Automobiloví vytrvalci: Tyto modely se vyráběly nejdéle ze všech

Mnohé automobily žijí déle, než je zdrávo. Přesunou se na méně náročné trhy, několikrát změní značku, ale ve své aktuální domovině se těší neustálé oblibě. Zdaleka nemusí ale jít pouze o masové záležitosti, ani některé malé, převážně britské automobilky vysoká poptávka nenutí příliš modernizovat. Spíše legislativa... Jindy řekne „dost“ mateřská automobilka, která už odmítne dodávat stavebnice k montáži. Je trochu škoda, že z civilizované Evropy kvůli předpisům zmizely opravdu lidové vozy. Ale nejdéle vyráběným autem, byť se dvěma přestávkami je právě britský exot, který rozhodně nevyniká příznivou cenou...

Lada Samara (1984-2013)

První moderní (a vcelku hezký) sovětský hatchback s předním pohonem se začal vyrábět v prosinci 1984 a na linkách vydržel přesně 29 let. Přežil rozpad socialistického impéria, postupně byly ze základní třídveřové varianty odvozeny další: pětidveřová a sedan, později i užitkové verze. V SSSR mu říkali Sputnik, jméno Samara se používalo v zahraničí. Kabriolety vznikaly v malých sériích za západ od hranic impéria, kromě jiného i u nás. Ve druhé polovině 90. let postupně mizely tyto vozy z vyspělých evropských trhů, modernizované se prodávaly už pouze v bývalých sovětských republikách. Nevýhody představovala velmi nízká kvalita a vysoká nakládací hrana vzadu. Vznikly i soutěžní speciály včetně siluet s motory Porsche, které uspěly na Dakaru. Německá firma spolupracovala i při vývoji pohonných jednotek pro produkční auta.

Land Rover Series 4/Defender (1983-2016)

Klasické Land Rovery by si v přehledu klidně zasloužily lepší místo, neboť se vlastně dožily 68 let. Poslední vskutku radikální modernizace britského off-roadu se však odehrála v roce 1983. Nástupce třetí série bývá někdy neoficiálně označován jako čtvrtá, což je celkem logické. Jde o typy 90, 110 a nejdelší 127, později 130. Ty dostaly v roce 1990 název Defender, aby se odlišily od ostatních řad, tedy Discovery a luxusních Range Roverů. Kořeny v původním modelu z roku 1948 však stále mají. Design se vlastně proměnil radikálně, hlavně na přídi, zbytek zůstal důvěrně známý.

Automobiloví vytrvalci: Tyto modely se vyráběly dvacet, ale i třicet let

Pohon všech kol už dostaly vozy permanentní s uzamykatelným mezinápravovým diferenciálem, řízení mělo posilovač a listová pera na tuhých nápravách vystřídaly vinuté pružiny. Land Rover neobětoval terénní vlastnosti na úkor použitelnosti a až v lednu 2016 jej zahubily bezpečnostní normy, úprava konstrukce by vyšla příliš draho. Atmosférické diesely a zážehové V8 postupně skončily ve prospěch turbodieselů. Výroba se do zahraničí nepřesunula, letošní série s pětilitrovými benzinovými osmiválci je přestavbou dříve vzniklých kusů. Nástupce se snad dočkáme na podzim.

Lada 2105/2107 (1980-2014)

Volžský automobilový závod vyráběl modernizované žigulíky, tedy řadu 2105/07 a kombi 2104 od začátku 80. let, nejdříve přišla na trh nula-pětka, o dvě, respektive čtyři léta později i ostatní verze. Mechanické změny byly minimální, čtyřválce stále poháněly zadní nápravu a auta vzhledově nezapřela původ ve Fiatu 124. Update zahrnoval nové plastové masky s hranatými světly, nárazníky...

Auta se dostala dokonce i do Británie a Kanady, zde měla gumy s bílými boky. V Togliatti se vyráběly kompletní vozy do března 2011, poté se montáž sad přestěhovala do Iževska, kde skončila v dubnu 2012. Sestavování probíhalo i na Ukrajině, v Čečensku a v egyptské Káhiře, kde se kariéra nula-sedmičky definitivně uzavřela v létě 2014. Jen těchto upravených modelů (předchozí řady 01/02 a 03/06 nepočítaje) vzniklo na 14 milionů. Leckde, třeba ve Spojeném království, ale i v bývalé Jugoslávii se jmenovaly Riva, v západní Evropě zase Nova.

