Cord 810/812 (1936–1937): Americký luxus s předním pohonem

Holdingovou společnost Cord Corporation založil na konci roku 1929 v Connersville (stát Indiana) podnikatel Errett Lobban Cord (1894–1974). Holding řízený E. L. Cordem tvořilo přes 150 firem, podnikajících převážně v oblasti dopravy. Patřily do něj automobilky Auburn, Duesenberg a Checker, výrobce motorů Lycoming, letecké továrny Stinson a Vultee, aerolinky American Airways a mnoho dalších.

Automobily značky Cord byly v rámci holdingu řazeny mezi levnější Auburny a luxusní Duesenberg Model J a odlišovaly se především pohonem předních kol. Prvním vozem značky Cord s předním pohonem byl model L-29 s rozvorem náprav 3.490 mm, poháněný řadovým osmiválcem Lycoming FDA s rozvodem SV, objemem 4,9 litru a nejvyšším výkonem 125 k (92 kW). L-29 se stal prvním americkým sériově vyráběným automobilem s pohonem předních kol a stal se základem pro modelovou řadu Cord 810/812. V letech 1929 až 1932 jich bylo vyrobeno kolem pěti tisíc.

Kabriolet Tucker 48 je jediný na světě. Marně hledá nového majitele

Cord 810 se stal v listopadu 1935 senzací autosalonu v New Yorku. K vystavenému vozu, který ještě neměl sklopné světlomety, bylo nutné prodrat se hustým zástupem zvědavců. Cord spěšně postavil 100 vozů potřebných k účasti na autosalonu, ale převodovka ještě nebyla hotová. Cord získal spoustu objednávek s příslibem dodání do Vánoc, ale problémy s poloautomatickou převodovkou způsobily, že první vozy byly v továrně automobilky Auburn dohotoveny až na jaře 1936. V prvním modelovém roce 1936 prodal Cord jen 1.174 vozů typu 810.

Stylové karoserie Gordona Buehriga

Design automobilů Cord 810/812 byl dílem Gordona Millera Buehriga (1894–1990) a jeho týmu stylistů, do kterého například patřili mladí designeři Vince Gardner a Alex Tremulis. Oba modely, Cord 810 a 812, se nabízely ve verzích dvoudveřový dvoumístný kabriolet, čtyřmístný phaeton (foto) a čtyřdveřový sedan. Číslo v jejich názvu určovalo jen rok výroby 1936 (810) a 1937 (812). Výrazným stylistickým prvkem byly vodorovné žaluzie sahající od čela přídě až ke dveřím. Předek vozu se tak podobal rakvi, dostal proto přezdívku „coffin nose“. Poprvé byly u sériově vyráběného vozu použity sklopné světlomety, umístěné v předních blatnících. Ovládaly se kličkou na pravé straně palubní desky a vznikly úpravou přistávacích světel letadel Stinson. Čtyřmístný kabriolet měl rozvor 3.175 mm, byl dlouhý 4.966 mm, široký 1.803 mm a přední šípové okno sahalo do výšky 1.473 mm. Kapota motoru měla závěsy vzadu, na rozdíl od běžně používaných postranních závěsů. K dobré aerodynamice přispívaly skryté závěsy dveří.

Čtyřmístný dvoudveřový Cord 810 Phaeton.

V modelovém roce 1936 se Cord 810 nabízel ve čtyřech provedeních: základní čtyřdveřový sedan Westchester (foto) se prodával za 1.995 amerických dolarů, Beverly Sedan stál 2.095 $ (jeden z nich si pořídil designer Buehrig), za kabriolet Sportsman zaplatil zákazník nejméně 2.145 $ a za kabriolet Phaeton chtěl Cord 2.195 dolarů. V roce 1937 se vylepšený Cord 812 prodával ve stejné sestavě modelů, ale ceny narostly na 2.445 až 2.645 dolarů. Další dva modely s prodlouženým rozvorem 3.400 mm se jmenovaly Custom Beverly (2.960 $) a Custom Berline, nazývaný Westchester (3.060 $). Cord 810/812 měl uzamykatelná dvířka hrdla nádrže, stěrače předního okna s proměnnou rychlostí a standardně dodávané rádio. Palubní deska byla vybavena řadou ručkových přístrojů.

Ceník sedanu Cord 810 Westchester z roku 1936 začínal na částce 1 995 amerických dolarů.

Vidlicový osmiválec a nezávislé zavěšení předních kol

Cord 810/812 s pohonem předních kol poháněl vidlicový osmiválec Lycoming FB/FC (foto) s rozvodem SV, objemem válců 4.739 cm³ a nejvyšším výkonem 125 k (92 kW) při 3.800 min^-1. Poloautomatická čtyřstupňová převodovka (tři stupně plus rychloběh) byla umístěna před motorem, podobně jako u Citroënu Traction Avant. Vůz s hmotností 1.750 kg dosahoval rychlost až 170 km/h a v průměru spotřeboval 16 až 20 litrů benzinu na 100 km. Cord 810/812 měl nezávislé zavěšení předních kol s vlečnými rameny a trubkovou tuhou zadní nápravu odpruženou poloeliptickými podélnými listovými péry.

Přední kola Cordu 810 poháněl vidlicový osmiválec Lycoming s rozvodem SV, objemem válců 4,7 litru a výkonem 125 koní.

Mechanické přeplňování

Ke zvýšení výkonu motoru V8 došlo použitím mechanicky ovládaného odstředivého přeplňování jednotkou Schwitzer-Cummins. Modely Cord ročníku 1936 dostaly s přeplňováním označení 810S a modely 1937 se jmenovaly 812S. Modely Supercharged se odlišovaly chromovaným výfukovým potrubím vycházejícím z obou boků motorového prostoru (foto). Díky přeplňování došlo ke zvýšení výkonu na 170 k (125 kW).

Modely Cord 812 Supercharged poháněl motor V8 přeplňovaný odstředivým mechanickým kompresorem.

Celkem bylo v letech 1936 a 1937 vyrobeno 2.972 vozů Cord 810/812. Cord plánoval některé mechanické úpravy a kosmetické změny modelů 1938, ale k realizaci vzhledem k bankrotu firmy již nedošlo. Jediný prototyp (snad typ 814) byl nadlouho uskladněn a byl objeven až v roce 1989.

Phantom Corsair (1938): Vůz zítřka pro bohaté

Vozy Cord 810/812 byly na dlouhou dobu posledními americkými vozy s pohonem předních kol. Přední pohon dostaly až v roce 1966 modely Oldsmobile Toronado a Cadillac Eldorado (1967). Design vozů Cord 810/812 je dodnes považován za jeden z nejvýraznějších ve dvacátém století.