Existuje vědecká strategie pro nalezení dobrého parkovácího místa?
Kroužení kolem plného parkoviště teď není až tak častá kratochvíle, ovšem po znovuotevření všech obchodů lze očekávat hromadné obsazování supermarketů, respektive jejich parkovacích míst. Výběr nejlepšího stání je větší věda, než by se mohlo zdát.
Dalo by se říci, že vědecká strategie pro nalezení dobrého parkování skutečně existuje. Profesor Sidney Redner zastupující Santa Fe Institute a jeho kolega Paul Krapvisky za bostonskou univerzitu propojili odborné poznatky a použili letitou matematickou zdatnost k určení platné strategie vyhledávání nejlepšího parkovacího místa. Takové stání je zde definované nejbližší polohou u vchodu do obchodního centra.
Redner a Krapvisky rozdělili uživatele parkoviště do tří kategorií podle stylu parkování. Pokorní řidiči se okamžitě spokojí s prvním volným místem. Využití nejjednodušší varianty poté nechává volná místa blíže vchodu, kam opatrní šoféři nedojedou. Místo toho se projdou delší procházkou. Optimistická sorta se nebojí lovit, protože je pohání jistota o konečném stání co nejblíže vstupu do obchodu bez ohledu na počet absolvovaných okruhů kolem zaparkovaných aut. Obezřetní jedinci jsou o něco agresivnější než pokorní návštěvníci, protože monitorují co nejbližší parkování, ale zároveň odmítají kroužit po lokaci jako supi nad kořistí – raději se vrátí na první spatřený „flek“ dle vzoru kolegů pokorné kategorie.
Po rozdělení pracovních kategorií pánové vytvořili parkovací simulaci plnou sledovaných procesů. Nakonec vyšel jednoznačný závěr, že styl obezřetného řidiče je nejlepší, protože zabere nejméně času. Druhou doporučovanou strategií je optimistický proces hledání volného místa a až třetí se umístila varianta pokorného ponechání vozidla na hned prvním dostupném stání.
Závěry stojí za individuální vyzkoušení, přestože Redner zdůrazňuje čistě matematické řešení tohoto experimentu. „Usilovně jsme se snažili minimalizovat počet volných parametrů rozumným výběrem, například přidělením stejné rychlosti chůzi a řízení.“ Nebylo možné zohlednit každou proměnnou, nezapočítaly se třeba prvky reálného světa, jako jsou rychlost řidiče, intenzivní soutěž o místa nebo iracionalita některých lidí.
Matematická teorie má své limity, které připomíná Andrew Velkey. „Je důležité si uvědomit tento jednoduchý fakt: úspěch mé parkovací strategie částečně závisí na tom, jaký parkovací postup zvolí ostatní řidiči. Je to vynikající aplikace teorie her. Moje nejlepší strategie má náskok, pouze pokud si dostatek dalších řidičů vybere jednu z alternativních strategií. Jestliže by se každý pokusil hrát stejnou parkovací hru, už by můj přístup nemusel být optimální,“ rozmýšlí docent psychologie na Christopher Newport University z Virginie.
Velkey upozorňuje na příliš časté hledání parkovacího místa poblíž vchodu, přičemž snaha ušetřit dolní končetiny stojí zbytečně mnoho času. Lukrativní pozice bývají často obsazené. Rozumným řešením je prý náhodně vybrat řadu a obsadit nejbližší možné stanoviště. Čas ušetřený při hledání líbivého místa může být vynahrazen dobou strávenou chůzí ke vchodovým dveřím. Podle názoru docenta je zajímavý postřehem touha lidí stát autem co nejblíže tělocvičny nebo cvičebního klubu, do kterého se chystají vstoupit často za dalším organizovaným pohybem. Možná by si ale měl jít pan docent někdy zacvičit. Třeba by zjistil, že po kruhovém tréninku se každý ušetřený krok velmi počítá!