Toyota Land Cruiser 70 (1984-dosud)

Toyota stále vyrábí Land Cruiser série 70. Hranatý off-road už od roku 2007 postrádá kulatá hlavní světla a vystouplé přední blinkry, „čumák“ byl tehdy naposledy výrazně modernizován. Nicméně hlavně australská poptávka po teréňáku, který se jen tak nějaké nerovnosti nelekne, je tak vysoká, že se to automobilce vyplatí. Navíc si nemusí dělat hlavu s nějakými emisními normami Evropské unie, takže jej pohání turbodiesel V8 objemu 4,5 l. K dostání je nepřeberné množství verzí na krátkém i dlouhém podvozku včetně samostatného šasi s kabinou, prodává se také doma a kupříkladu v Jižní Africe se zážehovým motorem.

Porsche 911 (901/930/964/993) (1963-1998)

Porsche 911 netřeba představovat. Debutovalo pod označením 901, ale pak přišla známá causa s Peugeotem a nula musela zmizet. Vzduchem chlazené ploché motory dostaly v 70. letech turbo (typ 930), zaznamenaly velké úspěchy v rallye a později i na Dakaru (typ 953). Rozšiřovala se nabídka karoserií (targa, kabriolet), motory sílily a zvětšovaly svůj objem, ale i u pozdějších typů 964 a 993 šlo pořád jen o evoluce techniky i vzhledu. Skelet karoserie zůstal po celých 35 let nezměněn a základní tvary palubní desky také vydržely po celou dobu, proto si klasika z Zuffenhausenu místo v přehledu jednoznačně zaslouží.

Volkswagen Golf Typ 17/A1 (1974-2009)

První generace Golfu byla sice v roce 1983 nahrazena druhou, ale kabriolet s ochranným obloukem žil ještě dalších deset let. A nejdéle trvala jeho jihoafrická kariéra. Tamní pobočka se rozhodla jej nabídnout jako levnější alternativu k Typu 19, tedy vzpomínané druhé generaci. A byla s ním tak úspěšná, že v roce 2003 dostal interiér z první Škody Fabia a produkce se definitivně zastavila až koncem sezóny 2009. Jmenoval se Citi, aby se marketingově odlišil od svého novějšího sourozence, k dostání byl pouze v pětidveřovém provedení a zpočátku jen červený, žlutý a modrý. Základní vnější tvary se změnily pouze minimálně.

Bristol 603 (1976-2011)

Britský Bristol 603 měl velmi elegantní karoserii, ale pod kapotou americké svalstvo, vidlicové osmiválce 5,2 a 5,9 l. Roční produkce se dala počítat na kusy, zastavila se ale až krachem společnosti v roce 2011. Pozdější typy dostaly názvy podle slavných letadel stejné značky: Britannia, Brigand a Blenheim, ale stále šlo o jedno a totéž, postupně v detailech modernizované auto. Během aktivního života se používala světla z různých aut: opelů, volkswagenů, užitkových bedfordů i audi. Nyní plánuje návrat s retro roadsterem Bullet, který připomíná padesátá léta.

Renault 12 (1969-2006)

Renault prodával i vyráběl či montoval typ 12 v Evropě, Americe, zejména té části, kde se nemluví anglicky, ale i Austrálii. A nezapomínejme na Turecko, kde přežil až do přelomu milénia. I když za pravé světové auto výrobce považuje až nástupnický typ 18. Východní Evropa si také přišla na své, ale trochu jinak. I Češi a Slováci znají tahle auta s logem rumunské Dacie. Specialitou bylo dvoudveřové kupé 1410 Sport, liftbacky 1320 a různé pick-upy s jednoduchými, či dvojitými kabinami. Ty vydržely nejdéle, až do sezony 2006. Nástupcem se stal první Logan.

Mercedes-Benz G (1979-2018)

Géčko, tedy Geländewagen byl prvním skutečným teréňákem od Mercedesu, jehož služeb mohl využívat i soukromý sektor. Po první verzi W460 se počátkem devadesátých let dostaly do výroby luxusní W463 a modernizovaná W461, armádní speciály měly na konci dvojku. Z ortodoxního pracanta se stal drahý off-road a hranaté tvary vstoupily do povědomí tak, že je Daimler příliš drasticky neměnil ani u letos v Detroitu představené W464. Do roku 2000 se používala v některých zemích značka Puch, auta přece vznikala u Steyr-Daimler-Puch v rakouském Štýrském Hradci (Grazu), dnes se továrna jmenuje Magna Steyr. Géčka sloužila a stále slouží nejen armádám, ale i záchranným složkám a speciál s motorem Porsche vyhrál dokonce Dakar.

Peugeot 504 (1968-2009)

Evropský Vůz roku 1969 se prosadil hlavně v severní Africe jako taxi, dodnes tam na něj nedají dopustit a třeba v Egyptě je potkáte skoro všude. Nigerijská montáž skončila až v roce 2006, Peugeot už na černý kontinent odmítl dodávat stavebnice. Pick-upy v Číně ovšem přežily ještě další tři roky. Dlouhá a úspěšná kariéra jej čekala i v Argentině. Půvabná kupé a kabriolety představují dnes vzácnost, 504 se prosadily i v automobilových soutěžích a maratonech. Bývalý íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád prodal před osmi lety v aukci svůj sedan ročníku 1977. Vydražil se za 2,5 milionu dolarů.

