se kterými se nejdříve musí trochu sžít. Vedle menu barevného palubního počítače navíc všechny systémy komunikují v českém jazyce, včetně příjemného hlasu navádění navigace nebo upozornění na blížící se stacionární radar. Šikovná věcička, v mých očích plně vyvažující špatný dojem ze zpracování zavazadelníku.

infiniti testy strednitrida  

Pokud nebudeme brát v potaz záplavu elektroniky na středové konzole, je Infiniti Q50S takovým hybridem ze staré školy. Místo „lexusího“ ekonoměru má klasický otáčkoměr, čistě elektrickou jízdu symbolizuje pouze malý piktogram v přístrojovém štítu a mód EV si nemůžete vynutit speciálním tlačítkem jako u konkurence. Jak se ale v průběhu testu ukázalo, není to na škodu, protože síla full hybridu od Infiniti tkví v něčem jiném, než ve striktně ekologické městské jízdě.

Složitěji už to nešlo…

… ale výsledek stojí za to. Řeč je o pohonném ústrojí Infiniti Direct Response Hybrid, které si sedan Q50S vypůjčil od většího M35h, podle Guinessovy knihy rekordů nejrychlejšího produkčního hybridu planety. První housle hraje zážehový šestiválec o objemu 3,5 litru a výkonu 225 kW v 6800 otáčkách za minutu, kterému sekunduje modul tvořený dvojicí spojek a elektromotorem (má 50 kW a 270 N.m). Vtip je v jeho uložení – místo našel v automatické sedmistupňové převodovce, přičemž dokáže (přes suchou spojku) odpojit šestiválec od elektromotoru a zbytku pohonu. Díky tomuto řešení umí Infiniti Q50S pracovat čistě na elektřinu nejen při ploužení městskými kolonami, ale také mimo město nebo dálničních přesunech do zhruba 130 km/h. Celá soustava přitom generuje 286 kW a točivý moment 350 N.m, z velké části dostupný okamžitě po sešlápnutí pedálu plynu. O výkon tedy rozhodně nouze není.

Infiniti již při uvedení modelu M35h deklarovalo, že je vůz schopen zvládnout přibližně polovinu ujeté vzdálenosti čistě na elektřinu. Realita se sice v případě Q50S liší, i tak je ale reálně čtvrtinový podíl z celkově ujetých kilometrů vynikající výsledek (v palubním počítači je položka, která zaznamenává vzdálenost ujetou bez vypuštění jediného gramu škodlivých emisí). V podstatě ani nezáleží na tom, jak rychle jedete, protože po každém odlehčení pedálu plynu systém střádá energii do akumulátoru a následně ji v maximální možné míře využívá k co nejekonomičtější jízdě.

infiniti testy strednitrida  

Nutno podotknout, že nekonvenční hybridní systém funguje skvěle. Jak jinak si totiž dokážete vysvětlit kombinovanou spotřebu 7,5 l na 100 km v autě, které má pod kapotou skoro 370 koní a je kdykoliv schopno vystřelit z nuly na stovku za 5,4 sekundy? Ve městě je odběr zhruba o dva litry větší, protože zážehový šestiválec přichází ke slovu poměrně brzo po rozjetí, diametrálně odlišný přístup však čekejte na dálnici. Zde totiž automobil naplno využívá možnosti zcela neznatelného odpojení spalovacího motoru, dokáže bez větších obtíží udržet rychlost a dokonce i zrychlovat bez nutnosti spálení kapičky benzinu. Při 130 km/h navíc využijete dlouhý sedmý převodový stupeň, který vyžene otáčky motoru lehce nad 2000 min^-1 a spotřebu vytrvale udržuje pod 8 l na 100 km.

K co nejekonomičtějšímu provozu přispívá také samotný pedál plynu. Abyste nevědomky neaktivovali spalovací motor, v ekonomickém režimu klade zvýšený odpor proti chodidlu (lze jej nastavit ve dvou úrovních) a míru jeho stlačení dokonce vidíte v palubním počítači. Pokud by však nastala potřeba maximální možné dynamiky, stačí pedál prošlápnout do podlahy a veškerá síla motoru je v mžiku k dispozici.

Pohon á la Skyline

Infiniti Q50S pořídíte s pohonem zadních kol nebo jako čtyřkolku, přičemž cenový rozdíl činí 62.558 Kč. S ohledem na složitější techniku se o 76 kilogramů zvýšila pohotovostní hmotnost a rovněž počítejte s kombinovanou spotřebou vyšší o 0,6 litru. Jenže – pohon čtyř kol není stálý, upřednostňuje zadní nápravu a prostřednictvím systému ATTESA-ETS posílá dle potřeby až 50 % síly na přední nápravu s dvojitými lichoběžníky. Systém byl původně vyvinut pro Nissan Skyline GT-R, najdete ho však také v crossoveru QX50 (dříve EX).

