Češi prodávají auto vyrobené na počest zemřelého syna Enza Ferrariho
Jedno z nejznámějších Ferrari ve svém označení postrádalo název slavné automobilky. Možná aby vyniklo jméno syna, který svět opustil poněkud dramaticky a předčasně.
Název Dino vznikl podle syna zakladatele Ferrari. Potomek Enza Ferrariho jménem Alfredo (přezdívaný Alfredino i Dino) se podílel na fungování automobilky, ovšem ve 24 letech opustil oblíbenou práci i milované rodiče. Dospělý muž odešel z tohoto světa nedobrovolně na následky dědičného onemocnění známého pod obávaným pojmem svalová dystrofie. Smutný konec nadaného konstruktéra připomíná vůz, který prošel kompletní renovací a čeká na kupce v českém autobazaru.
Vzpomínka na syna za necelých 9 miliónů Kč
Tuzemský automobilový portál inzeruje Dino za téměř devět milionů českých korun. Nabídka v ceně 8.900.000 Kč s geografickým upřesněním do Olomouckého kraje obsahuje geniálně zachovalý kus vyrobený v roce 1970. Za půl století dva majitelé najeli nepodstatných 68.780 kilometrů. Porce teoreticky vyšší, ale prakticky nicotná vzhledem ke kondici rudého veterána.
Červená vzpomínka na rodinnou tragédii fascinovala prvního vlastníka celých 31 let. Druhého kupce můžeme také nazývat spíše sběratelem, protože pokračoval s vynikající údržbou památečního exempláře. Prodejce u krásných fotografií informuje, že vozidlo v roce 2003 prošlo dvouletou kompletní renovací mechanických části a vnitřního prostoru kabiny.
Precizní revitalizace je znát, proto lze lehce uvěřit prvotřídnímu servisu. V inzerci se píše o rozsáhlé opravě převážně preventivního charakteru. V červnu 2018 údajně došlo na výměnu vzduchových filtrů, oleje, pumpy, karburátorů, chladící kapaliny a termospínače. Byla prý provedena i oprava stěračů, to vše za použití originálních součástek.
Prodejce nešetří chválou. „Skvělý stav, původ a historie“, dokládá průkaz historického vozidla včetně originální dokumentace (uživatelský manuál, dílenská příručka, technický průkaz). Sebevědomé hodnocení dává smysl po prohlédnutí interiéru a exteriéru.
Uvnitř dýchá atmosféra automobilového průmyslu 60. a 70. let. Všechny mechanické ovladače prý fungují, přepínače údajně kladou příjemný odpor a těch ručičkových ukazatelů je tolik, že moderní bezpohlavní displeje mohou tiše závidět. Kabině vévodí klasický kulatý tříramenný volant s označením uprostřed a blízko věnci je umístěna kulatá hlavice pětirychlostního manuálu s cvakajícím chodem dle písmena H. Fascinuje vnitřní čistota Dina a zdravý vzhled všech materiálů i po padesáti letech.
Prvotřídní dojem definuje stejným stylem exteriér prodávaného Ferrari. Sytě červený lak bez poškození pokrývá všechny vnější části a stopy po zodpovědné údržbě vedou i pod zadní kapotu. Šestiválcový motor je ozdobou, která asi nikdy nezažila únik oleje, nebo usazení smítka prachu po nájezdu byť jen jediného z téměř 69 tisíc kilometrů.
Restaurované Dino nemá daleko k dokonalosti, i když by bylo potřeba reálný stav prověřit na místě. Teoretickým konstatováním cena 8,9 milionu Kč nemůže překvapit a patří mezi vyšší v evropském kontextu. Automobil je vhodný do vytříbené kolekce, Enzo Ferrari by měl bezpochyby radost, jakým způsobem se někdo postaral o odkaz na nemocného Alfredina.
Pojízdné memento
Dino s vidlicovým šestiválcem je více než jen další sportovní model. Alfredo Ferrari jako jediný syn Enza navrhl otci, aby na počátku 60. let vyvinul závodní V6 pro Formuli 2. Přestože Enzo vždy podporoval královské uspořádání V12, schválil projekt vytouženého syna a k návrhu menšího agregátu angažoval známého inženýra Vittoria Jana. Výsledkem byla velmi kompaktní šestnáctistovka do písmene V, která nakonec získala několik mistrovských titulů F2. Než se technika osvědčila v praxi, mladý Alfredino zemřel. Raněný táta několik let sbíral odvahu, aby se postavil osudu, přijal těžký úděl a jako vzpomínku na syna umístil V6 doprostřed sportovního vozu. Modelové označení bylo snadné, ale bolestivé.
Menší Dino nebylo nejrychlejší, předností zůstal podvozek s příjemným vyvážením, také citlivé řízení a snadné ovládání pedálem plynu. Jízdní vlastnosti excelovaly zásluhou kompaktních rozměrů a nízké hmotnost necelých 1200 kilogramů. Příčně uložený motor DOHC verze 206GT produkoval z dvoulitrového objemu dohromady 134 kW (182 koní) a 186 Nm. Novější a rychlejší série 246GT přijela s objemem 2,4 litru a výkonem 145 kW (198 koní) a 224 N.m, což je případ prodávaného kusu.
Obě provedení 206GT a 246GT překonala výrobní rekord z Maranella, přestože označení Ferrari nepoužívalo, možná aby vyniklo odvozené pojmenování Dino. V letech 1969 až 1974 vzniklo více než 3700 automobilů, jedno z nejhezčích dochovaných čeká na třetího majitele.