Mini (1959-2000)

Klasické Mini je jedním ze symbolů Velké Británie. Alec Issigonis stvořil své geniální dílo za pouhých 27 měsíců, od prvních skic po start sériové produkce. To nebylo nijak obvyklé v době, kdy vývoj jednoho modelu trval kolikrát i dekádu. Třímetrové autíčko pro čtyři na malých, nejdříve desetipalcových, později dvanáctipalcových kolech přežilo všechny své pokusy o nástupce a ve verzi Cooper se stalo fenoménem světových rallye v 60. letech.

Zrodilo se 5,3 milionu exemplářů, ale až do začátku 80. let na nich koncern BMC, respektive British Leyland prodělával. Existovaly i luxusní varianty pod různými značkami, případně od úpravců. Čtyřválec umístěný spolu se čtyřstupňovou převodovkou vpředu napříč a pohánějící přední kola se stal inspirací nejen pro moderní malé vozy do města, ale i Lamborghini Miura. Čtyřlitrový dvanáctiválec se totiž za sedadla konstruktérům nemohl vejít. Jeden z inženýrů se tedy podíval pod kapotu „miníka“, který stál před továrnou na parkovišti.

Lada Niva (1977-dosud)

Niva před čtyřmi dekádami vyplnila mezeru na trhu, robustní teréňák této velikosti nikdo nevyráběl a se samonosnou karoserií teprve ne. VAZ 2121, jak zněl původní název, uspěl i na trzích západní Evropy a také v dálkových soutěžích. Palubní desku, koncová světla i kliky darovaly žigulíky, stejně jako motory. Lehká, kompaktní a cenově dostupná lada s vynikajícími schopnostmi mimo asfalt tvořila v 80. letech minulého věku značnou část exportu tehdejší sovětské automobilky. I přesto, že nikdy nebyla bůhvíjakým symbolem kvality ani pohodlí, má spoustu fanoušků a uplatnila se nejen na Sibiři, ale i na ruské základně v Antarktidě.

Existuje také jako prodloužená pětidveřová, ale i v užitkových verzích. Bronto vyrábí speciály pro nehostinné podmínky s obřími koly. Od roku 2006 se jmenuje doma i leckde jinde Lada 4x4. Produkce se dosud nezastavila, na nástupci se pracuje, ale neustále drobně modernizovaná legenda vedle něj ještě pár let přežije. Majitelé jen musí dávat pozor na korozi, hnědý mor se objevuje poměrně brzy...

Citroën 2 CV (1948-1990)

Slavná „kachna“ 2 CV od Citroënu se mohla vyrábět už na konci 30. let, ale přišla válka, Opožděný debut tedy slavila až v Paříži 1948. Auto, které bylo zkonstruované tak, aby bylo co nejjednodušší, se postupem času stalo anachronismem, jenže jeho popularita mu zajistila nesmrtelnost. Na konci produkce beznadějně zastaralo, ale nenahradila jej ani Dyane, ani pozdější Visa. Obě přežilo. Vzduchem chlazené ploché dvouválce poháněly 5,1 milionu aut včetně 1,2 milionu užitkových. Pokud bychom započítali i všechny deriváty (Ami, Dyane, Méhari), dostaneme se k devíti milionům.

Volkswagen Typ 2 T2 (1967-2013)

Slavný Transporter se zrodil díky nizozemskému importérovi. Ben Pon starší nakreslil první skicu Busu, či Kombi, jak se první generaci říkalo. Pro automobilku to byl ale Typ 2. Pon také nechtěl, aby taková auta vozila jen díly kolem továrny ve Wolfsburgu. V Evropě užitkové volkswageny pracovaly, za mořem v nich jezdili svobodomyslní Američané. Interní označení zůstalo i druhé generaci, moderní kódy počínaje T1 se objevily až při uvedení čtvrté v roce 1990. T2 měla větší okna než „ponorka“, vzduchem chlazené ploché motory v zádi jí ale zůstaly.

V Mexiku a Brazílii se jí dařilo náramně. Dokonce se dočkala kapalinou chlazené pohonné jednotky s vystouplým chladičem v přídi a dieselu. Nakonec přišly řadové benzinové 1,4 l. Auta se v zemi kávy a kopané prodávala dobře ještě na počátku této dekády, ale pobočka VW nechtěla investovat do zlepšení bezpečnosti, aby vyhověla nastupujícím předpisům. Od 1. ledna 2014 musí mít prodaná nová auta airbag a ABS, což bylo v případě „busíku“ nemyslitelné. Rozloučil se tedy šestisetkusovou Last Edition.