Pohon čtyř kol fungoval stejně jako u zmíněného crossoveru, tedy připojováním přední nápravy až v případě nejvyšší nutnosti. Hybrid však žene zadní kola pouze při ustálené elektrické jízdě, kdy si vystačí s modulem zabudovaným v automatické převodovce a akumulátorem. Již při sebemenším náznaku zrychlení se do procesu připojují také přední kola (stále hnaná elektricky) a po sepnutí spalovacího motoru už není místo pro kompromisy – pracují oba motory, točí se všechna čtyři kola a v závislosti na stavu akumulátoru buď „vyrábíte“, nebo spotřebováváte elektrickou energii. S autem však není potřeba nikterak specificky pracovat. Snaha o co nejekonomičtější provoz je vždy na prvním místě, což se projevuje citelnějším brzdným efektem motoru po uvolnění pedálu plynu. Auto zkrátka rekuperuje energii jak jen je to možné.

infiniti testy strednitrida  

Hvězda dálkových tahů

V prvním testu Infiniti Q50 jsem obdivoval jeho sportovnost i navzdory naftovému motoru a trochu ospalé automatické převodovce. Pravidlo, že pouze silný motor dokonalé auto nedělá, se potvrdilo již při první projížďce s hybridní verzí.

Nejde o to, že by hybridu chyběl elán nebo chuť zatáčet. Vždyť jenom samotný pohon všech kol, díky kterému najíždí sedan do zatáčky jako zadokolka a na výjezdu perfektně kopíruje oblouk za pomoci hnané přední nápravy a přibrzďování vnitřních kol, odvádí vynikající práci. Problém však paradoxně tkví v přímém adaptivním řízení DAS (pro hybrid je standardem), které jsem u naftové verze tolik obdivoval. Po přepnutí do režimu Sport, kdy se výrazným způsobem zrychlí jeho reakce a zkrátí převod řízení, se totiž musíte s volantem daleko více prát a v několika případech jsem dokonce zaznamenal změnu charakteru v průběhu zatáčky. Jistě, režim Individual dovolí široké možnosti nastavení systému DAS, ani při nejlepší vůli to ale stále nebylo ono.

Ze samotného auta nesálá taková sportovnost jako například z BMW 335i xDrive s výkonem 225 kW. Ono ale takové nakonec ani být nechce. Hlavním soupeřem je totiž Lexus IS 300h, který sice s Infiniti nemůže soupeřit po stránce výkonu, ale v disciplíně „slyšitelnosti špendlíku spadlého na zem“. Zní to trochu kostrbatě, obě auta však ve svém segmentu kralují odhlučněním a především pohodovou atmosférou v interiéru.

Infiniti Q50S konkurenci pokoří chováním na dálnici – tam je totiž jeho hlavní teritorium. Při každém výraznějším sešlápnutí pedálu plynu rozezníte nádhernou symfonii vidlicového šestiválce, který můžete vytáčet až k sedmi tisícům otáček, kde výkon nádherně graduje. Skvělou práci odvádí také sportovně laděný podvozek s dvoupístovými tlumiči, které dokážou odfiltrovat většinu běžných nerovností i navzdory devatenáctipalcovým diskům obutých do pneumatik run flat. Řízení je dobré nechat v komfortním režimu, ve kterém sice již kvůli samotnému jádru svého principu nepřenáší ani kapku zpětné vazby, ale přesnosti má na rozdávání.

infiniti testy strednitrida  

Závěr

Posuzovat Infiniti Q50S AWD podle měřítek konkurence z Mnichova nikam nevede. Auto je neskutečně rychlé, pohodlné a na svůj výkon také úsporné, některé hodnoty však nenahradí ani přímé adaptivní řízení nebo dvojice displejů s intuitivním ovládáním.

Hlavní přednosti vozu tkví především v kultivovanosti, poklidné atmosféře na palubě a schopnosti dosáhnout maximálního výkonu takřka mrknutím oka. Kdo ale vyžaduje sportovnost a dokonalou zpětnou vazbu v zatáčkách, musí se chtě nechtě poohlédnout jinde.

Plusy

• Ohromný zátah hybridní pohonné jednotky
• Nádherná gradace výkonu
• S ohledem na výkon vynikající spotřeba
• Komfortní podvozek
• Luxusní interiér

Minusy

• Méně místa vzadu nad hlavou
• Absence sklopení zadních opěradel
• Odtažitější řízení při ostré jízdě

Foto: Petr Homolka