Aerodynamická karoserie a V16 uprostřed. Alfa Romeo mohla mít hyperauto už ve 40. letech
Jaké auto si představíte, když vám řekneme, že je dvoumístné a pohání ho šestnáctiválec, umístěný uprostřed? Bugatti Veyron, nebo Chiron? A víte, že na stroji s touto koncepcí kdysi pracovala i Alfa Romeo?
Pravda, je to už hodně dávno - vůz, který bychom snad mohli považovat za předchůdce současných hypersportů, se rodil na přelomu 30. a 40. let minulého století. O to víc je však fascinující.
Jenže také není snadné zmapovat jeho příběh, točí se okolo něj totiž spousta dohadů a zřejmě už neověřitelných informací. Přesto se o to pokusíme.
Alfa Romeo Tipo 163 byla dítkem španělského inženýra Wifreda Ricarta. A zjednodušeně řečeno měla být jakousi "civilizovanější" verzí chystaného závodního monopostu s označením Tipo 162. Mělo však jít také o závoďák.
Pro jednomístný a otevřený speciál Tipo 162 se počítalo s vidlicovým šestnáctiválcem o třílitrovém objemu, který ve Velké Británii údajně navrhl Harry Ricardo. Podle dostupných informací si ho Alfa Romeo vybrala proto, že v její továrně měli zaměstnanci plné ruce práce s výrobou motorů pro nákladní vozy a letouny. Psal se přece jen rok 1939.
Ricardo tedy přišel s V16, které k vyššímu výkonu pomáhalo přeplňování dvěma kompresory. Na jaře 1940 měření jeho schopností ukázalo nejvyšší výkon 370 kW v 7.800 min-1.
Podle jiných zdrojů ale motor zkonstruoval Ettore Pagani...
Zajímavé také je, že se pro monopost počítalo se třemi palivovými nádržemi o celkovém objemu 260 litrů. V automobilce pak vzniklo množství dílů potřebné pro stavbu šesti aut, vyhlášení války Francii a Velké Británii ze strany Itálie v červnu roku 1940 však projekt v podstatě odepsalo. Podle dostupných zdrojů vznikl jediný kus, který pochopitelně nikdy nezávodil.
A právě motor z Tipo 162 se asi zalíbil zmíněnému Ricartovi. Konstruktér si pro něj vymyslel dvoumístné sportovní auto s uzavřenou aerodynamickou karoserií v duchu proudnicového designu. Šasi snad navrhl Gioacchino Colombo, který se později proslavil v automobilce Ferrari.
Ricart chtěl šestnáctiválec s osmi karburátory umístit za sedadla, tedy doprostřed. Počítal ovšem s instalací motoru bez přeplňování, výkon by tedy byl podstatně nižší než u monopostu. Narazili jsme na údaj 140 kW, jiné zdroje hovoří o 216 kW. Motor měl být spojen s pětistupňovou manuální převodovkou.
Ricart myslel také na hmotnost, kterou chtěl udržet na co nejnižší úrovni. Pohybovat se měla okolo pouhých 880 kg.
Asi tušíte, že ani projekt Alfy Romeo Tipo 163 nepřežil druhou světovou válku. Informace se zase různí. Podle některých vůz existuje pouze v podobě nákresů, podle jiných byl alespoň částečně sestaven. Rozpracované auto také prý mělo být (až) v roce 1953 sešrotováno.