Škoda 1203 (1968-2018)

Užitkovou 1203 vyvíjely tehdejší AZNP celou dekádu, než se 5. června 1968 začala konečně ve Vrchlabí sériově vyrábět. Vysmívaný, pomalu modernizovaný a dlouhá léta na našich silnicích všudypřítomný automobil se přes všechny nectnosti stal legendou. Sloužil všude, kde jej bylo třeba, jako sanitka, valník, minibus, dodávka i pro poslední cestu. Postupně se jeho produkce přestěhovala do slovenské Trnavy, kde pokračovala až do roku 1999. Škodovácký motor 1,22 l se zvětšil na 1,43 l, později se montovaly i diesely 1,9 l VW. Poté veškeré dostupné zařízení koupila firma Ocelot Romana Jirouše ze Žacléře, která používá repasované motory, ale nyní už kusovou stavbu hodlá ukončit až letos ke kulatému jubileu.

Hindustan Ambassador (1958-2014)

Hindustan Ambassador byl indickou licencí britského Morrisu Oxford třetí série. Původní model koncernu BMC vydržel ve výrobě prakticky bez vnějších změn přes půl století, až do krachu firmy. Ještě v devadesátých letech byl nejběžnějším vozem indických silnic a služebním vládních činitelů, vozily se v něm i státnické návštěvy. Postupně získával modernější pohonné jednotky, nejvýraznější vzhledovou úpravou byla verze Avigo (2004). Loni koupil práva na jméno Ambassador Peugeot za nemalých 12 milionů dolarů, zřejmě jej použije jako značku pro místní trh.

Volkswagen Brouk Typ 1 (1938-2003)

Brouka VW zná skoro každý, i ten, kdo se jinak autům vůbec nevěnuje. Takovou ikonou je, získal si popularitu po celém světě. Ferdinand Porsche přitom své „lidové vozidlo“ začal vyvíjet už na počátku 30. let. Po nástupu nacismu v Německu se náramně hodilo k propagandě, na Hitlerův příkaz se vývoj rozběhl na plné obrátky. Jenže Třetí říše rozpoutala válku a přednost dostali vojenské „kaďoury“. Po prohraném konfliktu se Wolfsburg i s továrnou dostaly do britské správy. Žádná z ostrovních automobilek po něm však netoužila. „Vozidlo nesplňuje základní technické požadavky. Pro průměrného kupce je poměrně neatraktivní. Jeho komerční výroba by byla zcela nehospodárným podnikem.“

Roky ale ukázaly pravý opak tohoto verdiktu. Brouk, jehož oblou karoserii navrhl Erwin Komenda, se stal nejen jedním ze symbolů německého hospodářského zázraku, ale i hippies v USA. Celosvětový odbyt přesáhl 21,5 milionu aut, která se rodila v patnáctce zemí. Žádného vozu nevzniklo v jedné generaci tolik. Poslední kusy Ultima Edición opustily továrnu v mexické Pueble až v roce 2003.

Morgan 4/4 (1936-1939, 1946-1951, 1955-dosud)

Morgan 4/4 byl prvním čtyřkolovým vozem malého výrobce z Malvern Link. Udržel se v produkci dodnes, byť ji přerušila druhá světová válka a krátce vypadl z programu i na začátku 50. let minulého věku. Od svého návratu ale vypadá prakticky stejně, konstrukce navíc zůstává u tradiční dřevěné kostry karoserie na ocelovém rámu. Není to žádná kopie, či replika, prostě jeho vzhled prošel za více než šedesát let jen minimálnímu úpravami. Motory Coventry Climax a Standard vystřídaly čtyřválce Ford různých objemů. V 60. letech hrozilo, že skončí, ale jel dál, krátce i s agregáty Fiat. Trendy ignoruje, zůstává svůj a poptávka neklesá, dnes jej pohánějí šestnáctistovky Ford Sigma. A vlastně je nejdéle vyráběným modelem v historii automobilismu...

...a bonus na závěr: Tempo Dreirad/Hanseat (1933-2000)

Tříkolky Tempo lze potkat v Německu i dnes, většinou jako prodejny různých pochutin. Výrobu klasického typu s oblou přídí zahájila firma otce a syna Vidalů už v roce 1933. Dodávaly se dvouválce 250 a 400 cm³. Před válkou se prodávaly i pod značkou Standard, po ní je používala třeba německá spolková pošta. V roce 1957 koupila licenci indická firma Bajaj a stavěla je vesměs s půllitrovými jednoválcovými diesely. Díky své nenáročnosti se udržely až do přelomu milénia a některé si našly cestu zpět do původní země svého vzniku. A že sem vlastně nepatří? Je tříkolka vůbec auto? Vždyť tempo má přece volant!