Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Supersporty pro tři: Nejen McLaren, ale i Ferrari, Bizzarrini nebo Matra

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)

Prohlédněte si jedny z nejslavnějších i téměř neznámých sportovních a supersportovních automobilů, jejichž interiéry disponují trojicí vedle sebe umístěných sedadel.

Tradiční uspořádání interiéru pro sportovní a supersportovní automobily představuje dvojice vedle sebe umístěných sedadel nebo konfigurace 2+2, kdy jsou sedadla v druhé řadě spíše než k usazení pasažérů vhodná k odložení drobností. V historii i současnosti však lze narazit na řadu výjimek, nabízející prostor pro tři dospělé osoby. Podívejte se výběr, v němž jsou dodnes velmi populární vozy i téměř zapomenuté a neznáme automobily.

 

Ferrari 365 P Berlinetta Speciale Tre Posti již ve druhé polovině šedesátých let nabídlo uspořádání interiéru se sedadlem řidičem uprostřed a spolujezdci po jeho bocích, které v devadesátých letech tolik proslavil McLaren F1. Premiéra tohoto vozu se odehrála v roce 1966 na autosalonu v Paříži a vedle provedení interiéru zaujal i designem a technikou.

 

Základem pro třímístné kupé se stal závodní speciál Ferrari 365 P2, což znamenalo, že před jeho zadní nápravou byl podélně uložen atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 4,93 l, disponující nejvyšším výkonem 283 kW (385 k). Tato hodnota mířila na kola zadní nápravy prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky.

 

Ferrari 365 P Berlinetta Speciale Tre Posti liniemi své karoserie s celkovou délkou 4400 mm připomíná šestiválcové Dino 206 GT, jehož premiéra se odehrála v listopadu roku 1967, ale na rozdíl od něj nezamířilo do sériové výroby. Maranellská automobilka ve spolupráci s karosárnou Pininfarina postavila pouze dva exempláře třímístného vozu, z nichž ten druhý se veřejnosti s mírně odlišnými zadními partiemi představil koncem roku 1966 během autosalonu v Turíně.   

 

 

 

Bizzarrini Manta představuje první samostatné dílo Giorgetta Giugiara a jeho studia Italdesign. Třímístné kupé s centrálně umístěným sedadlem řidiče a místy pro spolujezdce po jeho stranách vzniklo za pouhých 40 dní a svou výstavní premiéru slavilo během turínského autosalonu na sklonku roku 1968.

 

Giorgetto Giugiaro definoval tento automobil jako dvoudveřové sportovní kombi. Základem byl modifikovaný trubkový rám jednoho ze závodních vozů značky Bizzarrini, který měl před zadní nápravou podélně uložen atmosférický vidlicový osmiválec Chevrolet Corvette o objemu 5,4 l. Ten byl naladěn na nejvyšší výkon kolem 265 kW (360 k).

 

Bizzarrini Manta s celkovou délkou 4130 mm, šířkou 1855 mm a výškou 1050 mm dodnes přitahuje pozornost přímočarými liniemi své karoserie a samozřejmě i provedením interiéru, v němž vedle uspořádání sedadel zaujme i řešením palubní desky a umístěním řadicí páky. Výjimečný automobil, který patří k nejvýraznějším v historii studia Italdesign vznikl v jediném exempláři.

 

 

 

Matra-Simca Bagheera se představila v červnu roku 1973 jako výsledkem spolupráce mezi automobilovým oddělením společnosti Matra a automobilkou Simca, resp. jejím mateřským podnikem Chrysler France. Dvoudveřové kupé svou koncepcí s motorem před zadní nápravou navazovalo na sportovní automobil Matra M530, ale designem a uspořádáním interiéru se vydalo zcela vlastní cestou.

 

Karoserie s povrchovými panely z polyesteru vyztuženého skleněnými vlákny získala řadu ocenění za design. Mezi nejprestižnější patřilo vítězství z roku 1973 v soutěži o nejlepší design automobilu, kterou pořádal italský časopis Style Auto. Matra-Simca Bagheera se svou 3974 mm dlouhou, 1734 mm širokou a 1175 mm vysokou karoserii tehdy překonala takové perly automobilového designu, jakými jsou Lancia Stratos, Ferrari 308 GT Bertone nebo Lancia Beta Coupé.

 

Interiér malého sportovního vozu z Francie pak přitahoval možná ještě více pozornosti než jeho exteriér a to díky trojici sedadel v jedné linii. Řidič měl k dispozici samostatné seřiditelné sedadlo a dvojice spolujezdců po jeho boku byla usazena do anatomicky tvarovaného dvojkřesla. Pohon měl na starosti čtyřválec o objemu 1,3 l a výkonu 62 kW (84 k). Verze s označením S využívala čtyřválec o objemu 1,44 l a výkonu 66 kW (90 k). Pro obě provedení byla standardem čtyřstupňová manuální převodovka.

