TEST Infiniti Q50 2.0t: První jízdní dojmy

Automobilek, které by v segmentu střední třídy nabídly hned tři druhy pohonu, mnoho není a ty, které najdete, bezezbytku operují v prémiových vodách. Kromě Mercedes-Benzu a BMW už jenom Infiniti nabízí naftu, hybrid i benzin pro jediný model. Poslední jmenovaný se v ceníku již objevil a první vozy budou k dispozici počátkem podzimu. Tak jsme se rozhodli vyzkoušet si, co změna paliva v nádrži obnáší. A zda má v našich dieselomilných končinách zážehový motor vůbec šanci.

Stejně jako v případě turbodieselu, i benzinový agregát pochází z koncernu Daimler. Jedná se o typ M274 DE20, známý například z aktuálního C 200, čili dlouhozdvihový celohliníkový čtyřválec s vysokotlakým přímým vstřikováním paliva piezo (20 MPa) Bosch, turbodmychadlem ICSI a vyvažovacím hřídelem typu Lanchester. Infiniti jej bude letos odebírat od Mercedes-Benzu přímo z Německa, napřesrok se jeho montáž přesune do USA.

Mezi hlavní teoretické výhody patří klidný a tichý běh, rychlý nástup točivého momentu z nízkých otáček a díky spalování chudé směsi s pokročilou kombinací jejího vrstveného a homogenního vstřikování podle zátěže motoru také nízká reálná spotřeba paliva.

TEST Infiniti Q50 2.2d – Tyč na druhé koleji

Jan Mička

Testy

57

První kilometry potvrdily, že praxe se od předpokladů liší jenom v rámci obvyklých tanečků kolem normované spotřeby, ostatní sliby byly vesměs splněny. Malý čtyřválec nemá s 1,7tunovým sedanem na obřích kolech sebemenší problém, nastupuje razantně v jakékoliv rychlosti a faktem, že v nižších otáčkách není vůbec cítit a slyšet jenom opravdu velmi slabě, silně evokuje šestiválec.

Ve druhé polovině otáčkoměru se trochu zamračí, spustí zvolna sílící baryton, který po aktivaci sportovního režimu poskočí z piana do mezzoforte. V žádném okamžiku však neprolomí hranici pohody na palubě, zato každým taktem oslavuje schopnosti mercedesovských motorářů. Zřejmě žádný jiný srovnatelný konkurenční silně přeplňovaný čtyřválec netančí tak hbitě a suverénně po celém otáčkovém spektru.

I zde ovšem skvělý motor narazil na limity sedmistupňové automatické převodovky, konstrukčně rovněž spřízněné s Daimlerem. Zaprvé je kvůli ní přiškrcen na dnes už průměrných 350 newtonmetrů a zadruhé jí dělají problémy prudké změny jízdního stylu, zejména kick-down. Její pomalost a občasná bezradnost sice nekazily dojem zdaleka tak silně jako u turbodieselu, avšak znovu jsme si povzdechli, že by to chtělo změnu.

To byl jediný větší mrak na pomyslným (a chvílemi i skutečným) sluncem zalitých prvních kilometrech, které jsme urazili v okolí Curychu. Ačkoliv tamější silnice i silničky jsou na švýcarské poměry neobvykle nudné, rovinaté a také překvapivě nevalně udržované, přesto jsme si užívali. Skvěle sladěné pérování a znamenité sedačky verze Sport si totiž doslova pohrávaly s každou zatáčkou, umožnily někde v závětří, kam nedohlédnou zraky všímavých Švýcarů a nekompromisních policistů se občas svézt i lehkým smykem a nelekly se díky kvalitním tlumičům ani rozbitých úseků, jakých jsme našli nečekaný dostatek.

Infiniti se u Q50 vrátí k hydraulickému posilovači řízení

Aleš Dragoun

Novinky

5

Slušný výhled, respekt okolí a silný motor činily z horského klikacení znamenitou zábavu, jištěnou diskrétními zásahy brzd za hranicí adheze. Ty přicházely častěji, než jsme čekali, protože na palubě bylo i přímé adaptivní řízení „po drátě“, které sice ve volantu simuluje zpětnou vazbu a maximalizuje komfort ovládání včetně proměnné strmosti, ovšem informaci o počínajícím nedotáčivém smyku si nechává pro sebe.

Není to tak velký problém, jak by se mohlo zdát – vůz totiž vždy bravurně upravil směr sám a navíc vyvolával v řidiči pocit bezpečí, který by sice mohl být potenciálně nebezpečný, avšak rozhodně dodává potřebný klid.

Příjemnou tečkou a definitivním potvrzením, že benzinový čtyřválec 2.0t je výrazně příjemnější volbou než turbodiesel 2.2d, je skvělé vyvážení. Nejlehčí nabízený agregát se vznešeně nese i po zvlněném povrchu a mění směr s ochotou, která spíše více než méně připomíná starší BMW z doby, kdy ještě jednoznačně preferovala ryzí sport nad globálními kompromisy.

K tomu tvrdými fakty i subjektivními dojmy podpořený pocit kvality a nadprůměrné péče o pohodlí posádky a velký japonský sedan s přeplňovaným benzinovým čtyřválcem může zaujmout i řadu fanoušků evropské prémiové ligy. Za tímto tvrzením, které by se ještě před několika lety zdálo jako absurdní scéna málem z Ioneskova dramatu, si stojíme...

Příplatek ve výši necelých 27.000 korun (i zde jsou, podobně jako u mercedesu, srovnatelné benzinové jednotky dražší než naftové) se jeví jako znamenitá investice a 1,5litrový rozdíl v normované spotřebě (tu reálnou jsme zatím na krátké trase neověřili) akceptovatelnou cenou.

Plusy

• Design, kvalita, komfort
• Silný, agilní a úsporný motor
• Podélná i příčná dynamika
• Komfortní adaptivní řízení

Minusy

• Chybí zpětná vazba od kol
• Pomalá a občas bezradná převodovka