Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Elektřina u VW? Nic nového. Dodávky a busy Typu 2 jezdily už před více než 40 lety

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 24. 2. 2020 • 10:25
10
2
Zobrazit náhledy (10)
Volkswagen Elektro-Transporter Volkswagen Elektro-Transporter Volkswagen Elektro-Transporter Volkswagen Elektro-Transporter Volkswagen Elektro-Transporter

Elektrické užitkové volkswageny, to není jen současnost a blízká budoucnost. Malá série vznikla už v 70. letech minulého věku.

Historie elektromobilů Volkswagenu je mnohem delší, než by se mohlo na první pohled zdát. Na prototypech se začalo ve Wolfsburgu pracovat už začátkem 70. let minulého věku. Vlastně i v Hannoveru, protože prvními vlaštovkami byly pick-upy, busy a dodávky Typu 2, tedy Transporteru. Vyráběly se právě tam. Tehdy už vlastně druhé generace, pro kterou se používá počínaje rokem 1990 retrospektivní kód T2. Aby v těch označeních byl ještě větší zmatek, tak ty „na baterky“ dostaly vlastní: Typ 2150. Šlo vlastně o první (malo)sériový elektromobil od Volkswagenu vůbec.

Německá automobilka byla prozřetelná, protože se do vývoje pustila už před první ropnou krizí, která automobilovým světem řádně otřásla. A záhy přišla další... Elektřina se nabízela jako první alternativní zdroj energie, nebyla pochopitelně žádnou novinkou. Jen měla a stále má své limity. O šetrnosti k životnímu prostředí a nulových emisích se můžeme donekonečna přít, nicméně výfuk elektrická auta prostě a jednoduše nemají.

Přes dvě tuny

Tyto T2 vlastně vypadají úplně běžně. Místo klasického plochého zážehového čtyřválce najdeme vzadu pod nízkým výklopným víkem elektrický „hardware“. Stejnosměrný motor Bosch měl nepřetržitý výkon pouhých 16 kW (22 k) a krátkodobý dvojnásobný, tedy 32 kW (44 k). K dispozici bylo až 160 N.m točivého momentu. Zpátečka se „řadila“ spínačem. Baterie našly místo uprostřed mezi přední a zadní nápravou, z dodávek a busů se tedy daly jednoduše vysunout, pick-upy měly další víko vlevo mezi koly. Místo pro uložení nákladu se tedy muselo dále zvýšit, což zrovna praktické nebylo.

Prostor pro uložení olověných článků s kapacitou 21,6 kWh bylo nutné rovněž zesílit. Samy o sobě vážily 880 kg, hmotnost celého vozu ovšem narostla na masivních 2170 kg. A ještě dalších 800 kilo uvezl... A kolik ujel na jedno nabití? Mezi 50 a 85 kilometry, což jej předurčovalo tak akorát pro městský provoz. Maximální rychlost 75 km/h tedy nebyla až zas tolik důležitá. Palubní rychloměr od VDO zůstal z běžných zážehových verzí, cejchování do 140 km/h vypadalo až příliš optimisticky...

Vyměnitelné články

RWE (Rheinisch-Westfälische Elektrizitätswerke) prostřednictvím své dceřinné společnosti pro elektrickou opravu (Gesellschaft für Elektro-Straßenfahrzeuge - GES) vybudovala malou síť stanic, kde bylo možné baterie vyměnit během pěti minut za nabité. Jedna se nacházela v Berlíně u zoologické zahrady (Tiergarten). Pochopitelně tehdy v jeho oddělené západní části, samostatném městském státě. Trakční baterie dodala Varta, nabíjecí konektor se nacházel u levého zadního reflektoru. Vozidla měla ale i rekuperační systém, při deceleraci se ukládala kinetická energie.

Původně jich mělo vzniknout jen 10, maximálně 20 kusů. První v roce 1972 vzbudily velkou pozornost médií. Prototyp vznikl coby okrově žlutý pick-up, úvodním zákazníkem byly komunální služby dolnosaského města Stade. Ve druhé etapě od sezóny 1974 chtěl Volkswagen vyrobit další dvě stovky exemplářů. To se nakonec pravděpodobně nepovedlo, i když došlo ke změně dodavatele pohonné jednotky (Siemens) a tudíž k mírnému zvýšení jejího výkonu (na 17 kW/23 k, respektive 33 kW/45 k). Ambiciózní projekt pokračoval až do roku 1979. Kolik se jich zrodilo? VW uváděl ve starší tiskové zprávě 150 kusů, odhady v literatuře se pohybují od 120 až ke dvěma stovkám.

Čtyřnásobek

Problém představovala cena. Zatímco konvenční T2 stály tenkrát mezi 15 a 17 tisící západoněmeckých marek, za elektrickou verzi bylo nutné zaplatit 60 tisíc, tedy čtyřnásobek první jmenované částky. A to nebylo vůbec málo, ba právě naopak. Americká NASA ovšem začala testovat nikl-zinkové baterie, které umožňovaly přece jen delší dojezd. Tam ale vývoj v této oblasti nakonec dospěl, to už víme.

Divize užitkových vozidel VW přiveze jeden exemplář na letošní ročník výstavy Techno Classica do Essenu, která se koná od 25. do 29. března. Není jediný přeživší, v soukromých sbírkách a muzeích se nacházejí i další. Zrenovovanou bílou dodávku ročníku 1977 používaly od 14. dubna 1978 Berliner Verkehrsbetriebe (tedy komunální služby Západního Berlína), dnes je součástí firemních sbírek automobilky. Nechybí jí ani původní slogan, který v češtině znamená „Jedeme na elektřinu - šetrně k životnímu prostředí“. V západní části dnešní německé metropole operovala celkem sedmička elektrických T2.

ID.BUZZ a e-Crafter

V moderní éře na ně zatím navázaly koncepty ID.Buzz – první osobní z ledna 2017 a dodávkové Cargo ze září 2018. Sériová provedení jsou plánována na rok 2022. Kromě toho už se vyrábí elektrický Crafter. Výhody i nevýhody elektromobilů známe. I důvody, proč jsou v současnosti protežovány. Užitková auta ale mají určitě větší smysl než jejich existence pro individuální dopravu osob.

Zdroje: VW Nutzfahrzeuge, Carscoops, Wikipedia, Werner Oswald: Lastwagen – Lieferwagen – Transporter 1945–1988

Foto: VW Nutzfhrzeuge

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly
28. 2. 2020 13:31
25. 2. 2020 08:58
MB LE306
Zajímavější byl podle mě konkurenční Mercedes-Benz, který v téže roce představil dodávku LE306, mmj. o 2roky dříve ještě celý elektrický autobus.
Narozdíl od Transporteru byl Mercedes lehčí, výkonnější, s delším dojezdem, a jako bonus měl výsuvný bateriový balík v podlaze, takže při troše fantazie se dalo za 5min "natankovat" a jet dál.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku