Focus je už čtvrt století stálicí v nabídce Fordu, jeho kariéra ale pomalu končí
Evropským prodejům automobilů nižší střední třídy dlouhodobě vládne Volkswagen Golf, se kterým se ostatní výrobci musejí poměřovat. Evropská pobočka Ford v tomto segmentu trhu dlouho spoléhala na evoluci modelu Escort, v druhé polovině 90. let minulého století ale přišla radikální změna.
Místo sedmé generace osvědčeného jména dorazil Ford Focus, představený 3. března 1998 na ženevském autosalonu. Kromě nového pojmenování přišel i s revolučním designem, který budil nadšení i odpor.
První generace Focusu byla ztělesněním tehdejšího designérského směru Fordu nazvaného New Edge, který automobilka poprvé představila v roce 1996 na minivoze Ka. Karosérie byla plná výrazných hran a velkých oblouků, přední světla měla trojúhelníkovitý tvar, ta zadní byla zase umístěna netypicky vysoko vedle zadního okna. Originálními tvary hýřil i moderně působící interiér. V době svého uvedení na trh Focus, který se nabízel jako hatchback, sedan i praktické kombi, zaujal také unikátním víceprvkovým zavěšením zadních kol, vynikal také tuhou karosérií a nízkou hmotností.
Focus se díky tomu od začátku mohl chlubit výbornými jízdními vlastnostmi a v kombinaci s benzínovou stokoňovou šestnáctistovkou si získal - většinou jako ojetina - oblibu i mezi českými řidiči. Spolehlivost a rozumné servisní náklady téhle motorizace dokázaly přesvědčit řadu Čechů o tom, že jejich další auto nemusí pocházet z Mladé Boleslavi. Na rozdíl od konzervativních škodovek si ale u focusu v první generaci museli zvyknout na netradiční interiér, plný hran a křivek. Třeba prostřední výdechy klimatizace byly každá jinak vysoko.
Úspěchy slavil Ford Focus i jinde v Evropě, prodeje první generace se pohybovaly kolem půl milionu vozů ročně, rekordní byl v tomto směru rok 2001, kdy si cestu k zákazníkům našlo téměř 545.000 focusů. Dalších zhruba 200.000 aut se ročně prodávalo v Americe, protože Ford pojal Focus jako globální model, určený řidičům po celém světě. Zatímco ale v Evropě se focus od počátku chápal jako rodinné auto (zejména ve verzi kombi), na severoamerickém trhu spadal mezi takzvané kompakty, tedy menší vozy v nabídce.
S nástupem druhé generace, představené veřejnosti na pařížském autosalonu v září 2004, se Fordovi designéři vrátili ke konzervativnějšímu pojetí exteriéru i interiéru, tedy alespoň v Evropě. Ve Spojených státech se ještě nějakou dobu vyrábělo původní provedení, po kterém přišel specifický severoamerický model, který se tomu evropskému moc nepodobal. U evropských zákazníků "dvojkový" focus zprvu navázal na úspěchy svého předchůdce a opět se zařadil mezi největší soupeře Volkswagenu Golf. Časem ale zájem zákazníků klesl, i kvůli nástupu korejských značek a změně preferencí kupujících.
V poslední dekádě totiž lidé, kteří v minulosti v Evropě kupovali hatchbacky nebo kombíky nižší střední třídy, stále častěji volí vozy kategorie SUV. A zatímco Golf si přes určitý pokles svou popularitu drží, Ford Focus se přes příchod třetí (2010) a čtvrté (2019) generace potýká s klesajícím zájmem. Ještě v roce 2011 se po nástupu nového provedení prodalo v Evropě přes 290.000 vozů tohoto typu, předloni to už bylo jen zhruba 100.000 focusů. Několik let pomáhal celkovým prodejům od třetí generace znovu globálního modelu zájem v Číně, to už je ale minulostí.
Osud Fordu Focus - tedy určitě toho evropského - je tak nejspíš sečtený, loni v červnu automobilka oznámila, že jeho výroba skončí v roce 2025, protože firma zaměří svou pozornost na elektrická vozidla. Není to přitom jediné tradiční jména z nabídky Fordu, které s nástupem elektromobility končí. Loni v Evropě skončilo Mondeo, které se v páté generaci vyrábí už jen v Číně. Letos se rozloučí menší Fiesta, která byla v nabídce značky od roku 1976, i dvojice velkých MPV Galaxy a S-Max, které byly v nabídce Fordu od roku 1995, respektive 2006.
