Volkswagen Passat 1.9 TDI: zkušenosti po 250.000 km

Ten sice za unikát rozhodně neplatil, v českém prostředí se rychle zabydlel a nastěhoval do mnoha rodin, nicméně nabízel velmi slušný poměr ceny, komfortu a výbavy. V době nákupu navíc vstupoval na trh faceliftovaný model, takže se verze před faceliftem prodávaly za výhodné ceny. Passat navíc dokázal nabídnout široký seznam příplatkových položek a možnost poskládat si vůz podle svých představ. Proč platit za některé položky, které nechci? Takto jsem mohl v Passatu zaplatit pouze za to, co skutečně považuji za důležité.

Když BMW oznámilo, že prodává Rover, bylo rozhodnuto. Výrazné zúžení servisní sítě vyřadilo automobilku ze hry a já jsem definitivně ukázal na Volkswagen Passat 1,9 TDI s výkonem 85 kW. Za jeho volant jsem usedl v únoru 2000.

Rok 2000

Hned první jízda po dálnici mě usvědčila v nutnosti vyměnit 15palcová kola za kola 16palcová. Ve větších rychlostech se totiž Passat choval nejistě a nejistota se projevovala i v zatáčkách. Přezutí na 16palcová kola znamenalo výrazné zlepšení jízdních vlastností. Druhá úprava, kterou Passat podstoupil, se týkala xenonových světlometů. Ty mají totiž standardně nastaveny výšku, jenž vytváří světelnou hranu, za níž řidič nevidí vůbec nic. Po lítém souboji s mechaniky se podařilo nastavit světlomety tak, aby neoslňovaly okolní řidiče a zároveň nevytvářely nepříjemnou hranu. Bohužel při první garanční prohlídce zvítězily opět tabulky a světla se vrátila do původní výšky.

V prvním roce najezdil Passat 60.000 km

Rok 2001

V druhém roce používání se začaly objevovat první drobné závady. Jako první si vyžádal výměnu reproduktor, který občas vypovídal službu. V rámci záruky se reproduktor vyměnil, čímž ovšem problém nezmizel. Postupně proto došlo k výměně všech reproduktorů i kabeláže a dokonce i rádia. Bez výsledku. I dnes, po čtyřech letech a kompletní výměně všech součástí občas vypadává zvuk a nikdo neví, kde je zakopán pes.

Ve stejném roce jsem poprvé řešil problém s rychlým sjížděním pneumatik. Chyba nebyla v tomto případě na straně vozu, ale na straně pneumatik. Sada čtyř pneumatik Continental T780 vzala za své po 13.000 kilometrech. Jelikož byly pneumatiky sjety rovnoměrně, padlo podezření na příliš měkkou směs. Výrobce uznal reklamaci a poskytl slevu 30 procent na další sadu pneumatik. Podle mechaniků si Volkswagen Passat „nejlépe rozumí“ s pneumatikami Michelin.

Na přelomu roku 2001 a 2002 se objevil zvláštní „problém“. Předcházelo mu několikadenní stání vozu na mraze. Po nastartování se automobil normálně rozjel, ale přestal reagovat na plyn. Po opětovaném vypnutí a zapnutí motoru se situace vrátila do normálu a všechno fungovalo správně. Ještě v zimě 2001 došlo k výměně plynového pedálu.

V roce 2001 najel Passat dalších cca 60.000 km

Rok 2002

Rok 2002 začal doplňováním kapaliny klimatizace. V tomto případě se samozřejmě nejedná o závadu ale spíše o připomenutí, že klimatizace nějakou péči potřebuje. První závažnější oprava přišla v roce 2002, konkrétně se jednalo o výměnu příčných ramen. Ještě dříve, než jsem začal problém řešit, navrhl Volkswagen, že poskytne na výměnu 50 procentní slevu, čímž nepřímo uznal, že podvozek vozu musí vydržet více než 120.000 km. Po dohodě tedy došlo k výměně ramen př. nápravy tak, jak VW navrhl. Po dalších cca 20.000 km se přihlásily o slovo tlumiče. Ty byly na rozdíl od ramen koupeny mimo servis a v servisu pouze vyměněny. Tyto opravy měly vůz připravit do druhé dekády života.

Poznámka: Na provozu se zajímavě projevuje, jak se měnily ceny nafty. Zatímco jeden rok stál provoz 55.000 Kč, druhý rok už 80.000 Kč.