 

 

 

Talbot-Matra Murena byla představen na pařížském autosalonu v roce 1980 jako přímý nástupce modelu Matra-Simca Bagheera, což tento automobil dával vedle svého jména zcela jasně najevo svým designem, koncepcí i konstrukcí a také uspořádáním interiéru. Po technické stránce však nový model Murena svého předchůdce ve všech ohledech překonával, což může demonstrovat i skutečnost, že byl prvním sériově vyráběným vozem na světě, u něhož byla úroveň protikorozní ochrany výrazně zvýšena žárovým zinkováním celého skeletu.

 

Základem třímístného kupé byl tedy ocelový skelet, který kryla karoserie, složená z jedenácti dílů. Tyto komponenty byly vyráběny ze směsi skelného laminátu, polyesterové pryskyřice a minerálních přísad. Podobně jako model Bagheera i jeho nástupce přitahoval vedle linií své karoserie pozornost provedením interiéru, v němž byla opět trojice sedadel v jedné řadě. Opěradlo prostředního z nich se pak dalo sklopit a mohlo sloužit jako skutečně komfortní loketní opěrka pro řidiče i spolujezdce na krajním sedadle zároveň.

 

Talbot-Matra Murena byl vyráběn v letech 1980 až 1984 se třemi čtyřválcovými motory. Základem byl motor o objemu 1,6 l a výkon 66 kW  (90 k). Od roku 1981 bylo k dispozici provedení s motorem o objemu 2,2 l a výkonu 86 kW (117 k). Verze s označením S pak od léta roku 1983 nabízela z objemu 2,2 l nejvyšší výkon 104 kW (142 k). Pro všechna provedení byla standardem pětistupňová manuální převodovka.

 

 

 

McLaren F1 představuje bezpochyby jeden z nejslavnějších vozů s třímístným uspořádáním interiéru. Mistrovské dílo konstruktéra Gordona Murraye a designéra Petera Stevense vzniklo v letech 1992 až 1998 v počtu pouhých 106 exemplářů, z nichž bylo čtyřiašedesát určeno pro běžný silniční provoz.  

 

McLaren F1 doslova šokoval nejen svým designem, výkonem a neskutečnou akcelerací, ale i uspořádáním sedadel. Zde došlo na řešení, které v šedesátých letech nabídlo Ferrari 365 P Berlinetta Speciale Tre Posti a Bizzarrini Manta. Řidič sedí uprostřed a dva spolujezdce má usazeny po stranách.  

 

Britský supersport je díky svému designu a rovněž jízdním výkonům, za něž vděčí i šestilitrovému dvanáctiválci od BMW, dodnes jedním z nejvýjimečnějších automobilů, s nimiž lze legálně vyjet na silnice. McLaren F1 ve své původní podobě disponoval výkonem 468 kW (627 k). Z 0 na 100 km/h akceleroval za 3,2 s.

 

 

 

Aeon GT3 je kompaktní sportovní automobil s třímístným interiérem, v němž sedí řidiče uprostřed v podélné ose vozu. Za vznikem tohoto modelu stojí britská společnost Aeon Sportscars, kterou v roce 2000 založili Keith Wood a John Hewitt. Tato firma má poměrně široké pole působnosti od oprav a renovací historických automobilů přes úpravy vozů pro závodní nasazení až po výrobu vlastních sportovních vozů, kterou reprezentuje model GT3.

 

Aeon GT3 měl premiéru v listopadu roku 2003 během Exter Kit Car Show a svým výrobcem byl nabízen v základních provedeních Spyder, Coupe a Aero, lišících se především finální úpravou karoserie. První z nich má otevřenou karoserii s tradičním čelním sklem, druhý má pevnou střechu a třetí pak opět otevřenou karoserii, ale jen s nízkým větrným štítkem.

 

Základem tohoto vozu je trubkový prostorový rám, který nese sklolaminátovou karoserie. Před zadní nápravou je, u dnes nabízeného provedení GT3, usazen motor Ford 1.6 Ecoboost, jehož výkon Aeon neuvádí. Pozornost si zaslouží skutečnost, že zákazníci mohou v současnosti volit mezi třímístným a tradičním dvoumístným provedení s volantem posunutým na stranu.   

 

 

 

HTT Pléthore LC 750 měl reprezentovat Kanadu mezi výrobci supersportovních automobilů, ale k sériové výrobě podle dostupných informací na konec nedošlo. Za vznikem tohoto vozu stojí Luc Chartrand a jeho tým, který vytvořil první prototyp vozu již v roce 2002, ale veřejnosti byl supersport představen poprvé až v roce 2007 během autosalonu v Montrealu.

 

Kanadský supersport ukrýval pod svou karbonovou karoserií nosnou konstrukci ze stejného materiálu. Do třímístného interiéru s centrálně umístěným sedadlem řidiče byl přístup prostřednictvím vzhůru výklopných dveří. K pohonu sloužil přeplňovaný osmiválec o objemu 6,2 litru, pocházející z Corvette ZR1. Tato pohonná jednotka měla pro použití v HTT výkon zvýšen na 552 kW (750 k) a roztáčela zadní kola prostřednictvím manuální šestistupňové převodovky.

 

Kupé s rozvorem náprav 2920 mm mělo celkovou délku 4600 mm, bylo široké 2260 mm a vysoké 1140 mm. Standardem pro automobil o hmotnosti kolem 1150 kg měla být vedle plně stavitelných tlumičů nebo brzdového systému AP Racing i trocha luxusu v podobě elektricky stavitelného sedadla řidiče, koženého čalounění, dvojice kamer sledujících prostor za zádí, automatické klimatizace a výkonného audio systému.

 

 

 

V-Storm WR3 na první pohled působí jako Ariel Atom, jemuž se přibližuje svým vzhledem i konstrukcí, ale zásadně se od něj liší uspořádáním interiéru. Tento otevřený sportovní automobil má totiž sedadla pro tříčlennou posádku rozmístěna stejně jako McLaren F1 nebo Aeon GT3.

 

V-Strom WR3 se od dvoumístného Ariel Atom odlišuje vedle provedení interiéru i v řadě dalších ohledů a to včetně pohonné jednotky. Před zadní nápravu tohoto vozu totiž jeho výrobce nejčastěji umisťuje přeplňované ploché čtyřválce značky Subaru s výkonem kolem 221 kW (300 k), ale použity mohou být i motory jiných značek.

 

V současnosti figuruje V-Strom WR3 v nabídce společnosti DJC Sportscars, vlastníci veškerá práva a dokumentaci k jeho výrobě, ale původně jej v roce 2007 představila firma SDR Sportscars, která však v roce 2014 skončila v konkurzu. Zájemci o tento sportovní automobil mohou v současnosti volit mezi dodáním kompletního a plně funkčního vozu nebo stavebnicí, kterou si dokončí ve vlastní garáži.

 

 

 

McLaren Speedtail byl odhalen koncem října roku 2018 jako nový zástupce řady Ultimate Series, který svými výkony i uspořádáním interiéru navazuje na slavný McLaren F1. Za vývojem a výrobou stojí divize McLaren Special Operations, která připravila futuristicky působící vůz.

 

McLaren prezentuje model Speedtail jako Hyper-GT, který má být nejdokonalejším a nejluxusnějším vozem v jeho historii. Základem tohoto modelu je monokok z uhlíkových vláken a k pohonu má posloužit hybridní systém, který má kombinovat elektromotor s přeplňovaným osmiválcem, jehož výkon přesáhuje 735 kW (1000 k).

 

McLaren Automotive omezil produkci modelu Speedstail na 106 exemplářů, což je stejný počet jako u původního F1 z devadesátých let. Všechny vozy přitom byly zamluveny již na podzim roku 2016, kdy přitom bylo teprve oficiálně potvrzeno, že se na vývoji tohoto modelu pracuje.

 

 

 

Scuderia Cameron Glickenhaus 004 odhalila značka, za níž stojí James Glickenhaus, koncem roku 2017 jako zcela nový model, který má být k dispozici ve třech provedeních od primárně pro běžný silniční provoz určeného vozu přes téměř závodní verzi se schválením pro běžný silniční provoz až po čistě pro závodní nasazení připravený automobil.

SCG 004 především liniemi svých předních partií dokazuje, že zakladatel značky má stále jistou slabost pro tvary závodních vozů a prototypů značky Ferrari ze šedesátých let. V tomto případě stálo návrhářům vzorem nejspíš Dino 206 Competizione Prototipo z roku 1967. Na linie karoserie navazuje svým stylem i interiér a to především provedením palubní desky a tříramenným volantem. Hlavní pozornost v interiéru však vyvolává umístění řidiče v podélné ose vozu a dvojice spolujezdců po jeho bocích.

 

V konstrukci vozu hrají prim uhlíková vlákna, stojící i za hmotností pod 1200 kg, zatímco k pohonu je použito pětilitrového vidlicového osmiválce s dvojicí turbodmychadel, disponujícího nejvyšším výkonem 478 kW (650 k). Prostřednictvím šestistupňové manuální převodovky nebo automatické převodovky s možností řazení pádly pod volantem mají být roztáčena pouze kola zadní nápravy.

 

Foto: Ferrari N.V., Italdesign Giugiaro S.p.A., Talbot-Matra, McLaren Automotive Limited, Aeon Sportscars, HTT Automobile, DJC Sportscars, Scuderia Cameron Glickenhaus, Wheeslage.org, Auto.cz, archiv

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)

Doporučujeme