Bizzarrini Manta (1968): Giugiarův revoluční koncept
Třímístný koncept Bizzarrini Manta s motorem uprostřed navrhl Giorgetto Giugiaro, zakladatel nově vytvořeného designerského studia Italdesign. Mantu mohli poprvé vidět v říjnu 1968 návštěvníci turínského autosalonu.
Průmyslový designer Giorgetto Giugiaro (*1938) vedl od roku 1959 návrhářské studio Bertone a od roku 1959 zastával stejnou pozici v karosárně Ghia. V roce 1967 založil designové studio Ital Styling a v únoru 1968, společně s dlouholetým výrobním manažerem Fiatu Aldem Mantovanim, založili společnost SIRP (Studi Italiani Realizzazione Prototipi S.p.A.), která byla ve stejném roce přejmenována na Ital Design (později Italdesign). První studie s karoserií navrženou tímto studiem se představila v říjnu 1968 na turínském autosalonu.
Technickým základem studie Manta byl podvozek závodního vozu P538 od výrobce sportovních vozů Bizzarrini z toskánského Livorna. Automobilku Bizzarrini založil v roce 1964 Giotto Bizzarrini (1926–2023). Předtím byl testovacím jezdcem u Alfy Romeo a koncem padesátých let šéfem vývoje sportovních vozů Ferrari. V roce 1966 navrhl Bizzarrini dvoumístný vůz P538 jako otevřenou verzi sportovního kupé GT 5300 Strada. Do roku 1968 byly vyrobeny čtyři kusy P538 (P jako Posteriore, tedy s motorem vzadu).
První dva vozy byly vyrobené pro amerického zákazníka a zadní kola poháněl dvanáctiválec Lamborghini. Třetí závodní vůz poháněl motor Chevrolet V8 small-block, ale proti očekávání byl nasazen pouze do dvou závodů a kvůli rozsáhlým změnám pravidel v roce 1967 již nebyl pro závody použitelný. V létě 1968 převzal Giugiaro podvozek P538-003, který byl továrním závodním týmem Bizzarrini nasazen v roce 1966 v 24hodinovém závodu v Le Mans. Za pouhých 45 dní zhotovili specialisté turínské firmy Autocostruzioni S.D. koncept, který v době vystavení v Turíně a Ženevě nebyl ještě pojízdný.
Koncept Bizzarrini Manta byl výsledkem spolupráce dvou mužů v opačných fázích jejich kariéry. Designer Giorgietto Giugiaro založil v roce 1968 vlastní studio Italdesign a Manta byla jeho první prací v nově založeném studiu. Naproti tomu bylo Bizzarrini P538, na jehož podvozku byl koncept postaven, posledním vozem Giotta Bizzarriniho jako nezávislého konstruktéra a výrobce vozů. O tom, že P538 bylo základem studie Manta panovaly pochybnosti, neboť použitý podvozek se v mnoha detailech lišil od podvozku P538. Giugiaro údajně zvolil podvozek Bizzarrini, aby měl chytlavé jméno pro svůj první vystavený koncept.
Atraktivní design
Giugiaro opustil při návrhu Manty tradiční design se snadno rozpoznatelnou přídí, kabinou a zádí a zvolil kapkovitý profil, táhnoucí se od přední masky až k useknuté zádi (foto). Usnadňovala to koncepce s motorem umístěným před zadní nápravou. Přední okno se sklonem jen patnáct stupňů plynule navazovalo na svažující se příď. Velké zadní okno zase plynule navazovalo na střechu a celá záď se dala vyklopit dozadu, čímž se značně usnadnil přístup k motoru. Karoserie byla vyrobena z hliníkového plechu, takže Manta měla poměrně nízkou hmotnost.
Jediný exemplář Manty vystavený v Turíně byl nalakován ostře zelenou barvou s červeně zvýrazněnými vzduchovými výdechy na zádi (foto), připomínající žábry manty obrovské, podle které byla studie pojmenována. Vůz s rozvorem náprav 2500 mm a rozchodem kol 1470 mm vpředu a 1484 mm vzadu měl vnější rozměry 4130 x 1855 x 1055 mm (délka x šířka x výška). Na turínském autosalonu sklidil velký zájem návštěvníků a stal se hvězdou mezi všemi vystavenými vozy.
Neobvyklý byl také interiér Manty (foto) se třemi sedadly vedle sebe, přičemž řidič seděl uprostřed. Aby se řidič dostal pohodlně na své místo, byla páka ovládání převodovky zmenšena a volant byl sklopný.Sedadla a vnitřní výplně dveří byly potažené jemnou kůží. Za sedadly bylo svisle umístěno okno, oddělující motorový prostor od cestujících.
Americký motor Chevrolet V8 a prostorový trubkový rám
Zadní kola kupé Bizzarrini Manta poháněl zážehový, kapalinou chlazený vidlicový osmiválec Chevrolet s rozvodem OHV (foto), umístěný před zadní nápravou. S objemem 5359 cm3, kompresním poměrem 11,1:1 a čtyřmi karburátory Weber měl nejvyšší výkon 355 koní (261 kW) při 5800 ot/min a točivý moment 490 Nm při 3600 ot/min. Manuální pětistupňová převodovka ZF měla krátkou řadicí páku na podlaze. Vůz s pohotovostní hmotností 1050 kg dosahoval maximální rychlost 280 km/h.
Prostorový trubkový rám a podvozek pocházel z roadsteru Bizzarrini P538. Vpředu i vzadu měl dvojité příčné závěsy s pérováním vinutými pružinami a kotoučové brzdy na všech kolech.
Původně zelený koncept Bizzarrini Manta byl v roce 1969 přelakovaný červenou barvou s bílými a modrými pruhy na přídi, střeše a zádi a v této podobě byl ukázán na výstavě závodních vozů v Tokiu a na výstavě Auto Expo v Los Angeles. Při návratu z Los Angeles do Itálie se vůz ztratil a znovu se objevil až po deseti letech, když se nabízel k prodeji v celní aukci v italském Janově. Nový italský majitel nechal Mantu zrenovovat společností Carrozzeria SD a přitom byl nalakován stříbrnou barvou (foto). O pár let později byla Manta prodána švédskému sběrateli, který jej propůjčoval na různé akce, například na oslavu třicátého výročí založení studia Italdesign.
V roce 2005 se stal majitelem konceptu Bizzarrini Manta sběratel historických vozů z Texasu a nechal jej zrenovovat do původní podoby s karoserií nalakovanou zelenou barvou. Koncept Bizzarrini Manta získal v této podobě ocenění na soutěžích elegance v Pebble Beach a Villa d’Este a v roce 2008 byl vystaven u příležitosti oslav 40. výročí Italdesignu na autosalonu v Ženevě. Na ženevském autosalonu 2018 byl vůz k vidění na výstavě Le Retour du Futur (Návrat do budoucnosti). Podobně tvarovaný jednoprostorový koncept Italdesign Quaranta s hybridním pohonem byl vystaven v roce 2008 na ženevském autosalonu.