V roce 2002 najeto cca 60.000 km

Rok 2003

Rok 2003 byl na události bohatý. Při parkování v Praze v květnu 2003 zloději vůz vykradli, čímž odhalili jeho velikou slabinu. Pokud se totiž na Passatu či jiném voze koncernu vytrhne zámek dveří, centrální zamykání odemkne všechny dveře, nebo stáhne okénka. V mém případě stáhl okénka. Zloději si z automobilu odnesli kompletní dokumentaci (originální autorádio zůstalo na svém místě), mobilní telefon a nějaké drobnosti. V servisu mi doporučili provést změnu na "bezzámkový" systém, kdy auto je ovládáno jen dálkovým ovladačem a "vyskratování" centrálu ve dveřích nic nezpůsobí, protože je odpojen (v nedávné době se toto opatření potvrdilo opět při parkování v Praze, kdy byl vytržen kryt zámku, ale auto odolalo a zloděj si asi vybral jinou oběť)

V současné době centrální zamykání nestáhne okénka, ani neotevře dveře. Nevýhoda nového systému spočívá v tom, že bez dálkového ovládání se není možnost do vozu dostat. Druhou vážnou událostí roku 2003 byla nehoda, či spíše klepnutí, kdy do mého vozu zezadu narazil jiný osobní vůz. Výměna měla probíhat z povinného ručení řidiče, který nehodu způsobil. Ale ouha. K mému údivu jsem zjistil, že pokud je auto starší pěti let, nebo má najeto více než 100 tis km, pojišťovna krátí plnění.

To znamená, že místo celé opravy bych dostal zaplaceno pouze 50 procent ceny. Výměna zadního nárazníku, blatníku, světla a dalších drobností tedy proběhla skrze vlastní havarijní pojištění. Ze servisu jsem odjížděl s opraveným vozem za dva dny. Bohužel došlo z mé strany i strany mechaniků k podcenění následků nehody. Po nějakém čase totiž praskly obě xenonové výbojky. Hranice cca 150.000 km se stala osudnou pro přední kotouče, zadní kotouče zůstávají stejně jako výfukový systém původní.

V roce 2003 najeto cca 60.000 km

Rok 2004

Do 200 tisíc kilometrů se neprojevila žádná další závada a Passat spolehlivě sloužil. Po 200 tisících jsem musel řešit problém s váhou vzduchu u motoru TDI. Čidlo špatně měřilo váhu vzduchu, auto ztrácelo výkon, což se zpočátku projevilo tím, že vůz ztrácel rychlost na tempomat. Po nahlášení poruchy padlo nejdříve podezření na poruchu turba, nakonec se však zjistilo, že na vině není turbo ale právě špatná váha vzduchu. Repasovaný díl (přímo od VW) stojí cca 3.000 Kč, originál přijde na 10.000 Kč.

Pokud se ohlédnu za čtyřmi lety strávenými s Volkswagenem Passat, musím více méně chválit. Auto bylo koupeno s tím, aby sloužilo, což také dělalo. V současné době hledám za Passata nástupce a s největším pravděpodobností zvolím Ford Mondeo 2,2 TDCI. Na rozdíl od předchozí generace má hezký design i motor a s cenou okolo 700 tisíc se jako firemní vozidlo snad vyplatí.

Poznámka: Auto pořízeno za 780 tis, najeto 250.000 km. Zhruba stejné množství peněz stál provoz (nafta, pojištění, opravy). Celkem tedy auto po najetí cca 250 tisíc km stálo majitele asi 1,5 mil Kč.

Jízdní vlastnosti a další zkušenosti

Jelikož v tomto článku nejde primárně o jízdní vlastnosti vozu ani popis interiéru (test Volkswagenu Passat si můžete přečíst v starších testech), budu při jejich výčtu stručný a zmíním spíše drobnosti, které mě potěšily nebo naopak vadily.

Se svými 193 cm jsem vždy trochu bojoval s nedostatkem místa v interiéru. V Passatu jsem problém neměl, místo nescházelo ani nad hlavou ani v oblasti ramen. Nepříjemnosti mi naopak způsoboval příliš úzký sedák, jehož boční vedení mě neustále tlačilo do beder. Boční vedení navíc drží nohy příliš blízko u sebe, takže se člověk hodně potí. Ocenil bych, kdyby VW vyráběl sedadla dostatečně široká a komfortní, aby se v něm člověk nepotil a necítil jako ve svěrací kazajce.

Co se týče jízdních vlastností a motoru, nemám vesměs výhrady. Po výměně pneumatik auto lépe sedělo na cestě, i když na souvislé vodní ploše má tendenci plavat. Na tuto vlastnost je potřeba si zvyknout. Motor táhne stále velmi dobře, TDI dokazuje, že patří mezi motory s nejdelší životností. Tah stále odpovídá papírovým hodnotám a uděluje vozu slušnou dynamiku. Papírovým hodnotám odpovídá i dlouhodobá spotřeba.

Ta se pohybuje kolem 6.2 – 6.3 l v přímé závislosti na stylu jízdy. Nejmenší spotřeby je možné dosáhnout při jízdě na tempomat a to 4.9 litru. Hlučnost motoru se mi nezdá nijak přehnaná, hluk v kabině neovlivňuje ani tak motor, jako spíše kvalita povrchu vozovky. Motoru se týká i další poznatek. Mezi výměnou oleje po 15 tis km doporučuji vždy trochu oleje přilít. Spotřeba oleje se nemění a pohybuje se mezi 0.3 – 0.75 l oleje.

poznámka redakce: pokud máte podobné dlouhodobé zkušenosti s jiným automobilem, napište nám na adresu redakce@auto.cz